XVIII. Nádory prsu

XVIII/ 74. Raritní neznamená neexistující: karcinom prsu u mužů v ČR – retrospektivní analýza

Bielčiková Z.1, Holánek M.2, Šorejs O.3, Kolářová I.4, Soumarová R.5, Prokš J.6, Reifová L.7, Čmejlová V.8, Zábojníková M.9, doplněn b.10

1 Onkologické oddělení, VFN v Praze, 2 Onkologické oddělení, MOÚ Brno, 3 Onkologická a radioterapeutická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 4 Klinika onkologie a radioterapie LF v Hradci Králové UK a FN Hradec Králové, 5 Onkologické oddělení, FN Královské Vinohrady Praha, 6 Onkologická klinika 1. LF UK a FTN Praha, 7 Ústav radiační onkologie 1. LF UK a FN Bulovka Praha, 8 Onkologická klinika 2. LF UK a FN Motol Praha, 9 Onkologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati Zlín, ¹0 Onkologické oddělení, Nemocnice Chomutov, o. z.

Východiska: Mužský karcinom prsu (MBC) je raritní dia­gnózou, jehož terapie je extrapolována z léčby ženského karcinomu prsu. Prognóza MBC je ale horší jako v ženské části populace. Cílem studie je zmapování populace mužů s MBC v ČR a zhodnocení základních klinicko-patologických parametrů a léčby této nemoci. Metody: Retrospektivně byly zhodnoceny data týkající se klinických a histologických charakteristik, stadia, dostupnosti genetického testování a léčby MBC u pacientů dia­gnostikovaných mezi lety 2007 a 2017. Do sběru dat se zapojilo 9 komplexních onkologických center a 3 regionální pracoviště. Statisticky byly vyhodnoceny prognostické parametry nemoci (OS, RFS, BCSS). Výsledky: Celkově byly analyzovány data 267 pacientů. Jejich věkový medián v době dia­gnosy dosáhl 66 let, rozložení stadií I-III vs. IV bylo v poměru 88 vs. 12 %. Hlavním histologických subtypem byl invazivní duktální karcinom, hormonálně senzitivní a HER2 negativní. Neoadjuvantní léčbu postoupilo 12 % mužů, adjuvantní chemoterapie byla indikována u 40 % pacientů. Mastektomie zůstává preferovaným chirurgickým výkonem. Prezentace bude zaměřená na pacienty s hormonálně senzitivním MBC a typ adjuvantní hormonální léčby včetně počtu kastračních výkonů. U relabujících nebo primárně metastatických nemocných byl zaznamenán typ provoliniové paliativní léčby (hormonální léčba vs. chemoterapie). Mapovali jsme také dostupnost genetického vyšetření a podíl mužů s hereditárně podmíněným karcinomem prsu. Statistické výsledky vztahující se k prognostickému významu základních klinicko-patologických charakteristik nemoci a prognózy nemoci zahrnují OS, BCSS a RFS. Závěry: Výsledky sumarizují charakteristiky a léčbu pacientů s MBC dia­gnostikovány mezi lety 2007 a 2017 a poskytují reálná klinická data, které jsou v souladu s mezinárodně publikovanými údaji. Klíčová slova: mužský karcinom prsu, vzácné nemoci, epidemiologie, genetické testování, prognóza.

XVIII/ 75. Karcinom prsu a metoda Choosing Wisely

Zimovjanová M.

Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Choosing Wisely (CW) je zdravotnická vzdělávací kampaň s kořeny v USA. V roce 2002 vydala Americká společnost pro interní medicínu (ABIM) publikaci „Lékařská profesionalita v novém tisíciletí: charta lékařů“, která zdůrazňuje odpovědnost lékařů za podporu rovnosti v oblasti přístupu ke zdraví při omezených finančních možnostech. Nadace ABIM vyzvala jednotlivé odborné lékařské společnosti, aby vydaly 5–10 doporučení, jak zabránit nadužívání dia­gnostických a léčebných postupů, které neposkytují pacientům smysluplný prospěch. V návaznosti na tento projekt byla vytvořena organizace CW. V současnosti je do kampaně CW zapojeno > 80 odborných společností a 19 zemí světa. Základem jsou postupy medicíny založené na důkazech (EBM), posouzení skutečné nutnosti provedení konkrétních vyšetření, individualizace léčby, větší zapojení pacienta do rozhodovacího procesu. V současnosti stoupá riziko overdia­gnózy a overtreatmentu, praktikování defenzivní medicíny, nabízení terapeutických iluzí a polypragmazie se souvisejícími nežádoucími efekty pro pacienta. Otevřená komunikace na veřejnosti a vyvracení mýtů o všemocnosti medicíny a o správnosti přístupu „více je lépe“ mohou zvýšit kvalitu péče o pacienta a vedou ke snížení nákladů na zdravotní péči až o 20 %. V onkologii solidních nádorů vydala CW 70 doporučení. ASCO v publikovaném „Choosing Wisely 2021“ uvádí 10 doporučení, která řeší např. neprovádění PET/ CT i scintigrafického vyšetření při dia­gnostice velmi časných stadií karcinomu prsu/ prostaty, indikace k nezahájení specifické onkologické léčby při PS 3–4, podávání antiemetické terapie, aplikace hemopoetických růstových faktorů, využívání generik a bio­similárních léčiv. Obdobně ASTRO vydala 10 doporučení, ve kterých posuzuje možnost neindikovat radioterapii u velmi nízce rizikových pacientů s karcinomem prostaty, endometria a použití zkrácených režimů RT u pacientek s iniciálním karcinomem prsu. V paliaci preferuje minimalizaci počtu frakcí RT při léčbě mozkových a kostních metastáz. Strategie dia­gnostiky a léčby karcinomu prsu může být dobrým příkladem přístupu CW. Individualizace systémové a lokoregionální léčby na podkladě klinického či genomického rizika onemocnění s možností deeskalace u nízce rizikových nemocných a eskalace u žen s vysokým rizikem může zlepšit léčebné výsledky u všech subtypů onemocnění. Vytvoření prostoru pro metodu CW na našich onkologických pracovištích může přinést vyšší kvalitu péče při úspoře finančních zdrojů na léčbu onkologicky nemocných.

XVIII/ 76. Pravděpodobnost konverze receptorů u metastazujícího karcinomu prsu

Procházková K.1, Vodička J.1, Soukupová V.1, Skála M.1, Dostál J.2, Přibáň V.3, Svoboda T.4, Fínek J.4, Hes O.5, Třeška V.1

1 Chirurgická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 2 Neurochirurgická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 3 Neurochirurgická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 4 Onkologická a radioterapeutická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 5 Šiklův ústav patologie LF v Plzni UK a FN Plzeň

Východisko: Stav hormonálních receptorů (HR) je jedním z klíčových faktorů při určování terapie karcinomu prsu. Dostupné studie pracují většinou pouze s výsledky bio­psií namísto plného prozkoumání vzorků získaných metastazektomií. Cílem studie bylo porovnat status HR u primárního nádoru prsu a jeho metastázy do mozku, plic nebo jater. Byl zkoumán prognostický význam konverze těchto receptorů. Soubor pacientů a metody: Do studie bylo zařazeno celkem 50 pacientek po metastazektomii karcinomu prsu, a to do mozku, plic nebo jater v období 1/ 2000–1/ 2019. Pouhé „core cut“ bio­psie byly ze studie vyřazeny. Výsledky: Konverze HR byla pozorována ve 30 případech (60,0 %), zatímco diskrepance mezi HER2 (human epidermal growth factor receptor 2) se vyskytla pouze v jednom případě (2,0 %). Hormonální terapie prokazatelně statisticky snížila expresi progesteronových a estrogenových receptorů v metastatické tkáni (p = 0,009, p = 0,023). Triple negativita se prokazatelně častěji vyskytovala u mozkových metastáz (p = 0,039). Závěr: Ke konverzi HR dochází u více než 50 % případů metastatického onemocnění karcinomu prsu, zatímco změna v expresi HER2 je vzácná.

Tato práce vznikla v rámci projektu SVV 2020–2022 č. 260539; v rámci Výzkumného fondu Univerzity Karlovy (Progres Q39); v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti SURG; v rámci projektu Národního ústavu pro výzkum rakoviny – NÚVR (Program EXCELES, ID: LX22NPO5102) – Financováno Evropskou unií – Next Generation EU.

