Komentář k článku Pomáháme váhavým pacientům činit zdravá rozhodnutí o COVID-19

Souhrn

Za několik málo týdnů završíme dvouleté období, kdy naší společností otřásla první vlna pandemie nemoci COVID-19, která výrazně zasáhla životy nás všech. Ačkoliv jsme ve srovnání s počátky pandemie podstatně blíže porozumění tomuto neviditelnému nepříteli, odpovědi na mnohé otázky zůstávají nadále nezodpovězeny. Mimo vědecké zkoumání a hledání nejefektivnějších diagnosticko-terapeutických přístupů před námi vyvstávají další nesnadné výzvy.

Potýkáme se s nejistotou, jak ulevit pochybnostem a strachu, které se vznášejí napříč společností, jak posílit adherenci populace k doporučeným opatřením a nutným behaviorálním změnám a jak posílit naději a víru tváří v tvář neslábnoucí pandemii.¹ 

Současná situace

Světová zdravotnická organizace (World Health Organization) varuje, že současnou populaci zachvacuje, mimo šíření viru SARS-CoV-2, ještě jiná, daleko nakažlivější pandemie. Tato „infodemie“ spočívá v šíření dezinformací, neověřených dat a nepodložených závěrů.² Masivní tok informací nadále posiluje pochybnosti nejen v laické, ale i odborné veřejnosti. Lidé jsou zahlceni rozporuplnými sděleními, nevědí, kterým zdrojům mohou důvěřovat, na které informace se mohou spolehnout. Není divu, že tato sdělení utvrzují jejich váhavost, pokud jde o rozhodování o jejich přístupu k vlastnímu i kolektivnímu zdraví.

Jak naznačuje překladový článek, v úvodu pandemie se pochybnosti týkaly zejména dodržování bariérových a karanténních opatření, nošení roušek a respirátorů či omezování sociálních kontaktů. V současné době je stěžejním diskutovaným tématem otázka vakcinace a plošného testování. I přes zjevné benefity, které přináší očkování proti viru SARS-CoV-2, mnoho lidí nadále vakcinaci odmítá. Mezi hlavními důvody skepticismu podníceného dezinformacemi jsou uváděny obavy z rychle vyvinuté vakcíny, strach z potenciálních nežádoucích účinků či přesvědčení o podporování farmaceutického průmyslu. Není to však pouze laická veřejnost, která je vůči očkování nedůvěřivá. Smutným faktem zůstává vysoká míra negativismu mezi středním zdravotnickým personálem. Pozitivním prediktorem vakcinace je oproti tomu lékařské povolání, zaměstnání na jednotkách péče o covid-pozitivní pacienty, pokud člověk sám sebe považuje za skupinu ohroženou závažným průběhem infekce či má-li zkušenost s dramatickým průběhem onemocnění v okruhu svých nejbližších.³

Vzájemná komunikace

V momentech všudypřítomné nejistoty a ambivalence je zdravá komunikace základem pro překlenutí propasti tvořené pochybnostmi a neporozuměním. Prezentovaný překladový článek se dotýká zásadního tématu dnešní doby. Poskytuje jednoduchý návod, jak prostřednictvím vzájemné komunikace vystavět nad touto propastí most, jenž nám umožní nalézt ze zajetí pandemie cestu ven.

Mnozí čtenáři ocení, že se nejedná o techniky využitelné výhradně v klinické praxi. Tyto komunikační strategie jsou aplikovatelné při rozhovorech s našimi kolegy, přáteli i rodinnými příslušníky. Jedná se o dovednosti, jejichž základem jsou:

1. pojmenování ambivalence,

2. pátrání po porozumění prostřednictvím dotazování,

3. nenásilná edukace a 

4. posilování odhodlání ke konkrétnímu rozhodnutí či jednání.

Motivace ke změně

Autoři výše uvedené publikace uvádějí jako jednu z vhodných metod techniku vedení motivačního rozhovoru,⁴ jejímiž autory jsou William R. Miller a Stephen Rollnick. V České republice ji zpropagoval klinický psycholog a psychoterapeut PhDr. Jan Soukup, Ph.D., svou knihou Motivační rozhovory v praxi.⁵ Jedná se o přístup, jehož základem je podpora pacientů v hledání a rozvíjení motivace ke konkrétní změně chování. Motivační rozhovory využívají techniky:

1. reflektivního naslouchání,

2. kladení otevřených otázek,

3. oceňování,

4. shrnování a 

5. informování.

Důraz je kladen na budování vzájemného vztahu a posilování důvěry skrze partnerský přístup, respekt k autonomii člověka, autentický zájem, podporu jeho vlastních nápadů a hledání individuálních cest ke kýžené změně.

Technika „ask-tell-ask“

Jedna ze základních metod tvořících součást motivačních rozhovorů, tzv. „informování“, se zapsala do praxe trojslovím „ask-tell-ask“ („zeptej se – informuj – zeptej se“). V rámci této techniky:

1. Nejprve žádáme o svolení hovořit o konkrétním tématu, dotazujeme se, co už druhý člověk ví a jaké další informace by se chtěl o dané problematice dozvědět.

2. Následně poskytujeme vlastní in­formace stručným, srozumitelným a emočně neutrálním jazykem. Při edukování vycházíme z potřeb člověka a informací, které jej nejvíce zajímají.

3. Po každé poskytnuté informaci se dotazujeme, jak jí člověk porozuměl, co si o daném sdělení myslí a jakým způsobem jej může vztáhnout k sobě samému a ke své situaci.

Závěr

Jakkoliv jsou přesvědčení druhých lidí v rozporu s našimi vlastními názory, vzájemné naslouchání a komunikování s las-   kavostí a empatií je esenciální pro pomoc váhavému člověku učinit zdravé rozhodnutí. Nezávisle na tom, zda diskutujeme přínosy vakcinace, nošení respirátorů či nutnost testování, kladení otázek a pátrání po porozumění má větší hodnotu než přesvědčování druhých o své pravdě, jakkoliv prezentovaná fakta vycházejí z vědeckých důkazů. Komunikační dovednosti nejsou všespásným lékem před šířením dezinformací, morálním distresem, vyčerpáním, zármutkem či vztekem, které zažíváme tváří v tvář pandemii COVID-19, jsou ale nezbytnou součástí krabičky první pomoci potřebné k jejímu úspěšnému překonání.