Výběr z mezinárodních časopisů

Epidemiological pattern, incidence, and outcomes of COVID-19 in liver transplant patients

Colmenero J, Rodríguez-Perálvarez M, Salcedo M et al.

J Hepatol 2021; 74(1): 148–155. doi: 10.1016/ j.jhep.2020.07.040.

Epidemiologie, incidence a výsledky covid-19 u pacientů po transplantaci jater

Incidence a výsledky koronavirové infekce 2019 (covid-19) u imunosuprimovaných pacientů jsou diskutabilní. Provedli jsme prospektivní národní studii zahrnující následnou kohortu pacientů po transplantaci jater s covid-19 v průběhu španělské vlny mezi 28. 2. a 7. 4. 2020. Primárním hodnoceným cílem byl těžký covid-19, definovaný jako nutnost mechanické ventilace, intenzivní péče a/ nebo úmrtí. Nezávislé prediktory těžkého covidu mezi hospitalizovanými pacienty byly analyzovány pomocí multivariantní Coxovy regrese. U celkem 111 pacientů po transplantaci jater byl dia­gnostikován covid-19 (standardizovaný incidence ratio 191,2; 95% CI 190,3–192,2). Epidemiologická křivka a geografická distribuce se široce překrývaly mezi pacienty po transplantaci jater a obecnou populací. Po mediánu sledování 23 dní bylo 96 pacientů (86,5 %) přijato k hospitalizaci a 22 pacientů (19,8 %) vyžadovalo dechovou podporu. Celkem 12 pacientů bylo přijato na JIP (10,8 %). Mortalita byla 18 %, což bylo nižší než ve srovnatelné obecné populaci (standardizovaný mortality ratio 95,5; 95% CI 94,2–96,8). Celkem 35 pacientů (31,5 %) splnilo kritéria těžkého covid-19. Vstupní imunosuprese zahrnující mykofenolát mofetil byla nezávislým prediktorem těžkého covid-19 (relativní riziko 3,94; 95% CI 1,59–9,74; p = 0,003), obzvláště u dávek vyšších než 1 000 mg/ den (p = 0,003). Tento nepříznivý efekt nebyl pozorován u kalcineurinových inhibitorů nebo everolimu a kompletní vysazení imunosuprese nevykazovalo žádný benefit. Chronicky imunosuprimovaní pacienti po transplantaci jater mají zvýšené riziko nákazy covid-19, ale jejich míra mortality je nižší než u srovnatelné obecné populace. V případě přijetí k hospitalizaci může mít snížení dávky nebo vysazení mykofenolát mofetilu efekt v prevenci těžkého covid-19. Kompletní vysazení imunosuprese však není doporučeno.

Outcomes of pregnant women with cirrhosis and their infants in a population-based study

Flemming JA, Mullin M, Lu J et al.

Gastroenterology 2020; 159(5): 1752–1762. doi: 10.1053/ j.gastro.2020.07.052.

Výsledky těhotných žen s cirhózou a jejich dětí u populační studie

Incidence cirhózy u žen v plodném věku se zvyšuje. Současné výsledky těhotných žen s cirhózou a jejich dětí a komplikace jaterního onemocnění nejsou dostatečně popsány. Cílem této studie bylo hodnotit asociaci mezi cirhózou a perinatálními výsledky a hodnotit perinatální příhody vázané na jaterní onemocnění. Autoři provedli retrospektivní kohortovou studii v Ontariu, Kanada (2000–2017). Byly identifikovány těhotné ženy s kompenzovanou cirhózou (n = 2 022) pomocí validovaných definic případů a rutinní vazby matka–dítě, ženy byly srovnávány s 10 110 těhotnými ženami v obecné populaci (1 : 5) na základě roku narození a socioekonomického statusu. Výsledky matek a dětí do šesti týdnů po porodu a komplikace jaterního onemocnění do jednoho roku po porodu byly hodnoceny pomocí multivariantní log-binominální regrese. Po adjustaci na demografické a metabolické rizikové faktory byla cirhóza nezávisle asociována s intrahepatální cholestázou těhotných (relativní riziko [RR] 10,64; 95% CI 7,49–15,12), indukcí porodu (RR 1,15; 95% CI 1,03–1,28), puerperální infekcí (RR 1,32; 95% CI, 1,02–1,70), předčasným porodem (RR 1,60; 95% CI 1,35–1,89), dětmi, které byly větší, než odpovídalo gestačnímu věku (RR 1,24; 95% CI 1,05–1,46), a neonatální dechovou nedostatečností (RR 1,20; 95% CI 1,02–1,42). Méně než 2 % těhotných žen s cirhózou mělo komplikaci vázanou na jaterní onemocnění, ty se vyskytly u významně vyššího procenta žen s předchozí anamnézou jaterní dekompenzace (13 %) než u žen s kompenzovanou cirhózou (1,2 %; p < 0,001). V populační studii jsme zjistili, že cirhóza je nezávislým rizikovým faktorem nežádoucích perinatálních výsledků. Komplikace vázané na jaterní onemocnění jsou však vzácné. K optimalizaci výsledků péče o těhotné ženy s cirhózou v průběhu těhotenství a šestinedělí je potřeba multidisciplinární péče.

