Projekt RISING STARS

Projekt „Rising stars“ byl zařazen do sekce Diskuzní fórum, ve kterém chceme představit mladší osobnosti české a slovenské gastroenterologie a hepatologie. V mezinárodním kontextu pod označením „rising stars“ najdete mladé výzkumníky, obvykle mladší 30 nebo 35 let, kterým se podařilo vymyslet a úspěšně obhájit výzkumný projekt, za který získali mezinárodní ocenění. Jde o perspektivní, nastupující generaci odborníků jejichž kariéra je teprve na začátku a očekává se od nich, že za čas převezmou roli mezinárodních lídrů v oboru. V našem konceptu se však jedná o gastroenterology a hepatology, jejichž věk se pohybuje mezi 30–45 lety a jsou již v našich odborných společnostech v Česku a na Slovensku oceňováni a vysoce respektováni. Jde spíše o defilé jakýchsi „brithing stars“ než o mladé a perspektivní začátečníky. Občas vzniká představa, že naši gastroenterologii nebo hepatologii reprezentují od poloviny 90. let minulého století stále stejné osobnosti a stejná jména a že střední generace stále ještě nedozrála. Jak uvidíme, opak je pravdou. V obou zemích je početná skupina skvělých odborníků středního věku s mezinárodním významem a respektem, a ty chceme našim čtenářům postupně představovat. U každého z nich bude uveden krátký pracovní životopis a odpovědi na čtyři otázky, které redakce časopisu osloveným položila. V každém z následujících čísel časopisu tohoto ročníku bychom chtěli představit dvě slovenské a dvě české ­„brithing-rising stars“.

prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.

vedoucí redaktor

MUDr. Přemysl Falt, Ph.D. (1981)

Narodil se 29. dubna 1981 v Humpolci. Během studia na gymnáziu ve Žďáru nad Sázavou se aktivně věnoval biologii a úspěšně se účastnil národních a mezinárodních studentských soutěží. Za aktivity v biologii obdržel v roce 1999 cenu České učené společnosti. Po promoci na 2. LF UK v Praze v roce 2006 nastoupil do Centra péče o zažívací trakt Vítkovické nemocnice v Ostravě, kde pracuje dosud. V roce 2012 složil atestaci z gastroenterologie a hepatologie a v roce 2013 dokončil postgraduální studium na LF MU v Brně a obhájil dizertační práci na téma Alternativní kolonoskopické techniky. Od roku 2012 pracuje jako odborný asistent na LF Ostravské univerzity. Mezi jeho hlavní zájmy patří kolonoskopie, terapeutická endoskopie, břišní sonografie, idiopatické střevní záněty, onemocnění jícnu a hepatologie. Je autorem a spoluautorem celkem 38 publikací, z toho 10 v impaktovaných časopisech. Pravidelně přednáší na českých a mezinárodních konferencích. V současné době žije s manželkou a synem v malé obci u Opavy.

1. Co nejvíce oceňujete v České gastroenterologické/hepatologické odborné společnosti?

Česká gastroenterologická a hepatologická společnost je složena z excelentních odborníků, kterých si velmi vážím. Je reprezentována důstojnými odbornými konferencemi a velmi kvalitním časopisem. Zcela otevřeně obdivuji činnost Pracovní skupiny pro idiopatické střevní záněty a Endoskopické sekce naší společnosti a je mi ctí se na jejich aktivitách podílet. Líbí se mi také tradiční spolupráce se slovenskými kolegy a stále častější účast zahraničních kapacit na domácích akcích.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti těchto společností?

