VII. Radioterapeutické metody

VII/ 168. Nové techniky radioterapie

Červená R., Komínek L., Šlampa P.

Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno

Radioterapie, ačkoli patří historicky k nejmladším lékařským oborům, je již považována za jednu ze základních léčebných modalit v terapii zhoubných nádorů. Až 50 % pa­cientů s onkologickým onemocněním je indikováno k léčbě zářením. Radiační onkologie zaznamenala za posledních 20 let rychlý rozvoj. Pokrok v radioterapii byl umožněn díky vývoji nových technologií v oblasti diagnostických zobrazovacích metod (CT, MRI, PET/ CT, PET/ MRI), díky novým technickým možnostem lineárních urychlovačů a rozvoji počítačové techniky umožňující zavedení nejmodernějších plánovacích systémů. Technologický pokrok v radioterapii umožnil definovat přesněji cílové objemy, zlepšit konformitu ozáření cílového objemu spolu s větším šetřením okolních zdravých tkání. Nové postupy umožňují navýšení léčebné dávky záření, a tím i lepší lokální kontrolu onemocnění. V posledním desetiletí se zlepšila i dostupnost moderních technologií –  každé komplexní onkologické centrum v naší republice je vybaveno moderními lineárními urychlovači s fotonovým a elektronovým zářením. Ve sdělení budou prezentní integrovaný boost (SIB), stereotaktické ozáření a další.

VII/ 304. WBRT šetřící levý hipokampus –  plánovací studie

Dziacky A.¹, Kazda T.², Vrzal M.³, Procházka T.³, Dvořáček P.³, Burkoň P.², Pospíšil P.^2, Nikl T.³, Jančálek R.⁴, Lakomý R.⁵

¹ Lékařská fakulta MU, Brno, ² Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, ³ Oddělení radiologické fyziky, MOÚ, Brno, ⁴ Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ⁵ Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Úvod: V paliativní radioterapii (RT) u pacientů s mozkovými metastázemi nehodícími se k lokální léčbě je v současnosti hojně zkoumaným postupem celomozkové ozáření (WBRT) se šetřením hipokampů (hippocampus avoidance –  HA), s cílem snížit riziko iatrogenního zhoršení kognice, především verbální paměti. Jsou popisovány odlišné poradiační změny v obou hipokampech (Hip). Některé studie naznačují, že je paměť více postižena po iradiaci levého Hip. Nabízí se tedy otázka, zda by jednostranné šetření Hip nemohlo být dostačující z pohledu snížení neurotoxicity WBRT. Dozimetrické důsledky jednostranného šetření Hip nejsou známé. Hypotéza: Šetření pouze levého Hip během WBRT může ještě více snížit dávku záření v daném Hip a/ nebo zlepšit prozáření mozku. Cílem této plánovací studie je porovnat HA WBRT plány s LHA WBRT (left HA). Metody: Celkem 10 pacientů (9 žen, průměrný věk 54) s dostupným plánovacím CT a MRI mozku. RT plány pro HA WBRT byly navrženy dle kritérií studie RTOG 0933 (předepsaná dávka 10 × 3 Gy, PTV_D2% ≤ 37,5 Gy, PTV_D98% ≤ 25 Gy, D_max zrakového nervu nebo chiasma opticum ≤ 37,5 Gy, Hip D100% ≤ 9 Gy a D_max ≤ 16 Gy). Tyto HA WBRT plány sloužily jako baseline. Experimentální LHA WBRT byly navrženy dvěma metodami: 1. se zachováním stejné dozimetrie levého Hip jako v baseline („BEST PTV“) a 2. se zachováním stejných parametrů prozáření PTV jako v baseline („BEST left Hip“). Výsledky: HA WBRT plány splnily RTOG 0933 protokol s průměrným conformity indexem 1,09 a průměrným homogeneity indexem 0,21. Průměrné hodnoty D100% a D_max pro pravý vs. levý Hip byly 7,8 vs. 8,5 Gy a 14,0 vs. 13,8 Gy. V případě „BEST PTV“ se podařilo snížit PTV_D2% o 2,5 %, zvýšit PTV_D98% o 5 %, snížit homogenitu o 32 % a také snížit D_max optických nervů a chiasmatu o 1,0 Gy. V „BEST left Hip“ se podařilo snížit D100% levého Hip o 12 % a D_maxo 11 %. Diskuze: Plán šetřící levý Hip s označením „BEST PTV“ popisuje teoretické zlepšení ozáření mozku a současně splňuje kritéria RTOG 0933 pro levý Hip. Plán s označením „BEST left Hip“ popisuje teoretické zlepšení ve smyslu většího šetření jednostranného Hip za splnění kriterií dle studie RTOG 0933 pro PTV. Pacienti, kteří měli vyšší D100% v předchozích studiích, uspěli v některých paměťových testech hůř. Proto je další snižování záření na oblast Hip klinicky relevantní. Závěr: WBRT šetřící pouze jeden Hip může zlepšit dozimetrické parametry ozáření mozku a/ nebo více snížit dávku záření na šetřený Hip. Klinickou relevanci tohoto postupu s jednostranným šetřením levého Hip ověří pouze prospektivní studie s testováním kvality života a kognice.

