Vývoj a proměny české gastroenterologie a gastroenterologické společnosti v 70leté historii

Sedmdesát let od založení České gastroenterologické společnosti (ČGS) je dostatečným důvodem k zamyšlení nad jejím pestrým životem. Naše společnost je důstojná dáma, která se nestydí za svůj věk. V běžném životě je sedmdesátka většinou koncem aktivní činnosti. U ČGS tomu tak není.

Vzhledem k tomu, že jsem vyrostl v rodině ambulantního gastroenterologa, začal jsem v roce 1948 studovat medicínu na 1. LF v Praze, od roku 1966 byl zaměstnán v blízkosti významných gastroenterologických pracovišť na Karlově náměstí a 20 let byl členem výboru ČGS (1990– 2010), mám morální právo zamyslet se nad pestrým životem ČGS od roku 1945.

Na podzim téhož roku se sešlo několik moudrých internistů se zájmem o zažívací choroby (profesoři Mašek, Scheiner, Herfort a další) a dohodli se na založení gastroenterologické společnosti. V té době to byla pátá národní společnost na světě po Velké Británii, Belgii, Polsku a USA. To byla obdivuhodná prozíravost a odhad dalšího vývoje.

Situace v prvních dvou dekádách

Na plný úvazek se věnovalo gastroenterologii jen několik ambulantních gastroenterologů. V nemocnici byla gastroenterologie součástí interních oddělení. Dia­gnostické možnosti se opíraly o dobrou anamnézu, somatické vyšetření a osobní zkušenost. Paleta laboratorních vyšetření byla nevelká, hodně se vyšetřovala žaludeční sekrece. Významná byla spolupráce s rentgenology. Gastroskopie semirigidními přístroji se prováděla jen na několika pracovištích. Rektoskopie se prováděla většinou chirurgy. Mám osobní zkušenost z roku 1958, kdy jsem požádal vědeckého sekretáře ČGS JEP o rektoskopii a bylo mi doporučeno, abych se obrátil na chirurgickou ambulanci. Histologická vyšetření se neprováděla a patology jsme vídali jednou měsíčně na obávaných patologických seminářích (prof. Jedlička).

Složení výboru ČGS po únorových událostech

Složení bylo určováno podle stranických dispozic. Nestranící byli jen výjimkou. Pro mladé, bystré a ambiciózní lékaře byl vstup do strany celkem pochopitelným řešením, ať již byli nebo nebyli o ideologii přesvědčeni. S páteří si nedělali problémy. Ta je možná potrápila až ve vyšším věku. Tak se stalo, že úroveň práce výboru byla poměrně vysoká. Navíc se někteří dostávali do zahraničí na významná pracoviště a mezinárodní kongresy. Česká a slovenská gastroenterologie do určité míry následovala vývoj evropské a světové gastroenterologie. Naopak ně­kte­ré české práce pronikly do zahraničí. Často byly citovány práce o funkční dyspepsii a ulcerózní kolitidě prof. Mařatky. Oceněním české osobnosti bylo to, že prof. Herfort byl zakládajícím členem evropské pankreatologické společnosti. V 60. a 70. letech minulého století se gastroenterologie díky technickému pokroku změnila a zvýšil se její význam. Na začátku jsem se dostal do blízkosti profesora Fučíka a asistenta Pražáka a v roce 1966 jsem se stal členem Interního oddělení fakultní polikliniky vedené prof. Herfortem, které bylo tehdy nejvýznamnějším gastroenterologickým pracovištěm v Česku. Výrazně se rozšířila spolupráce s chirurgickými klinikami (prof. Baláš, doc. Vaněčková, prof. Diviš, prof. Vahala, prof. Niederle). Prof. Niederle se také stal předsedou ČGS. Od počátku jeho působení byla snaha, aby členem výboru byl alespoň jeden chirurg. Gastroenterologie se začala prosazovat v Brně, Olomouci, Ostravě, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Plzni a Českých Budějovicích. Aktivita české gastroenterologie se pozitivně projevila i na evropské úrovni. V roce 1968 jsme získali pořadatelství evropského endoskopického kongresu s prezidenty prof. Kojec­kým a prof. Mařatkou. Ten se stal dosud jediným prezidentem Evropské společnosti gastrointestinální endoskopie (European Society of Gastrointestinal Endoskopy –  ESGE) na čtyři roky.