Lumen-apposing stents versus plastic stents in the management of pancreatic pseudocysts: a large, comparative, international, multicenter study

Yang J, Chen Y-I, Friedland S et al.

Endoscopy 2019; 51(11): 1035–1043. doi: 10.1055/ a-0759-1353.

Lumen apoziční stenty versus plastové stenty v léčbě pankreatických pseudocyst: velká, srovnávací, mezinárodní, multicentrická studie

Lumen apoziční metalické stenty (LAMS) se využívají při endoskopickém řešení pankreatických tekutinových kolekcí často, zejména pokud je v nich přítomen formovaný debris. Nicméně jejich výhody oproti plastovým stentům menšího kalibru v léčbě pankreatických pseudocyst jsou otazné. Cílem této rozsáhlé retrospektivní studie bylo zhodnocení bezpečnosti a účinnosti LAMS v léčbě pankreatických pseudocyst ve srovnání s plastovými stenty s dvojitým pigtailem (DPPS). Celkem bylo zahrnuto 205 pacientů s dia­gnózou pankreatických pseudocyst, 80 pacientů bylo řešeno pomocí LAMS a 125 pomocí DPPS. Mezi analyzované parametry patřily klinický úspěch, technický úspěch, míra nežádoucích událostí, dysfunkce stentu, rekurence a nutnost chirurgické intervence. Technický úspěch byl mezi skupinami LAMS a DPPS srovnatelný (97,5 vs. 99,2 %; p = 0,32). Klinický úspěch byl vyšší u LAMS (96,3 vs. 87,2 %; p = 0,03). Potřeba chirurgického zákroku byla mezi oběma skupinami podobná (1,3 vs. 4,9 %; p = 0,17), zatímco indikace perkutánní drenáže byla ve skupině LAMS výrazně nižší (1,3 vs. 8,8 %; p = 0,03). Po 6měsíčním sledování byla míra recidivy mezi oběma skupinami podobná (6,7 vs. 18,8 %; p = 0,12). Míra nežádoucích událostí byla významně vyšší ve skupině DPPS (7,5 vs. 17,6 %; p = 0,04). Nebyl žádný rozdíl v průměrné délce hospitalizace po zákroku (6,3 [SD 27,9] vs. 3,7 dní [SD 5,7]; p = 0,31). Dle údajů z této rozsáhlé mezinárodní studie jsou LAMS ve srovnání s DPPS spojeny s vyšší mírou klinického úspěchu, kratším časem výkonu, menší potřebou perkutánních intervencí a nižší celkovou mírou nežádoucích účinků při endoskopické léčbě pankreatických pseudocyst.

Rethinking T cells in pancreas cancer

Medina BD, Miller G.

Clin Cancer Res 2019; 25(13): 3747–3749. doi: 10.1158/ 1078-0432.CCR-19-1073.

Přehodnocení T buněk u rakoviny slinivky břišní

Přehledový článek amerických autorů se věnuje studiím vybraných imunitních aspektů v rámci duktálního adenokarcinomu, zejména se pak zaměřuje na práci autorů Seo et al, kteří se zabývají protinádorovou imunitou klonálně rozšířených populací T buněk v kulturách lidského duktálního adenokarcinomu (PDA – pancreatic ductal adenocarcinoma). Výsledky této studie vyžadují pozornost z několika důvodů. Zaprvé přítomnost CD8+ T lymfocytů u všech pacientů naznačuje, že selhání monoterapie blokováním checkpoint proteinu v lidském PDA není jednoduše způsobena absencí adaptivní imunitní odpovědi, jak naznačují ně­kte­ré myší modely. Navíc tyto CD8+ T lymfocyty vykazují rozmanitost nukleotidových sekvencí receptoru T buněk (TCR), které konvergují na konzervované aminokyselinové sekvence, a proto se předpokládá, že jsou pod selektivním tlakem běžných nádorových antigenů. Autoři dále využívají jedinečný organotypový systém kultivace řezů jako „imunně intaktní“ model lidského PDA k lokalizaci T buněk a cílení stromálních bariér na protinádorovou imunitu. Celkově lze konstatovat, že výsledky argumentují proti teorii lidského PDA jako nádoru postrádajícího imunitní odpověď. Spíše lze předpokládat imunoeditační hypotézu a vyvíjí se tak, aby unikl protinádorové imunitě sekvestrací T buněk v juxtatumorálním stromatu. Ze závěru vyplývá, že pacienti s pankreatickým duktálním adenokarcinomem nemají prospěch ze samostatné blokace specifického checkpoint proteinu a aktivizace protinádorové imunity bychom mohli dosáhnout kombinací blokády specifického checkpoint proteinu se současným cílením na buněčné stroma. Lidské nádory obecně dokazují adaptivní imunitu v klonálně rozšířených populacích T buněk a imunitní intaktní modelování lidských nádorů identifikuje stromální sekvestraci jako mechanizmus imunitního úniku.

Články vybrali a komentovali MU Dr. Mgr. Irena Míková¹, MU Dr. Petr Vaněk², MU Dr. Peter Slodička², MU Dr. Tomáš Tichý² a MU Dr. Vincent Dansou Zoundjiekpon²

¹ Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha

² II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc