OSOBNOSTI

Ke stému výročí narození prof. MUDr. Karla Rašky, DrSc.

Profesor Karel Raška (17. 11. 1909 až 1. 11. 1987) je bezesporu jedním z nejvýznamnějších českých lékařů dvacátého století a dopad jeho díla je bez nadsázky celosvětový – zachránil miliony lidských životů.

Činnost profesora Rašky zásadního významu začala po Mnichově v roce 1938, kdy jako mladý důstojník zdravotní služby čs. armády byl pověřen vedením epidemiologické jednotky, která úspěšně zajistila zdravotnické zabezpečení 162 000 českých uprchlíků ze Sudet, okupovaných nacistickým Německem. V lednu 1939 byla zdravotní situace uprchlíků plně pod kontrolou.

V roce 1945 byl organizátorem a vedoucím České pomocné akce, která zásadněnapomohla likvidaci obrovské epidemie skvrnitého tyfu v Malé pevnosti v Terezíně a v terezínském ghettu, čítající tisíce nemocných a mnoho set obětí. Bylo především zásluhou profesora Rašky, že se zabránilo rozšíření této smrtící epidemie po Československu a po Evropě.

Spolu s profesorem Františkem Patočkou byl po druhé světové válce vládním zmocněncem pro zdravotní dozor nad řádným odsunem Němců z Československa, který byl uskutečněn na základě Postupimské dohody. Jejich činnost byla vysoce ceněna, ale nebyla jednoduchá, neboť se kvůli nelidskému zacházení místních s Němci dostávali do ostrého střetu s některými představiteli místních orgánů.

Osobnost na poli protiepidemické činnosti

Profesor Raška měl zásadní podíl na vytvoření koncepce protiepidemické činnosti a dosažení výrazného zlepšení a stabilizace epidemiologické situace v Československu u řady významných infekčních onemocnění jako jsou např. břišní tyf, ostatní střevní bakteriální nákazy, streptokokové nákazy, záškrt, černý kašel, spalničky, tuberkulóza, virová hepatitida, dětská obrna, chřipka. Osobně se účastnil při likvidaci a kontrole stovek ohnisek nákaz a epidemií v Československu. Má také nezastupitelné zásluhy o eliminaci tuberkulózy skotu v šedesátých letech. Z jeho zásadních klinických příspěvků je třeba zmínit zavedení diagnostiky Rh faktoru a provedení první exsanguinační transfúze u fetální erytroblastózy na evropském kontinentě, prioritní průkaz přenosu klíšťové encefalitidy alimentární cestou (kontaminovaným kozím mlékem) a dodnes používanou krátkodobou léčbu spály penicilinem, která průlomově znamenala snížení následků onemocnění ze 40 % na pouhá 4%.

Začátkem šedesátých let vypracoval profesor Raška koncepci aktivní epidemiologické bdělosti – surveillance, která byla později přijata valným shromážděním Světové zdravotnické organizace (SZO) jako jeden ze základních metodických pilířů veřejného zdravotnictví a byla přínosem pro světovou epidemiologii. Koncepce surveillance podle Rašky je dodnes celosvětově používána – jím stanovené zásady nalézáme v národních i mezinárodních programech surveillance.

Eradikace pravých neštovic

Profesor Raška se zasloužil o založení tří světových sérových bank, přičemž jedna z nich byla v Praze. Pražská banka sloužila pro potřeby Evropy, Blízkého východu a Afriky. Se založením sérových bank souviselo i jím iniciované provádění imunologických přehledů obyvatelstva, které jsou nesmírně důležité pro plánování a kontrolu efektivních celonárodních očkovacích programů.

Pro různé patogeny a infekční onemocnění založil řadu Národních referenčních laboratoří, z nichž některé se staly i centry spolupracujícími se SZO. Vychoval mnoho nadšených epidemiologů a lékařských mikrobiologů. Zásluhou především profesora Rašky se ve své době Československo stalo velmocí v epidemiologii a lékařské mikrobiologii. To byl důvod, proč byl v roce 1963 profesor Raška vyzván generálním ředitelem SZO přijmout místo ředitele Divize přenosných nemocí SZO v Ženevě, které zaujímal do podzimu 1970.

Krátce po příjezdu do Ženevy vypracoval profesor Raška zcela novou koncepci vymýcení (eradikace) pravých neštovic ve světě. Na rozdíl od eradikace malárie byl přesvědčen o schůdnosti eradikace této nákazy. Místo výlučně plošného očkování navrhnul pro boj s neštovicemi ohniskový přístup s implementací surveillance. V té době každoročně pravými neštovicemi onemocnělo 10 milionů lidí, přičemž 2 miliony lidí této nemoci podlehlo a mnoho přeživších si odneslo trvalé vážné následky. Ač v úspěch eradikace věřilo jen několik málo odborníků, svoji koncepci v SZO probojoval a podařilo se mu přesvědčit americkou vládu, aby tento program financovala.

Nová kampaň eradikace neštovic podle Rašky byla zahájena v roce 1967 a po 10 letech úspěšně završena v říjnu 1977, kdy byl zjištěn poslední přirozený případ nakaženého touto hroznou nemocí. Vymýcení pravých neštovic bylo SZO oficiálně vyhlášeno v roce 1980 a je bez jakýchkoliv pochybností největším historickým úspěchem SZO. V knize vydané Organizací spojených národů k výročí svého založení je označováno jako dosud nejvýznamnější úspěch této organizace. Je samozřejmé, že tohoto úspěchu bylo dosaženo týmovou prací, na níž se vedle desetitisíců místních odborníků a dalších pracovníků podílely stovky speciálně vyškolených epidemiologů a virologů z celého světa. Mezi ně patřilo 20 československých odborníků, vesměs žáků Raškovy epidemiologické školy, kteří prokázali velkou osobní odvahu a odvedli vynikající práci pro Československo a celý svět. Nicméně bez zásadního přispění profesora Rašky by pravé neštovice zabíjely a znetvořovaly i dnes.

