Zemřel pan profesor Bartoš
(Osobní zprávy)

Dne 10. února 2013 zemřel prof. MUDr. Vladimír Bartoš, DrSc. – uznávaný internista, který se výrazně prosadil na poli lymfologickém, gastroenterologickém a nefrologickém a jehož jméno bylo v posledních 30 letech spjato zejména s moderní českou a slovenskou diabetologií.

Profesor Bartoš byl dlouholetým aktivním členem výboru České a slovenské diabetologické společnosti a v letech 1990–1998 předsedou České diabetologické společnosti. Byl jednou z osobností, jejichž zásluhou vznikl v 80. letech 20. století v tehdejším Československu vládou podporovaný Národní diabetologický program, který byl vůbec prvním programem zaměřeným na zlepšení péče o nemocné s cukrovkou v Evropě. Pan profesor měl nemalé zásluhy na skutečnosti, že se začátkem 80. let minulého století podařilo v tehdejším Československu prosadit hemodialyzačně-transplantační program u nemocných s cukrovkou. Díky jeho odborným, ale i organizačním schopnostem byl v IKEM v roce 1983 zahájen program transplantací pankreatu a postupně zde bylo vybudováno pracoviště schopné poskytnout komplexní víceoborovou péči pacientům s rozvinutými orgánovými komplikacemi diabetu, které bylo základem pro vybudování Centra diabetologie IKEM v dnešní podobě a jehož přednostou byl v letech 1991–1996. Rád učil. Pedagogické činnosti se věnoval velmi intenzivně a řadu let působil jako vedoucí subkatedry diabetologie IPVZ.

Profesor Bartoš byl gentleman, a to je vlastnost v naší proměnlivé době vzácná. My všichni jeho žáci jsme ho měli moc rádi, vážili jsme si ho a jsme mu za mnoho vděční. V posledních 2 letech se náš kontakt s ním omezil pouze na občasný telefonát, protože pan profesor už za námi na „své oddělení“ z rodných Pardubic nemohl dojíždět tak, jak to dělal téměř 40 let. Přesto jsme měli a stále máme pocit, že tu stále je a radí nám, když si nejsme jistí, a napomíná nás svým vlídným humorem, který ho téměř nikdy neopouštěl. Byl výborným pedagogem, který nás dovedl vždy povzbudit a motivovat – byli jsme pro něj všichni „hvězdy“ – a zároveň dovedl být velmi přísný a kritický.

O sobě mluvil spíš málo. Spíše náhodou se pak ukázalo, že ordinoval v nejrůznějších českých městech, ale také v cizině, že byl u první léčby umělou ledvinou v Hradci Králové a u první transplantace ledviny, že jeho otec byl operní zpěvák a od něho se naučil všechny slavné árie, že v New Yorku vyhrál tenisový turnaj o zlatou mízní uzlinu, že gastroskopoval, kanyloval, dialyzoval. A když mu někdo vysvětloval svůj nový experimentální model či klinickou metodu, objevila se nečekaně stará publikace v odborném tisku, kde o tom pan profesor už dávno psal. Potíže s režimem začal mít již v době studií, kdy nedostatečně truchlil po smrti Stalina, a tak i míst a klinik, kde pracoval, vystřídal hodně. Vždy toho ale dokázal využít ke studiu. Množství oddělení, na kterých pracoval, a různorodost specializací, ke kterým přičichl, nakonec přispěla k tomu, že se z něho stal opravdový profesor vnitřního lékařství, jakých je dnes již málo. A to navzdory tomu, že formální titul profesora mohl získat až v roce 1991. Podruhé zkřížil režim cestu tehdy již uznávanému odborníkovi a docentovi v oboru nemocí pankreatu, jater a lymfatického systému v roce 1972, kdy byl profesor Bartoš vyloučen z královéhradecké fakulty a nesměl dále pracovat jako klinik. Tehdy byl přijat na experimentální pracoviště Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze a toho využil pro vývoj unikátního projektu transplantační léčby diabetu. Svými nápady inspiroval skupinu mladých chirurgů a později i internistů se zaměřením na diabetes a jeho úsilí vedlo v roce 1983 k zahájení klinického programu transplantací pankreatu. Potřebám transplantační medicíny přizpůsobil i část I. interní klinické základny IKEM a zásadním způsobem přispěl k rozšíření dialyzační léčby u diabetických pacientů, která tehdy ještě byla pro ně prakticky nedostupná. Konečně v roce 1991 byl jmenován přednostou Kliniky diabetologie a experimentální terapie, jejíž program z velké části vybudoval a která se stala základem dnešního Centra diabetologie IKEM. Pod jeho vedením se v průběhu 90. let minulého století transplantace pankreatu postupně stala zavedeným způsobem léčby diabetu pro vybrané pacienty s výsledky, které odpovídají předním světovým centrům. Zaměření tohoto v České republice ojedinělého diabetologického pracoviště se však neomezovalo jen na transplantační problematiku. Žáci a spolupracovníci pana profesora Bartoše se stali specialisty i v mnohých dalších oblastech diabetologie.

Milý pane profesore,

děkujeme za velkorysost, s jakou jste vedl své pracoviště a přistupoval ke každému z nás. Budeme na Vás vzpomínat a snažit se pracovat tak, abyste na nás mohl být hrdý. Bude nám však určitě chybět Váš vtipný nadhled a životní moudrost, na které jsme si tak zvykli.

Prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc.

přednostka Centra diabetologie IKEM a předsedkyně České diabetologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně

Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., přednosta Kliniky diabetologie CD IKEM

e-mail: tepe@medicon.cz

Doručeno do redakce: 11. 3. 2013