Životní jubileum profesora Jana Bureše

Prvního ledna 2014 oslavil své 60. narozeniny prof. Jan Bureš, významná osobnost české gastroenterologie. Chtěli bychom mu touto cestou srdečně poblahopřát a stručně přiblížit některé důležité okamžiky jeho dosavadního života.

Prof. Bureš se narodil v Hradci Králové, dětství a dospívání prožil v Havlíčkově Brodě. Do svého rodiště se vrátil studovat medicínu a na LF UK v Hradci Králové promoval v roce 1979 s červeným diplomem. V době studií pracoval jako pomocná vědecká síla na mikrobiologii, kde se věnoval výzkumu kolicinů pod vedením pana doc. Vladimíra Horáka. Láska k mikrobiologii, kterou zde získal, ho provází celým jeho profesním životem. Od promoce pracoval jako sekundární lékař a následně i odborný asistent na 2. interní klinice FN Hradec Králové. První atestaci z vnitřního lékařství složil v roce 1983, druhou atestaci z vnitřního lékařství pak v roce 1987. Od nástupu na pracoviště se věnoval oboru gastroenterologie v celé jeho šíři. Jeho učiteli v oboru byli pan prof. Bohumil Fixa a paní dr. Olga Komárková. V letech 1987–1990 působil jako krajský ordinář pro léčebnou výživu, v letech 1991–1994 pracoval jako vedoucí lékař Jednotky intenzivní gastroenterologické péče 2. interní kliniky LF UK a FN v Hradci Králové. V tomto období rovněž složil atestaci z gastroenterologie (v roce 1992). Ve stejném roce obhájil dizertační práci a získal titul CSc.

V roce 1994 díky svému pověstnému entuziazmu, vnitřní síle a zejména vynikajícím schopnostem a vědomostem vybudoval společně s tehdy dr. Stanislavem Rejchrtem „na zelené louce“ moderní gastroenterologické oddělení s jednotkou intenzivní péče a endoskopickou jednotkou v rámci nově vzniklého Klinického centra vnitřního lékařství ve FN Hradec Králové. Toto centrum vedl od roku 1994 do 1997. V roce 1995 habilitoval na UK a stal se řádným docentem v oboru vnitřního lékařství. V letech 1997 a 1998 působil jako přednosta 2. interní kliniky, dále pak v letech 1998–2012 jako zástupce přednosty 2. interní kliniky, současně v letech 1997–2000 vedl 2. katedru interních oborů LF UK v Hradci Králové a v letech 2006–2012 Subkatedru gastroenterologie LF UK v Hradci Králové. Pod jeho vedením byla sjednocena roztříštěná péče o gastroenterologické nemocné (v rámci fakultní nemocnice působila čtyři endoskopická pracoviště) a v roce 2004 vybudováno nové moderní gastroenterologické pracoviště v pavilonu interních oborů. Součástí pracoviště je kromě lůžkové a ambulantní části i špičkově vybavené endoskopické pracoviště na evropské úrovni. V roce 2002 byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy v oboru vnitřního lékařství. Od roku 2012 je zástupcem přednostky 2. interní gastroenterologické kliniky pro výzkum a vedoucím Katedry interních oborů LF UK v Hradci Králové.

Mimořádně široký záběr, talent, znalosti a zapálení pro medicínu jsou charakteristickými rysy našeho jubilanta a odrážejí se i v jeho vědecké a výzkumné práci. Objem a šíře jeho práce jsou mimořádné, zahrnují práce experimentální i klinické. Kromě gastroenterologie obsáhl i spřátelené navazující obory, jakými jsou nejen již zmíněná mikrobiologie, ale i imunologie, diabetologie, klinická biochemie, revmatologie a další. Zabývá se na špičkové úrovni řadou témat, mezi jeho priority patří kromě lidského mikrobiomu a bakteriálního přerůstání, zejména infekce Helicobacterem pylori. Zabývá se ale i tématikou idiopatických střevních zánětů, kolorektálního karcinomu a v neposlední řadě i funkční diagnostikou gastrointestinálních chorob.

