IV. Follow-up, sledování onkologických pacientů

IV/ 49. Osmnáct let zkušeností s léčbou nově dia­gnostikovaného glioblastomu metodou tumor treating fields – Optune

Vymazal J.1, Kazda T.2, Novák T.3,4, Slanina P.1, Hrbáč T.5, Šroubek J.1, Klener J.1, Syrůček M.1, Rulseh A.1

1 Nemocnice Na Homolce Praha, 2 MOÚ Brno, 3 ÚVN Praha, 4 FN Motol Praha, 5 FN Ostrava

Východiska: Prognóza glioblastomu zůstává i přes pokroky v neuroonkologii nepříznivá. Metoda tumor treating fields (TTF) je založena na aplikaci elektrických polí nízké intenzity s frekvencí 100–500 kHz, u kterých byl prokázán antimitotický efekt selektivní inhibicí růstu rychle se dělících nádorových buněk. TTF se používá po ukončení standardní léčby – maximální možné resekce a radioterapie s konkomitantní chemoterapií Stuppovým protokolem. TTF je aplikováno pomocí elektrod umístěných na oholené hlavě pacienta. Soubor pacientů a metody: Mezi lety 2004–2022 bylo pomocí TTF léčeno 55 pacientů (KPS ≥ 70, 20 žen) ve věku 21,9–77,8 roku (průměr 47,3 ± 11,92; medián 47,6 roku). Celkem 19 pacientů bylo sledováno v rámci klinických studií EF07 a EF14, 36 pacientů bylo léčeno v klinické praxi. Kontrolní soubor tvořilo 54 pacientů (20 žen) ve věku 27,0–76,7 roku (průměr 51,4 ± 12,2; medián 51,7 roku). Rozdíl věku TTF pacientů a kontrolní skupiny nebyl statisticky významný (p = 0,08). MGMT metylace a IDH mutace byly zjišťovány, pokud byly tyto metody k dispozici. Výsledky: Pacienti s TTF léčbou prokazovali delší PFS i OS ve srovnání s kontrolní skupinou (hazard ratio PFS 0,64, p = 0,031; hazard ratio OS 0,61, p = 0,028). Průměrný denní čas TTF léčby byl 74,8 % (medián 82 %). Medián PFS těchto pacientů byl 19,75 měsíce (12,45 měsíce u kontrolní skupiny), medián OS u TTF pacientů byl 31,67 měsíce (24,80 měsíce u kontrolní skupiny). Závěr: Tyto výsledky pokrývající období 18 let jsou nejdelším systematickým sledováním pacientů s nově dia­gnostikovaným glioblastomem léčených pomocí TTF a prokazují statisticky významný pozitivní efekt TTF  na PFS i OS.

IV/ 282. Person centered care in cancer survivorship care

Loonen J.

Radboud University Medical Center, Nijmegen, Netherlands

The population of cancer survivors worldwide is rapidly increasing because of greatly improved survival rates in both childhood and adult-onset cancers. The down side is that successful cancer treatment predisposes survivors to an elevated life-long risk of treatment related adverse health effects that can lead to serious morbidity and premature mortality [1,2]. Regular long-term follow-up aiming at prevention, early detection and treatment of late effects can preserve or improve health. However, it is increasingly recognized that there is a huge heterogeneity in the incidence and severity of late effects. Moreover, early detection and treatment of late effects also show large heterogeneity between different care organizations and currently, only a limited number of survivors has access to cancer survivorship care (CSC). So there is an urgent need to implement high quality and sustainable care for cancer survivors with late effects of cancer treatment, to address their ongoing needs and to preserve or improve their health. As late effects can still occur decades after treatment, from the survivors’ perspective, optimal engagement in their own follow-up care is an important aspect. Also, with the increased risk of late effects after cancer treatment, survivors have to make decisions about when they need to seek professional care and when they can handle a problem on their own, which needs self-management. Patients’ involvement in healthcare is in line with the changing role of patients in the healthcare system where they move from passive receivers of medical prescription towards partnership taking an active role in managing their health and behavior [3]. A concept that actively involves patients as partners and improves engagement and self-management is the concept of person centered care (PCC) [4,5]. PCC is care that is planned, delivered, managed and continuously improved in active partnership with patients to ensure integration of their health and health care goals, preferences and values. Care according to the concept of PCC is focused to support self-management skills by sharing knowledge, improving confidence and building readiness and importance. For the successful implementation of PCC in CSC, a change of the focus of care, from protocol driven cancer treatment and disease surveillance to personalized care that meets all the physical, mental and social health needs of the survivor, is required. However, in the face of projected healthcare workforce shortages and limited healthcare resources, delivering of CSC to the increasing population of cancer survivors with ongoing care needs due to late effects, is challenging. Therefore, the need to develop new models for long-term follow-up care has been recognized [6]. These models should address the individual needs of cancer survivors, their engagement and self-management in care and behavior, and improving the organization of survivorship care to make CSC more accessible, in a cost-effective way. The development and implementation of a model for CSC based on PCC that aids the delivery of personalized, stratified survivorship care pathways where the intensity of care, the care setting and the providers required for that care vary with survivors’ needs, will be presented.