XVIII/ 77. Biopsie sentinelové uzliny u karcinomu prsní žlázy

Zedníková I.1, Procházková K.1, Mach C.1, Hes O.2, Svoboda T.3

1 Chirurgická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň, 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF v Plzni UK a FN Plzeň, 3 Onkologická a radioterapeutická klinika LF v Plzni UK a FN Plzeň

Biopsie sentinelové uzliny (SN) je dnes standardem stanovení axilárního stagingu časného karcinomu prsu při klinicky negativních uzlinách. 40−70 % pacientek s časným karcinomem má metastázu pouze v sentinelové uzlině, tedy z následné axilární disekce nebude profitovat. Jak takové ženy již před zahájením léčby rozpoznat a neindikovat při pozitivní sentinelové uzlině k dokončení exenterace axily? A budou mít při metastatickém postižení neexstirpovaných axilárních uzlin horší prognózu, nebo při zajištění pooperačním ozářením a systémovou léčbou bude bezpříznakové a celkové přežití srovnatelné? Současné doporučení zní: Je možné vynechání exenterace axily při klinicky negativních uzlinách a splnění těchto kritérií: tumor < 2 cm (pT1), 1−2 pozitivní SN, nepřítomnost lymfangioinvaze, hormonální dependence, zajištění pooperační radio- a chemoterapií. Cílem práce bylo na základě bio­logických vlastností nádoru zjistit, zda lze rozšířit skupinu pacientek, u které bude možné vynechat exenteraci axily při metastáze v sentinelové uzlině, a tím snížit morbiditu spojenou s tímto výkonem bez zhoršení prognózy. Výzkumný projekt trval 3 roky, od června 2012 do června 2015. Jednalo se o prospektivní randomizovanou studii. Zkoumaná skupina se skládala z 64 pacientek s primárně chirurgicky léčeným karcinomem prsu, které měly metastázu v sentinelové uzlině. Ty jsme rozdělily na dvě skupiny: 1. skupina – sentinelová uzlina pozitivní bez dokončené exenterace axily – 46 pacientek. 2. skupina – sentinelová uzlina pozitivní s dokončením exenterace axily – 18 pacientek. Medián sledování byl 7,5 roku. Výsledky: Vynechání exenterace axily při metastáze v sentinelové uzlině v našem souboru nehrálo žádnou roli v časné recidivě či progresi nádoru (při zajištění pooperační radioterapií a systémovou terapií). Doporučení: Vynechat dokončení exenterace axily je možné u tumorů T1 i T2 při 1–3 pozitivních sentinelových uzlinách, bez ohledu na prediktivní faktory a s pooperačním zajištěním radioterapií a systémovou léčbou. Exenteraci axily na našem pracovišti (Chirurgická klinika FN Plzeň) dokončujeme pouze u pacientek do 40 let věku s G3, vysokou proliferační aktivitou, ER a PR negativní.

Tento výzkum vznikl v rámci projektu SVV 2020–2022 č. 260539.

XVIII/ 78. Těžká kožní toxicita charakteru Steven Johnsonova syndromu po paklitaxelu u pacientky s HER2+ diseminovaným karcinomem prsu

