Kardiovaskulární (KV) onemocnění jsou u pacientů s diabetem 2. typu (DM2) hlavní příčinou úmrtí. Ovlivnění kardiovaskulárního rizika změnami životního stylu a farmakologickou terapií je proto zásadní. Souhrnný článek uveřejněný v časopisu Current Opinion in Endocrinology, Diabetes and Obesity se kromě klasických kardiovaskulárních rizikových faktorů věnuje i vlivu nově zjištěných rizikových faktorů, mezi něž patří poruchy spánku, socioekonomický status a působení chronického stresu.

25. a 26. dubna se opět koná online konference ColgateTalks.

Karcinom plic patří mezi zhoubné nádory s vysokou incidencí a špatnou prognózou. V poslední době se ukazují nadějné výsledky léčby ovlivňující funkci imunitního systému i u pacientů s plicním karcinomem.

V průběhu dvou klinických hodnocení perorálních inhibitorů faktoru Xa pro antikoagulační léčbu pacientů s fibrilací síní (FIS) bylo pozorováno zvýšené riziko cévní mozkové příhody (CMP) u pacientů, kteří byli po ukončení studie převedeni na warfarin. Prezentovaná studie zkoumala data z reálné klinické praxe ve Spojeném království a toto pozorování potvrdila.

Autoři kanadské studie se soustředili na výskyt závažného krvácení u pacientů s fibrilací síní léčených warfarinem. První měsíc léčby se ukázal být z hlediska možného krvácení nejrizikovější.

Cílem této meta-analýzy je zajištění evidence-based informace, která se týká přesného dávkování buprenorfinu v udržovací léčbě za účelem vylepšení výsledku léčby. Aby došlo k vybrání a zařazení do meta-analýzy, musely být jednotlivé články randomizovány, kontrolovány nebo vycházet z dvojitě slepých klinických studií s buprenorfinem jako studovaným lékem; délka udržovací léčby buprenorfinem musela být 3 týdny nebo delší; dávka buprenorfinu musela být jasně stanovena; výsledky měření musely zahrnovat míru retence v léčbě buprenorfinem; výsledky měření musely zahrnovat nelegální užívání opioidů na základě analytického stanovení možného zneužívání návykových látek z moči jako výstupní proměnné; a výsledky měření musely zahrnovat nelegální užívání kokainu na základě analytického stanovení možného zneužívání návykových látek z moči jako výstupní proměnné. Dvacet devět článků bylo z výběru vyloučeno, protože nesplňovaly kritéria pro zařazení. Autoři článku prezentují výsledky 21 článků, které splnily veškerá vstupní kritéria. Vyšší dávka buprenorfinu (16 - 32 mg denně) zavdávala předpoklad lepšího setrvání v léčbě pro klienta v porovnání s nižší dávkou (méně než 16 mg denně) (P = 0,009, upravené R2 = 0,40) a pozitivní test moči na opiáty zase dokládal předpoklad vypadnutí z léčby (P = 0,019, upravené R2 = 0,40). Setrvání v léčbě předpovídalo méně případů nelegálního užívání opiátů (P = 0,033, upravené R2 = 0,36) a oproti tomu pozitivní testy moči na přítomnost kokainu předpovídaly vyšší procento nelegálního užívání opiátů (P = 0,021, upravené R2 = 0,36). Existují silné důkazy, které jsou podložené 21 randomizovanými klinickými studiemi, a poukazují na fakt, že vyšší dávky buprenorfinu podávané klientům mohou zlepšovat setrvání klientů v případě udržovací buprenorfinové léčby. Klíčová slova: buprenorfin, dávka, výsledek léčby

Právě publikovaná metaanalýza 21 randomizovaných kontrolovaných studií ukázala, že telmisartan má u pacientů s poruchou metabolismu glukózy příznivější vliv na inzulinovou rezistenci než ostatní sartany.

Recentní výzkum naznačuje roli hořčíku v patofyziologii některých neurologických onemocnění. Intenzivní zájem se v poslední době soustředil na jeho možnou roli v rozvoji deprese, která by mohla být podmíněná například vlivem hořečnatých kationtů na N-methyl-D-aspartátové ionotropní receptory (NDMA). Výsledky klinické studie naznačují, že denní suplementace hořčíku po dobu 8 týdnů vedla u pacientů s depresí a deficitem hořčíku k redukci příznaků deprese.

Zajímavý článek vyšel nedávno v časopisu Clinical Colorectal Cancer. Jedná se o výsledky prospektivní multicentrické studie fáze II, která se týká efektivity a bezpečnosti krátké, 15minutové infuze panitumumabu v kombinaci s irinotekanem u pacientů s nemutovaným KRAS a metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) rezistentním na oxaliplatinu a irinotekan.

Když má pacient souběžnou infekci dvou lokalit, kterou způsobuje jeden patogen, pídíme se po tom, co bylo dřív: vejce, nebo slepice? Málokdy jsme si ale jisti odpovědí.

Může obinutuzumab podaný jako konsolidace u pacientů s chronickou lymfocytovou leukémií (CLL), kteří dosáhli dobré odpovědi na předchozí terapii, prodloužit dobu přežití bez progrese? Na tuto otázku se zaměřila mimo jiné studie GALACTIC.