References: [1] Bhakta N, Liu Q, Ness KK et al. The cumulative burden of surviving childhood cancer: an initial report from the St Jude Lifetime Cohort Study (SJLIFE). Lancet 2017; 390(10112): 2569–2582. doi: 10.1016/ S0140-6736(17)31610-0. [2] Suh E, Stratton KL, Leisenring WM et al. Late mortality and chronic health conditions in long-term survivors of early-adolescent and young adult cancers: a retrospective cohort analysis from the Childhood Cancer Survivor Study. Lancet Oncol 2020; 21(3): 421–435. doi: 10.1016/ S1470-2045(19)30800-9. [3] Menichetti J, Libreri C, Lozza E et al. Giving patients a starring role in their own care: a bibliometric analysis of the on-going literature debate. Health Expect 2016; 19(3): 516–526. doi: 10.1111/ hex.12299. [4] Ekman I, Swedberg K, Taft C et al. Person-centered care--ready for prime time. Eur J Cardiovasc Nurs 2011; 10(4): 248–251. doi: 10.1016/ j.ejcnurse.2011.06.008. [5] Epstein RM, Fiscella K, Lesser CS, Stange KC. Why the nation needs a policy push on patient-centered health care. Health Aff (Millwood) 2010; 29(8): 1489–1495. doi: 10.1377/ hlthaff.2009.0888. [6] Mayer DK, Alfano CM. Personalized risk-stratified cancer follow-up care: Its potential for healthier survivors, happier clinicians and lower costs. J Natl Cancer Inst 2019; 111(5): 442–448. doi: 10.1093/ jnci/ djy232.

IV/ 283. Význam hereditární predispozice u childhood cancer survivors

Bajčiová V.1, Drábová K.2

1 Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno, 2 Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, MOÚ Brno

Východiska: Na základě pokroků v moderní molekulární genetice byly objeveny predispoziční geny pro různé dědičné nádorové syndromy. Identifikace dědičné predispozice k nádorům je důležitou součástí cílené onkologické prevence. Dle nových zjištění se v dětské onkologii zvyšuje počet nádorů způsobených vrozenou predispozicí z původních 5–10 % na 15–20 %. Pacienti s hereditární predispozicí po úspěšné léčbě primárního nádoru v dětském věku mají mnohonásobně vyšší riziko rozvoje sekundárních a terciárních nádorů. Metody: Retrospektivní analýza spektra genetických predispozičních nádorových syndromů sledovaných na Klinice dětské onkologie a v ambulanci dlouhodobého sledování vyléčených bývalých dětských onkologických pacientů. Rovněž analyzujeme riziko a spektrum sekundárních/ terciárních nádorů dle typu syndromu, typu primárního nádoru a typu protinádorové léčby a roli genetické predispozice u vícečetných nádorů. Výsledky: Aktualizované výsledky budou prezentovány na konferenci. Závěr: Hereditární nádorové predispoziční syndromy tvoří nový bod zájmu v onkologii, a tím spíše v dětské onkologii. Téměř u poloviny pacientů se o hereditární predispozici před vznikem nádoru nevědělo. Se vzrůstajícími možnostmi molekulární genetiky stoupá počet pacientů, u kterých je potvrzen hereditární syndrom. Zlepšení dia­gnostiky vede k přesnějšímu určení molekulárně genetickému podtypu nádoru, rozšířilo možnosti léčby definicí cílů při indikaci bio­logické léčby. Potvrzení genetického syndromu s následnou dispenzarizací na onkologii vedlo ke snížení mortality na zhoubné nádory u dětí a dospívajících. Bez genetiky a molekulární genetiky dnes nelze dělat moderní onkologii.