VII/ 312. Mycosis fungoides –  TSEI (total skin electron irradiation) –  timing

Dolečková M., Chourová A., Králová D., Berkovský P., Malecha P., Stolbenko P., Jurásková T., Ndiaye I.

Nemocnice České Budějovice, a. s.

Východiska: Mycosis fungoides (MF) je nejčastější NHL primárně postihující kůži. Radioterapie je léčba MF s nejlepší odpovědí. V současné době se řeší otázka dávky: vyšší dávky –  delší remise a celkové přežití, ale současně i vyšší časné i pozdní poiradiační reakce na kůži. Jak nízké mohou být dávky na kůži, abychom dosáhli dobrého efektu léčby a minimální nežádoucí reakci? Metody: Na ONO Nemocnice České Budějovice, bylo od roku 1993 do současné doby ozářeno technikou TSEI (rotační nebo statickou) 68 pacientů s kožním lymfomem (97 % s MF). Naší snahou bylo podat dávku min. 36 Gy, později 30 Gy vždy v závislosti na časné poiradiační dermatitidě (PD), pro kterou bylo záření přerušováno. Časná PD nás nutila přerušovat léčbu, někdy i na několik týdnů. Od roku 2014 využíváme času ke snížení nežádoucích účinků záření a k nástupu odpovědi na léčbu. TSEI provádíme střídavě, vždy 1 týden TSEI a další týden je pauza. Charakteristika souboru: Od roku 2014 jsme s týdenním timingem ozářili 12 pacientů: 11 s MF a 1 s primárním kožním lymfomem blíže neurčeným; 7 mužů a 5 žen; věk: medián 68 let; všichni pacienti byli předléčeni, předcházející léčba trvala různě dlouho, byla různá a pro progredující relaps onemocnění byli indikováni k TSEI; u 11 pacientů provedena rotační TSEI technika, u 1 technika statická; aplikovaná dávka 8– 38 Gy, medián 28 Gy. Výsledky: Kompletní odpověď byla u 100 %; relaps se vyskytl u 5 pacientů za 3, 4, 6, 7 a 14 měsíců: u 3 pacientů byl řešen retreatmentem TSEI (8, 10 a 14 Gy) a aplikací Roferonu-A, všichni 3 pacienti bez známek MF; u 1 pacienta byl řešen lokálním ozářením, u 1 byl relaps řešen systémovou léčbou, oba zemřeli na jinou příčinu se známkami MF; sledování pacientů bylo od 3– 28 měsíců, medián 12 měsíců; kompletní remise 10 pacientů (83 %), parciální remise 2 (17 %); 9 pacientů žije, 8 bez známek onemocnění, 1 se známkami MF; 3 pacienti zemřeli: 1 na GVH, 1 na IM –  oba se známkami onemocnění, 1 na IM bez známek MF; kompletní remisi po TSEI dobře udržuje aplikace Roferonu-A dlouhodobě byl aplikován u 7 pacientů, u 2 z nich se objevil drobnoložiskový lokální relaps. Závěr: Pravidelné týdenní pauzy nahradily nepravidelné přerušování TSEI při PD –  dovolily lépe zhodnotit odpověď onemocnění na záření a minimalizovat časné a pozdní poiradiační reakce. Ukazuje se, že buňky MF mají malou schopnost reparace ze subletálního poškození a pauza umožní reparaci zdravé tkáně. Erytém na kůži byl minimální, nebyla buloózní dermatitida. Neobjevila se poiradiační fibróza, suchá dermatitida nebyla tak intenzivní.

