XXXII. Vývoj nových léčiv, farmakoekonomika, klinická farmacie v onkologii

XXXII/ 86. Aktuální přehled farmakoterapie CINV

Juřica J.

MOÚ Brno

Východiska: Prevence a terapie nevolnosti a zvracení vyvolané chemoterapií (CINV) patří mezi základní postupy v péči o onkologické pacienty. Jednotlivé typy CINV (tj. akutní, opožděné, anticipační, průlomové a refrakterní) jsou kontrolovány různými neurotransmitery a cestami, což nabízí širokou škálu farmakoterapeutických možností. Cíl: Přinést aktuální přehled farmakoterapie CINV, který odráží nové poznatky a doporučení odborných společností ESMO, MASCC a NCCN. Závěr: Nová doporučení rozvíjejí dříve definované koncepty a doplňují ně­kte­ré alternativní postupy v případě neúspěchu terapie. ESMO a MASCC dělí důkazy dle kvality evidence do kategorií I–V, resp. high/ moderate/ low a dle síly doporučení do kategorií A–D, resp. high/ moderate/ low. Standardně je pro vysoce emetogenní režimy doporučovaná kombinace 5HT3 RA + NK1 RA + dexametazon [1]. NCCN doporučuje k této kombinaci navíc olanzapin [2]. Superiorita jakéhokoliv NK1 RA nebyla nikdy spolehlivě prokázána. Z pohledu kardiovaskulární bezpečnosti se jako nejlepší 5HT3 RA jeví palonosetron [3]. U středně emetogenních režimů zůstává doporučovaná kombinace 5HT3 antagonista + dexametazon a ne všichni pacienti mají riziko zvracení tak vysoké (krom pacientů léčených karboplatinou), aby ospravedlnilo profylaktické podání NK1 RA [1]. Alternativami zůstávají známé látky, jako jsou prokinetika, antihistaminika 1. generace, popř. benzodiazepiny (zejména u anticipačního zvracení) [1]. V doporučení k léčbě průlomového zvracení jsou vedle olanzapinu, metoklopramidu, haloperidolu a lorazepamu [1] zahrnuty i kanabinoidy [2]. Jako vhodné je použití antiemetika s odlišným mechanizmem účinku, než bylo použito v profylaxi [1]. Přes značný pokrok v této oblasti zůstává signifikantní procento pacientů podléčeno nebo neléčeno, což může vyústit v rozvoj anticipačního zvracení, zhoršení kvality života a v důsledku toho i nákladů na hospitalizaci. Další výzvou je vývoj vhodných léčebných protokolů CINV pro pacienty s vícedenní chemoterapií.

Poděkování: Podpořeno grantem specifického výzkumu na Masarykově univerzitě (MUNI/ A/ 1440/ 2021) poskytnuté MŠMT.

Literatura: [1] Dupuis L, Sung L, Molassiotis A et al. 2016 updated MASCC/ ESMO consensus recommendations: prevention of acute chemotherapy-induced nausea and vomiting in Children. Support Care Cancer 2017; 25(1): 323–331. doi: 10.1007/ s00520-016-3384-y. [2] NCCN Guidelines Antiemesis, 2022. [online]. Available from: https:/ / www.nccn.org/ login?ReturnURL=https:/ / www.nccn.org/ professionals/ physician_gls/ pdf/ antiemesis.pdf. [3] Brygger L, Herrstedt J. 5-hydroxytryptamine 3 receptor antagonists and cardiac side effects. Expert Opin Drug Saf 2014; 13(10): 1407–1422. doi: 10.1517/ 14740338.2014.954546. [4] Patel P, Robinson PD, Devine KA et al. Prevention and treatment of anticipatory chemotherapy-induced nausea and vomiting in pediatric cancer patients and hematopoietic stem cell recipients: clinical practice guideline update. Pediatr Blood Cancer 2021; 68(5): e28947a. doi: 10.1002/ pbc.28947.

XXXII/ 87. Účinná a bezpečná léčba nežádoucích účinků checkpoint inhibitorů

Goněc R.

Ústavní lékárna, MOÚ Brno

V posledních 10 letech dochází k rozmachu používání checkpoint inhibitorů v onkologii. Častým závažným nežádoucím účinkem těchto látek je vyvolání autoimunitního onemocnění. To může postihnout prakticky jakoukoliv tkáň nebo orgán, a i když je včas rozpoznáno a léčeno, může vést k výraznému zhoršení kvality života pacienta, v krajním případě až k ohrožení života. V MOÚ se nejčastěji setkáváme s pneumonitidou, kolitidou a hepatitidou. Lékem volby jsou vysoké dávky kortikoidů (p. o. nebo i. v.). Pokud se jimi podaří rozvoj nežádoucího účinku zastavit, je možné jejich dávky postupně snižovat, což obvykle trvá 6 týdnů. Dochází-li k ústupu autoimunitních projevů pomaleji, bývá nutné zpomalit i titrování dávky a léčba se tak může násobně prodloužit. V případě, že vysoká dávka kortikoidů nevede k efektu, podávají se další imunosupresiva, a to s ohledem na zasažený orgán (např. infliximab u kolitidy nebo mykofenolát u hepatitidy). V případě, že se podaří autoimunitní nežádoucí účinek potlačit a představuje-li to benefit pro pacienta, je možné se k léčbě checkpoint inhibitory vrátit.

XXXII/ 89. Úskalí podávání vysokodávkovaného metotrexátu

Kroutilová K.

Ústavní lékárna, MOÚ Brno

Metotrexát je analog kyseliny listové s širokým terapeutickým využitím v onkologii a v revmatologii. Vysokodávkovaný metotrexát (HD-MTX) je specifický způsob podávání metotrexátu, který je používán výhradně v onkologii a jen u ně­kte­rých malignit. Na našem pracovišti jde nejčastěji o léčbu osteosarkomu. Aby jeho podání bylo účinné a přitom bezpečné i při velmi vysokých dávkách (až 20  g na jedno podání), je třeba vytvořit a hlídat podmínky pro co nejrychlejší vyloučení metotrexátu. Znamená to zejména úpravu pH moči, eliminaci rizikových léčiv, ale i dietní režim. V tomto sdělení jsou shrnuty aktuální postupy a opatření pro bezpečnou aplikaci HD-MTX. Součástí je i krátká kazuistika jednoho z našich pacientů.