Tehdy a teď

V prvním čísle Pediatrických listů před 70 lety v článku „Populační problémy našeho státu“ analyzuje tehdy významná organizátorka zdravotnictví, resp. veřejného zdravotnictví MUDr. Zdenka Nedvědová poměrně přesně tehdejší stav populace dětského věku a péči o ni. Hledá východiska a nastiňuje své vize. Zkusme porovnat její představy se současností.

„Zabývati se těmito problémy a snažiti se je vyřešiti, považujeme v přítomné době za nanejvýš naléhavé proto, že populace se nalézá nejen v našem státě, ale celosvětově v kritické fási.“

Dalo by se tedy říci: „Nic nového pod sluncem“. Populační krize byla už tehdy a provází nás stále.

Na základě tzv. vitálního indexu (tj. počtu živě narozených na 100 zemřelých téže skupiny, tedy společenské třídy) udává, že nejvitálnější (tedy nejvíce rodící děti) je skupina průmyslového dělnictva. Je otázkou, nakolik je toto tvrzení poplatné dané době a nakolik jde o skutečná statistická data. Škoda, že se již dnes tento ukazatel podle společenských vrstev nesleduje.

Autorka konstatuje, že vývoj porodnosti má příčiny:

1. „biologické,
2. politické, sociální a hospodářské, jež se projevují vůlí k dítěti u rodičů, kteří mají důvěru v přítomný a budoucí společenský řád.“

S tím by se dalo souhlasit, až na doušku o společenském řádu, jistě poplatnou době. Na druhé straně uvádí jako cíl snažení:

„Všechno naše úsilí musí směřovati k získání dětí s radostí, láskou a důvěrou na svět očekávaných.“

Tady se autorka jasně odkloňuje od tehdejší kolektivní ideologie a předjímá v té době ještě neznámá a mnohem později zveřejněná objevná fakta prof. Matějčka o potřebách dětí dobře se narodit, jeho závěry výzkumů o nechtěných dětech atd.

Jako hlavní úkoly společnosti udává:

• „I. zvýšit porodnost,
• II. snížit úmrtnost a hlavně kojeneckou úmrtnost již narozených dětí.“

Autorka konstatuje, že zvýšení porodnosti závisí na faktorech biologických, politických a sociálních a na propagaci a výchově morální, pohlavní a k rodičovství. Rozebírá faktory sociální a navrhuje zajímavá opatření:

„Dále by bylo žádoucí odstupňování rodinného přídavku podle počtu dětí, protože teprve třetí a čtvrté dítě se stává aktivem v naší populační bilanci. Konečně je nutno rozšířit vyplácení rodinného přídavku na všechny rodiče bez ohledu na jejich zaměstnání. Rovněž daňové odstupňování s ohledem na počet dětí, až na jejich úplné odpuštění, přinese výhody rodinám s hodně dětmi. Je třeba vážně uvažovati o předepsání populační daně osobám bezdětným.“

Úvodní požadavky se později realizovaly a v podstatě jsou uplatňovány dodnes. Návrh na úpravu daní je velice zajímavý, i dnes je daňové zvýhodnění odstupňováno, avšak úplné zrušení daně nikdo ani nikdy nenavrhl. Co je v dnešní době nepředstavitelné, je otázka populační daně pro bezdětné. Pokud by to někdo navrhl, byl by osočen z diskriminace.

„Ženě těhotné je třeba zaručiti nejen právo na práci, ale event. přeřazení k lehčí práci bez újmy na výdělku. Má míti zákonný nárok na placenou dovolenou 2 měsíce před porodem a 2 měsíce po porodu.“

Tyto požadavky – tehdy asi novátorské – se později plně realizovaly a platí mnohem šířeji dosud podle platného Zákoníku práce.

„Zvýšení populace musíme podporovati dále: Budování jeslí a to hlavně při podnicích, zaměstnávajících ženy, aby jim bylo umožněno kojení, budování mateřských škol, rozsáhlá mimoškolní péče pracovní i rekreační, úlevy matek v práci, popř. zkrácení jejich pracovní doby je nutným předpokladem k zasazení ženy-matky do výrobního procesu…“

Tady se zdá, že čteme zásady rodinné politiky ve vládním prohlášení současné vlády. Jako pediatrovi, vybaveném znalostmi, čerpajícími z díla prof. Matějčka o výhodnosti péče o dítě v rodině minimálně do 3 let věku, je mi z toho smutno. Logicky to v tehdejší době s kolektivistickou ideologií rodině nepřátelskou ani jinak být nemohlo. Počátkem 90. let minulého století pochopili i politici význam péče o dítě v rodině pro jeho další vývoj, a i v zahraničí (Německo) nám záviděli rodinnou politiku a podporu péče o dítě v rodině při prodloužení mateřské a rodičovské dovolené, zavedení a zvyšování rodičovského příspěvku atd. Nejdeme tady opět jako v 50. letech proti zájmu dítěte? A nejen to – kdysi funkční jesle s odborným personálem, kvalitní komplexní péčí se zavedeným režimem, kontrolou stravování atd., nahrazujeme dětskými skupinami, kde o děti může pečovat kdokoliv, bez povinnosti zásad denního režimu, bez zajištění řádného stravování atd.!!!

