Mutaflor – Escherichia coli kmen Nissle 1917, sérotyp O6:K5:H1

V roce 1916 informoval prof. A. Nissle (1874–1965) o objevu nového bakte­riálního kmene Escherichia coli u několika nepostižených příslušníků vojenské roty decimované dyzenterií v srbochorvatské oblasti Dobrudža v průběhu balkánské kampaně německých vojsk za první světové války [1]. Tento nový bakteriální kmen nevykazoval nejen žádné patogenní vlastnosti, ale na­opak měl velmi silné inhibiční účinky na růst patogenních mikrobů. Bakte­riální kmen byl označen jménem svého objevitele a rokem, kdy byly její vlastnosti popsány jako Escherichla coli kmen Nissle 1917. Až o mnoho let později byla doplněna klasifikace bakte­riálního sérotypu O6:K5:H1. Nissle registroval přípravek Mutaflor obsahující živou bakteriální floru pro medicínské účely v Německu již 1. března 1917. I když sám ještě v průběhu první světové války a krátce po ní využíval Mutaflor k léčení infekčně podmíněných průjmů u lidí, k většímu klinickému využití Mutafloru a probiotik vůbec v humánní medicíně došlo až o mnoho desítek let později, až v samém v závěru 20. století.

Dávkování

Mutaflor splňuje všechny požadavky na bezpečnost, a proto může být podáván i ve vysokých dávkách. Jedna potahovaná 100mg tobolka obsahuje lyofilizovanou biomasu s 2,5–25 × 10⁹ bak­teriemi, 20mg tobolka obsahuje 0,5–5 × 10⁹ života­schopných bakterií. Vnitřní obal tobolky je z tvrzené želatiny a zevní povrch je odolný na působení žaludeční kyseliny. Tato úprava umožňuje, že k uvolnění bio­masy dojde až v oblasti terminálního ilea. Protože je Escherichia coli kmen Nissle 1917 opatřena fimbriemi (typy-I-F1C), velmi ochotně adheruje na povrchu kolonocytů. Doporučená dávka u dospělých je zpočátku léčby (1.–4. den) 1 tobolka (100 mg ) denně, poté se pokračuje dávkou 2 tobolky denně ráno nalačno. V některých případech je vhodné i u dospělých pacientů zahájit léčbu menší dávkou (např. 20 mg denně), která se pomalu navyšuje až na optimální dávku, tj. 200 mg denně. U dětí mladších 12 let se podávají dávky podstatně nižší (1.–4. den 20 mg denně, pak 40 mg denně). Pro dosažení efektu léčby se doporučuje pokračovat v léčbě ještě po dobu šesti dnů. Vedlejší účinky nejsou časté, může se objevit zvýšená plynatost, meteorizmus a průjmy. Po snížení denní dávky se obtíže upravují.

Klinické využití

Ulcerózní kolitida (UC)

Pelech v roce 1998 publikoval výsledky studie zaměřené na účinnost Mutafloru v udržovací terapii. Do sledování bylo zařazeno celkem 50 nemocných, kteří byli v remisi UC. První skupina pacientů užívala Mutaflor tbl 200 mg denně a placebo mesalazinu, druhá skupina nemocných dostávala mesalazin 1 500 mg a placebo Mutafloru. Počet relapsů nebyl v obou skupinách během 12týdenního léčení významně odlišný. Ve skupině užívající Mutaflor byl zaznamenán relaps nemoci u 9,1 % pacientů v porovnání se 4,0 % u nemocných léčených mesalazinem. Nebyly pozorovány žádné závažné nežádoucí účinky [3]. V britské studii publikované v roce 1999 bylo zařazeno celkem 116 pacientů s aktivní UC. Ve dvojitě slepé, randomizované zkoušce dostávala jedna skupina nemocných kortikosteroidy v kombinaci s mesalazinem a gentamycinem a druhá skupina pacientů kortiko­steroidy, gentamycin a Mutaflor. Cílem hodnocení bylo zjistit počet nemocných dovedených do remise a délka doby do dalšího relapsu nemoci. Počet pacientů, kteří dosáhli remise, byl 75 % ve skupině léčené s mesalazinem a 68 % pacientů ve skupině s Mutaflorem. Průměrná délka doby k dosažení remise byla 44 a 42 dnů. Počet relapsů UC v průběhu jednoho roku se v obou skupinách významně nelišil (73 % v „mesalazinové“ a 67 % v „mutaflorové skupině“) [4]. Kruis referoval v roce 2004 o výsledcích multicentrické studie 60 center, do které bylo zařazeno celkem 327 pacientů s UC s remisí choroby. Cílem bylo porovnat efektivitu Mutafloru tbl 200 mg denně v porovnání s mesalazinem 1 500 mg v udržení remise po dobu 12měsíční léčby. Relapsy nemoci byly hodnoceny podle klinických, endoskopických a histo­logických kritérií. Počet pacientů s aktivizací nemoci byl 36,4 % ve skupině nemocných léčených Mutaflorem a 33 % při udržovací terapii mesalazinem [5]. Tato velká, mezinárodní studie potvrdila, že Mutaflor tbl v dávce 200 mg denně je stejně efektivní v udržovací terapii UC jako mesalazin dávce 1,5 g denně [4]. V současné době je Mutaflor tbl vy­užíván k dlouho­dobé udržovací léčbě u nemocných s UC, kteří netolerují mesalazin nebo sulfasalazin.

Postantibiotické průjmy a střevní dyspepsie

Kolonizační rezistence střevní mikroflóry je schopnost fyziologických mikrobů zabránit uchycení a množení patogenů na sliznici tenkého nebo tlustého střeva. Po antibiotické léčbě se objevují ve 30 % případů průjmy nebo déletrvající střevní dyspepsie. Příčinou je vznik dysmikrobie a přerůstání některých anaerobních bakteriálních species, především kmenů Clostridium difficile. Mutaflor se využívá s cílem rekolonizace a následné úpravy střevní flóry v léčbě a prevenci střevní dyspepsie a postantibiotických průjmů.

Průjmovitá forma dráždivého tračníku a funkční střevní dyspepsie

Funkční střevní dyspepsie a zapovitá forma dráždivého tračníku představují vhodnou indikaci k zavedení dlouhodobé léčby Mutaflorem. Příznivý účinek spočívá v úpravě narušeného intra­luminálního trávení a složení bakteriální střevní flóry. V celkovém výsledku se upravuje pocit plynatosti, křečovitých bolestí břicha a zapovité stolice. Odpověď na terapii je však v této indikaci do značné míry indivi­duální a vhodné je upravit dávkování léku podle indivi­duální snášenlivosti.

Prevence enterokolitidy novorozenců

Kolonizace sterilního gastrointestinálniho traktu novorozence začíná ihned po narození. Kontakt střevní sliznice s bakteriálními antigeny je nes­mírně důležitý, protože vzájemná interakce urychluje maturaci imunitního sytsému. První bakterie, které za fyzio­logických okolností kolonizují gastro­intestinální trakt, jsou Entero­bacteriacae, které jsou později nahrazeny anaeroby. V případě, že je imunitní systém střeva nezralý, může kolonizace střeva u nedonošených novorozenců vést ke vzniku nekrotizující entero­kolitidy. Bylo zjištěno, že kolonizace střeva nepatogenním kmenem Escherichie coli kmen Nissle 1917 u nedonošených dětí významně snižuje pravděpodobnost této ­komplikace [6].

prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.

ISCARE Lighthouse, a. s.

Jankovcova 1569/2c

Praha 7, 170 00

milan.lukas@email.cz