Defekty břišní stěny – gastroschíza, omfalokéla
Abdominal wall defects – gastroschisis, omphalocele
Abdominal wall defects are some of the most common congenital anomalies met in the pediatric population. These defects include two separate pathologies: gastroschisis and omphalocele, which have divergent pathophysiologic origins, clinical manifestations, and management strategies. Both are usually diagnosed prenatally using fetal ultrasonography, and affected patients should be treated at centers with access to high-risk obstetric, neonatology and pediatric surgery services. Delivery outside a perinatal center is a significant predictor of complications for infants born with gastroschisis. Choosing the most suitable surgical technique, with detailed postoperative monitoring of the patient, is particularly important due to the risk of possible abdominal compartment syndrome. Overall, the long-term outcome and survival for these patients is good and the results of patients in Czech Republic are comparable to most developed countries in the world. In this review, we discuss the distinguishing features, current management strategies, and outcomes of patients with these defects.
Keywords:
gastroschisis – omphalocele – intra-abdominal pressure – abdominal compartment syndrome
Autoři:
E. Orlová 1; M. Brejchová 2; B. Kučerová 3
Působiště autorů:
Novorozenecké oddělení s JIRP, FN Motol, Praha
1; Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
2; Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FN Motol, Praha
3
Vyšlo v časopise:
Čes-slov Neonat 2024; 30 (1): 19-24.
Kategorie:
Přehledový článek
Souhrn
Defekty břišní stěny jsou častou vrozenou anomálií, se kterou se setkáváme v pediatrické populaci. Nejčastěji se vyskytujícím typem rozštěpových vad přední břišní stěny se stoupající celosvětovou incidencí u živě narozených dětí jsou gastroschíza a omfalokéla. Každá z těchto patologických jednotek má odlišný patofyziologický původ, klinické projevy a strategii léčby. Diagnostika je snadná pomocí ultrazvukového vyšetření již v raných stadiích těhotenství. Při podezření na vrozenou rozštěpovou vadu břišní stěny by se další prenatální vyšetření a porod měly směřovat do perinatologického centra intenzivní péče s návazností na dětskou chirurgii. Postnatální transport pacienta do centra, které disponuje pracovištěm dětské (neonatální) chirurgie, je významným prediktorem komplikací, a proto má medicínské opodstatnění jen v případě defektu diagnostikovaného až po porodu. Volba vhodné chirurgické techniky a detailní pooperační monitorace pacienta jsou velmi důležité kvůli riziku rozvoje břišního kompartment syndromu. Dlouhodobé výsledky a přežití pacientů v České republice jsou na velmi dobré úrovni a jsou srovnatelné s nejvyspělejšími státy světa. Cílem sdělení je shrnutí současných poznatků o základních charakteristikách, léčebných strategiích, komplikacích a výsledcích u pacientů s těmito defekty.
Klíčová slova:
břišní kompartment syndrom – gastroschíza – omfalokéla – intraabdominální tlak
ÚVOD
Omfalokéla a gastroschíza jsou nejčastěji se vyskytujícím typem rozštěpových vad přední břišní stěny se stoupající celosvětovou incidencí 1,9–5,1 na 10 000 živě narozených dětí [4].
Gastroschíza je paraumbilikální defekt břišní stěny s herniací nekrytých intraabdominálních orgánů do amniální dutiny. Udává se častější výskyt než u omfalokély s poměrem 1,5–2 : 1. Vyskytuje se ve stejném poměru jak u chlapců, tak u dívek a téměř 40 % pacientů je nedonošených či hypotrofických. Gastroschíza nebývá spojena se zvýšeným výskytem chromozomálních a strukturálních malformací s výjimkou intestinálních atrezií, které jsou přítomny v 10–15 % případů, a retence varlete (15–30 % chlapců s gastroschízou). Gastroschízu charakterizuje herniace střevních kliček, eventuálně žaludku nebo gonád přes defekt břišní stěny, který bývá 3–4 cm velký, obvykle uložený vpravo od úponu pupečníku (obr. 1). Předpokládá se, že příčina této rozštěpové vady spočívá v zániku mezodermu formujícího přední břišní stěnu na podkladě uzávěru zásobující arterie ve 4.–6. týdnu gestace [8, 13]. Predisponující faktory jsou spojené s nízkým socioekonomickým statusem rodičky, nižším věkem (pod 21 let) a abúzem návykových látek.
