Komentář k článku Bolest kyčlí u dospělých: hodnocení a diferenciální diagnostika

Souhrn

Bolesti v oblasti třísel, boků a hýždí jsou častým steskem pacientů v našich ambulancích. V některých případech je příčina zjevná po prvním vyšetření či už po použití první zobrazovací metody, kterou je ve většině případů předozadní rentgenový snímek. O to zapeklitější jsou případy, kde příčina není zcela zřejmá či pokud je možných důvodů více. Zde má nastoupit specialista, nejčastěji to bývá ortoped, neurolog, rehabilitační lékař, a mělo by se dojít k nějakému konsenzu či se přinejmenším pokusit o správně, ideálně cílenou léčbu. Zejména je třeba vyloučit tumorózní a zánětlivou příčinu, kterou je třeba vždy časně a adekvátně léčit (pozor na „red flags“).

Pokud potíže přetrvávají a příčina zůstává nejasná, je třeba použít kromě laboratorních metod též modernější zobrazovací metody, ať už je to výpočetní tomografie (CT), nebo magnetická rezonance (MR), obě mohou být kombinovány s artrografií, kdy se před vyšetřením aplikuje kontrastní látka do kloubu (jod či gadolinium), poměrně zajímavou metodou může být ve speciálních případech použití SPECT CT v kombinaci s Tc-scanem, a jsou i další možnosti. Problémem některých pracovišť i nadále zůstává, že přístrojové vybavení je nakoupeno v dobré kvalitě, ale zapomíná se na vzdělání personálu.

V lokalitách tříslo, bok, hýždě má velkou diagnostickou hodnotu sonografické vyšetření, zde je však erudice provádějícího odborníka stěžejní, protože výsledek vyšetření nelze znovu popsat s odstupem.

Důležité je nebýt líný, nebát se a pokusit se provést diagnostický, event. i léčebný obstřik, pokud je indikován, tuto techniku obvykle provádí intervenční radiolog, ortoped, algeziolog, někdy i neurolog či rehabilitační lékař.

V posledních desetiletích se zpopularizovaly v ortopedii nové diagnózy, jako jsou impingement syndromy v oblasti kyčelního kloubu. V článku toto není příliš vysvětleno. Použití názvu impingement syndrom známe již dlouho z oblasti ramene. Vychází ze slova „impinge“, které znamená dotýkat se, mít dopad na něco. V praxi to znamená, že v dané lokalitě dochází k tření návalků kostí či měkkých tkání o sebe, což vyvolává iritaci, bolestivé fenomény, destrukci struktur a lokálně zánětlivou odezvu.

Z praxe vyplývá, že ani s metodami dostupnými ve fakultní nemocnici nejsme vždy schopni příčinu bolestí stanovit ani léčit, pak tápeme v temnotě. Pokud se jedná o problém čistě akademický, budiž. Když však jsou tyto potíže rezistentní na standardní léčbu, je třeba se zamyslet, projít znovu provedená vyšetření a zkusit znovu prozkoumat literaturu s cílem snažit se pomoci pacientovi.

S odstupem času bude pravděpodobně pomalu docházet k další specializaci ortopedů a dalších profesí, kteří se budou zaměřovat jen na oblast kyčle, tak jak je to již nyní patrné v zemích Severní Ameriky a západní Evropy. Toto přinese pravděpodobně zlepšení výsledků i u problematických bolestí v této lokalitě.