III. Epidemiologie nádorů, klinické registry, zdravotnická informatika

III/ 66. Současné trendy epidemiologie nádorů a stav Národního onkologického registru České republiky

Abrahámová J.¹, Malúšková D.², Mužík J.², Dušek L.²

¹ Onkologická klinika 1. LF UK a Thomayerova Nemocnice, Praha, ² Institut biostatistiky a analýz, LF MU, Brno

Úvod: Národní onkologický registr ČR (NOR) je klíčovou databází pro sledování výskytu novotvarů v české populaci. Hlášení nádorových onemocnění do registru je dle platné legislativy povinné a za období 1976– 2014 obsahuje NOR již více než 2,2 milionu záznamů. Svým celopopulačním charakterem i dostupným časovým obdobím se NOR řadí mezi několik málo unikátních databází nejen v evropském, ale i celosvětovém měřítku, a umožňuje hodnotit epidemiologii, diagnostiku i výsledky léčby nádorových onemocnění v dlouhodobém horizontu na národní i regionální úrovni. Výsledky: Incidence nádorových onemocnění v ČR dlouhodobě roste, což je dáno několika faktory, zejména stárnutím populace a též zlepšující se diagnostikou. Velkou roli hraje i úspěšnější léčba českých onkologických pacientů, což na jedné straně stabilizuje či dokonce snižuje mortalitu na zhoubné nádory, na straně druhé ale v populaci zvyšuje počty osob s již dříve diagnostikovaným nádorovým onemocněním, u nichž existuje vyšší pravděpodobnost vzniku dalších novotvarů. Kromě jiných kožních nádorů (C44) byly podle absolutních počtů v české populaci v letech 2010– 2014 nejčastějšími novotvary kolorektální karcinomy, následované karcinomem prsu u žen, karcinomem prostaty a zhoubnými novotvary průdušky, průdušnice a plíce (průměrně 8 084, 6 904, 6 904, resp. 6 506 ročně). U uvedených hlavních diagnóz stále pozorujeme velké rozdíly v podílu jednotlivých klinických stadií při diagnóze. Zatímco u karcinomu prsu a prostaty je téměř 80 % nádorů zachyceno ve stadiu I a II, u nádorů kolorekta je to méně než polovina a u nádorů plic jen necelých 20 %. Většina pacientů je zde tedy diagnostikována s pokročilým onemocněním, které znamená vyšší náklady a nižší naději na úspěšnou léčbu. Data NOR jsou využívána nejen k hodnocení aktuální situace a výsledků léčby, ale také k predikování dalšího vývoje epidemiologie zhoubných novotvarů a počtu léčených onkologických pacientů, a to i pro jednotlivé konkrétní preparáty. I díky těmto údajům se následně daří zajišťovat finanční prostředky na léčbu onkologických pacientů v dostatečné výši. Závěr: Data NOR představují klíčový zdroj informací pro českou onkologii. Samotný sběr dat NOR je realizován prostřednictvím sítě regionálních pracovišť NOR, jejichž provoz vyžaduje systémovou finanční podporu, kterou se díky spolupráci s vedením ministerstva zdravotnictví daří v posledních letech zajišťovat. Je nanejvýš žádoucí tuto situaci udržet, a zajistit tak kontinuitu v úplnosti a kvalitě sběru dat NOR, který zcela právem můžeme považovat za „rodin­né stříbro“ české onkologie.

III/ 67. Zajištění kvality dat NOR z pohledu územního pracoviště

Roušarová M.¹, Poborský J.¹, Mužík J.²

¹ Národní onkologický registr (NOR), FN Plzeň, ² Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha

Úvod a metodika: Kvalita dat Národního onkologického registru (NOR) je závislá na včasném nahlášení jednotlivých novotvarů tiskopisem Incidence a léčba zhoubného novotvaru na příslušné územní pracoviště NOR, na správném vyplnění požadovaných údajů a na jejich následném ověření. V tomto příspěvku budou uvedeny zkušenosti pracoviště NOR FN Plzeň za období 2006– 2014. Výsledky: Pracoviště NOR FN Plzeň spravuje celkem sedm územních (okresních) pracovišť v Plzeňském kraji a tři v Karlovarském kraji, ročně více než 10 000 záznamů novotvarů. Podíl záznamů, které byly pracovištěm FN Plzeň dohlášeny za lékaře nemocnic i soukromých zdravotnických zařízení, narostl celkově na více než 50 %. Podle údajů pracoviště NOR Plzeň-město (dohlašuje cca 44 % záznamů NOR za danou oblast) je podíl dohlašovaných záznamů různý u jednotlivých diagnóz: ZN plic (C34) 36 %, ZN prsu (C50) 26 %, ZN prostaty (C61) 73 %, ZN pankreatu (C25) 89 %. Kromě neúplnosti hlášení novotvarů lékaři „z terénu“ byla zaznamenána také poměrně vysoká chybovost, u 1 341 hlášení zaslaných v roce 2014 dosáhla 35 %. Závěr: Úplnost a kvalitu sběru dat NOR ovlivňuje řada faktorů a je celkově podmíněna odpovídající aktivitou a kvalitou práce lékařů, kteří mají povinnost novotvary hlásit dle platné legislativy a metodiky. Otázkou je, jaké kroky je potřeba provést ke zlepšení stávající situace.