Poměrně často dochází ke zhoršení perfuze kliček střeva v defektu a v kombinaci s působením plodové vody na nekrytý orgán to může vest ke strukturálním a funkčním změnám střevní stěny, způsobujícím sníženou absorpční schopnost a motilitu.
Omfalokéla je ventrální defekt přední břišní stěny v oblasti pupečního prstence, při kterém dochází k herniaci intraabdominálních orgánů do báze pupečníku. Defekt břišní stěny je různě veliký, od 2 do 10 cm, herniované orgány jsou kryty amnioperitoneální membránou (obr. 2). Obsahem vaku jsou tenké a tlusté střevo se zachovalou normální anatomií a funkcí, někdy játra, slezina a žaludek. Vznik omfalokély je spojen s chybným spojením ektomezodermových plotének a s poruchou rotace střev v průběhu repozice fyziologické kýly, která se uskutečňuje mezi 6. a 11. týdnem gestace [8]. Omfalokéla je ve více než 30 % sdružena s dalšími chromozomálními a strukturálními anomáliemi. Nejčastější genetické odchylky jsou trizomie 13., 18. nebo 21. chromozomu a Beckwithův-Wiedemannův syndrom. Mezi sdružené strukturální anomálie se řadí srdeční vady, vrozené vady urotraktu, perzistující ductus omphaloentericus, anorektální atrezie nebo kombinované vady – Cantrellova pentalogie, OEIS komplex (omphalocele, cloacal exstrophy, imperforate anus, spinal defects) [13].
Obr. 1. Gastroschíza – defekt vpravo od pupečníku, vyhřezlé orgány nejsou kryty membránou.
Obr. 2. Omfalokéla – herniace intraabdominálních orgánů do báze pupečníku, vyhřezlé orgány jsou ve vaku krytém membránou.
PRENATÁLNÍ DIAGNOSTIKA
Rozštěpové vady břišní stěny jsou dobře diagnostikovatelné ultrazvukovým vyšetřením během pravidelných kontrol v průběhu těhotenství. Při potvrzení vady jsou těhotné následně odeslány do specializovaného centra, kde se doplňuje genetické vyšetření plodu k vyloučení přidružených vad (v případě omfalokély) a rodiče mají možnost prenatální konzultace s dětským chirurgem.
Gastroschíza je diagnostikovatelná na prenatálním ultrazvuku již ve 12.–13. týdnu gestace a rozděluje se na komplexní (tzv. complex gastroschisis, při narození je přítomna atrezie, perforace střeva, nekróza nebo volvulus) a jednoduchou nekomplikovanou gastroschízu (tzv. simple gastroschisis) [5, 11]. Hlavním cílem následného ultrazvukového sledování je především zhodnocení vývoje a růstu plodu se zaměřením na možný rozvoj růstové restrikce. Při zachování normální funkce placenty a uteroplacentární cirkulace není zpomalená růstová rychlost důvodem k předčasnému ukončení těhotenství. Ve 30. týdnu dokáže ultrazvukové vyšetření kvantifikovat poškození střeva (obr. 3, 4), což následně nabízí možnost volby vhodné chirurgické techniky a optimalizace péče o pacienty, nicméně možnosti ultrazvuku jsou limitované [7]. Hlavními markery ke zhodnocení rozsahu postižení jsou velikost defektu v břišní stěně, hodnota intraabdominální dilatace střeva plodu, ztluštění stěny eventrovaných kliček a přítomnost jiných herniovaných orgánů kromě tenkého střeva (tlusté střevo, žaludek, vaječník, nesestouplé varle). Dle současné literatury nejvíce spolehlivé markery těžkého poškození střeva jsou intraabdominální dilatace střeva (nad 10 mm) a ztluštění extraabdominální stěny střeva (nad 3 mm) [7, 9]. Existuje několik kontroverzních studií, které neprokázaly jednoznačný korelát mezi výskytem intraabdominální dilatace (často související s přítomností atrezie) a horším klinickým průběhem pacientů [3], ovšem je vhodné k prenatálním měřením přihlédnout a při chirurgickém výkonu se na hledání možné střevní atrezie více zaměřit, eventuálně při velkém otoku střevních kliček naložit silikonové silo pro gastroschízu, aby byl eliminován břišní kompartment syndrom.
