XII. Psychosociální péče

XII/ 326. Ergoterapeutické aktivity a skupinová relaxace jako součást psychologických intervencí v Masarykově onkologickém ústavu v Brně

Alexandrová R., Šiffelová K., Chodúr T., Míchalová J.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Aktivity v rámci výtvarné dílny podporují kreativitu, umožňují zklidnění a zároveň posílení vlastních kompetencí, copingových strategií pacientů i celkový aktivní přístup k nemoci. Prostory jsou místem sociálních interakcí, nepřímo tím pomáhají vyjít z izolace, do které trpícího nemoc tlačí. Pacienti si prostřednictvím činností také rehabilitují kognitivní funkce či jemnou motoriku. Výtvarná dílna je přímo propojena s úsekem klinické psychologie. Pořádá odborné workshopy, pravidelné výstavy. Spolupracuje s pacientskými sdruženími. Její činnost je spolufinancována z projektů Ministerstva zdravotnictví ČR, díky čemuž je možné nejenom udržovat provoz, ale taky rozšiřovat nabídku výtvarných technik i nevýtvarných technik, zkvalitňovat výuku a odborné vedení pa­cientů. Nově zavedenou formou psychologické intervence pro pacienty Masarykova onkologického ústavu skupinová relaxace. Autogen­ní trénink je standardizovanou metodou s prokazatelným efektem na většinu průvodních psychosomatických a psychických potíží u onkologických pa­cientů (redukce stresu, stabilizace afektivity, snížení úzkosti, nevolnosti aj.). Je zaměřen na zlepšení kvality života pacientů. Po osvojení umožňuje individuální cvičení, čímž výrazně aktivizuje pacienty a dovoluje jako jedna z mála technik přesah péče do domácího prostředí.

XII/ 327. Psychologická diagnostika v onkologii, doporučení pro lékaře. Kazuistika úzkostně-depresivního klinického obrazu pacientky s rakovinou prsu

Buchtová P.

MOÚ, Brno

V psychologické praxi se četně setkáváme s pacientkami, které během či v závěru onkologické léčby vykazují symptomy jako poruchy spánku, stížnosti na únavu a nekontrolované užívání Lexaurinu na předpis praktického lékaře. Přitom rozpoznání psychického stavu není věnována pozornost ani v podobě doporučení do psychologické či psychiatrické ambulance, přestože příznaky splňují všechny požadavky na zařazení do mezinárodní klasifikace duševních nemocí. Postrádáme indikaci a monitoraci délky a efektivity užívání „dostupných“ psychofarmak. Psychologická diagnostika, kterou může indikovat onkolog přímo během léčby, umožňuje zjistit skutečný psychický stav nemocné, a především určit podíl jednotlivých faktorů, jako jsou stresory, predispozice jedince aj., a tím zacílit psychologickou péči. Důsledky neléčeného úzkostně-depresivního obrazu pacientek jsou zvýšené pozorování a stížnosti na vlastní tělo, katastrofizace, snížené sebevědomí, výbušnost a strach z budoucnosti. V kognitivním výkonu pozorujeme celkově sníženou kognitivní pružnost, exekutivní schopnosti, koncentraci pozornosti a PM tempo, v osobnostních zkouškách potom sníženou schopnost zvládat zátěž, dysforii, omezenost v interpersonální oblasti aj. Cílem onkologické léčby je celková kvalita života pacienta, a tedy i jeho psychický stav. Pokud zaznamenáme v anamnéze užívání psychofarmak, je nutná jeho objektivizace a monitorace. Ta může být objasněna a vhodně zacílena na základě včasné indikace psychologické diagnostiky právě onkologem.

XII/ 328. Struktura Poradny pro onkologicky nemocné a jejich blízké při ORAK FN Plzeň

Romanová V., Vachudová K., Vavrušková L.

Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK a FN Plzeň

Nové prostory Onkologické a radioterapeutické kliniky FN Plzeň daly vzniknout i zázemí pro setkávání se s onkologickými pacienty a jejich blízkými, a to v příjemném prostředí tak odlišném od nemocničního. Zde se daří mapovat problematiku onkologicky nemocného z mnoha aspektů. Onkologický pacient či jeho rodina se zde můžou setkat s: koordinátorem, všeobecnou sestrou –  specialistkou v onkologické a paliativní péči, psychologem, pastorační asistentkou, nutričním terapeutem i sociální pracovnicí. Postupně se vytvořil multidisciplinární tým, který je v úzké spolupráci s lékařem-onkologem. Pacienta doprovází všemi etapami nemoci od sdělení diagnózy či zvratů v léčbě, pomáhá zvládat krize při dlouhodobém onemocnění celému rodinnému systému pacienta. Umožňuje orientovat se v otázkách nutričních i sociálních, v sociální reintegraci, v období po ukončení onkologické léčby, v domácí či hospicové péči, v důchodové problematice. Zajistí krizovou psychologickou intervenci i spirituální potřeby nemocného, a to jak ambulantně v poradně, tak i u lůžka nemocného. Poradna má návaznost na další organizace, které onkologicky nemocnému prospívají, např. Mama Help, dobrovolnický program a edukaci. Vše směřuje ke zlepšení kvality života onkologicky nemocného.

XII/ 333. Mentoring program u onkologických pacientů

Vyhlídal T., Vyhlídalová K.

Fakulta tělesné kultury UP v Olomouci

Východiska: Dobrovolnická činnost je v dnešní době důležitou součástí nemocničního prostředí. V posledních letech narůstá počet dětských pacientů, kteří po absolvování onkologické léčby mají snahu předávat své zkušenosti s léčbou dalším dětským pacientům. Na základě inspirace především v Norsku, ale také v Rakousku, Řecku či Německu byl vytvořen „Mentoring“ program –  unikátní koncept pacientské dobrovolnické činnosti, jehož hlavním cílem je předání zkušeností s léčbou novým dětským pacientům. „Vyléčení léčeným” –  tak zní hlavní myšlenka tohoto projektu. Tuto myšlenku se snažíme naplňovat především projektem „Moudrý průvodce“, který vrací vyléčené pacienty zpět na kliniky dětské onkologie v rolích tzv. mentorů. Právě kontakt léčených pacientů a jejich rodin s těmito průvodci přináší prostor promluvit si a získat podporu. Pro pacienty na dětské onkologii může být mentor velkou oporou a vzhledem k tomu, že prošel podobnou zkušeností, také důležitým zdrojem informací. „Co mě nejspíš čeká?”, „Jaké to je vrátit se zpátky do školy?” nebo „Co je na tom všem nejtěžší?”. O takových věcech je možné s mentorem mluvit a sdílet navzájem své zážitky. Cíl: Cílem příspěvku je představit „Mentoring“ program, který vznikl v rámci projektu KRTEK V POHYBU, realizovaný Ministerstvem zdravotnictví ČR, Aktivity II. Péče o děti, v Programu CZ 11 „Iniciativy v oblasti veřejného zdraví“ financovaného z Norských fondů 2009– 2014. V rámci tohoto programu byl vytvořen metodický materiál, který sdružuje informace, rady, tipy a zkušenosti dětských pa­cientů s léčbou. Tento metodický materiál slouží jako inspirace pro nové pacienty a pomáhá zvládnout náročnost onkologické léčby. Obsahuje např. informace o chodu nemocnice, výživové a pohybové doporučení, příběhy léčených pacientů a mnoho dalšího.

XII/ 400. Psychologické problémy u vyléčených onkologických pacientů: „Přežil jsem rakovinu –  a co dál?“

