Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Horní limit denního příjmu vitaminu D byl v posledních letech zvýšen až na dávku 4000 IU/den u dospělých jedinců. Dosud však panují debaty ohledně nejvyšší bezpečné hranice denního příjmu vitaminu D, přičemž podle studií se ukazuje, že u jedinců bez závažných komorbidit může být jeho příjem ještě vyšší.
Úvod
Subklinickým deficitem vitaminu D je v Evropě a Spojených státech amerických podle statistik ohrožena až polovina populace. Vitamin D je přitom zásadní pro správnou funkci veškerých orgánových systémů, z čehož vyplývají i bohaté klinické projevy jeho nedostatku. Každodenní suplementace vitaminu D, nejčastěji v podobě cholekalciferolu (D3) nebo ergokalciferolu (D2), pomocí léčivých přípravků a potravinových doplňků je tak v populaci stále častější.
V posledních desetiletích probíhaly debaty ohledně bezpečnosti suplementace vitaminu D ve vztahu k možnému předávkování. Horní limit příjmu vitaminu D byl několikrát revidován a zvýšen až na hodnotu 4000 IU/den u dospělých jedinců a dětí starších 9 let (100 μg/den). U dětí je tato hodnota nižší a odvíjí se od věku, přičemž se pohybuje od 1000 IU u nejmenších dětí až po 3000 IU u starších dětí. Hodnoty jsou založeny na hladinách 25-hydroxycholekalciferolu v séru a riziku rozvoje hyperkalcémie u pacientů užívajících preparáty s obsahem vitaminu D.
Rizzoli v recentně publikovaném přehledovém článku doporučuje v prevenci nebo léčbě hypovitaminózy D podávání 800–1000 IU/den. Tuto dávku považuje za bezpečnou a varuje před dlouhodobým nebo intermitentním podáváním vyšších dávek v důsledku potenciálních škodlivých účinků. Podle výsledků přehledové studie se nicméně ukazuje, že i vyšší denní příjem vitaminu D je bezpečný.
Výsledky studií
Hathcock et al. publikovali přehledový článek, ve kterém podrobili analýze bezpečnost užívání vitaminu D3 (v některých studiích také vitaminu D2) ve vztahu k jeho dávce. Studie bylo kategorizovány podle denního příjmu vitaminu D3, a to od 2144 IU/den až po 100 000 IU/den. Studie s enormními denními dávkami vitaminu D3 však vzhledem ke krátkému průběhu či dalším nedostatkům nebyly považovány za validní k hodnocení možných nežádoucích účinků léčby.
Pro zdravou populaci byl navržen horní limit denního příjmu vitaminu D 10 000 IU/den. Důvodem byl silný design studií zabývajících se podáváním této dávky vitaminu D se současnou absencí nežádoucích účinků terapie. V rámci dobře provedených klinických studií nebyly pozorovány případy konzistentní a reproducibilní hyperkalcémie a dalších nežádoucích účinků léčby až do dávky 50 000 IU/den.
Při podávání vitaminu D3 v dávce 10 000 IU/den byla stanovena průměrná hodnota 25-hydroxycholekalciferolu v séru 220 nmol/l, tedy v rámci fyziologického rozmezí. Při podávání vitaminu D3 po dobu 8 týdnů v dávce 50 000 IU/den skupině zdravých mužů nebyl během terapie pozorován signifikantní vliv na kalcémii. Obdobně nebylo pozorováno ani extrémní zvýšení hodnot hladin 25-hydroxycholekalciferolu v séru, jako tomu bylo v případech zaznamenané toxicity. Při intoxikacích vitaminem D byly naměřeny sérové hladiny 25-hydroxycholekalciferolu > 600–1700 nmol/l.
Část populace by však mohla být senzitivnější k terapii vitaminem D3. Hathcock et al. uvádějí zejména jedince trpící sarkoidózou či mykobakteriální infekcí nebo léčené thiazidovými diuretiky. Podle závěrů některých klinických studií ovšem ani podávání vysokých dávek vitaminu D3 u těchto jedinců nezpůsobilo příznaky hypervitaminózy D, a riziko tak není zcela jasné.
V literatuře byla zaznamenána řada případů intoxikace vitaminem D, přičemž dávka způsobující intoxikaci se pohybovala v rozmezí 50 000–600 000 IU/den. Excesivní příjem vitaminu D je asociován se signifikantními klinickými nežádoucími účinky, jež vyplývají z hyperkalcémie − patří mezi ně bolesti hlavy, svalů, konjunktivitida, nechutenství, kovová chuť v ústech, horečka, křeče, žízeň, polyurie, nauzea, zvracení, obstipace a úbytek hmotnosti při protrahovaném průběhu. Mezi další závažné příznaky patří pankreatitida, vředová choroba gastroduodena, chronická či akutní renální insuficience, poruchy vědomí, arteriální hypertenze, arytmie až srdeční zástava.
Při velmi vysokých dávkách také může být pozorováno ukládání vápníku do tkání, nejčastěji do vaziva, chrupavky a ledvin. Autoři zmiňují studie zabývající se zvýšeným rizikem tvorby urolitiázy u pacientů užívajících preparáty s vitaminem D, avšak tuto asociaci považují za nepravděpodobnou vzhledem k nekonzistenci studií a nedostatku dat ohledně vztahu dávky a vzniku těchto nežádoucích účinků.
Závěr
Podle současných důkazů postačuje v prevenci nebo terapii hypovitaminózy D denní dávka 800–1000 IU vitaminu D. Horní limit bezpečné denní dávky je odbornými společnostmi stanoven u dospělých a dětí starších 9 let na 4000 IU, přičemž podle dostupných důkazů by mohlo být bezpečné podávání až 10 000 IU vitaminu D denně. Projevy intoxikace vitaminu D jsou vzácné a objevují se ve většině případů jen při velmi vysokých dávkách vitaminu D.
(holi)
Zdroje:
1. Rizzoli R. Vitamin D supplementation: upper limit for safety revisited? Aging Clin Exp Res 2021 Jan; 33 (1): 19–24, doi: 10.1007/s40520-020-01678-x.
2. Hathcock J. N., Shao A., Vieth R., Heaney R. Risk assessment for vitamin D. Am J Clin Nutr 2007 Jan; 85 (1): 6–18, doi: 10.1093/ajcn/85.1.6.
3. Vogiatzi M. G., Jacobson-Dickman E., DeBoer M. D.; Drugs, and Therapeutics Committee of The Pediatric Endocrine Society. Vitamin D supplementation and risk of toxicity in pediatrics: a review of current literature. J Clin Endocrinol Metab 2014; 99 (4): 1132–1141, doi: 10.1210/jc.2013-3655.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