Polatuzumab-vedotin je konjugátem protilátky a cytostatika. Klinické studie fáze I a II prokázaly účinnost tohoto léčiva u pacientů s nehodgkinským lymfomem (NHL) v monoterapii nebo v kombinaci s rituximabem. Poměrně častým nežádoucím účinkem této léčby je ovšem periferní neuropatie (PN). Cílem prezentované práce bylo navrhnout model, který by kvantifikoval riziko PN v korelaci s expozicí konjugátu a délkou léčby.

Rozšíření možností léčby Crohnovy choroby (CD) o inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) představovalo milník v terapii střední až těžce aktivní CD. Nicméně stále existují nemocní, kteří na tuto léčbu nereagují (30–40 % pacientů), odpověď na léčbu ztratí (20–30 % pacientů) nebo léčbu netolerují z důvodu výrazných nežádoucích účinků (NÚ). Pro ně je nutné mít k dispozici další alternativní varianty léčby.

Panitumumab je plně humanizovaná monoklonální protilátka blokující receptor pro epidermální růstový faktor. Používá se v terapii metastatického kolorektálního karcinomu bez aktivační mutace v genech rodiny RAS. Údaje o podání a dávkování panitumumabu u pacientů s chronickým onemocněním ledvin jsou však nedostatečné.

Multicentrická prospektivní studie Epi-IBD byla věnována specifikům léčebných strategií ve východní i západní Evropě a jejich efektivitě při předcházení progresi a komplikacím Crohnovy choroby.

Ustekinumab je monoklonální protilátka, která se s vysokou afinitou váže na podjednotku p40 sdílenou interleukiny IL-12 a IL-23. Používá se pro léčbu pacientů se středně těžkou až těžkou Crohnovou chorobou (CD). Autoři předkládané práce použili data z celkem 3 klinických studií a analyzovali farmakokinetické vlastnosti ustekinumabu, stanovili vztah mezi expozicí a léčebnou odpovědí a také optimální sérové koncentrace léčiva nutné pro účinnou léčbu.

Tofacitinib je perorálně podávaný inhibitor Janusových kináz, který se používá v kombinaci s methotrexátem pro léčbu revmatoidní artritidy (RA) u dospělých pacientů s nedostatečnou odpovědí na jedno nebo více chorobu modifikujících antirevmatik. Cílem post hoc analýzy klinické studie ORAL Scan bylo zjistit, zda má velikost dávky současně podávaného methotrexátu vliv na účinek tofacitinibu u pacientů s RA.

Neuropatickým typem bolesti trpí nejméně 1/3 pacientů, kteří se potýkají s onkologickou bolestí. Základem léčby je podávání opioidních analgetik, monoterapie je však často nedostatečná. To vedlo k hledání nových strategií léčby, např. k doplnění primární medikace koanalgetiky ze skupiny antidepresiv či antikonvulziv.

Nedávné objevy na poli patogeneze psoriázy objasnily klíčovou roli interleukinu 23 (IL-23) při rozvoji onemocnění. Selektivní inhibice tohoto prozánětlivého cytokinu tak představuje slibnou možnost cílené terapie u pacientů se středně těžkou až těžkou psoriázou.

Biologická léčiva znamenají v léčbě psoriázy efektivní terapeutický přístup. Jelikož se jedná o relativně nová léčiva, stále se vyhodnocuje jejich efektivita zejména v dlouhodobém horizontu a data z reálné klinické praxe jsou přitom dosud omezená. Adherenci pacientů k biologické léčbě hodnotila kanadská studie, jejíž výsledky shrnuje následující text.

Léčba růstovým hormonem klade na pacienty i zdravotníky, kteří se na ní podílejí, značné nároky nejen kvůli délce, ale také z psychologického hlediska. Lékaři i sestry by se měli zajímat o to, jak rodina léčbu zvládá, a měli by umět poskytovat dostatečnou podporu i edukaci odpovídající potřebám pacientů. Právě vhodná forma edukace a komunikace může zabránit problémům s dodržováním léčebného režimu.

Alemtuzumab byl v prezentované studii schopen zlepšit kognitivní funkce u pacientů s relabující-remitentní roztroušenou sklerózou (RRRS), a to nezávisle na změnách klinického stavu nebo obrazu získaného zobrazovacími metodami.

Ekonomická analýza převedení pacientů s roztroušenou sklerózou na perorální léčbu dimethylfumarátem nebo teriflunomidem v madridské nemocnici ukázala finanční úsporu.

Idarucizumab je humanizovaný fragment protilátky, který se váže specificky k molekulám dabigatranu a po podání prakticky okamžitě ruší jeho antikoagulační účinek. Prezentovaná série kazuistik popisuje použití idarucizumabu v reverzi antikoagulačního efektu dabigatranu u 3 pacientů podstupujících urgentní chirurgický výkon a u 1 pacienta podstupujícího intravenózní trombolýzu pro ischemickou cévní mozkovou příhodu.

Revmatoidní artritida (RA) je zánětlivá polyartropatie, na jejíž patogenezi se podílí řada prozánětlivých cytokinů, mimo jiné i cytokiny závislé na Janusových kinázách. Baricitinib je nový selektivní a reverzibilní inhibitor Janusových kináz JAK1 a JAK2. V dosud provedených studiích fáze IIa a IIb zlepšoval ve srovnání s placebem příznaky RA u pacientů s aktivním onemocněním i přes léčbu chorobu modifikujícími léky. Předkládaný článek prezentuje výsledky studie fáze IIb, která hodnotila bezpečnost a účinnost baricitinibu během terapie trvající až 128 týdnů.