70 let časopisu českých a slovenských pediatrů

Před sedmdesáti lety, bezprostředně po skončení války, již na jaře 1946, vyšlo první číslo Pediatrických listů, odborného časopisu, určeného českým a slovenským dětským lékařům. Redakční radu tvořili významní pediatři z Prahy, Brna a Bratislavy. Mezi přispěvateli nebyli jen klasičtí pediatři, ale i specialisti z příbuzných směrů včetně sociální pediatrie. Pediatrické listy byly oficiálním časopisem Československé pediatrické společnosti a jsou jím i po změnách názvu na Československou pediatrii a později od roku 1993 na Česko-slovenskou pediatrii dodnes.

Ze zažloutlých stránek archivního prvního čísla na nás dýchne historie. Je symbolické, že v prvním čísle je úvodní slovo od profesora Jiřího Brdlíka, který se pro svoji celoživotní činnost a odbornost právem považuje za zakladatele moderního dětského lékařství Československa. Narodil se 24. října roku 1883 v Přerově a po promoci na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze v roce 1911 pracoval nejdříve na České klinice pro dětské choroby Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se v roce 1916 habilitoval. Po vzniku samostatného Československa odešel v roce 1919 do Bratislavy, kde působil nejdříve jako mimořádný profesor a od roku 1920 jako řádný profesor dětských nemocí a přednosta dětské kliniky na Lékařské fakultě Komenského univerzity a v letech 1927/1928 byl rektorem této univerzity. Svoje úspěšné působení v Bratislavě ukončil v roce 1930, kdy se vrací zpět do Prahy, kde byl jmenován přednostou I. dětské kliniky a později II. dětské kliniky Lékařské fakulty Karlovy univerzity.

Prof. Jiří Brdlík v úvodu prvního čísla Pediatrických listů píše: „Je-li květen měsícem vzkříšení naší svobody, jest letošní květen pro československé pediatry nejen svátkem celonárodním, ale svátkem celé obce pediatrické, neboť v něm dostává se jí daru největšího, vlastního časopisu Pediatrických listů. Toto odvětví medicíny, po dlouhá léta popelka mezi ostatními disciplínami, domohlo se rovnocennosti jak svým opodstatněním, tak průkopnickými pracemi pediatrů celého světa, které se staly pilíři nejen dětského lékařství, ale přispěly značně k vyjasnění a řešení různých problémů v jiných odvětvích medicíny…“

Jestliže pročítáme jednotlivá čísla tohoto ročníku časopisu, vidíme, co před 70 lety bylo aktuální. Doc. Jiří Blecha nás seznamuje např. se zkušenostmi s léčbou penicilinem u novorozenců, kojenců a dětí předškolního věku. Tehdy byl penicilin jen v injekční for-mě a aplikoval se po 3 hodinách. Musíme si uvědomit výhody nynějšího podávání pouze 1x denně, či perorálního podávání, což dítě netraumatizuje, a současného bohatého spektra antibiotik. Vysoce aktuální byly i vrozené vady srdeční, o kterých referoval doc. Ivan Hečko, pozdější přednosta Dětské kliniky v Bratislavě. Nalézáme velmi podrobné články z oblasti TBC, choroby tehdy velmi rozšířené, dnes prakticky likvidované. Kromě TBC byly velmi aktuální také infekce, které se nyní téměř nevyskytují, např. břišní tyfus, dále ale i meningitidy, osteomyelitidy atd.

V článku z oblasti neonatologie se dočítáme, že před 70 léty více než 78 % dětí s porodní hmotností do 1500 g zemřelo, většinou na podchlazení a následné komplikace. Také popisované hypovitaminózy se nyní již u nás nevyskytují (choroba Barlowova). Velmi zajímavá jsou sdělení z oblasti pediatrie preventivní a zdravotně sociální, která jsou v každém čísle. Z dnešního pohledu je zvlášť pozoruhodné sdělení z ministerstva zdravotnictví, kde jsou uvedeny počty dětských lůžek na jednotlivých klinikách a odděleních v Českých zemích a na Moravě. Litujeme, že článek neuvádí čísla na Slovensku. Předpokládáme ale, že tam byla situace obdobná. Počty lůžek, při srovnání s dnešní situací, jsou totiž velmi vysoké. V Praze bylo pro pediatrii vyčleněno 920 lůžek včetně lůžek v ústavu pro péči o matku a dítě a nemocnici ochrany matek a dětí v Krči. Bylo zde dokonce 900 infekčních lůžek s udáním, že většina byla pro děti, pro chirurgii, ORL a další dětské specializace celkem 220 lůžek. V dalších městech v Čechách a na Moravě bylo celkem 1611 lůžek pro pediatrii a asi 1000 lůžek infekčních. Zarážející je přitom velmi nízký počet lékařů, např. na I. a II. dětské klinice v Praze na 261 lůžek bylo pouze 40 lékařů.

Při pročítání časopisu Pediatrické listy po 70 letech je nápadné, jak se pediatrie od těch dob velmi změnila. Změnilo se spektrum diagnóz, preventivní programy očkováním vymýtily nemoci, které byly tehdy běžné. Jestliže porovnáme nynější čísla našeho časopisu, vidíme, že nyní ve všech oborech dětského lékařství došlo k výraznému pokroku. Objevují se ale onemocnění, která dříve asi vůbec nebyla známá, např. vrozené poruchy metabolismu. Stoupá počet autoimunních onemocnění, civilizačních nemocí, nádorů atd.

Jak to už řekl Isaac Newton: „Každá generace dokáže víc a může vidět dál, protože stojí na ramenech předcházejících velikánů“. První, historický ročník časopisu Pediatrické listy je názorným svědectvím vysoké náročnosti práce našich předchůdců-pediatrů, kteří nemohli mít k dispozici současné pokrokové vyšetřovací metody, ani moderní léčebné vymoženosti, a zároveň je i ukázkou jejich mimořádného úsilí a oddanosti při zvládání svojí profese. Proto, jako jejich pokračovatelé, považujeme za svou povinnost vzdát jim hold za jejich průkopnickou práci alespoň tímto jubilejním číslem, ve kterém se pokusíme propojit minulost se současností. S pomocí kolegů-specialistů chceme okomentovat klíčové články, publikované v časopise Pediatrické listy z roku 1946 a poukázat na význam řešení dané problematiky z pohledu dnešních znalostí a perspektiv.

Za redakční radu

Hana Hrstková

vedoucí redaktorka

László Kovács

zástupce vedoucí redaktorky