Diagnostika omfalokély je podobná a spočívá v podrobném prenatálním ultrazvukovém vyšetření, které často odhalí i možné další sdružené vrozené patologie (obr. 5). Důležitým prognostickým faktorem je velikost omfalokély, kdy defekty větší než 5 cm (často s obsahem parenchymových orgánů) jsou asociované s větší morbiditou a mortalitou a vyšším výskytem přidružených vrozených vad [1]. Omfalokély menší velikosti jsou naopak asociované s častějším výskytem genetických chorob. Důležitou součástí vyšetření je invazivní prenatální diagnostika (stanovení karyotypu, případně array nebo molekulární genetické vyšetření). V případě časného odhalení omfalokély se přistupuje k rozsáhlému genetickému vyšetření včetně analýzy klinického exomu se zaměřením na často se vyskytující přidružené syndromy.
MOŽNOSTI CHIRURGIUCKÉHO ŘEŠENÍ, POSTOPERAČNÍ PRŮBĚH
Při podezření na vrozenou rozštěpovou vadu břišní stěny by se další prenatální diagnostika a porod měly směřovat do perinatologického centra intenzivní péče s návazností na dětskou chirurgii. Transport pacienta po narození může zhoršovat postnatální průběh a je významným prediktorem komplikací, proto má medicínské opodstatnění jen v případě defektu diagnostikovaného až po porodu [16].
Obvykle se rodičky přijímají k plánovanému porodu ve 36.–38. týdnu. V současné době nejsou gastroschíza ani menší omfalokéla, která neobsahuje ve vaku játra, indikací k císařskému řezu, jelikož při vaginálním porodu nedochází k mechanickému poškození střev novorozence. V případě velké omfalokély s obsahem parenchymových orgánů by mohlo hrozit jejich poškození, proto v takových případech je naopak císařský řez indikován [13].
K ošetření pacienta po porodu a k následnému transportu lze použit standardní plastovou pláštěnku (pro předčasně narozené novorozence) vhodné velikosti, která zabrání vysušení a dalšímu mechanickému poškození orgánů v defektu (obr. 6). Po narození je pacient transportován na jednotku intenzivní péče pro novorozence, kde minimálně po dobu 2 hodin probíhá poporodní adaptace a stabilizace. Nezbytnou součástí péče je zavedení nazogastrické sondy, zahájení parenterální výživy a antibiotické profylaxe. V případě omfalokély lze s operační korekcí vyčkat i delší dobu, k revizi se přistupuje minimálně po 24 hodinách po porodu, nejsou-li patrné známky orgánové ischemie.
Obr. 3. Sonografické zobrazení dilatovaného úseku intraabdominálně uloženého střeva, stěna je štíhlá.
Obr. 4. Gastroschíza – sonografické zobrazení eventrovaných kliček střeva šíře do 7 mm, hraniční šíře stěny
Obr. 5. Sonografické zobrazení velké omfalokély, obsahující játra a střevo
Obr. 6. Ošetření novorozence na porodním sále, příprava k transportu, využití pláštěnky
Obr. 7. Vyvěšené preformované silikonové silo
Obr. 8. Velká omfalokéla s vyšitým goretexovým silem
Obr. 9. Operace omfalokély – uzávěr břišní stěny pomocí goretexové membrány
Operační korekce gastroschízy se provádí v prvních hodinách po porodu a dle perioperačního nálezu je nutné zvolit vhodnou chirurgickou techniku. Primární uzávěr břišní stěny je metodou volby, pokud herniované kličky lze bez většího úsilí reponovat do břišní dutiny bez zhoršení ventilačních parametrů pacienta. Není-li tato repozice možná, je vhodné břišní stěnu uzavřít goretexovým silem nebo v dnešní době preferovanou technikou – naložit na střevní kličky preformované průhledné silikonové silo. Preformované silikonové silo se naloží na herniované kličky a samoexpandibilní silikonový kroužek na okraji sila se vloží pod okraje defektu, defekt není nutné rozšiřovat (obr. 7). Silo se vyvěsí tak, aby byla břišní stěna pod tahem, tím se v průběhu několika dní dosáhne její dilatace [5, 12]. Během následujících 3–7 dnů se postupně střevní kličky v silu samy reponují do dutiny břišní a po jejich dokončeném sestupu lze silo sejmout a břišní stěnu bez tahu uzavřít. Právě volba sila před neuváženým primárním uzávěrem břišní dutiny pod velkým tahem je prevencí břišního kompartment syndromu, který je nejčastější příčinou úmrtí pacientů s gastroschízou [5, 12, 13].
Přístup ke korekci omfalokély závisí na rozměru defektu a nepoměru mezi orgány ve vaku a velikostí dutiny břišní, na gestačním stáří, hmotnosti pacienta a přítomnosti přidružených anomálií. V prvních 24 hodinách života probíhá stabilizace a zhodnocení celkového stavu pacienta, doplňují se nezbytná vyšetření k upřesnění rozsahu postižení (echokardiografie, ultrazvukové vyšetření břišních orgánů a malé pánve, předoperační laboratoř, kontrola glykemie). U stabilních pacientů s malou omfalokélou obsahující jen střevní kličky je možný primární uzávěr břišní stěny společně s rekonstrukcí pupku. Jedná-li se o velkou omfalokélu obsahující i játra, kompletní repozice všech orgánů často není možná a volí se vícedobá operace s použitím goretexového sila, které se našije na břišní fascii a následně se zavěsí na rám vyhřívaného lůžka (obr. 8). Takto dočasně uzavřená břišní dutina pomalu dilatuje a játra postupně klesají dovnitř. Po několika dnech až týdnech je možné při další operaci uložit orgány do břišní dutiny a často za pomoci goretexové membrány, nahrazující defekt ve fascii, definitivně uzavřít břišní dutinu (obr. 9) [1, 8]. U novorozenců ve špatném celkovém stavu nebo s velkým nepoměrem mezi orgány a dutinou břišní je primární neoperační léčba, v průběhu které dochází k epitelizaci vaku. Vak omfalokély je po celou dobu sterilně kryt a plastiku břišní stěny je možné provést v pozdějším věku dítěte.
Preferovaná chirurgická strategie by měla eliminovat repozici orgánů do břišní dutiny pod velkým tlakem a zohledňovat možný rozvoj kompartment syndromu, který může vést k rychlé multiorgánové dysfunkci. Ke zhodnocení pooperačního průběhu a kvantifikaci závažnosti útlaku břišních orgánů se používá měření intraabdominálního tlaku (IAT). U dětí by se IAT měl pohybovat kolem 4 mmHg (1–8 mmHg) [5, 14]. Jako rozvinutý břišní kompartment syndrom se definuje multiorgánová dysfunkce (oběhová a ventilační nestabilita, akutní selhání ledvin s oligurií až anurií, vedoucí k rozvratu vnitřního prostředí) s opakovaně naměřenou hodnotou IAT nad 20 mmHg. Mezi slibné techniky, které by umožnily lepší predikci klinického vývoje, by bylo měření dynamiky hladin I-FABP (intestinal fatty acid binding protein). Protein I-FABP je v nízkých plazmatických hladinách ukazatelem fyziologické obnovy enterocytů a jeho výrazné zvýšení svědčí o poškození střevní sliznice, ischemii a apoptóze buněk. Měření se provádí metodou ELISA ze vzorků moči, odebraných v definovaných intervalech a výsledek se vztahuje k aktuálním hodnotám kreatininu v moči. Výhodou metody je možnost dynamického a neinvazivního sledování, což v kombinaci s měřením nitrobřišního tlaku může přesněji kvantifikovat poškození střeva, predikovat u pacientů klinický vývoj a rozvoj kompartment syndromu [5, 10]. V současné době je to zatím jen experimentální metoda.
Po operaci jsou pacienti monitorováni na jednotce intenzivní péče a než dojde k obnově funkce a peristaltiky střevních kliček, podává se parenterální nutrice. Po odeznění období paralytického ileu, které někdy může trvat až 3–4 týdny, se cestou nazogastrické sondy zahajuje enterální výživa. Při dobré toleranci stravy, která se sleduje pomocí gastrických reziduí, pasáže stolice a klinického nálezu na břiše, je možné postupně znovu obnovit plný enterální příjem.
PROGNÓZA
Dlouhodobé výsledky u pacientů s gastroschízou jsou příznivé. Přežití pacientů je v ČR přes 90 %, což je srovnatelné s nejvyspělejšími státy světa. V některých případech může hrozit syndrom krátkého střeva, zvlášť u pacientů s přidruženou komplikací jako je střevní atrezie, nekróza, perforace nebo volvulus. Další potenciální dlouhodobé problémy, které lze u této skupiny pacientů očekávat, zahrnují cholestázu, opakující se nespecifické bolesti břicha nebo střevní obstrukci [13]. Nicméně na základě několika studií zaměřených na kvalitu života pacientů bylo prokázáno, že po 2 letech věku bylo průměrné skóre kvality života pacientů srovnatelné s publikovanými výsledky zdravých dětí [2, 6].