III/ 68. Aktualizace klasifikačních systémů pro registraci onkologických onemocnění –  MKN-O-3 verze 2011 a TNM8

Zvolský M.¹, Stříteský J.²

¹ Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha, ² Ústav patologie, 1. LF UK a VFN v Praze

Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-O) je mezinárodním standardem používaným především pro zařazování a registraci onkologických onemocnění podle morfologických charakteristik tkání (čtyřmístný kód morfologie), biologického chování a anatomické lokalizace (čtyřmístný kód topografie). Světová zdravotnická organizace (WHO) publikovala 3. verzi této klasifikace (MKN-O-3) v roce 2000, v českém překladu vyšla v roce 2004 a od roku 2005 je používána pro sběr dat v Národním onkologickém registru (NOR). V roce 2011 byla na úrovni WHO vydána aktualizace, která přináší celkem 53 změn na úrovni kombinace morfologického kódu a chování a 14 položek je nově překódováno. Výrazně je inovováno např. rozdělení hematoonkologických onemocnění. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) připravuje aktualizovanou verzi českého překladu MKN-O-3 k vydání během roku 2017. Pro podrobný popis stadií onkologických onemocnění je jako mezinárodní standard používán klasifikační systém TNM, který vzniká od roku 1943 a je spravován Union for International Cancer Control (UICC). Verzi TNM7 používá NOR k záznamu případů od roku 2011. Na konci roku 2016 byla publikována verze TNM8. Nově jsou klasifikovány oblasti –  novotvary oropharyngu p16+, novotvary krčních uzlin neznámého původu, kůže hlavy a krku, brzlík, neuroendokrinní tumory pankreatu, osteosarkomy pánve a páteře a sarkomy měkkých tkání hlavy, krku, retroperitonea a hrudních a břišních orgánů. U dalších 10 skupin byly provedeny větší, u 9 jen malé nebo žádné změny. Celkové změny prezentuje oficiální prezentace UICC dostupná z adresy http:/ / uicc.org/ sites/ main/ files/ atoms/ files/ TNM_Classification_of_Malignant_%20Tumours_8th_edition_NEW_updated_0.pptx. ÚZIS ve spolupráci s experty z řad odborné společnosti provede překlad a publikaci TNM8 v češtině.

III/ 69. Analýza případů neuroendokrinních nádorů v NOR a NET registru ČR diagnostikovaných v období let 2009– 2014

Barkmanová J.¹, Zvolský M.², Šilar J.³, Sedláčková E.¹

¹ Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, ² Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha, ³ Institut biostatistiky a analýz, LF MU, Brno

Základním a také největším zdrojem informací v epidemiologii nádorů je v ČR celoplošný Národní onkologický registr (NOR). Snaha o podchycení pacientů se vzácnými, resp. méně často se vyskytujícími nádory nás někdy ale vede k založení specializovaného registru, jakým je např. od roku 2009 registr neuroendokrinních nádorů (NET). Měli jsme k dispozici data obou onkologických registrů, NOR a registru NET ČR za srovnatelné období let 2009– 2014. V NOR bylo zaznamenáno celkem 7 814 případů neuroendokrinních nádorů diagnostikovaných v tomto období a v NET celkem 1 210 případů (vč. malobuněčných a velkobuněčných nádorů plic). Identifikovali jsme 641 případů zaznamenaných v obou registrech. V další analýze jsme vyřadili záznamy s morfologiemi 8041/ 3 (malobuněčný neuroendokrinní karcinom) a 8013/ 3 (velkobuněčný neuroendokrinní karcinom), které vzhledem k odlišným charakteristikám a typu terapie mohou zkreslovat analýzu. Dále jsme pak pracovali s 2 307 záznamy NOR a 1 017 záznamy NET zbývajících morfologií, 436 případů bylo zaznamenáno do obou registrů. Hodnotili jsme regionální kompletnost sběru dat mezi oběma registry, výskyt stadií v registrech a záznamy o léčbě. Předpokládali jsme, že v NET registru bude evidován menší počet případů než v NOR, ale bude se jednat o vyšší stadia onemocnění, což jednoznačně souvisí s centralizací nemocných do jednotlivých specializovaných center. Analýza tento předpoklad potvrdila. Kromě stoupající incidence neuroendokrinních nádorů jsme také potvrdili, že každý druhý až třetí nemocný s neuroendokrinním nádorem se díky vyššímu stadiu onemocnění a potřebě adekvátní léčby dostává do péče odborníků některého specializovaného pracoviště. NOR je vhodný ke sledování incidence a mortality v rámci ČR, NET registr je vhodnější pro sledování podrobností o léčbě a k získání informací o relapsech a přežívání. Oba registry jsou napojeny na mezinárodní spolupráci.

