Poradna a ústav pro zdravotně preventivní tělocvik a jeho indikace

Profesor Švejcar patří k nejvýznamnějším odborníkům z oblasti dětského lékařství konce první poloviny a počátku druhé poloviny 20. století. Známe jeho publikace z různých oblastí medicíny. V posledních letech života se věnoval převážně otázkám výživy dětí a můžeme ho považovat za významného propagátora přirozené výživy kojenců mateřským mlékem, přinesl k nám renesanci kojení.

Široký medicínský rozhled profesora Švejcara dokumentuje i jeho článek v prvním ročníku časopisu Pediatrické listy z roku 1946 na str. 140–142 v rubrice Pediatrie preventivní a sociální.

Profesor Švejcar nás seznamuje se skutečností, že v Praze byla dnem 1. října otevřena poradna pro zdravotně-preventivní dětský tělocvik. Profesor Josef Švejcar v úvodu definuje, co tímto pojmem máme rozumět.

„Zdravotně-preventivním tělocvikem rozumíme tělocvik, který užívá metod a cviků tělocviku normálního na rozdíl od tělocviku léčebného, ortopedického, jenže je přizpůsobuje jak formou, tak intenzitou individuálním požadavkům dítěte daným buď konstitucí nebo funkcionálními nedostatky získanými, ať už pomíjivými nebo trvalými. Jsou-li pomíjivé, snaží se přispěti k jejich odstranění, jsou-li trvalé, snaží se při-spěti ke zmírnění jejich nepříznivého působení na vývoj dítěte…“

V současné době se potýkáme u dětí velmi často s podobnými problémy. Nerozlišujeme již typ dětí na hypermobilní a další, jak uvádí profesor Švejcar. Nejvýraznějším problémem konce 20. a počátku 21. století je totiž obezita. Je nám známo, že v současné době je vysoký počet dětí obézních, což je způsobeno jednak malou pohybovou aktivitou těchto dětí, ale i vysokým energetickým příjmem. Děti tráví mnoho času u počítačů místo pohybu venku na čerstvém vzduchu. Právě zde by jistě bylo vhodné doporučení z poradny a ústavu pro zdravotně preventivní tělocvik, popisovaný profesorem Švejcarem pro typ dětí pyknický:

„… sem patří děti silné, většinou však jen vahou převyšující věkový průměr, takže jsou to děti v pravém smyslu tlusté a pastozní. Následkem váhy mají obyčejně ploché nohy a více nebo méně vyznačená genua valga. V rýhách kožních jeví ekcemy intertrigozního rázu, často mokvavé následkem dráždění potem… tyto děti postrádají obyčejně jakékoliv iniciativnosti a tělocvičné ctižádosti.“

Myslím, že nyní tento typ dětí vidíme velmi často. Jsou to děti, které se spíše vyhýbají tělesné výchově i ve škole. Ve školách jsou v rozvrhu 2 hodiny tělesné výchovy týdně. Je to málo a stále se diskutuje o zvýšení, zatím to ale obecně neplatí. Když si uvědomíme, že vyučovací hodina má pouze 45 minut, je to vlastně pouze 1,5 hodiny, což je opravdu velmi málo. Jsou ale i děti, které se i tomu málu snaží vyhýbat a jejich rodiče je v tom bohužel podporují.

V další části se zabývá profesor Švejcar tělocvikem v rámci přechodu ryze preventivního tělocviku k tělocviku nápravnému.

„Případy takové, které zajímají nás dětské lékaře a internisty, jsou nejčastěji tam, kde v důsledku chronických překážek došlo k vývoji deformit hrudníku a někdy při tom dokonce k mírné deformitě páteře… Totéž platí o dětech, které trpěly jmenovitě v útlém věku i jinými chorobami stěžujícími dýchání, jako astma bronchiale nebo bronchitis astmatica, opakované bronchopneumonie, bronchiektazie, řidčeji také hypertrofie tonzil.“

V této části se naštěstí za posledních 70 let udělal velký pokrok. Děti s asthma bronchiale jsou moderně léčeny a deformity hrudníku se u nich nevyskytují, stejně děti, které prodělávají opakované zápaly plic, nemají trvalé následky. Bronchiektazie se nyní vyskytují poměrně zřídka.

Dále se profesor Švejcar zabývá problematikou TBC.

„Tím se dostáváme k dětem s celkovými chronickými nemocemi, mezi nimiž na prvém místě stojí tuberkulosa…“

Tuberkulóza se nyní vyskytuje opravdu velmi vzácně, a proto bylo dokonce možné již od 1. 11. 2010 ukončit celoplošné očkování dětí proti TBC.

Máme ale jiné děti s chronickými nemocemi, které je nutné zapojit do vhodné tělesné aktivity.

O dětech s asthma bronchiale jsme se již zmiňovali. Naopak pro tyto děti je velmi doporučována tělesná aktivita, pouze je nutné pamatovat na děti se zátěžovým astmatem.

Také jsou vhodná doporučení pro děti s cukrovkou, kde právě odpovídající pohybová aktivita přispívá k dobré kompenzaci cukrovky.

V současné době máme velkou skupinu dětí, které přestály operace srdce pro vrozené srdeční vady. Zde je pohybová aktivita pro tyto děti velmi vhodná a ty děti, které nemají žádné problémy, mohou dokonce i závodně sportovat.

Stejně je vhodná přiměřená pohybová aktivita i pro děti, které přestály léčbu zhoubného nádoru a u nichž trvá remise onemocnění a nejsou žádné pozdní komplikace léčby.

Bohužel nyní nám chybí právě taková poradna pro zdravotně preventivní tělocvik. Máme vysoce vyškolený tým v rámci rehabilitačních klinik a oddělení v nemocnicích, dětské lázeňské léčebny. Existují různá sdružení pro děti např. s cukrovkou, hemofiliky, děti s celiakií a dalšími chronickými nemocemi, která pořádají letní tábory, kde děti pod vedením zkušených odborníků mají i cvičení. Chybí však takovéto zapojení celoroční.

Kromě těchto dětí by bylo velmi vhodné čelit hlavně největší hrozbě 21. století a zapojit do cvičení a sportu obézní dětí, kterých trvale přibývá.