Celkové přežití novorozenců s omfalokélou je v současnosti kolem 80 %, u novorozenců s izolovanou omfalokélou více než 90 %. Hlavním určujícím faktorem prognózy je spojení se strukturálními nebo chromozomálními anomáliemi zodpovědnými za většinu úmrtí pacientů. Kromě komorbidit asociovaných s přidruženými vadami může dojit k rozvoji gastroezofageálního refluxu, ke vzniku ventrální kýly v důsledku oslabené břišní stěny a dalším komplikacím souvisejícím se stavem výživy a prospíváním [13, 15].
VÝSLEDKY FN MOTOL 2017–2023
V daném období bylo chirurgicky léčeno 59 pacientů s gastroschízou (tab. 1). Průměrná porodní hmotnost byla 2560 g (1460–3800 g), průměrný gestační věk byl 36 týdnů a 5 dní. Císařským řezem se narodilo 45,7 % pacientů, per vias naturales 54,3 %. Chirurgicky byli řešeni všichni pacienti, u 41 z nich (69,5 %) byl defekt uzavřen primární plastikou, u ostatních pacientů (30,5 %) s pomocí preformovaného silikonového sila. Z celého souboru zemřeli tři pacienti (letalita 5 %). Po narození se zjistila atrezie střeva u jedenácti pacientů (18,6 %), u sedmi pacientů byla vyšitá dočasná stomie, tři pacienti jsou dlouhodobě na částečné parenterální výživě pro syndrom krátkého střeva.
Ve stejném období bylo na Kliniku dětské chirurgie 2. LF UK a FNM přijato 24 pacientů s omfalokélou (tab. 1), kde se u jedenácti pacientů jednalo o velkou omfalokélu, u devíti z nich s obsahem jater. V sedmi případech byly zjištěny přidružené anomálie. Průměrná porodní hmotnost byla 2730 g (1100–3760 g), průměrný gestační věk 38 týdnů a 2 dny. Císařským řezem se narodilo 15 pacientů (62,5 %), ostatní spontánně vaginálně, celkem šest předčasně narozených. Chirurgické řešení podstoupili všichni pacienti, u 14 z nich se podařilo uzavřít defekt primární plastikou, u osmi pacientů pomocí Gore-Texu®. Letalita v souboru omfalokél byla 8,3 % (jedno úmrtí v novorozeneckém období a jedno úmrtí ve věku 4 měsíců).
Tab. 1. Soubor pacientů s defekty břišní stěny Fakultní nemocnice v Motole za období 2017–2023
Typ vady |
gastroschíza |
omfalokéla |
Celkový počet pacientů (n) |
59 |
24 |
Průměrná porodní hmotnost (g) |
2560 (1460–3800) |
2730 (1100–3760) |
Průměrný gestační věk (týden + den) |
36+5 (31+4–40+0) |
38+2 (30+1–40+1) |
Porod per S.C. (%) |
45,7 |
62,5 |
Letalita (%) |
5 |
8,3 |
ZÁVĚR
Omfalokéla a gastroschíza jsou nejčastěji se vyskytujícím typem rozštěpových vad břišní stěny. Prenatální ultrazvuková diagnostika může být nápomocná v predikci poškození střeva a optimalizaci další péče o pacienty. Měření IAT jako časného markeru rozvíjejícího se kompartment syndromu s cílem včas diagnostikovat a terapeuticky ovlivnit tuto závažnou pooperační komplikaci je nedílnou součástí pooperační péče. Dlouhodobé výsledky a přežití pacientů v České republice jsou velmi příznivé a jsou srovnatelné s nejvyspělejšími státy světa.
Zdroje
- Bauman B, Stephens D, Gershone H, et al. Management of giant omphaloceles: A systematic review of methods of staged surgical vs. nonoperative delayed closure. J Pediatr Surg 2016; 51(10): 1725–1730. Dostupné z: doi: 10.1016/j.jpedsurg.2016.07.006.
- Carpenter JL, Wiebe TL, Cass DL, Olutoye OO, Lee TC. Assessing quality of life in pediatric gastroschisis patients using the pediatric quality of life inventory survey: An institutional study. J Pediatr Surg 2016; 51(5): 726–729.
- Cohen-Overbeek TE, Hatzmann TR, Steegers EA, et al. The outcome of gastroschisis after a prenatal diagnosis or a diagnosis only at birth. Recommendations for prenatal surveillance. Eur J Obstet Gynecol Reprod Biol 2008; 139: 21−27.