III/ 70. Registr TULUNG

Skřičková J.¹, Bortlíček Z.², Chloupková R.², Hejduk K.², Brabec P.², Dušek L.², Pešek M.³, Kolek V.⁴, Grygárková I.⁴, Koubková L.⁵, Černovská M.⁶, Tomíšková M.¹, Roubec J.⁷, Havel L.⁶, Salajka F.⁸, Hrnčiarik M.⁸, Zemanová M.⁹, Šatánková M.¹, Benejová A.¹, Sixtová D.¹⁰, Marel M.⁵, Krejčí J.¹¹, Opálka P.¹¹, Čoupková H.¹²

¹ Klinika nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno, ² Institut biostatistiky a analýz, LF MU, Brno, ³ Klinika pneumologie a ftizeologie LF UK a FN Plzeň, ⁴ Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, ⁵ Pneumologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, ⁶ Pneumologická klinika 1. LF UK a Thomayerova nemocnice, Praha, ⁷ Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF OU a FN Ostrava, ⁸ Plicní klinika LF UK a FN Hradec Králové, ⁹ Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, ¹⁰ I. klinika tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN v Praze, ¹¹ Klinika pneumologie a hrudní chirurgie 3. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, Praha, ¹² Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Východiska: TULUNG je klinický registr pa­cientů s NSCLC. Jedná se o společný projekt České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS), České onkologické společnosti (ČOS) a Institutu bio­statistiky a analýz (IBA) obsahující klinická data nemocných léčených afatinibem, bevacizumabem, erlotinibem, gefitinibem, crizotonibem, nntedanibem, pemetrexedem a nivolumabem. Soubor pa­cientů a metody: Na pneumoonkologických pracovištích, která jsou součástí komplexních onkologických center, bylo od roku 2005 do října 2016 léčeno výše uvedenými preparáty a má úplný záznam v registru TULUNG 5 625 nemocných. Pro analýzu byli vybráni ti nemocní, kteří mají korektně vyplněny tyto parametry –  pohlaví, datum narození, kouření, TNM klasifikaci a stadium primárního nádoru, histologický a/ nebo cytologický typ primárního nádoru, PS v době zahájení léčby, datum zahájení léčby, stadium onemocnění v době zahájení léčby a linii léčby, ve které je cílená léčba podána. Výsledky: Nejvíce úplných záznamů je v registru o nemocných s NSCLC léčených erlotinibem –  3 822. V léčbě 1. linie byl užit u 387 nemocných, v léčbě 2. linie u 1 916 nemocných, v léčbě 3. linie u 1 462 nemocných a u 57 ve 4. a vyšší linii. Druhým nejčetněji nasazeným preparátem je pemetrexed, celkem 2 403 nemocných s úplným záznamem. Použit v 1. linii byl u 1 036 nemocných, ve 2. linii u 1 165, ve 3. linii u 177 a ve 4. linii u 25 nemocných. 211 nemocným byl pemetrexed podáván v udržovací pokračovací léčbě v 1. linii. Celkem 327 pa­cientů má záznam o léčbě bevacizumabem v 1. linii. Nemocných léčených gefitinibem, u kterých je úplný záznam, je 274, nemocných léčených nivolumabem je 115, afatinibem 80. Záznamy o léčbě crizotinibem jsou od 52 nemocných a nintedanibem od 7 nemocných. Závěr: Výsledky analýzy definované subpopulací z registru TULUNG se v řadě aspektů liší od údajů získaných v rámci randomizovaných kontrolovaných studií a jejich interpretace je podmíněna určitými limity. Registr na druhou stranu věrně ilustruje používání nákladné léčby v podmínkách běžné praxe. V ně­kte­rých parametrech je odlišnost od publikovaných výsledků randomizovaných kontrolovaných klinických studií dána kromě odlišné populace i pravděpodobně méně striktní metodologií. S opatrností musíme interpretovat četnost výskytu nežádoucích účinků při léčbě. Z hlediska metodologie je relativně nejméně zranitelným parametrem celkové přežití. I přes výše uvedené nedostatky je jasně patrné, u jakých nemocných byl ten který preparát podáván a jak často, což lze velmi dobře využít při jednání v rámci odborných společností i v rámci jednání s plátci péče.