IV/ 286. Pozdní následky léčby a adresná péče o vyléčené dětské onkologické pacienty

Kepák T.1, Hrstková H.2, Bajčiová V.1, Sovová T.1, Dušek V.3, Holíková M.4, Štrublová L.3, Kepáková K.5

1 Klinika dětské onkologie LF MU a FN Brno, 2 Pediatrická klinika LF MU a FN Brno, 3 LF MU Brno, 4 FN u sv. Anny Brno, 5 FN Brno

 Úvod: Systematická registrace a analýza podrobných dat o léčbě, souvisejících zdravotních nálezech a pozdních následcích léčby u vyléčených dětských onkologických pacientů je důležitá jak pro personalizaci následné péče o vyléčené pacienty, tak pro budování datové základny pro budoucí hodnocení současných inovativních terapií v dětské onkologii. Metody: Provedli jsme deskriptivní analýzu zdravotních záznamů (o dia­gnóze nádoru, absolvované protinádorové léčbě, pozdních následcích a dalších relevantních zdravotních nálezech) a pacienty vyplněných dotazníků (patient-reported outcomes – PROs) zaměřených na zdraví a psychosociální pohodu v kohortě 133 vyléčených dětských onkologických pacientů starších 18 let. Do studie jsme zařadili po sobě jdoucí řadu vyléčených pacientů, kteří navštívili Ambulanci následné péče ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně v průběhu 1 roku (mezi březnem 2021 a únorem 2022) a splnili vstupní kritéria studie. Dia­gnóza nádorového onemocnění byla v kohortě našich pacientů stanovena v letech 1979–2016. Průměrný věk kohorty byl 27,9 let (18–53 let). Výsledky: Nejčastějším nepříznivým zdravotním nálezem u naší kohorty mladých dospělých pacientů, zjištěným u poloviny vyléčených (50 %), byla dyslipidemie (hypercholesterolemie a/ nebo hypertriglyceridemie). 45 % vyléčených mělo nadváhu, dalších 15 % bylo obézních a dva vyléčení pacienti (1,5 %) byli morbidně obézní. Endokrinopatie jsme nalezli u více než jedné třetiny (35,3 %) pacientů, nefropatie u další třetiny (33,8 %). Mezi další zaznamenané zdravotní výsledky patřily kardiovaskulární abnormality (zjištěné u 9,7 % přeživších) a porucha plodnosti (9 %). Více než třetina pacientů (38 %) reportovala chronickou únavu a až polovina (51 %) bolest. Problémy s mobilitou uvedlo 20 % vyléčených pacientů. Pozoruhodně vysoké procento vyléčených (70 %) uvedlo potíže v oblasti duševního zdraví. Středně těžkou až těžkou úzkost a/ nebo depresi uvedlo 25 % vyléčených pacientů. 40 % vyléčených udává silné obavy z návratu nádorového onemocnění, dalších 40 % mírné nebo středně závažné obavy. Strach z pozdních následků pociťuje 83 % vyléčených, přičemž 38 % uvedlo vysokou míru obav. Pouze 8 % vyléčených v naší kohortě nemělo žádné zaznamenané relevantní zdravotní nálezy. Diskuze: Míra zaznamenaných somatických zdravotních nálezů v naší kohortě pacientů je vysoká, ale obecně v souladu s očekáváními a publikovanou literaturou. Existuje velký rozpor mezi (značně vysokou) frekvencí potíží v oblasti duševního zdraví, které sami vyléčení pacienti uvádějí, a odpovídajícími záznamy v lékařských záznamech (velmi málo). Ně­kte­ré z nejčastějších nežádoucích somatických zdravotních nálezů jsou důležitými modifikovatelnými rizikovými faktory pro rozvoj řady následných závažných onemocnění, jako jsou kardiovaskulární nemoci, vysoký krevní tlak, cukrovka a ně­kte­ré druhy nádorů. Zaznamenané somatické i psychologické zdravotní nálezy jsou vzájemně propojené a ovlivnitelné intervencemi v oblasti životního stylu. Závěr: Naše výsledky podtrhují potřebu edukace vyléčených pacientů o zdravém životním stylu. Vyplývá z nich rovněž potřeba adresné psychologické podpory pro vyléčené dětské onkologické pacienty v dospělosti, vč. zmírňování (často zbytečných) obav z pozdních následků léčby vyplývajících z nedostatku informací šířením pozitivních zpráv.