Dobšáková L.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Východiska: U pacientek s HER2 pozitivním diseminovaným karcinomem prsu je do 1. linie léčby standardně doporučena kombinace trastuzumab/ pertuzumab/ taxan. V případě kontraindikací k chemoterapii lze podat samotný trastuzumab. Typickými nežádoucími účinky taxanů jsou myalgie, artralgie, únava, neurotoxicita, myelotoxicita a alopecie. Kožní toxicita bývá v případě paklitaxelu méně závažná. Popis případu: V únoru 2022 byl u 47leté pacientky dia­gnostikován HER2 pozitivní karcinom prsu s mnohočetnou diseminací do jater, plic a skeletu. Multidisciplinárním týmem bylo doporučeno zahájení systémové chemobio­terapie režimem paklitaxel/ pertuzumab/ trastuzumab. V březnu 2022 u pacientky došlo k rychlému zhoršení celkového stavu s incipientním jaterním selháváním. Byla akutně hospitalizována k zahájení systémové léčby. Již po 1. cyklu terapie paklitaxelem /  pertuzumabem /  trastuzumabem došlo k poklesu jaterních testů a k zlepšení celkového stavu. Z nežádoucích účinků se objevila neutropenie G3 a iritační dermatitida v dorzální oblasti stehen. Pacientka byla odeslána na dermatologickou ambulanci, lokálně začala aplikovat kortikoidy. Bylo indikováno pokračování systémové léčby. Čtyři dny po aplikaci 2. série byla pacientka akutně přijata k hospitalizaci s obrazem těžké iritační dermatitidy na dolních končetinách, v oblasti pravé dolní končetiny s klinickým a UZ nálezem hluboké žilní trombózy a počínajícím erysipelem, celkově s elevací zánětlivých parametrů a febriliemi. Byla nasazena antibio­tika, LMWH, symptomatická léčba, doplněny stěry z ran. V dermatologické ambulanci byla doporučena lokální medikace. Nález byl uzavřen jako těžká iritační dermatitida po chemoterapii až charakteru Steven Johnsonova syndromu, který může být vyvolán taxany, na pravé dolní končetině s rozvojem bulózního erysipelu komplikovaného hlubokou žilní trombózou a abscedujícím hematomem, nekrózou a flegmónou, navíc s masivními bilaterálními otoky DK. Pacientka byla měsíc hospitalizována, pravidelně ošetřována v dermatologické i chirurgické ambulanci. Po 3 týdnech od dimise byla vzhledem k celkovému stavu (PS3) předána do paliativní ambulance. Postupně došlo ke zlepšení celkového stavu (PS1), regresi otoků a na kontrolním UZ k regresi jaterních metastáz. U pacientky bylo tedy nadále pokračováno v monoterapii trastuzumabem. Závěr: V případě paklitaxelu je závažná kožní toxicita řazena mezi velmi vzácné nežádoucí účinky, nicméně je třeba s nimi v běžné praxi počítat. U pacientek s kontraindikací chemoterapie je možno v 1. linii podat samotný trastuzumab, ze kterého budou pacientky také profitovat.

XVIII/ 112. Novější radiologické metody a jejich role v praktické dia­gnostice karcinomu prsu

Janů E., Schneiderová M., Stískalová K., Sehnalová I., Křístek J.

Oddělení radiologie, MOÚ Brno

Východiska: Včasná dia­gnostika karcinomu prsu je klíčovým faktorem pro zahájení úspěšné terapie. S rozvojem dia­gnostických metod jsou neustále hledány cesty zvýšení účinnosti záchytu. Mezi rutinní a nejvíce využívané dia­gnostické metody řadíme mamografii a ultrasonografii. Nadstavbové vyšetření představuje magnetická rezonance, která má své specifické indikace. Technologický pokrok nabízí moderní dia­gnostické nástroje vedoucí ke zlepšení screeningu a dia­gnostiky a tím i k dřívějšímu odhalení karcinomu prsu. Z metod rentgenologických se v současné době na výsluní dostává takzvaná 3D mamografie – tomosyntéza. Tato metoda umožňuje vyšší dia­gnostickou přesnost, a to zejména u žen s denzními typy prsou. Mezi moderní metody ultrasonografické řadíme elastografii. Význam elastografie je diskutován zejména u radiologicky hraničních nálezů kategorií BI-RADS 3 a 4. Nemalé naděje jsou vkládány i do metod s nitrožilní aplikací kontrastní látky, mezi které řadíme kontrastní mamografii (jodové kontrastní látky) a kontrastní ultrasonografii (SonoVue^®, Bracco). Na poli magnetické rezonance vedl pokrok především ke zvýšení kvality získaných snímků, které jsou v dnešní době izotropní a s vysokým rozlišením, multiparametrické hodnocení lézí zvyšuje pozitivní prediktivní hodnotu závěrů vyšetření. Stále častěji jsou v souvislosti s časnou detekcí karcinomu probírány zkrácené a ultrarychlé protokoly vyšetření magnetickou rezonancí. Do popředí zájmu se v posledních letech dostávají i technologicky vysoce vyspělé systémy umělé inteligence (AI) a jejich klinické využití. Otázkou je především implementace těchto systémů v rámci screeningového programu. U pokročilých dia­gnostických metod je problematická především jejich dostupnost spojená s vyššími pořizovacími náklady a omezeným použitím. Cíl: Představit moderní metody radiologického vyšetření, jejich hlavní indikace a diskutovat praktický dopad v dia­gnostice karcinomu prsu. Závěr: Moderní dia­gnostické metody slouží jako doplňkové nástroje, které mohou vést k časnější detekci karcinomu prsu.