Výše uvedené období kvalitativně změnilo gastroenterologii. Nově sestrojené gastroskopy, duodenoskopy a koloskopy neuvěřitelným způsobem změnily dia­gnostické a později terapeutické možnosti našeho oboru. Ne náhodou vyslovil prof. Classen myšlenku, že druhá polovina 20. století by měla být nazvána půlstoletím endoskopie. Počet endoskopů se rychle zvyšoval. Prof. Herfort tehdy během roku zajistil zakoupení jedenácti přístrojů GTF‑ A (firmy Olympus). Získali jsme tehdy náskok proti jiným státům východní Evropy a na určitou dobu jsme se stali učiteli pro gastroenterology z NDR a Polska. Na dva měsíce se přijel seznámit s endoskopickou retrográdní cholangio‑ pankreatografií (ERCP) prof. Nowak z Katowic, pozdější dlouhodobý funkcionář ESGE. Celé řadě pracovišť v menších městech se podařilo ve spolupráci s průmyslovými podniky získat finanční zajištění pro nákup endoskopů.

Politická situace před srpnem 1968 a po něm se příliš neprojevila na rozvoji gastroenterologie. Na jaře 1968 byla snaha zapojit do práce výboru další mladé gastroenterology, ale po srpnu se opět vše vrátilo do zavedeného stylu. Jen někteří pro svou politickou aktivitu přišli o členství ve straně, a tím i o možné pozice ve výboru.

Další velkou změnou pro náš obor bylo zavedení ERCP rychle po prvním provedení v Japonsku a Erlangenu. Zavedení papilotomie bylo v Čechách zpožděné pro nevůli ně­kte­rých chirurgů. Jako první ji provedl prof. Vavrečka v Bratislavě. Později viděla převážná většina chirurgů novou metodu jako přínos. Situace se obrátila. Původně jsme dia­gnostikovali choledocholitiázu a řešili ji chirurgové. Nově řeší cholelitiázu endoskopicky a chirurg je pro nás oporou při případných endoskopicky neřešitelných komplikacích. Je zajímavé, že v Německu a Rakousku tato změna probíhala dost bouřlivě a erlangenská škola musela opakovaně přesvědčovat o výhodách endoskopického řešení. Gastroenterologie se díky novým možnostem endoskopie v dia­gnostice a terapii v horní i dolní části trávicí trubice a hlavně možnosti v oblasti žlučových cest a pankreatu stala váženým oborem. Zvýšil se zájem veřejnosti a také se začala zvětšovat členská základna ČGS. V současné době již počet členů převyšuje 810. Je zajímavé, že v přepočtu na množství obyvatel je u nás více členů než ve státech západní Evropy.

Po sametové revoluci došlo k prvním skutečně demokratickým volbám do výboru ČGS. Nově byli zvoleni gastroenterologové známí členské základně. Nebyly žádné zákulisní hry nebo skupinové zájmy. V popředí zájmu výboru bylo mezinárodní zviditelnění a snaha o správné finanční ohodnocení práce jak v nemocnicích, tak u ambulantních gastroenterologů. Byla organizována trilaterální sympozia Česko‑ Bavorsko‑ Horní Rakousko a Česko‑ Polsko a střední Německo. Podařilo se získat Live Demonstration pro střední a východní Evropu. Měli jsme a máme opakovaně člena výboru ESGE a několik gastroenterologů se stalo členy redakčních rad časopisů Endoscopy a Gastrointestinal Endoscopy. Mimořádným úspěchem byla organizace UEGW –  United European Gastroenterology Week 2004 –  poprvé v bývalé východní Evropě.

Od roku 1990 se složení výboru ČGS po čtyři funkční období měnilo jen nepatrně. V posledních osmi letech, pravděpodobně se změnami v celé společnosti, se začaly tvořit skupinky a narušily se mezilidské vztahy. Před posledními volbami to již byla předvolební kampaň se vším všudy. Došlo k výrazné obměně členů výboru a k výraznému omlazení. Asi to však není ideální, když se nově vytvořila tzv. Gastroenterologická asociace České republiky. Je paradoxní, že část výboru a asociace jsou stejní lidé, většinou známé tváře v gastroenterologii. Věřím, že u obou skupin je ta nejlepší vůle pro zlepšení gastroenterologie a ve prospěch ČGS a našich pa­cientů. Pro běžnou veřejnost vzniká podezření, že není vše v pořádku a že zde jsou osobní antipatie a zájmy. Jedná se o známé gastroenterology a spojením jejich umu a dobré vůle k diskuzi by mělo dojít ke společné práci ve prospěch našeho oboru.

ČGS potřebuje do dalších let pomoc všech schopných gastroenterologů. Věřím, že se jí podpory k dalšímu rozvíjení dostane.

doc. MU Dr. Jan Kotrlík, CSc.