Dle mého názoru je ve srovnání s některými jinými odbornostmi naše práce značně podhodnocena. Myslím si také, že by společnost mohla více iniciovat, koordinovat a podporovat multicentrické vědecké projekty, kterých je jistě schopno se účastnit mnoho pracovišť ze všech částí České republiky. To souvisí také s určitým „pragocentrizmem“, který ale v současné době nepovažuji za zásadní problém.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

Jistě bych se alespoň pokusil přispět k diskuzi o zvýšení úhrady naší práce ze strany zdravotních pojišťoven. Podporoval bych vznik pracovních skupin a českých doporučených postupů na jednotlivé okruhy gastroenterologie. Pokusil bych se iniciovat multicentrické vědecké projekty. Myslím si také, že je třeba intenzivně a systematicky budovat spolupráci s některými jinými obory (chirurgie, onkologie, radiologie, ORL, pneumologie, revmatologie, dermatologie atd.).

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie//hepatologie v mezinárodním srovnání?

Dle mého názoru je úroveň české gastroenterologie a hepatologie v mezinárodním měřítku plně srovnatelná. Snad jen aktivní účast českých gastroenterologů na prestižních mezinárodních akcích by mohla být o něco vyšší.

MUDr. Luděk Hrdlička (1971)

MUDr. Hrdlička promoval na 1. LF UK v Praze v roce 1995. Absolvoval atestaci z vnitřního lékařství (1998) a specializační atestaci z gastroenterologie (2003). Do roku 2011 působil jako vedoucí lékař lůžkového oddělení gastroenterologie na Interní klinice 2. LF UK a FN v Motole, poté pracoval v pražském Klinickém a výzkumném centru pro střevní záněty ISCARE. Od loňského roku je vedoucím lékařem gastroneterologického oddělení Polikliniky Budějovická Medicon a.s. v Praze. Předmětem jeho klinické, výzkumné a publikační práce je především problematika nespecifických střevních zánětů a digestivní diagnostická a terapeutická endoskopie. Je autorem a spoluautorem cca 50 časopiseckých publikací a kongresových sdělení, spoluautor knih Gastroskopie (2006) a Karcinom žaludku (2013), hlavním řešitelem nebo spoluřešitelem tří úspěšně ukončených grantových projektů. Je členem České gastroenterologické společnosti ČLS JEP, člen Pracovní skupiny IBD při ČGS a člen ECCO. V časopise Gastroenterologie a hepatologie působí jako recenzent.

1. Co nejvíce oceňujete v České gastroenterologické/hepatologické odborné společnosti?

Společnosti se daří každoročně zorganizovat důstojně probíhající národní kongres nebo vzdělávací a diskuzní dny, které mají stále se zvyšující organizační, odbornou, ale i společenskou úroveň. O tom svědčí vysoká návštěvnost a velmi dobré ohlasy z řad gastroenterologické obce. Také kvalita časopisu Gastroenterologie a hepatologie vydávaného společností se výrazně zlepšila, zajímavý je formát jednotlivých tematicky profilovaných čísel a zásadním způsobem se zvyšuje i obsahová úroveň publikovaných příspěvků. Chvályhodná je rovněž aktivita některých úzce odborně zaměřených pracovních skupin nebo zájmových sdružení (např. Pracovní skupina pro IBD, Endoskopická sekce), stále však převažují populární akce edukační nad zejména v zahraničí více oceňovanými aktivitami výzkumnými.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

Je pochopitelné, že mezi členy výboru společnosti patří téměř výhradně respektovaní vedoucí představitelé velkých nemocničních pracovišť, zejména univerzitního typu. Důsledkem toho je pak nedostatečná reflexe potřeb ambulantních gastroenterologů, kteří přece jenom tvoří většinu odborné společnosti (oproti jiným interním oborům ne zcela úspěšné výsledky jednání o problematice kultivace sazebníku výkonů stejně jako léková problematika – snížení úhrady nebo vůbec nemožnost preskripce některých pro náš obor velmi důležitých léků). Nedostatečně je také využívána možnost elektronické komunikace, web společnosti je neaktuální, poměrně nepřehledný a kromě kalendáře akcí zde nenalezneme téměř žádné užitečné informace. Též již před lety avizovaná tvorba doporučených postupů také dosti vázne.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

