Historie hepatologie na území České republiky
Autoři:
P. Urbánek
Působiště autorů:
Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
Vyšlo v časopise:
Gastroent Hepatol 2015; 69(4): 325-326
Kategorie:
70 let České gastroenterologické společnosti
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
když jsem byl osloven šéfredaktorem časopisu Milanem Lukášem s žádostí o sepsání krátké historie hepatologie na území ČR, bylo mi hned jasné, že nepůjde o úkol nijak zvlášť snadný. Už jen proto, že přecejen nejsem osobou v hepatologické obci nejstarší a má paměť obsahuje historii oboru veskrze nedávnou. Hned na tomto místě musím poděkovat za poskytnuté informace především paní prof. MU Dr. Marii Brodanové, DrSc., a prof. MU Dr. Zdeňku Marečkovi, DrSc. Bez jejich vzpomínek a ústních i psaných informací by tento historický článek nikdy nemohl vzniknout.
Kolébkou české hepatologie jako oboru je bezesporu nejstarší česká interní klinika, a sice I. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze. Zde již za přednosty Ladislava Syllaby vznikly práce zabývající se fyziologií a patofyziologií jater. Základy hepatologie jako klinického oboru však položil přednosta kliniky Kristián Hynek ve 30. letech 20. století. Za první českou hepatologickou monografii je považováno dílo Choroby jater Jaroslava Hořejšího, které vyšlo roku 1947. Již koncem 40. let 20. století fungovala na I. interní klinice velmi dobře personálně i přístrojově vybavená laboratoř. Na tomto místě prof. Milan Jirsa starší provedl světově prioritní syntézu taurobilirubinu. Další klíčové období pro českou hepatologii bylo období 60. let minulého století. Od roku 1960 byl přednostou I. interní kliniky Vojtěch Höenig. Právě prof. Höenig stál u zrodu hepatologické sekce lékařské společnosti, ze které se postupně vyvinula Česká hepatologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně v dnešní podobě. Tento krok můžeme podle mého názoru chápat jako skutečný počátek hepatologie jako definovaného oboru. Od té doby existovala platforma organizující vzdělávání lékařů se zájmem o nový obor. Tradičním prezentačním fórem společnosti se staly Májové hepatologické dny, jakýsi výroční kongres společnosti. Zpočátku se Májové hepatologické dny konaly střídavě v Karlových Varech a ve Starém Smokovci. Srpen 1968 zabrzdil rozvoj celé republiky, hepatologie nebyla výjimkou. Řada předních českých hepatologů odešla do zahraničí (V. Höenig), řada dalších byla normalizační garniturou perzekuována (M. Brodanová, Z. Mareček). Jakási restituce oboru nastává až v 80. letech 20. století. Za vedení Václava Kordače (přednostou od roku 1980) se na I. interní klinice soustředí zájem na problematiku porfyrické choroby, objevují se jména Pavel Martásek, Milan Kaláb. Kromě porfyrií je velká pozornost věnována i dalším metabolickým nemocem – Wilsonově chorobě (Zdeněk Mareček), hemochromatóze (Marie Brodanová), ale také portální hypertenzi. VFN se stává prvním pracovištěm systematicky provádějícím v ČR chirurgické portokavální spojky (Vladimír Balaš, Marie Pešková). Experimentální laboratoř se věnuje i problematice patogeneze cholelitiázy (Zdeněk Mareček, Milan Jirsa mladší). Komplikacím jaterní cirhózy, zejména jaterní encefalopatii, se věnuje od konce 80. let minulého století Radan Brůha, od roku 1992 se systematicky skupina věnuje i virové hepatitidě C (Jan Šperl, Petr Urbánek).
Významným hepatologickým pracovištěm se od roku 1968 stává rovněž FN Královské Vinohrady. O rozvoj hepatologie se na zdejší interní klinice zasloužil zejména L. Hloucal, který je s J. Chlumským autorem monografie Nemoci žlučníku a žlučových cest. Morfologii jaterních chorob se věnoval Ladislav Krtek. Dalším významným jménem je jméno Jiřího Horáka, přednosty I. interní kliniky FN Královské Vinohrady. Horák zavedl metodiku hemoperfuze přes sorbenty, věnoval se metabolickým nemocem, Gilbertovu syndromu apod. S příchodem Jaroslava Stránského byl posílen zájem o virové hepatitidy B a C, na stejné téma vznikly i významné monografie.