XVIII/ 113. Metody lokalizace nehmatných lézí v mamární chirurgii

Coufal O., Gabrielová L., Zapletal O.

Klinika operační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Úvod: Samozřejmou součástí mamární onkochirurgie jsou operace nehmatných lézí, zejména drobných nádorů v prsu zjištěných v rámci mamografického screeningu. V posledních letech byly do praxe zavedeny nové cílené operační metody také v oblasti axily. Při těchto výkonech je nezbytné lézi označit pomocí ně­kte­ré z lokalizačních metod. Za tradiční lokalizační metodu byl považován kovový vodič (drátek), nicméně tato technika je postupně opouštěna. Moderní lokalizační metody spočívají v zavedení speciálních značek a v jejich peroperačním znázornění příslušným distančním detekčním systémem. Cíl a metody: Cílem práce je podat přehled o třech základních lokalizačních metodách využívajících cílené zavedení a detekci a) jódového zrna, b) magnetického zrna, c) reflektoru SCOUT. První dvě z uvedených metod jsou v ČR již v praxi používány, třetí metoda na své zavedení do praxe teprve čeká. Kromě literárního souhrnu informací o jednotlivých metodách jsme provedli řadu měření in vitro v různých prostředích (kapalina, tkáně, vzduch). Součástí práce bylo i praktické srovnání přesnosti uvedených metod. Výsledky: Jednotlivé lokalizační metody se mezi sebou v řadě ohledů odlišují. Podstatné jsou především rozdíly v dosahu detekční sondy a v interferenci signálu s okolními předměty. Zdá se však, že v rukou zkušených mamárních chirurgů lze při použití jakékoli z těchto tří metod dosáhnout podobné přesnosti. Závěr: Nehmatné léze v prsu je možno lokalizovat jódovým zrnem, magnetickým zrnem či reflektorem SCOUT. Pomocí všech uvedených metod je možno dosáhnout srovnatelné přesnosti. V řadě ohledů se však metody vzájemně odlišují, k čemuž je nutné v praxi přihlédnout.

XVIII/ 114. Akcelerované režimy radioterapie karcinomu prsu

Burkoň P.

Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Východiska: Standardem léčby většiny pacientek s časným karcinomem prsu je žlázu zachovávající výkon sestávající z parciální mastektomie a následného ozáření celého prsu. Při radioterapii se v posledních letech stalo trendem postupné „zkracování“ celkové doby léčby umožněné moderními technikami aplikace dávky a přesnějším vyhodnocením dávky v rizikových orgánech. Za standardní je dnes považován akcelerovaný režim, kdy aplikujeme 40 Gy v 15 frakcích nebo 42,6 Gy v 16 frakcích. Ještě výraznějšího zkrácení můžeme dosáhnout u vybraných pacientek s časnými karcinomy, kdy je možné po parciální mastektomii ozářit pouze lůžko tumoru (APBI – accelerated partial breast irradiation), aniž bychom zvýšili riziko lokální recidivy či diseminace. Kromě intraoperační radioterapie a intersticiální brachyterapie se v této indikaci stále častěji objevují práce využívající zevního ozáření. APBI umožňuje významně zkrátit dobu léčby, snížit dávku na rizikové orgány, a zlepšit tak kvalitu života pacientek. Cíl: Cílem sdělení je poskytnout souhrn současných doporučených postupů při ozařování časného karcinomu prsu a seznámení s nejnovějšími trendy této léčby. Předmětem bude také prezentace výsledků prospektivní randomizované studie probíhající v MOÚ od roku 2018, která u pacientek s časným karcinomem prsu srovnává techniku APBI (celkem 5 frakcí) oproti akcelerovanému režimu ozáření celého prsu s boostem (celkem 20 frakcí). Závěr: Radioterapie má v rámci komplexní léčby rakoviny prsu své nezastupitelné místo. Nejčastěji se používá adjuvantně, kdy snižuje výskyt lokálních recidiv a má pozitivní vliv na celkové přežití pacientek. Moderní techniky umožňují zkrátit celkovou dobu léčby, snížit dávku na rizikové orgány, a zlepšit tak kvalitu života pacientek.

Tato práce vznikla za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR – Koncepční rozvoj výzkumné organizace (MOÚ 00209805) – a grantu Ministerstva zdravotnictví ČR AZV č. 19-00354.

XVIII/ 115. NGS testování – indikace a limitace z pohledu molekulární patologie

Fabian P., Berkovcová J.

Oddělení onkologické patologie, MOÚ Brno

Komplexní multigenové testy (obvykle nepřesně označované jako NGS testování), aplikované v kontextu paliativní terapie karcinomu prsu, slouží k detekci potenciálních terapeutických cílů. Tyto testy jsou (podle konkrétního použitého panelu) schopny detekovat mutace v rozsahu desítek až stovek genů, dále přestavby (translokace) řádově v desítkách genů, celkovou mutační nálož a obvykle také mikrosatelitní instabilitu. Jelikož hledáme řídicí (driver) mutace, je k testování možné použít tkáně jak primárního nádoru, tak metastáz, a to vč. buněk v maligních výpotcích. Je ovšem vhodné, zejména po mnoha liniích předchozí léčby, která mohla klonální selekcí vést k proměně vlastností nádoru, použít co „nejčerstvější“ tkáň. Objemově postačí vzorek odpovídající běžné punkční bio­psii. Kostní vzorky jsou k vyšetření též použitelné, ovšem velmi záleží na použité dekalcifikační metodě, běžné postupy mohou vést k úplné destrukci nukleových kyselin. Pomocí NGS nelze mj. stanovit expresi proteinů, např. PD-L1. Testování z volné nádorové DNA v plazmě (tzv. liquid bio­psy) je metodicky náročnější, s ně­kte­rými limitacemi – zejména dramaticky nižší senzitivitou. Při rozhodování o vhodném materiálu k testování je dobré zvážit i profit z histologického vyšetření, nezřídka přinášejícího novou dia­gnostickou informaci (duplicitní tumor, pseudotumorózní změny apod.).

XVIII/ 116. Personalizovaný přístup k neoadjuvantní léčbě karcinomu prsu z pohledu klinického onkologa

Holánek M., Petráková K., Palácová M., Krásenská M.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Karcinom prsu je značně heterogenní onemocnění, k jehož terapii jsou využívány všechny dostupné modality onkologické léčby. Neoadjuvantní terapie (NAT), která je podávána před provedením operačního výkonu, je standardním léčebným postupem, hlavně u pacientek s triple negativním (TNBC) a HER2 pozitivním karcinomem. Původně byla NAT volena zejména v situaci, kdy nebylo možné provedení operačního výkonu a hlavním cílem bylo zmenšení rozsahu onemocnění v prsu a dosažení operability onemocnění. V současné době došlo k určitému posunu v indikaci NAT a předoperační systémovou léčbou se snažíme dosáhnout značného množství cílů. K lokálním cílům patří provedení prs záchovného výkonu a možnost redukce rozsahu operačního výkonu v axile v případě uzlinového postižení. K systémovým cílům patří ovlivnění již subklinicky diseminovaného onemocnění a dosažení patologické kompletní remise (pCR), tj. vymizení invazivního karcinomu z prsu a spádových lymfatických uzlin. Dosažení pCR je asociováno se zlepšením dlouhodobých léčebných ukazatelů (četnost relapsů onemocnění a celkové přežívání). NAT dále poskytuje prostor pro provedení genetického testování, naplánování rekonstrukčního operačního výkonu, poskytuje informaci o citlivosti nádorového onemocnění k léčbě a představuje příležitost k výzkumným záměrům. V rámci přednášky bude diskutován stávající pohled na problematiku NAT u pacientek s karcinomem prsu, posun v indikaci NAT a její cíle u jednotlivých subtypů karcinomu prsu a probrána budou také možná úskalí a rizika s ní spojená. Součástí přednášky bude i prezentace výsledků léčby pacientek po NAT v Masarykově onkologickém ústavu Brno. 