III/ 71. Současné trendy epidemiologie solidních nádorů s ohledem na včasný záchyt onemocnění

Mužík J.¹, Novák J.²

¹ Institut bio­statistiky a analýz, LF MU, Brno, ² Úsek Národního onkologického registru, MOÚ, Brno

Úvod: Jedním z nejdůležitějších faktorů pro úspěšnou léčbu zhoubných nádorů (ZN) je jejich včasný záchyt. Díky datům Národního onkologického registru (NOR) můžeme analyzovat dlouhodobé trendy zastoupení klinických stadií v době diagnózy, popsat vývoj včasného záchytu novotvarů na populační úrovni a identifikovat vliv nových vyšetřovacích metod a screeningových programů. Metodika: Z databáze NOR byla provedena analýza záznamů solidních nádorů v období 1995– 2014. Pro jednotlivé nádorové topiky, resp. jejich skupiny, byl zpracován přehled zastoupení jednotlivých klinických stadií (I– IV). Do spektra klinických stadií bylo u odpovídajících nádorových lokalizací přiřazeno rovněž stadium 0 (novotvary in situ). Výsledky: Z pohledu záchytu časných stadií onemocnění (stadium 0, I, II) mohou být solidní novotvary rozděleny do tří skupin (tab. 1). První skupinu představují většinou obtížně detekovatelná onemocnění s vysokou mortalitou, u nichž je dlouhodobě podíl časných stadií nízký (do 34 %). Patří sem některé ZN trávící soustavy (játra, žlučník a žlučové cesty, slinivka břišní, jícen), část ZN orofaciální oblasti a ZN dolních cest dýchacích. Tato skupina představuje cca 19 % solidních novotvarů. Druhou skupinu s vysokým podílem časných stadií (více než 66 %) představují ZN, které mohou být efektivně zjištěny pomocí vhodných diagnostických metod často již v premaligním nebo iniciálním stadiu. Do této skupiny náleží ZN kůže vč. melanomu, nádory močového měchýře, varlete, těla děložního, prostaty, štítné žlázy a lokalizace se zavedeným screeningovým programem –  prsu a hrdla děložního. Tato skupina představuje cca 63 % solidních novotvarů. Třetí skupinu s podílem časných stadií 33– 66 % představují preventabilní nádorová onemocnění, u nichž lze předpokládat možnost zlepšení časného záchytu onemocnění s rozvojem vhodných diagnostických metod. Patři sem ZN ledviny, žaludku, hrtanu a především nádory tlustého střeva a konečníku (se zavedeným screeningovým programem). Tato skupina představuje cca 18 % solidních novotvarů. Vývoj trendů časného záchytu onemocnění u nejčastějších dia­gnóz bude podrobněji uveden v prezentaci. Závěr: NOR je jedinečným zdrojem informací o záchytu stadií na populační úrovni, který umožňuje komplexní analýzu zastoupení klinických stadií zhoubných novotvarů vč. nádorů in situ. S ohledem na zjištěné výsledky bude nutno brát na tento komplexní přístup v hodnocení populačních trendů patřičný zřetel.

III/ 72. Aktuální výsledky programů screeningu zhoubných nádorů v České republice

Májek O.^1,2, Ngo O.^1,2, Mužík J.^1,2, Dušek L.^1,2, Daneš J.³, Skovajsová M.⁴, Zavoral M.⁵, Suchánek Š.⁵, Dvořák V.⁶, Seifert B.⁷

¹ Institut biostatistiky a analýz, LF MU, Brno, ² Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha, ³ Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, ⁴ Breast Unit Prague, ⁵ Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha, ⁶ Centrum ambulantní gynekologie a primární péče, Brno, ⁷ Ústav všeobecného lékařství, 1. LF UK v Praze