VII/ 315. Extrakraniální stereotaktická radioterapie

Kočárová N., Böhmová L., Hůlková V.

Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ, Brno

Extrakraniální stereotaktická radioterapie je efektivní a bezpečnou metodou léčby řady primárních i sekundárních nádorových ložisek jater, plic a dutiny břišní. Je vhodnou alternativou léčby pacientů, kteří z různých důvodů nemohou podstoupit chirurgický výkon. Při této technice se aplikuje vysoká dávka záření v malém počtu frakcí a klade se důraz na maximální přesnost ozařované lokality. V praxi tuto metodu označujeme zkratkou SBRT, odvozenou od anglického názvu „stereotactic body radiotherapy“. V Masarykově onkologickém ústavu se aplikuje metoda SBRT od roku 2010. Nejdříve se léčebná metoda používala na lineárním urychlovači Varian Clinac iX, po přistavění nových ozařoven s modernějšími lineárními urychlovači Varian TrueBeam STx2.5 se ozařování technikou SBRT provádí pouze na těchto nových přístrojích. Modernější lineární urychlovač Varian TrueBeam STx disponuje novými funkcemi, jako je podpora FFF svazků, HD120MLC kolimátor a PerfectPitch 6DoF stůl. K indikaci SBRT je nutné individuální posouzení rozsahu onemocnění, jeho lokalizace a vztah k radiosenzitivním tkáním, celkového stavu pacienta a jeho přidružených chorob. Indikace probíhá cestou mezioborových komisí. Celý proces přípravy a vlastního ozáření se skládá z několika fází. K úspěšnému ozáření nádorového ložiska je nezbytná dokonalá fixace a reprodukovatelnost polohy pacienta. Jednou z možností je použití stereotaktického rámu s individuálně tvarovanou vakuovou dlahou a komprese žaludeční krajiny k omezení dýchacích pohybů bránice a tím nádorového ložiska. Dále se provádí plánovací CT, které je doplněno o skeny v expiru a inspiru. Všechny sady skenů se vzápětí fúzují v plánovacím systému Eclipse. Radiační onkolog zakreslí GTV (gross tumor volume) do jednotlivých CT skenů. Jednotlivá GTV jsou následně fúzována za vytvoření objemu ITV (internal target volume), zahrnující změny polohy ložiska při dýchání. Dávky jsou určeny dle tolerance okolních tkání a orgánů. Plánujeme pomocí techniky VMAT, při které probíhá svazek záření přes dynamicky se měnící tvar pole pomocí vícelamelového kolimátoru během otáčení hlavice lineárního urychlovače. Vlastní ozáření probíhá na lineárním urychlovači Varian TrueBeam Stx. K ověření správnosti polohy pa­cienta a přesného zaměření nádorového ložiska se využívá CT přístroj s konickým svazkem (Cone beam CT), který je přímou součástí přístroje. Vlastní ozáření trvá asi 3– 5 min.

VII/ 316. Us­ing of Metal Deletion Technique for Radiotherapy in Patients with Cardiac Implantable Electronic Devices

Odložilíková A.¹, Kurzyukova A.², Šťavík M.¹

¹ Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno, ² Ural Federal University, Jekaterinburg, Russia

