XXIII. Nádory skeletu a sarkomy

XXIII/ 29. Mezenchymální tumory s fúzemi kinázových genů (NTRK1/ 3, RET, BRAF, RAF1, MET) – klinicko-patologická studie 19 případů

Michal M., Klubíčková N., Švajdler M., Kinkor Z., Michal M.

Oddělení patologie, Bioptická laboratoř s.r.o., Plzeň

Východiska: Mezenchymální tumory s kinázovými fúzemi patří mezi vzácné tumory s predilekcí pro děti a novorozence, mohou však postihovat i dospělé. S rozšířením metod NGS do rutinní patologické dia­gnostiky v posledních 10 letech došlo k nebývalému rozvoji poznatků o morfologii a genetice těchto tumorů. Dnes již zdaleka nejde jen o tradičně rozpoznávaný infantilní fibrosarkom (IFS) s ETV6::NTRK3 fúzí, nýbrž je rozpoznáváno široké spektrum morfologických patternů od blandních vřetenobuněčných proliferací s indolentním chováním až po často agresivní tumory s klasickou morfologií IFS. Z molekulárního hlediska mohou tyto tumory obsahovat různé fúze či mutace kinázových genů, nejčastěji pak NTRK1/ NTRK3, BRAF či RET, vzácněji pak i jiných, přičemž morfologicky nelze rozlišit, o jakou z těchto aberací půjde. Spolu s rozvojem dia­gnostických metod došlo též k rozvoji metod cílené terapie v podobě kinázových inhibitorů (KI), které postiženým pacientům nabízejí výrazně lepší vyhlídky než dosud používané formy terapie. V předkládaném sdělení prezentujeme naše zkušenosti s těmito tumory. Materiál a metody: U 19 případů dia­gnostikovaných mezi lety 2010–2022 byla shromážděna všechna dostupná klinicko-patologická data. U všech případů byla též k dispozici molekulární data získaná metodou FISH či nejčastěji pomocí NGS za použití genových panelů Archer či Illumina. Výsledky: Jednalo se o 8 pacientů ženského a 11 pacientů mužského pohlaví ve věku od 1 dne do 56 let (průměr 15,9 let). Tumory se nacházely v rozličných měkkotkáňových lokalizacích (zejména končetiny a oblast hlavy a krku), v duodenu (n = 1) a v děloze (n = 2). Jedenáct případů morfologicky odpovídalo klasickému IFS, zbylých devět vykazovalo ně­kte­rý z blandních vřetenobuněčných patternů. Mezi nejčastější molekulární aberace patřily fúze ETV6::NTRK3 (n = 4), LMNA::NTRK1 (n = 3) a TPM3::NTRK1 (n = 2), v dalších případech pak šlo o alternativní fúze NTRK3 (n = 2) či o fúze genu RET (n = 4), po jednom případu pak o fúze MET, RAF1 a BRAF, jeden vykazoval mutace BRAF a EGFR. Pacienti byli léčeni různou kombinací chirurgie, chemoterapie a KI, které obdrželo pět pacientů. Devět pacientů nejeví známky onemocnění (dva léčeni KI), dva mají nádorová rezidua (oba léčeni KI), jeden pacient zemřel 30 měsíců po dia­gnóze, u zbylých pacientů data chybí. Závěr: Kvalitní dia­gnostika a léčba této morfologicky nesmírně pestré skupiny tumorů není možná bez použití metod NGS, pomocí nichž lze detekovat i vzácné fúzní geny. Bez přesné dia­gnostiky pak nelze indikovat odpovídající typ KI, které přitom výrazně zlepšují prognózu většiny těchto převážně velmi mladých pacientů.

XXIII/ 166. Co je nového v léčbě Ewingova sarkomu

Adámková Krákorová D.1, Šimůnek R.2, Kristková L.1, Mahdal M.3, Tomáš T.3, Křístek J.4, Staniczková Zambo I.5, Veselý K.6,  Vašina J.7, Komínek J.8

1 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, 2 Klinika operační onkologie LF MU a MOÚ Brno, 3 I. ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny Brno, 4 Oddělení radiologie, MOÚ Brno, 5 I. patologicko-anatomický ústav LF MU a FN u sv. Anny Brno, 6 Oddělení onkologické patologie, MOÚ Brno, 7 Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno, 8 Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

Východiska: Nádory rodiny Ewingova sarkomu (Ewing family of tumor – EFT) jsou bio­logicky velmi aktivní kulatobuněčné sarkomy z malých buněk s modrými jádry s různým stupněm neurální diferenciace. Patří mezi ně Ewingův sarkom s typickým přeskupením na 22. chromozomu (95 %, fúze EWSR1-FLI1) a sarkomy dříve označované jako „Ewing-like“ (5 %, CIC-DUX, BCOR) a sarkomy s EWSR1-nonETS fúzí. Principy dia­gnostiky a léčby: Jde o vysoce maligní nádor s tendencí k časnému metastatickému rozsevu, hodnota Ki-67 nekoreluje s bio­logickou aktivitou. Může jít o kostní, ale i měkkotkáňové postižení. Před zahájením léčby musí být dia­gnóza zcela jistá, neboť léčba je náročná. Role zkušeného patologa vč. molekulární dia­gnostiky je proto zásadní. Samotný průkaz zlomu v genu EWSR1 ještě neznamená, že jde o EFT. Pro nádor je typická chemo/ radiosenzitivita. Kurativní záměr léčby je proto „up-front“ volen i v případě metastatického onemocnění. Léčba je multimodální, po indukční chemoterapii následuje léčba lokální s preferencí chirurgie nad samotným ozářením s následnou konzolidační léčbou. Na základě výsledků studie EuroEwing 2012 se stal novým standardem denzní režim „VDC-IE beweekly“. Dodržení dávkové denzity léčby i za cenu maximální podpůrné terapie je pro další osud pacienta zásadní. Je třeba časně vyčlenit pacienty neodpovídající na léčbu. Léčba relapsu je obtížná, jasné doporučení pro chemoterapeutický režim 1. volby relabující nemoci by měla dát probíhající studie rEECur. Nelze opomenout možnosti radioterapie. V případě vzniku chemorezistence je možné podání inhibitorů tyrozinkináz. Dle dostupných dat je imunoterapie zcela neefektivní. Závěr: Léčba EFT je komplexní proces zahrnující multimodální terapii. Musí probíhat v režii zkušených MDT v centrech, pro která tato dia­gnóza není raritní. Součástí sdělení jsou vlastní zkušenosti s léčbou těchto pacientů.

Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).