Východiska: V ČR byly postupně celoplošně implementovány organizované screeningové programy nádorových onemocnění prsu (od roku 2002), tlustého střeva a konečníku (od roku 2000) a děložního hrdla (od roku 2008). Od začátku roku 2014 došlo k posílení screeningových programů zavedením adresného zvaní cílové populace. Zvány jsou osoby, které se těchto programů dlouhodobě neúčastí. Cílem předkládaného sdělení je popsat vývoj v epidemiologii zhoubných nádorů cílených screeningovými programy a přednést aktuální výsledky projektu adresného zvaní. Materiál a metody: K hodnocení dopadu českých screeningových programů na vývoj zátěže populace nádorovými onemocněními byl využit Národní onkologický registr ČR (NOR ČR). Úmrtnost byla hodnocena prostřednictvím dat o příčinách úmrtí publikovaných Českým statistickým úřadem (ČSÚ). V rámci projektu adresného zvaní ke screeningu byly osoby zvány přímo svými zdravotními pojišťovnami, které rovněž poskytly administrativní data pro hodnocení výsledků adresného zvaní. Výsledky: V roce 2014 bylo celkem diagnostikováno 7 008 nových onemocnění karcinomem prsu, 8 160 onemocnění karcinomem kolorekta a 823 onemocnění karcinomem děložního hrdla, ve stejném roce zemřelo na tato onemocnění 1 581, 3 434, resp. 310 osob. Při hodnocení vývoje hrubé mortality jsme v období 2004– 2014 zaznamenali pokles o 18 % u karcinomu prsu, o 24 % u karcinomu kolorekta a o 15 % u karcinomu děložního hrdla. V rámci pilotního projektu adresného zvaní bylo od ledna 2014 do června 2015 zdravotními pojišťovnami rozesláno přes 3,5 milionu pozvánek. Do jednotlivých programů screeningu karcinomu děložního hrdla, prsu a kolorekta bylo zasláno v tomto období přibližně 1,1 milionu, 1 milion a 2,7 milionu pozvánek. Na první pozvánku ke screeningu děložního hrdla (665 000 žen), prsu (587 000 žen) a kolorekta (1,7 milionu osob) zareagovalo 13,5, 19,7, resp. 19,5 % pozvaných. Po adresném zvaní došlo k navýšení pokrytí screeningovými programy (pokrytí u cervikálního screeningu vzrostlo z 55,8 % v roce 2013 na 56,3 % v roce 2015, u mamografického z 58,2 na 61,5 % a nejvýrazněji u kolorektálního z 26,9 na 33,1 %). Závěr: Údaje NOR ČR svědčí o viditelném dopadu programů časného záchytu na zátěž české populace nádorovými onemocněními. V rámci pilotního projektu adresného zvaní byla ověřena funkčnost navrženého systému adresného zvaní jeho monitoringu a došlo k výraznému posílení zejména programu screeningu kolorektálního karcinomu. Pojišťovny budou nadále v rámci období udržitelnosti projektu pokračovat v rozesílání adresných pozvánek.

III/ 73. Klasifikace hospitalizovaných pa­cientů s protinádorovou léčbou v CZ-DRG

Pavlík T., Bortlíček Z., Kovalčíková P., Klika P., Uher M., Dušek L.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha

Východiska: Hospitalizace onkologických pacientů představují významnou část akutní lůžkové péče v ČR nejen s ohledem na četnost, ale i nákladovost. Cílem tohoto příspěvku je ukázat pozici protinádorové terapie ve struktuře nového klasifikačního systému hospitalizačních případů CZ-DRG, který umožní lepší monitoring a korektnější ocenění akutní lůžkové péče poskytované onkologickým pacientům. Pacienti a metody: Pro účely vývoje systému CZ-DRG byly Odborem pro dohled nad zdravotními pojišťovnami MZ ČR předána ÚZIS ČR data o vykázané akutní lůžkové péči v ČR za roky 2014 a 2015. Předané soubory pokrývají data všech poskytovatelů akutní lůžkové péče v ČR. První verze klasifikačního systému CZ-DRG vychází ze stávajících primárních klasifikací (MKN-10, seznam zdravotních výkonů) a standardní sady proměnných popisujících hospitalizační případ. Návrh systému probíhá ve spolupráci s odbornými společnostmi. Výsledky: Nový systém CZ-DRG zohledňuje akutní lůžkovou péči poskytovanou onkologickým pacientům již na úrovni tzv. DRG kategorie, druhé ze čtyř hierarchických úrovní. Tento krok umožňuje připravit návrh DRG bází (třetí ze čtyř hierarchických úrovní) individuálně pro jednotlivé DRG kategorie, tj. umožňuje zohlednit spektrum poskytované akutní lůžkové péče pacientům s danou diagnózou. Návrh DRG bází pro jednotlivá onkologická onemocnění respektuje následující: 1. invazivní povahu diagnostického a terapeutického přístupu, 2. rozsah a radikalitu terapeutického přístupu, 3. léčbu, která je vázána na centra vysoce specializované péče. Jako ukázka bude prezentována struktura DRG bází pro novotvary trávicí soustavy, hepatobiliárního systému a slinivky. Závěr: Návrh nového klasifikačního systému CZ-DRG respektuje specifika akutní lůžkové péče o onkologické pacienty v ČR. Klasifikační pravidla budou veřejně dostupná v maximálně detailní formě na webovém portálu systému CZ-DRG – http:/ / drg.uzis.cz/ klasifikace-pripadu/ .