V roce 2001 zorganizoval rozsáhlou studii prevalence infekce Helicobacterem pylori na neselektované populaci 30 tisíc obyvatel České republiky s využitím dechového testu s ureou značenou uhlíkem 13C a tuto studii dokázal zopakovat ve stejném uspořádání o deset let později k porovnání poklesu prevalence této infekce v naší republice. Dechový test s ureou značenou 13C zavedl jako první v České republice a vypracoval jeho metodiku. Následně zavedl do praxe i další dechové testy uhlíkové i vodíkové. V experimentální práci se věnuje i práci na zvířecím modelu, konkrétně na experimentálních prasatech, kde zavedl metodiku kapslové enteroskopie a elektrogastrografie.

Náš jubilant je hlavním autorem a pořadatelem obsáhlé učebnice Základy vnitřního lékařství (Praha: Galén – Karolinum, 2003), nyní odchází do tisku druhé, přepracované vydání. Je autorem a spoluautorem sedmi monografií a více než 400 publikací v tuzemských a zahraničních odborných časopisech. O jeho přednáškách na sympoziích a sjezdech není potřeba hovořit, za svou dosavadní kariéru jich jubilant přednesl více než 400 a jejich kvalitu zná každý člen naší gastroenterologické společnosti. V roce 1988 získal cenu České imunologické společnosti Akademie věd a v roce 2002 cenu České gastroenterologické společnosti.

Jan Bureš působí v řadě funkcí, je členem Vědecké rady LF UK v Hradci Králové, členem Akademického senátu LF UK v Hradci Králové, předsedou oborové rady LF UK doktorského studijního programu vnitřní nemoci, místopředsedou akreditační komise pro gastroenterologii MZ ČR, členem České gastroenterologické společnosti ČLS JEP, čestným členem Slovenské gastroenterologické společnosti SLS a členem Americké gastroenterologické společnosti. Působí jako recenzent řady zahraničních časopisů.

Přes všechny pracovní úspěchy však zůstávají v popředí osobní kvality našeho milého Honzy Bureše. Pověstná skromnost, obětavost a laskavost, ale na druhé straně zaťatost pro dobrou věc a ne­ústupnost ve věcech good clinical practice, nesobecké předávání zkušeností a pomoc školitele mladším kolegům při získávání akademických hodností, nezištná péče o pacienty a práce v rámci volna, víkendů a dovolených, to všechno je součástí jeho osobnosti.

Přes všechny tyto činnosti se obětavě věnuje svojí rodině. S manželkou Evou, lékařkou pracující v oboru imunologie, vychoval dva syny, oba jsou úspěšnými právníky, starší již dosáhl titulu Ph.D.

Honza je narozen ve znamení Kozoroha a charakteristika tohoto znamení patrně nejlépe vystihuje to, proč jej máme rádi, obdivujeme ho a jsme mu vděčni za jeho cenné rady a odbornou výchovu:

„Kozorozi jsou nejrealističtěji založení lidé. V tom spočívá jejich síla. Jsou praktičtí a zdrženliví, vytrvalí a vážní. Mají také silně vyvinutý smysl pro povinnost, protože vědí, že blahobyt nepřichází jen tak bez námahy. Jsou to lidé práce a vůle. Zdá se, jakoby neměli chybu: jsou silní, trpěliví, přemýšliví, ctižádostiví. Jenomže kromě toho jsou Kozorozi příliš vážní, puntičkářští, uzavření, těžkopádní. Mají silnou potřebu neustále postupovat kupředu, jak duševně tak společensky. Tím si získávají u ostatních velkou autoritu. Přesto si udržují značný odstup a velice špatně navazují kontakty. Můžeme se však na ně spolehnout. Kozoroh bývá často velmi konzervativní. Má mnoho ­ideálů, cílů a velkou naději na jejich dosažení. K těmto svým „metám“ směřuje cílevědomě a systematicky. V zaměstnání uplatní zejména svůj velký organizační talent a vytrvalost. Dělá svou práci metodicky a má opravdu velké předpoklady pro vedoucí funkce. Nejlépe se cítí v dobře organizované a rytmické práci. Všechno musí jít jako hodinky. Jinak začne být nervózní. Od svých kolegů a zaměstnanců vyžaduje iniciativu, přesnost a odvahu. Kozorozi mají sklony k zažívacím potížím a jiným žaludečním chorobám. Nemají příliš pevnou tělesnou konstituci, mívají také problémy s revmatismem. Často se dožívají vysokého věku.“

Přejeme, ať se náš kozoroh dožije vysokého věku v plném zdraví, mnoho radosti z rodiny i z práce.

VIVAT, CRESCAT, FLOREAT.

Přátelé, kolegové a žáci