Vakcinace dospělých v ČR: Co brání vyšší proočkovanosti?

Souhrn

Co brání vyšší proočkovanosti v České republice? Co dospělé odrazuje od očkování? Jak ideálně nastavit vakcinační strategii a zvýšit proočkovanost dospělých? Tyto otázky byly předmětem diskusního semináře VAKCINACE DOSPĚLÝCH, který v posledním dubnovém týdnu uspořádala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) pod záštitou Státního zdravotního ústavu (SZÚ).

redakčně zpracovala Jindra Moravcová

Očkování je jedním z nejúčinnějších, nejdostupnějších a ekonomicky nejefektivnějších nástrojů prevence infekčních nemocí. Proočkovanost dospělých v Česku však ve srovnání s vyspělými zeměmi v Evropě není příliš velká. V některých oblastech dokonce ani nedosahujeme hranice stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

Nedostatečnou proočkovanost dospělé populace v ČR potvrdila data z ÚZIS, která představil MUDr. Miroslav Zvolský, vedoucí odboru Národního centra elektronizace zdravotnictví. Údaje dostupné z registru hrazených zdravotních služeb potvrzují nejen nízké počty očkovaných, ale ukazují také velké rozdíly v proočkovanosti v jednotlivých krajích. Oproti ostatním státům EU je dlouhodobě nízká proočkovanost zejména u chřipky či klíšťové encefalitidy (viz graf).

Na velký rozdíl v přístupu k očkování oproti minulosti upozornil předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Roman Chlíbek: „Jako Československo jsme začínali v očkování na velice dobrých pozicích – byli jsme úspěšní v eradikaci pravých neštovic, byli jsme první v proočkovanosti proti dětské přenosné obrně a v její eliminaci, Československo bylo jednou z prvních zemí, které vyrobily polyovakcínu. Těch úspěchů bylo hodně. V postkomunistické době jsme o všechna prvenství přišli v rámci privatizace, ztratili jsme výrobu vakcín a výzkum probíhá jen ve spolupráci se zahraničními týmy. A jedna z mála věcí, kterými se můžeme chlubit, je zavedení očkování proti meningokokům skupiny B v adolescentním věku do očkovacího kalendáře a do úhrad. To ještě řada zemí nemá.“

V ostatních otázkách a krocích spojených s očkováním ovšem za ostatními státy značně pokulháváme. Což ovšem není jediný důvod, proč by se měla proočkovanost v ČR zlepšit – není pochyb o tom, že v rámci prevence je očkování tou nejjednodušší cestou, jak předejít mnoha komplikacím ve zdraví nejen jedinců, ale celé populace v ČR. V rámci diskuse došlo k několika shodám a výhledovým řešením otázky proočkovanosti dospělé populace v ČR. Je nutné především zajistit dostupnost vakcín a jejich úhrady na základě vědeckých poznatků, zvyšovat vakcinační gramotnost veřejnosti, modernizovat očkovací kalendáře a zprovoznit funkční očkovací registr.

Úhrady vakcinace

„Pomineme-li očkování proti COVID- 19, pak plně hrazená je pro dospělé jen vakcína proti tetanu. Jinak jsou všechny ostatní látky pouze pro vymezené skupiny – rizikové, pracovní, určité věkové kategorie. V porovnání s dětskými očko váními je to nesrovnatelné, přestože víme, že riziko onemocnění stoupá kvůli řadě faktorů, jako je vyvanutí imunity, nárůst imunosupresivních pacientů, transplantace a stárnutí pacientů. Diskriminační je i přístup k úhradám pneumokokových vakcín u pacientů, kteří jsou sice ve stejné věkové kategorii, ale jedni jsou doma a druzí v pobytových zařízeních pro seniory,“ poukázal na nedostatky v přístupu k úhradám vakcín prof. Chlí bek a dále konstatoval: „Máme nesrovnatelně nižší rozsah úhrad v rámci republiky mezi dětmi a dospělými. A je tu nastaven také nepo měr v úhradách očkování a léčiv – některé nové léky jsou snadněji zařazeny do úhrad než třeba nové očkovací látky, které na úhradu čekají léta.“ Jeho slova potvrdil i výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) Mgr. David Kolář.: „Problém dostat nové vakcíny do systému je opravdu větší než u jiných léčiv. Chybí tu nějaká strategie a vize, která by měla vzejít od Ministerstva zdravotnictví. Komunikace ze strany státu není flexibilní.“

Edukace

Na tom, že je nutné zvyšovat gramotnost ohledně očkování, se shodla většina diskutujících. „Vakcinace v posledních letech prošla velkou zkouškou díky CO VID-19. Narostla tu poměrně militantní skupina tzv. antivaxerů, a je před námi velký úkol – zvrátit tento stav. Je nutné edukovat o tom, co očkování přináší,“ zmínil PharmDr. Petr Fifka, místopředseda výboru pro zdravotnictví PS. ,

„Dospělí u nás pořád nevnímají, že nechat se očkovat je levnější než se nechat léčit. Řada pacientů spoléhá na to, že neonemocní. A pokud onemocní, že se o ně někdo postará a že nakonec dostanou veškerou hrazenou péči,“ vyjádřil se k tomuto problému profesor Chlíbek a apeloval na srozumitelnost edukace ohledně očkování: „Doporučil bych nepoužívat termín nepovinné očkování a spíše bych ho nahrazoval termínem doporučené očkování. Protože spousta pacientů to ‚nepovinné‘ vnímá, jako že to není důležité.“

Fungující registr očkování a očkovací průkazy

Ke zlepšení situace v očkování by měl přispět také fungující, lékaři akceptovatelný registr očkování. Jak uvedl Jakub Kubát z ÚZIS, prozatím je připraveno testovací rozhraní pro elektronickou evidenci očkování a k jeho spuštění dojde na popud MZ po zveřejnění ve sbírce zákonů. K evidenci očkování se mimo jiné vyjádřila i ředitelka SZÚ MUDr. Barbora Macková: „Jsme poslední zemí v Evropě, kde se nepřistoupilo k registru očkování, ve kterém by se objevovala data nejen o proočkovanosti, ale také o výskytu infekcí, aby bylo možno je analyzovat společně. To je základ pro očkovací strategie.“

Očkovací kalendář

Na nutnost modernizovat očkovací kalendář pro dospělé upozornil profesor Roman Chlíbek: „Řada zemí přeočkovává proti záškrtu a tetanu každých deset let, my přeočkováváme jenom proti tetanu.“

„Státní zdravotní ústav (SZÚ) bude i nadále věnovat velkou pozornost významným infekčním onemocněním a na základě hodnocení epidemiologické situace může doporučit změny v očkovacím kalendáři dětí a dospělých. Z hlediska nemocí preventabilních očkováním se jedná o přeočkování u záškrtu, tetanu, pertuse a přenosné dětské obrny a zvýšení proočkovanosti zejména proti chřipce a klíšťové encefalitidě,“ uvedla ředitelka SZÚ MUDr. Barbora Macková.