Kromě výše zmíněné akcentace zájmů široké skupiny ambulantních gastroenterologů bych prosazoval výrazné omezení počtu volebních období, po které by členové mohli působit ve výboru společnosti. Náročná práce v něm po mnoho funkčních období vede přirozeně k opotřebovanosti, ztrátě „tahu na bránu“ a funkce zde je pak již často jen uspokojením osobních ambicí a hájením pozic, než příležitostí k práci ve prospěch společnosti. Dovedu si představit „živý“ e-portál provozovaný společností s nejen e-learningovými kurzy (včetně kreditního ohodnocení), vyhledavačem publikací, zajímavými kazuistikami a odborným chatem mezi gastroenterology nad obtížnými diagnózami. Vzorů v zahraničí máme dost, z domácích webů se mé představě nejvíce blížila kolonoskopie. cz v době své největší slávy nebo endoskopiste. cz.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie/ /hepatologie v mezinárodním srovnání?

Pokud mohu z pohledu svých kontaktů se zahraniční medicínou a výzkumem soudit, diagnostika a léčba v našem oboru je v ČR na velmi dobré úrovni, a to i ve srovnání se západní Evropou. V porovnání se zeměmi na východ od nás, a to včetně Slovenska, poskytujeme v tomto ohledu péči významně lepší. Co se publikační a výzkumné činnosti týče, na loňském UEGW v Berlíně jsem s potěšením sledoval narůstající počet nejen posterových, ale i ústních sdělení českých kolegů. Ve srovnání s většinou geograficky a historicky porovnatelných států však publikačně stále zaostáváme. Žádoucí zvýšení této aktivity je úlohou zejména akademických pracovišť, velkých center a pracovních skupin. Největší nedostatky máme podle mého názoru v základním výzkumu a tradičně i v malém počtu multicentrických projektů.

doc. MUDr. Tibor Hlavatý, PhD. (1973)

Narodil sa v roku 1973 v Bratislave. Absolvoval LF UK v Bratislave v roku 1999. Má atestáciu z vnútorného lekárstva (2002) a gastroenterológie (2005). V roku 2004 obhájil PhD. a v roku 2011 habilitoval v odbore vnútorné lekárstvo na LF UK v Bratislave. V rokoch ­1999–2003 pôsobil na I. internej klinike UNB v Bratislave, 2003–2004 na Gastroenterologickej klinike UN Leuven, Belgicko, 2005–2007 ako Oberarzt na Klinikum Plau am See, od roku 2007 na V. internej klinike LF UK a UNB v Bratislave. Je autorom a spoluautorom viac ako 40 vedeckých prác v odbornej literatúre a gestorom špecializačného vzdelávania v gastroenterológii na LF UK. Pôsobí ako člen SGS, UEG, AGA, ECCO. Hlavnou oblasťou záujmu sú IBD a digestívna endoskopia.

1. Co nejvíce oceňujete ve Slovenské gastroenterologické společnosti?

Slovenská gastroenterologická spoločnosť je v medzinárodnom meradle pomerne komorná komunita a ja sa v nej cítim veľmi komfortne. Vzhľadom na počet členov sa skoro všetci osobne dlhé roky poznáme, človek má všade priateľov. Diskusie na akúkoľvek tému sú bezprostrednejšie a otvorenejšie. Navyše napriek občasným sporom mám pocit, že SGS ťahá za jeden povraz a jej vplyv na rozvoj slovenskej gastroenterológie je veľký.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