The rapid development of radiotherapy technologies promotes cancer patients quality irradiation. Currently, one of the mostly discussed issue is increasing number of patients indicated for radiotherapy and having cardiac implantable electronic devices (CIEDs). Unfortunately, ionizing radiation can cause damage of CIEDs during and after radiotherapy. In this respect, it is necessary make irradiation plans for these patients properly in order to minimize the dose received by pacemakers (PMs)/ implantable cardioverter-defibrillator (ICDs) and electrodes. Indeed, there is a problem of correct contouring not only of critical organs-at-risk and planning target volumes (PTV), but also of cardiac devices and electrodes. Metal implants can cause the streaks of different greyness (artifacts) on CT scans. Apparently, it makes it difficult to identify CIEDs, electrodes, surrounding vital organs and regions of the tumor (Fig. 1). Moreover, artifacts contribute uncertainty to radiation plan and dose calculation received by CIEDs. Metal Deletion Technique (MDT) have been tested on nine cancer patients with different tumor localization and type of PM/ ICD. In this study we have analyzed influence of MDT application on the plan parameters. Initially, cardiac devices and electrodes were contoured and radiotherapy plans were created in the VARIAN Planning System Eclipse 11.0 using 3D-CRT, IMRT, VMAT and SBRT irradiation techniques in CT without application of MDT method. Then cardiac devices and electrodes were contoured in CT with using of MDT method and the same plans were recalculated. Maximum and mean doses received by the PM/ ICD and electrodes were compared in plans based on CT without and with application of MDT method. The biggest inaccuracy in determining the maximum dose received by CIEDs was observed in 3D-CRT plan of breast and lymph node irradiation and constituted approximately 3.2% (Fig. 2). In most plans without application of MDT method we have noticed a tendency to artificial reduction of maximum dose. In the analysis of the doses received by electrodes itself, the main uncertainty was observed in the calculation of medium dose and reached 3.5% in the case of esophagus irradiation. The data obtained from this experimental study confirm the necessity of MDT application for artifact reducing for cancer patients with implantable electronic devices who are refer­red for radiotherapy. This approach allows accurate estimation of the cumulative radiotherapy dose received by the PM/ ICD and contributes to the safe management of cancer patients with a CIED.

VII/ 386. Současné trendy v biodozimetrii

Šinkorová Z., Zárybnická L., Tichý A., Pejchal J.

Univerzita obrany, Hradec Králové

Katedra radiobiologie Fakulty vojenského zdravotnictví se dlouhodobě zabývá metodami pro kvalifikovaný zpětný odečet obdržené dávky ionizujícího záření nejen na buněčných liniích, experimentálních modelech, ale i na lidské periferní krvi. Současné biodozimetrické metody jsou zejména založeny na výrazné radiosenzitivitě lymfocytů periferní krve k ionizujícímu záření. Jejich úbytek po ozáření je dávkově závislý a na základě změn jejich absolutních počtů lymfocytů lze provést kvalifikovaný odhad obdržené dávky. Jednotlivé lymfocytární subpopulace se liší svojí přirozenou radiosenzitivitou. Zatímco T lymfocyty jsou relativně radiorezistentní populací, B lymfocyty patří k nejcitlivějším lymfocytárním populacím v periferní krvi jak v systému in vitro, tak i v systému in vivo, a proto změny v jejich absolutních počtech i v jejich relativním zastoupení mohou potvrdit či vyvrátit domněnku u suspektně ozářených osob dříve, než je tomu u klasické biodozimetrické metody, která využívá pokles absolutních počtů všech lymfocytů v periferní krvi 24 hod po ozáření. Rychlá diagnostika je založena na metodě mnohobarevné průtokové cytometrie. V současné době pracujeme i na metodách zpětného odečtu dávky na základě kvantitativních změn proteinových markerů diagnostikovaných metodami molekulární biologie.

VII/ 451. Intrakraniální stereotaktická radioterapie mozkových metastáz

Hynková L., Kazda T., Pospíšil P., Šlampa P.

Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ, Brno

Východiska: Mozkové metastázy (MTS) postihují přibližně jednu třetinu onkologických pacientů. Stereotaktické metody ozařování jsou v jejich léčbě již zavedenou modalitou, přesto lze předpokládat jejich další rozšiřování v klinické praxi. K nesporným výhodám radiochirurgických metod patří vysoká biologická účinnost při aplikované vysoké dávce záření, krátká doba léčby (1– 5 frakcí) a neinvazivnost. Studie hodnotící radiochirurgickou léčbu (SRS) byly navrženy ke srovnání kombinovaného režimu ozáření celého mozku (WBRT) + SRS oproti samotné WBRT nebo samotné SRS u pacientů v celkově dobrém stavu s 1– 4 mozkovými MTS. Kombinovaná léčba snížila výskyt mozkových relapsů mimo původní MTS, nevedla však ke zlepšení přežití a zvyšovala riziko toxicity, zejména zhoršení neurokognitivních funkcí. Na druhou stranu samotná progrese onemocnění může také přispět ke snížení neurokognitivních funkcí. Tyto závěry se promítají do současných léčebných doporučení, kdy může být volena samostatná SRS s bedlivým sledováním pomocí magnetické rezonance k případnému brzkému záchytu často asymptomatické progrese onemocnění a následnou záchrannou terapií. Horizont radiochirurgie se rozšiřuje i k léčbě mnohočetného MTS postižení, kdy pro kontrolu onemocnění a indikaci SRS se zdá důležitější velikost ložisek než jejich počet. Dalším směrem zájmu je využití cíleného ozáření lůžka po resekci mozkové MTS, kde nejvíce hrozí riziko recidivy. Cíl: V příspěvku budou prezentovány základní charakteristiky řady ozařovacích technologií, které se v klinické praxi ke stereotaktickému ozařování využívají. Dále budou shrnuty pohledy na postavení radiochirurgické léčby v léčbě mozkových MTS a ukázány vlastní zkušenosti se stereotaktickým ozařováním s příklady léčebných odpovědí a nežádoucích účinků této léčby. Závěr: Stereotaktické metody ozařování mají své nezastupitelné místo v paliativní léčbě mozkových MTS. Při výběru této modality je důležitá kromě faktorů, jako je celkový stav pacienta, histologický typ, kontrola primárního onemocnění, rozsah mozkového postižení, také informovanost pacienta o léčebných modalitách, jejich nežádoucích účincích a v neposlední řadě i jeho spolupráce.

