Recenze (Z odborné literatury)
Kategorie:
Vychází pouze online
Perušičová J, Mohr P. Diabetes mellitus a deprese, demence (DM 3. typu). Praha: Maxdorf 2013, 147 stran, ISBN 978-80-7345-357-2.
Spojení diabetu a deprese je v dnešní době věnována stále větší pozornost. Úzká provázanost inzulinové rezistence v mozku a progrese Alzheimerovy nemoci u nemocných s diabetem vedly až k zavedení nového termínu pro demenci Alzheimerova typu – diabetes mellitus 3. typu. Právě nové poznatky v dané problematice byly podnětem pro autory této knihy k podání uceleného souhrnu patogenetických mechanizmů interakce deprese, diabetu a demence.
Smutek nebo nadměrná lítost, podobně jako záchvaty a jiné deprese a poruchy animálního ducha, plodí nebo podněcují tuto chorobnou vlohu (diabetes). Tento citát od Thomase Willise (1621-1675) najdeme v úvodní části kapitoly „Jak rozpoznat a léčit depresi u nemocných s diabetem“. Dvojnásobně až trojnásobně vyšší prevalence deprese u lidí s diabetem, horší prognóza a závažnější komplikace nejsou pouze náhodným jevem. Doc. MUDr. Mohr v této kapitole čtenáři předkládá praktický návod k diagnostice deprese u nemocných s diabetem. Najdeme zde mimo jiné charakteristiky dotazníků zacílených na 2 hlavní příznaky deprese – pokles nálady a ztrátu zájmů.
V kapitole „Depresivní stavy u nemocných s diabetem“ se prof. MUDr. Perušičová zabývá národními doporučeními pro screeningové akce k diagnostice deprese u nemocných s diabetem. Je zde rozebrána problematika klinické a cenové efektivity strukturovaných screeningových programů. Epidemiologická data ukazují zvýšenou prevalenci deprese u diabetu a kardiovaskulárních onemocnění a negativní ovlivnění mortality a morbidity diabetiků depresí. Diabetes a deprese se vzájemně ovlivňují, dělí se o biologické, psychologické a socioekonomické determinanty. V této kapitole nalezneme podrobně zpracovanou problematiku zvyšování hmotnosti při terapii antidepresivy a charakteristiky screeningových programů na jednotlivé složky metabolického syndromu u mladých nemocných. Není opomenuta ani problematika kvality života diabetika nebo fatalizmu u diabetu. U diabetu 1. typu jde deprese ruku v ruce se zhoršením klinického stavu a nedodržováním předepsané léčby. Autorka zde uvádí závěry přehledových článků zabývajících se stratifikací vlivu deprese na kompenzaci diabetu podle hladin glykovaného hemoglobinu.
V části s názvem „Jak rozpoznat a léčit kognitivní poruchy u nemocných s diabetem“ se doc. MUDr. Mohr zabývá významnou úlohou periferní inzulinové rezistence ve vztahu diabetu a neurodegenerativních forem demence. Inzulinová rezistence v periferních tkáních a její přímá patofyziologická souvislost se vznikem diabetu 2. typu patří k základním stavebním kamenům dnešní diabetologie. Nález a potvrzení inzulinové rezistence v mozku je ale poměrně nedávným poznatkem. Inzulin se v mozkové tkáni podílí mimo jiné i na kontrole příjmu potravy a kognitivních funkcích. Jednotlivé komponenty metabolického syndromu mají negativní vliv na kognitivní funkce. Nejnápadnějším příznakem počínající demence bývají poruchy paměti, autoři nám zde předkládají nejpoužívanější testy k diagnostice kognitivních poruch a komentují jejich senzitivitu k subtilnějším poruchám kognice.
Z mechanistického hlediska je velmi těžké rozhodnout, zda hlavní příčinou rozvoje kognitivní dysfunkce u diabetu je samotná hyperglykemie nebo spíše inzulinová rezistence či další složky metabolického syndromu V kapitole „Kognitivní dysfunkce“ se prof. MUDr. Perušičová zabývá vlivem inzulinové senzitivity v mozku a produktů pozdní glykace na kognitivní funkce. Je zde otevřena otázka mozkové mikroangiopatie, která je komplikací chronické hyperglykemie s podobným mechanizmem vzniku jako diabetická retinopatie.
Poslední 2 kapitoly jsou věnovány vaskulární a Alzheimerově demenci. Hyperinzulinemie je věrohodným rizikem Alzheimerovy demence, a to nezávisle na cerebrovaskulárním onemocnění. Inzulinová rezistence v mozku vede k progresi Alzheimerovy demence a v literatuře se proto začal objevovat nový termín „diabetes mellitus 3. typu“. Prof. MUDr. Perušičová se zde zabývá nejen patogenetickými mechanizmy interakce inzulinové rezistence, pozdních produktů glykace a Alzheimerovy demence, ale i možnostmi nefarmakologické a farmakologické terapie. Z farmakologické terapie bych zde rád zmínil uváděný neuroprotektivní a antiapoptoický potenciál agonistů GLP-1 receptorů, které se stále více uplatňují jako léčebné prostředky v psychiatrii.
Tato interdisciplinárně zaměřená kniha představuje nový pohled na společnou léčbu diabetu a Alzheimerovy demence a nastiňuje možnosti dalšího výzkumu v dané problematice.
MUDr. Petr Žák
Diabetologické centrum II. interní kliniky LF MU a FN u sv. Anny
www.fnusa.cz
e-mail: petr.zak@fnusa.cz
Doručeno do redakce: 3. 12. 2013
Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařstvíČlánek vyšel v časopise
Vnitřní lékařství
Nejčtenější tento týden- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Pregabalin je účinné léčivo s příznivým bezpečnostním profilem pro pacienty s neuropatickou bolestí
- Cinitaprid – v Česku nová účinná látka nejen pro léčbu dysmotilitní dyspepsie
- Syndrom Noonanové: etiologie, diagnostika a terapie
Nejčtenější v tomto čísle
- Rifaximin v léčbě jaterní encefalopatie
- Současný pohled na onemocnění jater u srdečního selhání
- Histiocytární sarkom
- Závažná rizika spojená s užíváním natrium-fosfátových projímadel