- Stallings EB, Isenburg JL, Rutkowski RE, Kirby RS, Nembhard WN, Sandidge T, Villavicencio S, Nguyen HH, McMahon DM, Nestoridi E, Pabst LJ; National Birth Defects Prevention Network. National population-based estimates for major birth defects, 2016–2020. Birth Defects Res 2024; 116(1): e2301. Dostupné z: doi: 10.1002/bdr2.2301.
- Frýbová B, Kokešová A, Vlk R, Rygl M. Predikce poškození střeva u pacientů s gastroschízou. Rozhledy v chirurgii 2018; 97(3): 105–108.
- Frýbová B, Kokešová A, Zemková D, Mixa V, Vlk R, Rygl M. Quality of life in patients with gastroschisis is comparable with the general population: A questionnaire survey. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub 2017; 161(1): 75–79. Dostupné z: doi: 10.5507/bp.2016.059.
- Frýbová B, Vlk R, Kokešová A, Rygl M. Isolated prenatal ultrasound findings predict the postnatal course in gastroschisis. Pediatr Surg Int 2015; 31(4): 381–387. Dostupné z: doi: 10.1007/ s00383-015-3675-2.
- Holcomb GW, Murphy JD, Ostlie DJ. Ashcraft’s Pediatric Surgery. 6th ed. Philadelphia: Elsevier 2014: 660−672.
- Huh NG, Hirose S, Goldstein RB. Prenatal intra-abdominal bowel dilation is associated with postnatal gastrointestinal complications in fetuses with gastroschisis. Am J Obstet Gynecol 2010; 202: 391−396. Dostupné z: doi: 10.1016/j.ajog.2009.10.888.
- Kokešová A, Coufal S, Frýbová B, Kverka M, Rygl M, Martin Camilla R. The intestinal fatty acid-binding protein as a marker for intestinal damage in gastroschisis. PLOS ONE 2019;14(1). Dostupné z: https://dx.plos.org/10.1371/journal.pone. 0210797.
- Lap CC, Brizot ML, Pistorius LR, et al. Outcome of isolated gastroschisis: An international study, systematic review and meta-analysis. Early Hum Dev 2016; 103: 209−218. Dostupné z: doi: 10.1016/j.earlhumdev.2016.10.002.
- Ross AR, Eaton S, Zani A, et al. The role of preformed silos in the management of infants with gastroschisis: A systematic review and meta-analysis. Pediatr Surg Int 2015; 31: 473−483. Dostupné z: doi: 10.1007/s00383-015-3691-2.
- Slater BJ, Pimpalwar A. Abdominal wall defects. Neoreviews 2020; 21(6): e383−e391. Dostupné z: doi: 10.1542/neo.21-6e383.
- Suominen PK, Pakarinen MP, Rautiainen P, et al. Comparison of direct and intravesical measurement of intraabdominal pressure in children. J Pediatr Surg 2006; 41: 1381–1385. Dostupné z: doi: 10.1016/j.jpedsurg.2006.04.030.
- Marshall J, Salemi JL, Tanner JP, et al; National Birth Defects Prevention Network. Prevalence, correlates, and outcomes of omphalocele in the United States in 1995–2005. Obstet Gynecol 2015; 126(2): 284–293.
- Nasr A, Langer JC; Canadian Paediatric Surgery Network. Influence of location of delivery on outcome in neonates with gastroschisis. J Pediatr Surg 2012; 47(11): 2022–2025. Dostupné z: doi: 10.1016/j.jpedsurg.2012.07.037.
Konflikt zájmu: žádný. Došlo do redakce: 5. 3. 2024
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Ekaterina Orlová
Novorozenecké oddělení s JIRP
Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK a FN Motol
V Úvalu 84
150 06 Praha 5
e-mail: ekaterina.orlova@fnmotol.cz
Štítky
Neonatologie Neonatologická sestraČlánek vyšel v časopise
Česko-slovenská neonatologie
2024 Číslo 1
- Isoprinosin je bezpečný a účinný v léčbě pacientů s akutní respirační virovou infekcí
- Přínos inosin pranobexu v terapii infekcí HPV v gynekologii
- Ověřený efekt lokální léčby u streptokokové a virové faryngitidy
- Pacienti s infekcemi HPV a EBV a možnosti léčebné intervence pomocí inosin pranobexu
- Inosin pranobex v léčbě HPV infekcí děložního čípku
Nejčtenější v tomto čísle
- Defekty břišní stěny – gastroschíza, omfalokéla
- Atrezie choan, včasná diagnostika a terapie
- Rozštěpové vady obličeje
- CPAM, vrozená malformace dýchacích cest