XVIII/ 231. Metastatický HR+/ HER2- karcinom prsu – léčba inhibitory CDK 4/ 6, data z registru BRESCA

Palácová M.1, Zimovjanová M.2, Tesařová P.2, Donociková B.3, Podhorec J.1, Cwik M.1

1 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, 2 Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, 3 Onkologická klinika LF UP a FN Olomouc

V úvodu léčby metastatického HR+/ HER2- karcinomu prsu je preferovanou léčbou kombinace HT a CDK 4/ 6i. K dispozici jsou palbociklib, ribociklib a abemaciklib. Možná je kombinace nesteroidního inhibitoru aromatáz (IA) s inhibitorem CDK 4/ 6 u pacientek s hormonálně sensitivním onemocněním. Efektivita letrozolu s palbociklibem byla prokázána v klinické studii fáze III PALOMA 2, kde bylo v rameni letrozol + palbociklib dosaženo doby do progrese onemocnění (PFS) 24,8 měsíce ve srovnání s letrozolem, kde byl PFS 14,5 měsíce. Ve studii MONALEESA 2 byl také prokázán benefit v rameni letrozol plus ribociklib 25,3 měsíce vs. 16 měsíců u letrozolu. Ve studii MONARCH 3 byl srovnáván efekt abemaciklibu s IA oproti HT samotné; přidání abemaciklibu vedlo k prodloužení PFS o více než 13 měsíců (28,18 vs. 14,76 měsíce). U pacientek po selhání inhibitorů aromatázy byl efekt fulvestrantu s CDK 4/ 6 zkoumán ve třech studiích. Ve studii PALOMA 3 vedlo přidání palbociklibu k fulvestrantu k prodloužení PFS ze 4,6 na 11,2 měsíce. Studie MONALEESA 3 srovnávala efektivitu fulvestrantu a ribociklibu s placebem + fulvestrantem u pacientů léčených ve studii v 1. nebo 2. linii pro MBC HR+/ HER2-. Přidání ribociklibu vedlo k prodloužení PFS o 7,7 měsíce (z 12,8 na 20,5 měsíce). Efekt abemaciklibu v kombinaci s fulvestrantem byl prokázán v klinické studii MONARCH 2, kde přidání abemaciklibu vedlo k prodloužení PFS o 7,1 měsíce. Studie PALOMA 3 – kombinace palbociklibu s fulvestrantem – prokázala prodloužení OS o 6,8 měsíce ve srovnání s fulvestrantem samotným (34,7 vs. 28,0 měsíce). Rozdíl nebyl statisticky signifikantní. Studie MONARCH 2 (kombinace abemaciklibu s fulvestrantem) prokázala statisticky signifikantní rozdíl v OS v rameni letrozol + abemaciklib vs. letrozol samotný – 46,7 vs. 37,3 měsíce. Studie MONALEESA 3 (kombinace ribociklibu s fulvestrantem) prokázala statisticky signifikantní OS u pacientek léčených kombinační terapií se snížením rizika úmrtí o 28 % u ribociklibu a o 24 % u abemaciklibu. Aktuálně jsou k dispozici i data týkající se OS u klinických studií MONALEESA 2 a PALOMA 2. Ve studii MONALEESA 2 žily pacientky léčené kombinací letrozol a ribociklib již více než 5 let – 63,9 měsíce ve srovnání s 51,4 měsíce s letrozolem. Ve studii PALOMA 2 nebyl prokázán signifikantní rozdíl mezi kombinačním ramenem letrozolu s palbociklibem vs. letrozol 53,9 vs. 51,2 měsíce). Doposud chybí výsledky OS ze studie MONARCH 3. Pacienti zařazováni do klinických studií představují pouze 30 % pacientů z běžné klinické praxe. Dovolujeme si prezentovat doposud shromážděná data efektivity léčby CDK 4/ 6 i z několika pracovišť v ČR.