Vidím dve rezervy. Po prvé vedecký výskum a po druhé publicita. Na Slovensku to má veda ťažké. V západných gastro-spoločnostiach je vedecký výskum vysoko na rebríčku priorít, a to dokonca aj základný a translačný výskum. U nás chýbajú financie, inštitucionálna podpora, kapacity. Tu vidím výzvu do budúcnosti pre SGS. Veda prináša múdrosť a mudrosť prináša vyššiu úroveň. Po druhé dlhé roky bola lekárska komunita na Slovensku uzatvorená do seba. Slovo public relations nepatrilo do jej sveta. A tak sa stalo, že náš vplyv na dianie v spoločnosti je minimálny a všetci to začíname cítiť. To sa musí zmeniť. Tak ako AGA, UEG a ďalšie západné spoločnosti musíme začať komunikovať s verejnosťou, prezentovať naše úspěchy, šíriť osvetu, propagovať výsledky našich gastroenterológov. Proste získať vo verejnom živote dôveryhodné slovo. Verejná mienka v súčasnosti do veľkej miery nahrádza osobné kontakty a odborné spoločnosti sa tomu musia prispôsobiť. Pri aktívnom PR sa ľahšie presadia priority rozvoja nášho odboru, investície do rozvoja gastroenterologických pracovísk alebo projekty, ako je napríklad skríning CRC.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

Zmeny asi nie – spoločnosť, kongresy, časopisy fungujú. Skôr by som presadzoval rozvoj do ďalších oblastí. Ja sa vidím v troch. Prvou je zmysluplný vedecký klinický výskum. Získať pre výskum srdcia, ľudí, financie, neskôr publicitu. Druhou oblasťou je vzdelávanie mladých. Gestorujem špecializačné štúdium, tento rok sme prvý krát organizovali IBD kurz pre mladých, toto by som rád rozvíjal. Treťou oblasťou je medzinárodná spolupráca SGS v rámci UEG, ECCO a bilaterálne s národnými spoločnosťami. Pre Slovensko je veľkou výhodou, že UEG aj ECCO sídlia vo Viedni, to je čo by kameňom dohodil. Sme takpovediac v centre diania, len to musíme začať využívať.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie//hepatologie v mezinárodním srovnání?

Úroveň komunitnej gastroenterológie je veľmi dobrá. V mnohých ohľadoch predčí kvalitu a dostupnosť iných vyspelých krajín. Na rozdiel napríklad od Veľkej Británie či Talianska majú pacienti na Slovensku k dispozícii dobre vybavené endoskopické ambulancie, široké spektrum laboratórnych aj zobrazovacích diagnostických testov, najmodernejšie lieky atd. Pokiaľ poisťovne platia, sa v zásade čaká týždeň-dva. Teší ma, že sa rozvíja abdominálna sonografia. V čom trochu zaostáváme je nemocničná gastroenterológia a predovšetkým intervenčná endoskopia. Chýbajú nám špičkovo vybavené centrá. Univerzitné a fakultné nemocnice sú v dlhodobom úpadku, a to sa odzrkadľuje aj na úrovni nemocničnej gastroenterológie. Väčšina nových vecí sa robí takpovediac na kolene a často proti vedeniam nemocníc a nie s ich podporou. Druhou slabinou je napojenia na základný výskum. Popri klinických pracoviskách musia fungovať aj vedecké laboratóriá, inak zaostávame.

MUDr. Eduard Veseliny, PhD. (1972)

Narodil sa 16. 10. 1972 v Košiciach. V roku 1997 absolvoval LF UPJŠ v Košiciach. Má atestáciu z vnútorného lekárstva (2000) a gastroenterológie (2003). V roku 2005 obhájil PhD. na tému Achalázia pažeráka – hodnotenie liečebných modalít. Od roku 1997 pôsobí vo funkcii odborného asistenta na I. internej klinike LF UPJŠ a UNLP v Košiciach. Absolvoval viacero krátkodobých odborných pobytov týkajú­cich sa digestívnej endoskopie (ČR, Holandsko, Rakúsko). Je autorom a spoluautorom viac ako 60 vedeckých prác v odbornej literatúre a garantom pre certifikovanú odbornú činnosť EGD a kolonoskopia na LF UPJŠ. Od roku 2010 je členom výboru SGS, je členom ESGE, ASGE, ECCO. Pôsobí ako recenzent v časopise Gastroenterologie a hepatologie. Hlavnou oblasťou záujmu je terapeutická digestívna ­endoskopia, choroby pažeráka a IBD.