VII/ 452. Stereotaktická radiochirurgie hlavy s neinvazivní fixací

Šidlová I., Holoubková K.

Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ, Brno

Klinika radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu rozvíjí program intrakraniální stereotaktické radioterapie již od roku 2004. Modernizace a rozšíření kliniky o Centrum fotonové terapie, které bylo otevřeno v březnu 2016, umožnily další zlepšení v realizaci tohoto speciálního typu ozařování. V dubnu 2016 byly uvedeny do klinického provozu dva nové navzájem kompatibilní lineární urychlovače Varian TrueBeam STx 2.5. Oba tyto urychlovače disponují parametry a příslušenstvím s vysoce sofistikovanými funkcemi pro stereotaktické ozařování v oblasti celého těla s maximální přesností. V červenci 2016 jsme začali používat nový neinvazivní fixační systém firmy Civco s obchodním názvem trUpoint ARCH™ určený ke stereotaktickému ozařování intrakraniálních ložisek na lineárních urychlovačích. Pomocí kombinace termoplastické obličejové masky, tvarované kolíbky pod hlavou, fixátoru kořene nosu a individuální maxilární stabilizace –  otisku zubů s precizní aplikací a přípravou všech součástí systému můžeme zaručit velmi přesné zaměření. Tato fixace se v publikacích též nazývá „bezrámová“.

VII/ 453. Extrakraniální stereotaktická radioterapie –  indikace, technické možnosti a výsledky

Burkoň P.¹, Kazda T.¹, Slávik M.², Šlampa P.¹, Procházka T.³, Vrzal M.³

¹ Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno, ² Oddělení radiologie, MOÚ, Brno, ³ Oddělení radiologické fyziky, MOÚ, Brno

Pacientům s primárními nádory i oligometastatickým postižením, kteří nejsou z různých příčin indikováni k operaci či jiným invazivním metodám léčby, lze s výhodou nabídnout cílenou vysokodávkovanou radioterapii –  SBRT (stereotactic body radiotherapy). Ozáření metastatických ložisek v plicích, játrech či dutině břišní bylo vždy vzhledem k radiosenzitivitě zdravých tkání a pohybu nádorových ložisek i okolních orgánů při dýchání velmi problematické. Nové technické možnosti –  imobilizace pacienta, lepší zobrazovací techniky a moderní metody aplikace dávky záření –  posunuly radioterapii mezi základní možnosti léčby těchto pacientů. Řada studií potvrdila efektivitu SBRT, její bezpečnost a při dodržení všech dávkových limitů i minimální toxicitu. Pacienti ocení snadný a neinvazivní přístup, absenci anestezie či možnost ambulantního provedení. K dispozici jsou různé způsoby provedení SBRT (stereotaktický lineární urychlovač, kybernetický nůž, gama nůž či tomoterapie). Liší se technologickým zpracováním jednotlivých kroků léčby. Na našem pracovišti používáme fixaci pa­cientů ve speciálních stereotaktických pomůckách, plánování záření na bázi počítačové tomografie (CT) s 4D technologií řízení dýchacích pohybů, aplikaci dávky technikou Rapid Arc (VMAT) a navigaci pomocí CT přímo při ozáření. Díky těmto technickým novinkám je možné aplikovat ablativní dávky záření do nádorových ložisek, aniž bychom se obávali minutí cíle či poškození okolních citlivých struktur. Klinické zkušenosti s cílenou vysokodávkovanou radioterapií v léčbě různých extrakraniálních ložisek za posledních 10 let exponenciálně vzrostly. Původně byla SBRT využívána k léčbě postižení plic, jater a páteře. Dnes se na řadě pracovišť používá také v oblasti hlavy a krku, mediastina, pankreatu, ledvin, prostaty či různých ložisek v dutině břišní a pánvi. Základní přehled technických možností, indikací a zkušeností při využití SBRT v léčbě nádorového postižení různých lokalit bude přednesen při ústním sdělení. Zjištěné výsledky odpovídají publikovaným údajům a ukazují na výbornou efektivitu této metody. Lokální kontrola radikálně ozářených ložisek byla v 1, 2 a 3 letech od ozáření 92, 77, resp. 65 %. Výše aplikované dávky je hlavním faktorem ovlivňujícím efektivitu léčby. Akutní i pozdní toxicita léčby je minimální.