III/ 74. Vyhodnocení karcinogenního rizika u černouhelných horníků s pneumokoniózou uhlokopů za období 1992– 2013

Tomášková H.¹, Šplíchalová A.¹, Šlachtová H.¹, Urban P.², Jirák Z.³

¹ Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, ² Státní zdravotní ústav, Praha, ³ Ostravská univerzita

Úvod: Cílem studie bylo vyhodnocení karcinogenního rizika u horníků černouhelných dolů ČR s přiznanou nemocí z povolání pro diagnózu pneumokonióza uhlokopů (PNU) za období 1992– 2013. Tato studie navazuje na studii z roku 2005– 2009. Metodika: Původní kohorta horníků s PNU byla doplněna o horníky s odškodněnou PNU v letech 2007– 2013, celkem soubor tvořilo 3 476 horníků. Karcinogenní riziko bylo sledováno na základě incidence zhoubných nádorů žaludku (C16 dle MKN-10), tlustého střeva (C18), plic (C34), ledvin (C64) a močového měchýře (C67). Karcinogenní riziko u horníků ve srovnání s populací mužů ČR bylo vyjádřeno jako SIR (standardized incidence ratio) s 95% CI. Výsledek: Za období 1992– 2013 onemocnělo sledovaným nádorovým onemocněním (C16, C18, C34, C64 a C67) 263 horníků s PNU. Rakovina plic byla diagnostikována nejčastěji (n = 151). Mimo karcinom močového měchýře (C67) byly hodnoty SIR pro sledované diagnózy vyšší než 1 (C16: SIR = 1,36 (95% CI 0,84– 2,08), C18: SIR = 1,05 (95% CI 0,75– 1,42), C34: SIR = 2,01 (95% CI 1,70– 2,36), C64: SIR = 1,05 (95% CI 0,70– 1,50), C67: SIR = 1,05 (95% CI 0,52– 1,28)), statisticky významné riziko bylo zjištěno pro rakovinu plic (C34). Riziko rakoviny plic stoupalo se závažností onemocnění PNU (iniciální forma PNU: SIR = 0,98 (95% CI 0,42– 1,92), PNU prostá: SIR = 1,99 (95% CI 1,64– 2,38), PNU komplikovaná: SIR = 3,15 (95% CI 1,79– 5,09), PNU ve spojení s TBC: SIR = 4,05 (95% CI 2,07– 6,99)). Závěr: U horníků s PNU bylo zjištěno statisticky významné riziko onemocnění rakovinou plic proti běžné populaci. Výsledky této studie potvrdily a zpřesnily výsledky předchozí studie za období 2005– 2009, na základě kterých byla rakovina plic uznána jako nemoc z povolání u horníků s PNU.

Studie je realizována na základě finanční podpory nadace Research Support Foundation, Vaduz. Markus R. Tödtli Consulting.

III/ 161. Pokroky onkologické péče z pohledu dostupných národních a mezinárodních dat

Dušek L.

Institut biostatistiky a analýz, LF MU, Brno

Východiska: Příspěvek vychází z dostupných národních a mezinárodních populačních dat o epidemiologii nádorů a z dat popisujících výsledky onkologické péče, vč. dosahovaného přežití. V důsledku pokroku v léčbě a v důsledku jejích inovací dochází v současnosti k řadě závažných změn v epidemiologii nádorových onemocnění. Tyto změny následně ovlivňují nároky na dostupnost a obsah léčebné péče. Mezi hlavní faktory, které objektivně ovlivňují tyto trendy, lze vyjmenovat demografické stárnutí populace, významně se prodlužující přežití pacientů a rostoucí počet opakovaných malignit u téhož pacienta. Všechny tyto trendy nevyhnutelně vedou k růstu incidence léčených (v ČR +1– 2 % ročně) a zejména prevalence léčených (v ČR +4– 5 % ročně). Vedle epidemiologických faktorů a samotné léčby se na výše popsaných trendech do značné míry promítá i pozitivní trend v záchytu onkologických onemocnění. Postupně sílí běžící plošné screeningové programy a dosahují stále většího pokrytí cílové populace (screening nádorů kolorekta dosáhl pokrytí téměř 40 %, screeningy nádorů prsu a hrdla děložního více než 66 %). Velmi významně narůstá podíl časně zachycených klinických stadií také u nádorů prostaty, ledvin a u zhoubného melanomu. Cíl: Pokroky v léčbě a diagnostice zhoubných nádorů významně mění množství a spektrum pacientů, kteří vyžadují dlouhodobou péči. Příspěvek představí důsledky, které tyto trendy mají pro zátěž onkologických pracovišť. Rostoucí počet pacientů, zejména pacientů trpící více metachronními malignitami, a měnící se složení prevalence léčených a dispenzarizovaných pacientů klade nové nároky na organizaci péče a také na hodnocení jejích výsledků a kvality. Příspěvek představí nová metodická doporučení pro tyto oblasti vyplývající ze současných evropských projektů.

