Alemtuzumab zmírňuje disabilitu u pacientů s relabující-remitentní roztroušenou sklerózou

Úvod

Ovlivnění disability je hlavním cílem léčby roztroušené sklerózy. Většina léčiv ovlivňujících průběh onemocnění (DMT – disease modifying therapy), která jsou schválena pro léčbu relabující-remitentní roztroušené sklerózy, má schopnost oddálit klinicky potvrzené zhoršení disability (CDW – confirmed disability worsening) měřené pomocí škály EDSS (Expanded Disability Status Scale). Nyní je pozornost věnována zejména klinicky potvrzenému zlepšení disability (CDI), které se stalo vyšším standardem terapeutické účinnosti léčby. Znovuobnovení funkcí u pacientů s rozvinutým neurologickým postižením může vést ke zlepšení dlouhodobé prognózy, k vyšší produktivitě a kvalitě života a ke zmenšení ekonomických nákladů.

Metodika studie

Comparison of Alemtuzumab and Rebif Efficacy in Multiple Sclerosis (CARE-MS) II bylo 2leté randomizované pro hodnotitele zaslepené head-to-head klinické hodnocení fáze III, jehož cílem bylo porovnat účinnost a bezpečnost alemtuzumabu oproti IFN-β1a u pacientů s RRMS. Pro hodnocení disability byly použity škála EDSS, skóre MSFC (Multiple Sclerosis Functional Composite) a Sloanovy optotypy (SLCLA – Sloan low contrast letter acuity). Do studie byli zařazeni pacienti s RRMS s nedostatečnou odpovědí na předchozí léčbu (tj. s alespoň jedním relapsem při léčbě DMT trvající ≥ 6 měsíců). Alemtuzumab byl podáván intravenózně v dávce 12 mg/den v rámci 5 po sobě následujících dnů na začátku studie a 3 dny o 12 měsíců později. IFN-β1a byl podáván subkutánně v dávce 44 μg 3× týdně.

Výsledky

U pacientů léčených alemtuzumabem docházelo ve srovnání s IFN-β1a ke zlepšení skóre EDSS (p < 0,0001) u všech 7 funkčních systémů. Významně více pacientů s alemtuzumabem dosáhlo 6měsíční CDI. Pravděpodobnost zlepšení proti stabilizaci/zhoršení skóre MSFC byla vyšší u alemtuzumabu než u IFN-β1a (p < 0,03). Na zlepšení skóre MSFC se při léčbě alemtuzumabem primárně podílela koordinace horních končetin a zručnost. Pacienti léčení alemtuzumabem vykazovali v porovnání s IFN-β1a příznivější změny v porovnání se vstupním stavem ve skóre SLCLA (2,5% kontrast; p < 0,0014) a ve složeném skóre MSFC + SLCLA (p = 0,0097).

Mechanismus tohoto působení alemtuzumabu ještě není zcela objasněn, ale uvažuje se o inhibici zánětu v CNS, což vede k tvorbě podmínek podporujících remyelinizaci a reparační procesy, a o zapojení neurotrofických faktorů secernovaných imunitními buňkami.

Závěr

Z výsledků studie vyplývá, že pro pacienty s RRMS a nedostatečnou odpovědí na předchozí terapii je přínosnější léčba alemtuzumabem než IFN-β1a, protože vede nejen ke zpomalení progrese, ale i ke zmírnění již existující disability.

(blu)

Zdroj: Giovannoni G., Cohen J. A., Coles A. J. et al. Alemtuzumab improves preexisting disability in active relapsing-remitting MS patients. Neurology 2016; 87 (19): 1985–1992, doi: 10.1212/WNL.0000000000003319.