Podpořeno MZ ČR –  RVO (MOÚ, 00209805).

VII/ 454. Extrakraniální stereotaxe s řízeným dýcháním

Hůlková V., Ossowska V.

MOÚ, Brno

Extrakraniální radioterapie používá k léčbě nádorových ložisek vysoké dávky záření aplikované v malém počtu frakcí s velmi vysokou přesností. V praxi se pro tuto metodu léčby používá označení SBRT (stereotactic body radiotherapy). V Masarykově onkologickém ústavu se používá již od roku 2010. Jen v roce 2016 jsme ozářili 87 pacientů metodou stereotaktické radioterapie na lineárních urychlovačích Varian TrueBeam STx 2.5. Využívá se při léčbě primárních nádorů plic a jater, oligometastatického postižení plic, jater, kostí, patologické lymfadenopatie a v neposlední řadě recidiv v dutině břišní a pánevní. Indikace radiochirurgie je: celkový stav pacienta, nepřítomnost vícečetné diseminace a počet, velikost a uložení ložisek. Podmínkou je také dostatečná funkční kapacita postiženého orgánu (plíce, játra) a s tím spojené uspokojivé jaterní či plicní funkce. Hlavní výhody této metody spočívají v její vysoké efektivitě, vysoká dávka v jedné či několika frakcích má na buňky výrazný letální účinek. Buňky nejsou schopny reparovat subletální poškození a výsledkem je fibróza ozářeného ložiska. Dalšími výhodami jsou bezpečnost a minimální toxicita, neinvazivita a v neposlední řadě možnost ambulantní léčby. K dispozici jsou různé způsoby provedení SBRT. Princip je stejný, liší se v technologickém zpracování jednotlivých kroků a fixaci pacientů. Na naší klinice používáme k fixaci stereotaktický rám vystlaný pacientovi na míru připravenou vakuovou dlahou. K redukci pohybů nádorového ložiska spolu s dýcháním doplňujeme v indikovaných případech stlačení žaludeční oblasti. Ta nám pomůže výrazně omezit dýchací pohyby, a tím velikost cílového objemu. K plánování využíváme 4D technologii, při které jsme schopni přesně identifikovat polohu cílových ložisek v jednotlivých fázích dechového cyklu pacienta. Cílové objemy definuje lékař v jednotlivých fázích dechového cyklu; jejich fúzí následně vzniká ITV, který zahrnuje všechny změny polohy ložiska při dýchání. Dávky jsou určeny dle tolerance okolních tkání a orgánů –  nejčastěji 54 Gy ve 3 frakcích, 55 Gy v 5 frakcích či 60 Gy v 8 frakcích. Cílená vysoko dávkovaná SBRT je efektivní a bezpečná metoda léčby řady primárních i sekundárních nádorových ložisek. Je vhodnou alternativou léčby pacientů, kteří z různých důvodů nemohou podstoupit chirurgický výkon. Účinky stereotaktického ozáření jsou srovnatelné s operačním řešením. Řada pacientů léčených SBRT může dosáhnout velmi dlouhého DFS hraničícího s vyléčením bez výraznějších nežádoucích účinků. Platí to i o nádorech, které jsou obecně považovány za velmi radiorezistentní.