III/ 334. Národní onkologický registr pohledem všeobecné sestry

Chlubnová J., Špačková J., Drozdová J., Valentíková N., Lešková A., Malíková V., Fialová J., Bomberová I., Jelínková E., Kšeňáková K.

Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Národní onkologický registr (NOR) registruje onkologická onemocnění a pravidelně sleduje jejich následující vývoj. NOR poskytuje souhrnná data pro statistické účely na národní i mezinárodní úrovni, pro epidemiologické studie a zdravotnický výzkum. Slouží taktéž k podpoře diagnostiky a léčby nádorových onemocnění. Data jsou podkladem pro tvorbu, provedení a vyhodnocení preventivních zdravotnických programů, pro odhad potřebných finančních výdajů na zabezpečení komplexní onkologické péče v ČR. Metoda: Cílem průzkumu bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester o NOR. Kritériem pro zařazení do průzkumu byl výkon povolání ve FN Brno a ve FN u sv. An­ny na pozici všeobecná sestra a současná praxe na ambulanci nebo oddělení, která se zabývá problematikou onkologických onemocnění. Pro získání dat byla zvolena metoda kvantitativního šetření realizovaná pomocí anonymních dotazníků vlastní konstrukce. Sběr dat probíhal od ledna do února 2016. Rozdáno bylo celkem 197 dotazníků. Vráceno bylo 177 dotazníků. Návratnost činila 89,8 %. V důsledku nedostatečného vyplnění byly 2 dotazníky vyřazeny. Analýza výsledků je provedena z celkového počtu 175 (100 %) respondentů. Výsledek: Na otázky odpovídalo 170 (97,1 %) žen a 5 (2,9 %) mužů. Z analýzy výsledků vyplývá, že 58,3 % respondentů správně uvedlo, že NOR je registr onkologických onemocnění a periodické sledování jejich dalšího vývoje u obyvatel ČR, 52,9 % respondentů získalo první informace o NOR v zaměstnání a 48,0 % respondentů správně uvedlo, že správcem NOR je Ústav zdravotnických informací a statistiky. V druhé části průzkumu, zaměřené na úroveň znalostí všeobecných sester o hlášení do NOR, označili respondenti 71,9 % správných odpovědí o tom, kdo se podílí na vyplňování prvotního hlášení a 86,3 % respondentů z našeho souboru správně uvedlo, že zkratka T, která je součástí klasifikace rozsahu nádorového šíření, určuje rozsah primárního nádoru. Své teoretické znalosti o hlášení novotvaru ohodnotilo 83,3 % respondentů známkou 3 a horší. Závěr: Lze konstatovat, že respondenti mají povědomí o NOR a o hlášení do NOR, ale informace jsou nedostačující. Myslíme si, že každá všeobecná sestra, která pracuje na oddělení nebo ambulanci, které se zabývají onkologickou problematikou, by měla vědět co je NOR, čím se zabývá, jaký je účel zjišťování dat, kdo je správcem, kdo má povinnost hlásit nebo co znamená zkratka TNM, která je součástí klasifikace rozsahu nádorového šíření. Pozitivním zjištěním je, že více než polovina respondentů projevila zájem o zlepšení informovanosti.

III/ 442. Nemoci z povolání u zdravotníků v České republice

Brhel P., Petrovová M.