Velmi podrobně autorka rozebírá úkoly na poli zdravotním, zejména v oblasti snižování kojenecké úmrtnosti. Vývoj kojenecké úmrtnosti v poválečných letech podrobuje kritice:

„Celková kojenecká úmrtnost našeho státu, kolísající kolem 10% z živě narozených nesnese rozhodně srovnání se státy, jejichž soutěžení začíná od 4% dolů (Norsko, Švédsko, Dánsko, Švýcary).“

Jak by se asi autorka divila současným číslům, která uvádíme v jednotkách promile! Jaká navrhuje řešení ke zlepšení situace?

„Zdravotní péče o dítě má začíti již dávno před narozením. Účelným bojem proti křivici a zdravou tělovýchovou děvčat musíme směřovati k správnému vývoji kostry a svalstva budoucích matek. Správnou morální, pohlavní a mateřskou výchovou a osvojením si základních hygienicko-zdravotnických pravidel a praktickým výcvikem v ošetřování kojenců a dětí musíme směřovati k zdravému vývoji duševnímu budoucí matky. Vlastní péče zdravotní o potomstvo začíná v poradnách předsňatkových, kde budou zjištěny hlavní zásady bránící rodičovství: pohlavní choroby a tuberkulosa. Poradny je třeba zmocniti právem zákazu sňatku, jedná-li se o infekční stadium výše jmenovaných chorob.“

Zatímco první část požadavků se jeví jako rozumná a byla zřejmě v dané době uskutečňována (vzpomeňme na film Sestřičky), druhá část ukazuje tehdejší sociální inženýrství a byť medicínsky možná správně, lidsky naprosto nepochopitelně omezuje lidskou svobodu.

„Těhotná žena je povinna docházeti pravidelně do poradny pro těhotné, kde je možno rozpoznati včas odchylky od normálu a včas jim čeliti. Tytéž poradny by fungovaly i pro šestinedělky. Nejlépe by bylo přiřaditi je pracovně k ústavům gynekologickým a porodnickým.“

Požadavek zcela reálný, který byl také v pozdějších letech bohatě naplněn a poradny pro těhotné se staly samozřejmostí.

„Protože jediným správným ošetřením při porodu pro matku a dítě je ošetření ústavní, musíme zaručiti každé ženě možnost tohoto ošetření. Proto potřebujeme stavět porodnice.“

Jak moudrý názor! Přání autorky se během let vyplnilo. Všechny ženy mohly rodit v porodnici. V tomto kontextu působí současné volání mnohých po návratu porodu do domácností jako obrovský paradox a snaha o návrat zpět o oněch 70 let. Autorka pokračuje:

„Je nanejvýš důležité, aby zdravotní péče i o zdravé novorozence byla svěřena od prvního dne dětskému lékaři a odborně školeným sestrám v speciálním aseptickém oddělení novorozeneckém v porodních ústavech, tím spíše péče o nedonošené a nemocné novorozence.“

Právě mj. z těchto důvodů byla založena Fakulta dětského lékařství UK (nynější 2. LF UK), proto byl postupně na zdravotnických školách zaveden obor dětská sestra. Bohužel musíme v současnosti o obor dětské sestry znovu bojovat.

„Je třeba, aby u nás jako v mnoha jiných státech byla složka preventivní medicíny oddělena od léčebné. Sídlem jednotné preventivní zdravotní péče se stanou Domy lidového zdraví, zaujímající všechny poradny a vedoucí zdravotní záznamy všeho obyvatelstva svého rajonu. Péče bude prováděna zdravotním personálem školeným pro úkoly preventivně zdravotní, z nichž hlavně funkce úředního pediatra, úřední porodní asistentky a sociální pracovnice se stanou největší oporou boje proti kojenecké úmrtnosti.“

To je poněkud naivní představa, poplatná době svého vzniku. Situace se vyvinula tak, že nelze oddělovat preventivní péči od kurativní, a že systém praktických lékařů, dostupných každému, je asi nejlepším řešením. Nicméně myšlenka na „úředního pediatra“ se svým týmem, který by sledoval situaci v různých aspektech péče o děti a jejich zdraví a zdravý vývoj (epidemiologie úrazů, očkování, péče o migranty apod.), může být aktuální i dnes. Příkladem může být „Jugendarzt“ na zdravotních úřadech v Německu, ale částečně i kdysi fungující krajský lékař pro péči o dítě.

Co napsat závěrem. Článek dr. Nedvědové přes poplatnost době a některé naivní představy ukazuje vcelku reálné možnosti, jak zlepšit populační vývoj a zdraví nejmladší generace. Většina požadavků se naplnila či realizovala a stav dětské populace se v uvedených aspektech výrazně zlepšil. Máme však problémy jiné. Paradoxně se v něčem v současnosti vracíme kamsi na začátek (zrušení kvalifikace dětské sestry, propagace porodů doma, odmítání očkování apod.).