XVIII/ 246. De novo metastatic HR+/ HER2- invasive lobular carcinoma (ILC) of the breast – a clinical case

Stefanovski D.

Institute of Oncology Ljubljana

In December 2017, a 68-year-old postmenopausal woman without family history of breast or ovarian cancer was dia­gnosed with a left-sided breast cancer (BC). She had had hypertension, chronic kidney disease and diabetes mellitus 2. Screening mammography revealed a 2.3 cm large tumor. A core bio­psy showed grade 2 ILC and a FNAB of an axillary LN was positive for a metastasis. Surgical treatment with left-sided MRM followed. Definitive pathology confirmed ILC, solid, alveolar and focally classical subtype, with largest diameter of 3 cm, grade 2, mitoses 2, LVI+. In the axilla specimen 3/ 3 LNs were positive, with an 8 cm large conglomerate of axillary LN. The disease was highly ER and PR positive, HER2 negative, with Ki-67 of 15%. CT scan of the thorax and abdomen revealed diffuse bone inflitration without visceral mets. Bone scan confirmed multiple osteoblastic mets in spine, ribs, pelvis and skull. In February 2018, she started her treatment with letrozole and ribociclib at a dose of 600 mg for 21 days on and 1 week off. Supportive therapy with denosumab was also initiated. Remission was achieved until March 2020, when evaluational CT showed multiple liver mets, the largest around 3.5 cm. Genetic testing and NGS of the tissue specimen was performed and demonstrated only PTEN loss without other alterations (such as PIK3CA and BRCA 1/ 2). The patient started the second line therapy (Th) with capecitabine at a dose of 1 800 mg/ m² bid. After the second cycle, she experienced diarrhea G3. She was tested negative for DPD deficiency and continued her treatment with capecitabine at a reduced dose (1 000 mg /  12 h) for one year and a half. The disease progressed in the liver in September 2021. The third line of therapy with fulvestrant and everolimus at a dose of 5 mg daily was started. Evaluational CT revealed partial regression of the liver mets and stable bone disease. However, there were radiological signs of pneumonitis in both lungs. Consequently, the therapy with everolimus was stopped and in January 2022, abemaciclib at the lowest dose was added to the fulvestrant. Progression of the disease in the liver and bones was confirmed in May 2022, with new mets in the left ovary. As the patient was reluctant to i.v. chemotherapy and cytotoxics which cause alopecia, the therapy with metronomic cyclophosphamide and metotrexate was started. However, rapid progression with bone marrow inflitration followed. Our patient recieved two cycles of vinorelbine at a 70% dose, yet the bone progression followed. In July 2022, the therapyy with weekly paclitaxel was started. So far, the patieint has received only 1 weekly cycle without major toxicities.

XVIII/ 310. Značení prsních lézí a uzlin jodovým zrnem z pohledu radiologického asistenta

Rašínová L.

Oddělení radiologie, MOÚ Brno

Jodové zrno je titanová kapsle o průměru 0,8 mm a délce 4,5 mm obsahující stříbrnou tyčinku, na jejímž povrchu je nanesen radioaktivní ¹²⁵I. Jedná se o nízkoaktivní gama zářič v rozmezí 3,7–11,1 MBq s poločasem rozpadu 59,41 dní. Je dodáváno výrobcem v předem sterilované 18G jehle. Zrno je viditelné pod UZ, RTG a lze ho detekovat pomocí scintilační sondy (gamakamery). Je určeno k lokalizaci nehmatných lézí před operací u dospělých (nehmatné léze v prsu, uzliny v podpaží). V Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) jsou zrna zaváděna ráno v den plánované operace, tzn. ve stejný den je radioaktivní zrno z těla odstraněno (max. doba zavedení dle výrobce je 30 dní). Jodová zrna jsou v MOÚ zaváděna od podzimu 2019. Do dubna 2022 bylo zavedeno celkem 1 054 zrn u 932 pacientek. Jodové zrno je výborně detekovatelný marker, který chirurgovi usnadňuje a zpřesňuje excizi léze.