Alexandrová R.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Diagnóza onkologického onemocnění s sebou nese pro spoustu pacientů obrovskou fyzickou a psychickou zátěž. Pacienti i jejich rodiny se musí adaptovat na proces léčby, nepříjemné doprovodné somatické symptomy, bouřlivé emoce i obavné myšlenky. Pacienti v procesu aktivní léčby jsou však schopni překonat množství překážek, motivovaní nejvíce hlavním cílem –  vyléčit se. K tomu jim pomáhá kromě podpory rodiny množství odborníků, lékařů, sester, psychologů, sociálních pracovníků… a naštěstí se velkému počtu pacientů jejich cíl splní. Remise, uzdravení. Většina pacientů napne veškeré své síly k uzdravení s očekáváním, že potom bude jejich život, prožívání, svět, vztahy apod. „jako dříve“, tj. že naváží ve svém dosavadním životě na dobu „před nemocí“. Bohužel jsou ale často konfrontováni s narušením svých adaptačních mechanizmů a coopingových strategií v nové realitě, s pocity vlastního selhávání, viny a vlastní nedostatečnosti, které s sebou nesou důsledky prodělané nemoci. Únava, změny tělového schématu, trvalé somatické následky apod. často způsobují změny ve vnímání vlastní identity, sebeobrazu, snižují sebevědomí, vlastní hodnotu. Znovu se otevírají emoce, nejčastěji se objevuje strach z návratu onemocnění, deprese, apatie, stavy podobné posttraumatické reakci, panické ataky apod. Přichází obavné myšlenky, nejistota a strach z návratu do zaměstnání, sociálního prostředí, úzkost, nespavost. Pa­cienti očekávají, jak byli doposud zvyklí v průběhu léčby, podporu okolí, rodiny, lékařů. Bohužel rodiny mívají také svá očekávání, vztahující se k vyléčení svého blízkého, nerozumí rozladě pacientů, a na vyžadovanou podporu již také nemusí mít dostatek energie. Může dokonce dojít k narušení blízkých vztahů. Pacienti se tedy obrací s potřebou podpory na své ošetřující onkology, psychology… Ti však již mají v péči další pacienty v aktivní léčbě. Přednáška mapuje nejčastější přetrvávající psychické problémy již uzdravených onkologických pacientů. Snaží se také najít odpověď na otázky, jak mohou tito pacienti získat znovu podporu a vlastní sebepodporu k novému životu, kde mohou najít motivaci a nový smysl života. Na podkladě kazuistických příkladů si zkusíme ukázat proces psychické rekonvalescence, který může vést ke zlepšení kvality života vyléčených pacientů.

XII/ 489. Rizikové momenty v procesu paliativní péče z pohledu psychoterapie

Petrošová B., Dufková V.

Gaudia proti rakovině, Praha

Stanovení diagnózy nevyléčitelného onemocnění zasahuje psychickou integritu nemocného i jeho blízkých, je téměř vždy stresorem pro všechny zúčastněné. Nezbytnou součástí péče by tedy měla být i péče o jejich psychosociální potřeby. Gaudia proti rakovině (projekt PRO Gaudia, z.ú. –  dále GPR) je psychoterapeutické pracoviště, jehož zaměstnanci poskytují psychoterapeutickou a psychosociální podporu onkologickým a jinak chronicky nemocným pacientům a jejich blízkým ve všech fázích léčby těchto onemocnění, vč. paliativní péče. Nabízí jim psychoterapeutické služby, které nejsou běžně dostupné ve zdravotnických zařízeních a nejsou hrazeny pojišťovnou. Psychoterapeuté GPR působí kromě ambulancí v Praze a Brně, i v následujících spolupracujících zařízeních: Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a na Koronární jednotce II. interní kliniky VFN v Praze, v Hospici Dobrého pastýře v Čerčanech, na Onkologickém a radiologickém oddělení v Nemocnici Znojmo a v Nemocnici Milosrdných bratří v Brně. V indikovaných případech mohou klienti GPR využít psychoterapeutické služby i v domácím prostředí, osobně nebo po Skype. V roce 2016 proběhlo 275 ambulantních sezení (pro 65 osob) a 1 047 sezení pro 876 pacientů zdravotnických zařízeních, kde probíhá také kontinuální spolupráce se zdravotníky oddělení, na kterých psychoterapeuté působí. Předmětem sdělení je poukázat na rizikové momenty, které mohou v době paliativní péče nastat a navrhnout jejich možná řešení. Autorky vychází z dosavadních zkušeností psychoterapeutů GPR a ze spolupráce se zdravotnickými týmy v zařízeních, kde GPR působí. Ambicí sdělení je přiblížit, jak může včasně využitá profesionální psychická podpora pomoci důstojně zvládnout přechod z léčebného procesu do paliativní péče a jak může následně ulehčit i v celém paliativním procesu, a to nejen pacientům, ale i zdravotníkům a blízkým pacienta. Závěr přednášky je věnován specifikům psychoterapie jako součásti multidisciplinární péče o umírající.