V Brně se hepatologii věnovala a věnuje tradičně Klinika infekčních chorob FN Brno. Po přednostovi V. Houbalovi v této tradici pokračovali Pavel Ježek, Pavel Chalupa a i nynější přednosta Petr Husa. Centrem zájmu jsou především virové hepatitidy. Brno je významné pro hepatologii i proto, že v tamějším transplantcentru provedl prof. Kořístek v roce 1983 první úspěšnou transplantaci jater na území tehdejšího Československa. V Olomouci je hepatologie spojena především se jménem Dagmar Hauftové. Ona sama se zajímala zejména o Wilsonovu chorobu, ale zasloužila se i o navázání blízké a úspěšné spolupráce s chirurgickou klinikou a výsledkem bylo zvládnutí metod řešení portální hypertenze. Od 90. let 20. století je hlavním reprezentantem olomoucké hepatologie Jiří Ehrmann, autor monografie Ikterus – diferenciální diagnostika a koeditor monografie Hepatologie. Od 90. let minulého století je věnována velká pozornost problematice portální hypertenze na II. interní gastroenterologické klinice FN v Hradci Králové. Široce a komplexně pojatá problematika TIPS bude již navždy v Čechách spojena se jmény Petra Hůlka a Antonína Krajiny. Veký význam Hradce Králové pro českou hepatologii není jenom na poli klinické medicíny, ale i na poli experimentální hepatologie. Experimentu na zvířatech se tradičně věnoval již J. Šimek od počátku 60. let minulého století. Jeho přímou pokračovatelkou je Zuzana Červinková, která se celoživotně úspěšně věnuje problematice jaterní regenerace a možností jejího pozitivního i negativního ovlivnění.
Vrcholem hepatologie je transplantace jater. Už jsem zmínil, že v roce 1983 proběhla první transplantace jater v Brně. Počty výkonů však nebyly z různých důvodů pro ČSSR a později pro ČR dostačující a s rozvojem oboru narůstal i tlak a nutnost tuto nelichotivou skutečnost změnit. Po několikaletém úsilí bylo rozhodnuto vybudovat druhé centrum transplantace jater v pražském IKEM, který měl tou dobou s orgánovými transplantacemi již poměrně rozsáhlé zkušenosti. Program transplantace jater probíhá v IKEM od roku 1995. Za tuto dobu se uskutečnilo kolem 1 500 výkonů. Všemi hodnotitelnými parametry se IKEM může přitom hrdě srovnávat většinou podobných center v Evropě i USA. Transplantace je vždy dílem rozsáhlého kolektivu specialistů, nicméně si dovolím jmenovat alespoň ty, kteří stáli u počátku celého programu: Štefan Vítko, Julius Špičák, Pavel Trunečka, Miroslav Ryska.
O vzniku hepatologické společnosti už padla zmínka výše. Je pozoruhodné, že přesné datum vzniku není nijak snadno dohledatelné a při přípravě článku jsem v centrální evidenci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně neuspěl. I z vlastního zájmu budeme však v pátrání dále pokračovat. Česká hepatologická společnost je společností menší, v současné době se počet našich členů pohybuje kolem 250. Potěšitelné je, že v posledních letech počty nově přihlášených členů převyšují počty odhlášek i jinak zaniklých členství. Prostě nevymíráme! V životě naší společnosti jsou dle mého dva milníky. První už byl také zmíněn: mezinárodní sjezd v Karlových Varech těsně před okupací v srpnu 1968. Druhým milníkem pak je nepochybně uspořádání výročního kongresu Evropské asociace pro studium jater (EASL) v roce 2001. Prezidentem kongresu byl prof. Zdeněk Mareček, DrSc., jenž byl také hlavním strůjcem celé myšlenky sjezd v ČR uspořádat. Lichotivé je, že jsme byli (a pokud se nemýlím, tak i dosud jsme) jedinou postkomunistickou zemí, kde se tato akce dosud uskutečnila. Jakýmsi pokračovatelským meetingem této úspěšné akce je Pražský hepatologický meeting konaný každý sudý rok v Praze. Pražský EASL pootevřel české hepatologii alespoň trochu dveře do Evropy. Začaly se množit výměnné stáže, smysluplné a konkrétní spolupráce a podobné přínosné aktivity. Stejně tak ale pokračuje velmi úspěšná spolupráce s odbornými společnostmi v ČR. Nejbližší společností je přirozeně společnost gastroenterologická. Během předsednictví J. Špičáka se podařilo nastavit velmi dobře funkční model spolupráce obou společností na odborných akcích (sjezdy ČGS či Vzdělávací a diskuzní dny, Májové hepatologické dny). Křížové sekce obou společností vždy patří k těm hojně navštěvovaným, což je z pohledu nás organizátorů dobrým znamením.
Na závěr mi, vážené kolegyně a kolegové, dovolte vyjádřit své vlastní přesvědčení, že hepatologie je sice obor malý, ale o to dynamičtěji se rozvíjející, který má v českých zemích dlouhou tradici, a já osobně věřím i v jeho dlouhou a především úspěšnou budoucnost.
prof. MU Dr. Petr Urbánek, CSc.
Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
U Vojenské nemocnice 1200
160 00 Praha 6
petr.urbanek@uvn.cz
Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecnáČlánek vyšel v časopise
Gastroenterologie a hepatologie
2015 Číslo 4
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Cinitaprid – nové bezpečné prokinetikum s odlišným mechanismem účinku
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Neobvyklá příčina průjmu – cholecystokolická píštěl: kazuistika a literární přehled
- Budenofalk Uno 9 mg enterosolventní granule
- Diagnostika a léčba anémie u nemocných s chorobami gastrointestinálního traktu
- Střední generace gastroenterologů a hepatologů