Komentář k článku Vliv liraglutidu na viscerální a ektopický tuk u dospělých s nadváhou či obezitou

Souhrn

Před pěti lety publikované závěry klinické studie LEADER ukázaly zřejmý přínos liraglutidu 1,8 mg denně ve vztahu ke kardiovaskulárnímu riziku u pacientů s diabetem 2. typu.¹ Mechanismy takového přínosu však dosud byly spíše nejasné, jakkoliv již záhy vyvstaly hypotézy o pravděpodobné modulaci metabolismu, včetně modifikace dysfunkční adipozity charakterizované viscerálním a ektopickým tukem.² Aktuální studie³ zaměřující se přímo na vztah mezi léčbou liraglutidem v dávce 3,0 mg jednou denně a distribucí tělesného tuku zmíněnou hypotézu podporuje. Oproti placebu ukázal liraglutid zásadní vliv jak na viscerální, tak i ektopický tuk v populaci dospělých s nadváhou nebo obezitou a současně vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění.³

Z farmakologického hlediska liraglutid distribuci tělesného tuku pravděpodobně upravuje kombinací mechanismů souvisejících se snížením plazmatického glukagonu, zpomaleným vyprazdňováním žaludku a potlačením chuti k jídlu, tj. v souladu se známým působením inkretinů.⁴ Ve studii pozorovaný pokles objemu tukové tkáně sice skvěle koreloval s celkovou ztrátou tělesné hmotnosti, viscerálního tuku a vyšším stupněm jaterního tuku, korelace však již nebyla tak výrazná se samotným hubnutím.³ To by mohlo naznačovat, alespoň částečně, na hmotnosti nezávislý vliv stimulace receptoru GLP-1. Mimoto byla ve studii zjištěna též korelace mezi ztrátou tělesného tuku a poklesem glykemie či C-reaktivního proteinu (CRP) nebo nižším poměrem triglyceridů ku HDL-chole-
sterolu.³ 

Některé z recentních prací naznačují, že vysvětlením sníženého rizika kardio­vaskulárních chorob může být snížení rozsahu zánětu,^5,6 čemuž by odpovídala uváděná korelace s hladinou CRP. V diskusi o mechanismu účinků lira­glutidu je jistě třeba připomenout i závěry další studie prokazující jeho příznivý vliv na snížení postprandiálních aterogenních remnantních lipidů.⁷

Je obecně známo, že nadbytek jaterního tuku je spojen s nadprodukcí VLDL částic nesoucích přebytečné triglyceridy do systémové cirkulace a periferních tkání.⁸ Vzhledem ke skutečnosti, že tyto částice představují významný rizikový faktor aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění, může být inhibice této cesty důležitým prostředkem ke zmírnění rizika těchto chorob. Celkově vzato, ačkoli výše popsaná studie sice nebyla navržena tak, aby přímo zkoumala souvislosti mezi ztrátou viscerálního tuku zprostředkovanou liraglutidem, změnami v biomarkerech a rizikem KV příhod, je patrné, že snížení viscerálního tuku a jaterního tuku by mohlo být právě oněmi mechanismy vysvětlujícími jeho KV přínos.

Závěrem lze konstatovat, že jakkoliv předložená studie sice nepochybně přispěla k pochopení příznivého vlivu agonistů GLP-1 receptorů, jmenovitě pak liraglutidu, ve vztahu ke kardiovaskulárnímu riziku, zdá se, že jejich účinek bude vícerý, spíše než podmíněný jediným unikátním mechanismem.