IV/ 287. Spektrum psychosociálních nesnází pacientů Centra pro následnou péči –  formování spolupráce týmu a vyplývající úloha psychologa

Kozák J.

Centrum pro následnou péči, FN u sv. Anny v Brně

První zkušenosti vzešlé ze spolupráce psychologa a lékařů ambulance Centra pro následnou péči (CNP) při Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně dokládají potřebnost nabídky psychosociální podpory. Preventivní a v ně­kte­rých případech i léčebnou péči je opodstatněné nabízet i pro oblast psychického zdraví. Přinášíme první zkušenosti týmu (lékař, psycholog, zdravotní sestra) s nastavováním rozdělení kompetencí, komunikace s pacienty a předávání informací o potřebách pacientů. Formování podoby spolupráce s sebou nese několik variant modelu fungování ambulance. Určující je míra otevřenosti ve vyjadřování psychických potřeb pacientem, neméně tak i schopnost lékaře zachytit dostupnými nástroji rizikové oblasti života. Nosný je také v řadě případů dlouhodobý vztah pacient – lékař, který přináší nejen výhody. V příspěvku dále zazní: 1) výčet zachycených nesnází, které byly v rámci psychologické péče v CNP dia­gnosticky vymezeny; 2) příklady dynamiky utváření psychické vulnerability pacientů CNP; 3) oblast psychických následků dlouhodobé nebo trvalé povahy; 4) nárok na utváření sítě odborných pracovníků navazujících na zjištěné specifické potřeby pacientů; 5)napojení péče na pacientské organizace, zaměstnavatele zdravotně znevýhodněných a další.

IV/ 288. Vytvoření a ověření pilotního programu pro sledování pozdních následků léčby v oblasti pohybového chování a spánku na dispenzární onkologické ambulanci

Vyhlídal T.1, Dygrýn J.1, Kepák T.2, Bajčiová V.2, Chmelík F.1

1 Fakulta tělesné kultury, UP Olomouc, 2 Dispenzární onkologická ambulance, FN u sv. Anny Brno

Východiska: Díky obrovskému pokroku v léčebných postupech se vyléčí přes 90 % dětských pacientů, kteří se dožijí adolescentního věku a dospělosti. Bohužel tento léčebný úspěch přichází na úkor kvality života. Přeživší pacienti jsou vysoce riziková populace, u které se mohou v pozdějším věku objevit pozdní následky léčby. U většiny pacientů se nežádoucí účinky léčby objeví až několik let po jejím ukončení. V současné době mohou být tito pacienti sledováni v Dispenzární onkologické ambulanci, která má za cíl sledovat a snížit výskyt nežádoucích následků léčby či jejich závažnost a přinášet pacientům a jejich rodinám řešení vedoucí ke zlepšení pacientova zdravotního stavu po náročné protinádorové léčbě v dětském věku. Přestože je prokázáno, že pohybová aktivita a spánek hrají důležitou úlohu při předcházení či snížení pozdních následků léčby, není toto sledování v současné době u této cílové skupiny systematicky řešeno. Cíl: Cílem projektu je vytvoření a ověření pilotního programu pro sledování pozdních následků léčby v oblasti pohybového chování a spánku u pacientů, kteří v dětském věku prodělali onkologické onemocnění. Pilotní program je realizován ve spolupráci s Dispenzární onkologickou ambulancí FN U sv. Anny v Brně a Fakultou tělesné kultury UP v Olomouci. Pro sledování pohybového chování a spánku je využit akcelerometr Actigraph AX3, který neinvazivní formou sleduje míru sedavého chování, pohybovou aktivitu a vybrané spánkové ukazatele. Závěr: Dosud neexistují v ČR studie, které by tuto cílovou skupinu z pohledu pohybového chování a spánku charakterizovaly a dlouhodobě sledovaly. Spolupráce mezi oběma pracovišti povede k rozšíření spektra dia­gnostických přístupů k pacientům a poskytne klíčové informace potřebné k optimalizaci jejich životního stylu.