Dílo, oceňované však převážně v zahraniční

Profesor Raška se zasloužil o konání řady mezinárodních školících kurzů SZO v Československu a získání grantů SZO v „tvrdé“ měně. Zasloužil se o zajištění vyslání do zahraničí více než 70 československých odborníků na terénní práci, expertní činnost, stáže či stipendia v rámci SZO, a necháváme na čtenáři, aby zvážil význam tohoto Raškova „výsledku“ dosaženého v době existující železné opony.

Profesor Raška byl za života zvolen čestným členem řady akademií a vědeckých lékařských společností po celém světě, byl zvolen i čestným členem Americké veterinární společnosti. Přes všechny tyto úspěchy byl profesor Raška po návratu z Ženevy do vlasti československým normalizačním režimem násilně penzionován, byla mu zakázána jakákoli práce ve zdravotnictví a byl mu dokonce zakázán vstup do Státního zdravotního ústavu, kde desítky let pracoval. Nakonec se ho ujali veterináři, a byl to právě on, kdo v roce 1979 odhalil – coby penzista, kterému však byl československými úřady odepřen starobní důchod – pravé příčiny rozsáhlé, ututlané a zároveň tragické epidemie z kontaminovaného Sunaru postihující kojence.

I v této době byl profesor Raška statečný a nebál se kritizovat normalizační režim. Byl pronásledován až do konce života. Byl dokonce označen za prodlouženou ruku západních zpravodajských centrál. Normalizačnímu režimu se tak dokonale podařilo vymazat z paměti národa zásluhy profesora Rašky o naši zemi a celý svět.

Největšího uznání se profesorovi Raškovi dostalo v zahraničí. Právě za zásluhy v eradikaci neštovic byl v roce 1984 Karel Raška oceněn Jennerovou medailí Královské lékařské společnosti v Londýně. Ta se uděluje od roku 1895, ne častěji než jednou za pět let, jako „uznání za největší lékařskou službu vůbec kdy vykonanou pro člověka“.

Profesor Raška ji získal jakožto devatenáctý vědec na světě.

Nedocenitelné zásluhy profesora Rašky v boji s infekčními nemocemi, konkrétně surveillance a vymýcení pravých neštovic, nebyly u nás dosud státními institucemi uznány a doceněny. Nicméně je možno v posledních dvou letech zaznamenat ocenění výsledků jeho práce výborem odborné společnosti, kterou profesor Raška v roce 1949 založil – polečnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP (http://www.sem-cls.cz/).

Odkaz, který zůstává stále živý

Na sympóziu „Surveillance a budoucnost epidemiologie“ uskutečněném dne 11. listopadu 2009 byly v přeplněné posluchárně Coriových na 1. lékařské fakultě UK v Praze připomenuty výsledky práce profesora Rašky u příležitosti 100 let od jeho narození.

Sympozium moderovala dr. Eva Švandová, spolupracovnice profesora Rašky od počátku šedesátých let. Přednášející z řad „pamětníků“ prezentovali nejen Raškovy nejvýznamnější zásluhy, ale i skutečnost, že jeho dílo nebylo v České republice stále oficiálně oceněno. Prezentace přednášejících z řad aktivních epidemiologů a mikrobiologů dokládaly, že koncepce surveillance založená profesorem Raškou je stále živá a že střední i mladá generace odborníků pokračuje v praktické realizaci jeho odkazu.

Čestným přednášejícím byl světoznámý epidemiolog, profesor Walter Holland z Londýna, který ve své přednášce vzpomenul na spolupráci s profesorem Raškou a zdůraznil význam jeho práce pro Československo, Českou republiku a celý svět.

Sympózium uspořádala 1. lékařská fakulta UK v Praze a Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem a 3. lékařskou fakultou UK v Praze.

* * *

Profesor Karel Raška byl bezesporu celosvětově unikátní osobností, jejíž význam nebyl v České republice oficiálně uznán a doceněn. V paměti svých spolupracovníků zůstane navždy zapsán jako přímý, čestný člověk a vynikající vědec, který posunul lidské vědění ve svém oboru výrazným způsobem kupředu. Výsledky jeho práce pro naši vlast jsou nedocenitelné. A protože člověk je věčný svým dílem, neměl by být nikdy zapomenut. Lze si jen přát, aby jeho odkaz moderního komplexního pojetí epidemiologie infekčních nemocí mohl být předáván našim mladým kolegům k použití v jejich každodenní práci i v budoucnu.

V době počínající pandemie chřipky zvlášť pociťujeme, jak nám profesor Karel Raška chybí, aby nás povzbudil a pokáral, pochválil a zkritizoval, a který by se s plnou vervou a odpovědností pustil do boje s touto nákazou.

Poděkování:

K úspěchu sympozia “Surveillance a budoucnost epidemiologie” přispěla laskavá podpora poskytnutá firmami Mikro spol. s.r.o., Fei Europe B.V., Edlin s.r.o.  a Olympus Czech Group s.r.o., obrovský dík organizátorů pak patřil firmě GlaxoSmithKline, s.r.o. jako hlavnímu sponzorovi.

(Mezititulky: redakce)