Klinika pracovního lékařství LF MU a FN u sv. An­ny v Brně

Východiska: Byla provedena analýza volně dostupných anonymních dat Národního registru nemocí z povolání v ČR. Soubor pacientů a metody: Statistická jednotka: nově vzniklá nemoc z povolání (NZP) u osob v pracovním poměru k zaměstnavateli se sídlem na území ČR. Data byla srovnávána v letech 2008– 2010 a 2011– 2015 v kategoriích: diagnóza v Seznamu NZP, pohlaví, věk, pracovní zařazení, délka výkonu profesí, rozdělení podle odvětví. Výsledky: Ve sledovaném období došlo k mírnému poklesu počtu všech hlášených profesionálních onemocnění. Incidence NZP byla zjištěna 30– 31 případů/ 100 000 pojištěnců, 14– 16 % všech NZP vzniklo v odvětví zdravotní a sociální péče, což řadí zdravotnictví dlouhodobě na jedno z prvních tří míst v počtu hlášených NZP vůbec. 76– 81 % z NZP ve zdravotnictví tvořily přenosné a parazitární nemoci, jiná profesionální onemocnění byla hlášena méně často: nemoci z přetěžování horních končetin, dermatózy, alergie dýchacích cest, rakovina z ionizujícího záření. 40 % NZP u zdravotníků se týkalo sester, 24 % sanitárek a 11 % lékařů, zbytek dalších zdravotnických profesí. Výrazně častěji byly mezi zdravotníky postiženy ženy (78– 87 %), medián věku 39 let, doba expozice rizikovému faktoru 2– 3 roky. Nejčastějším infekčním onemocněním s profesní souvislostí byl scabies (69 %), dále virové hepatitidy (8 %), chřipka, tuberkulóza. Závěr: Při poskytování zdravotní péče pa­cientům je zdravotník trvale vystaven působení řady rizikových faktorů práce a pracovního prostředí. Řadu z nich nelze eliminovat a mohou vyústit do poškození zdraví pracovníka, při splnění kritérii i ve formě odškodnitelné NZP. Řada z těchto dia­gnóz je preventabilní –  je třeba klást důraz na informovanost zdravotníků o rizicích jejich práce, preventivní očkování, správné pracovní postupy, proškolování a zavádění moderních a bezpečnějších metod zdravotní péče.

III/ 474. Hepatocelulární karcinom v datech Národního onkologického registru České republiky

Novák J.¹, Mužík J.², Malúšková D.², Fabian P.³

¹ Úsek Národního onkologického registru, MOÚ, Brno, ² Institut biostatistiky a analýz, LF MU, Brno, ³ Oddělení onkologické patologie, MOÚ, Brno

Úvod: Primární zhoubné nádory (ZN) jater představují v celosvětovém měřítku jednu z početně nejvýznamnějších malignit. Náleží mezi 10 nejčetnějších ZN u mužů i u žen a zaujímají 2. místo v mortalitě na zhoubná nádorová onemocnění. Ve více než 80 % jsou diagnostikovány u obyvatel rozvojových zemí. Metodika: Z anonymizované databáze Národního onkologického registru (NOR) ČR let 1984– 2010 (celkem 1 525 155 záznamů) byly zpracovány záznamy morfologicky ověřených hepatocelulárních karcinomů (HCC) –  celkem 6 698 záznamů. Byl sledován vývoj incidence (absolutní hodnoty, hrubá incidence, ASR[w]) i mortality a věkově specifická incidence. Za vybraná časová období bylo zjištěno zastoupení klinických stadií a podíl jednotlivých léčebných modalit u primárního onemocnění. Incidence a mortalita ZN jater v mezinárodním kontextu byla porovnána s mezinárodními odhady (Globocan 2012). Výsledky: V ČR představují ZN jater cca 1,5 % všech zhoubných nádorových onemocnění. HCC se u nás podílí na všech ZN zhruba 0,5 %. V souboru morfologicky ověřených případů je HCC zastoupen 57 % (cholangiokarcinom tvoří 23 %, zbývajících 20 % představují ostatní morfologické typy). Postiženi bývají převážně muži (75 %, průměrný věk 65 let, medián 66 let), ženy ve 25 % (průměrný věk 68 let, medián 70 let). Hodnoty incidence i mortality vykazují ve sledovaném období mírný vzestup, který je patrný zejména v incidenci u mužů (graf 1). Téměř polovina případů HCC byla v letech 1995– 2010 diagnostikována v pokročilém stadiu (III a IV). V celosvětovém porovnání je incidence i mortalita ZN jater u nás nízká. Závěr: HCC náleží u nás do skupiny méně častých, resp. vzácných ZN s mírným trendem růstu incidence u mužů. Údaje o mortalitě ZN jater a HCC jsou však v porovnání s jinými nádorovými topikami poměrně nespolehlivé –  nejspíše nesprávným řazením jaterních metastáz pod dg. C22. Na příkladu konkrétní nádorové topiky jsou demonstrovány možnosti využití NOR k získávání jedinečných údajů z oblasti onkologické epidemiologie i informací týkajících se hodnocení onkologické zdravotní péče.