1. Co nejvíce oceňujete ve Slovenské gastroenterologické společnosti?

Najviac oceňujem priateľskú atmosféru a kolegiálnu spoluprácu. Mám pocit, že zrejme aj vďaka povahe našej profesie (schopnosť „zašpiniť si ruky“ a vziať na seba riziko za invazívny výkon) sme spriaznená komunita ľudí, ktorí majú podobné vlastnosti, záujmy a priority. Dovolím si vysloviť názor, že hlavne v poslednej dekáde, sa výbor SGS snažil aktívne reflektovať na potreby a pripomienky členov SGS, čím sa dosiahol významný pokrok pre prácu ambulantných a privátnych gastroenterológov. Samozrejme, preplácanie endoskopických výkonov zo strany zdravotných poisťovní by malo byť na podstatne vyššej úrovni.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

Ako zástupca tzv. koncového univerzitného pracoviska si myslím, že momentálne najväčším problémom slovenskej gastroenterológie je nedostatočná kvalita univerzitných a fakultných pracovísk vyplývajúca predovšetkým z archaickej organizácie odboru internej medicíny.

Problémom je, že ak je gastroenterologické pracovisko súčasťou veľkej internej kliniky, má logicky len obmedzené možnosti pre svoj rozvoj. Potýkame sa predovšetkým s nedostatočným personálnym zastúpením ako aj obmedzeným technickým vybavením. Následne tak koncové gastroenterologické pracoviská nemôžu držať krok so súčasným vývojom a novými trendami. SGS preto musí ďaleko aktívnejšie vyvíjať tlak na vznik takýchto samostatných pracovísk. Iba potom môžeme dobehnúť okolité krajiny a poskytnúť naším pacientom špičkové výkony a starostlivosť, ktoré sú v daných krajinách štandardom. Prirodzenou centralizáciou výkonov tak následne vytvoriť bázu pre klinický výskum a možno neskôr vytvoriť napojenie aj na výskum bazálny.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

Ak by som mal možnosť aj v ďalšom období byť jedným z členov výboru SGS, pokračoval by som v presadzovaní nasledujúcej agendy: 1. aktívna komunikácia s členmi SGS a reflektovanie ich potrieb, 2. vyvíjať väčší tlak na vznik samostatných koncových hepatogastroenterologických pracovísk, 3. aktívne podporovať vedeckú a publikačnú činnosť členov SGS, 4. udržiavanie a prehlbovanie úzkej spolupráce s ČGS ako aj inými zahraničnými spoločnosťami (spoločné podujatia, odborné stáže, multicentrické štúdie apod.), 5. podpora edukačných projektov pre mladých a začínajúcich gastroenterológov.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie//hepatologie v mezinárodním srovnání?

Porovnanie by som videl v dvoch rovinách. V tej prvej, je naša ambulantná a štandardná nemocničná hepatogastroenterologická starostlivosť, oproti iným krajinám, na porovnateľnej, ba niekedy dokonca aj vyššej úrovni. Dôkazom toho sú napr. kratšie čakacie doby, dostupnosť bežných endoskopických výkonov, laboratórnych testov, zobrazovacích metodík a liekov – aj tých finančne náročných. Na druhej strane, máme zásadné nedostatky na úrovni organizácie práce a personálno-technického vybavenia univerzitných pracovísk, čo sa prejavuje v nedostupnosti niektorých vyšetrovacích a terapeutických metód (napr. diagnostické a intervenčné EUS) ako aj výraznou absenciou vedeckej a publikačnej činnosti v porovnaní s ­poprednými zahraničnými pracoviskami.