Substituční terapie testosteronem po léčbě karcinomu prostaty: nové koncepty v současné urologické praxi
TESTOSTERONE REPLACEMENT THERAPY AFTER PROSTATE CANCER: THE EMERGENCE OF A NEW CONCEPT IN CURRENT UROLOGIC PRACTICE
Previously considered to be completely unsafe, the topic of testosterone replacement therapy after prostate cancer treatment has recently received increasing attention as a viable treatment for testosterone deficiency syndrome diagnosed after successful treatment for prostate cancer. There are now several case series in the literature of men treated with prostatectomy, brachytherapy, and external beam radiation that have been safely treated with testosterone replacement, and the paradigm is shifting as our knowledge of androgen physiology grows. The current understanding of testosterone physiology indicates that prostate cancer does not have an increased growth rate with testosterone levels in the normal physiologic range. A recently reevaluated Saturation Model of androgen to androgen receptor binding sites explains how the change in prostate cancer growth rate only occurs at or below the castrate level of serum testosterone. There is also new evidence that, compared with higher testosterone levels, hypogonadism is of more significant concern secondary to its association with worrisome features of prostate cancer. No randomized controlled trials are available to date, although the latest available data support testosterone replacement after prostate cancer treatment as a safe treatment, with minimal to no risk of prostate cancer recurrence or progression.
KEY WORDS:
testosterone replacement therapy - hypogonadism - prostate cancer
Autoři:
R. M. Coward; C. Culley; III. C. Carson
Působiště autorů:
Chapel Hill, NC 27599-7235, USA
; Physicians Office Bldg
Vyšlo v časopise:
Urol List 2010; 8(4): 32-34
Souhrn
Substituční terapie testosteronem se v současné době jeví jako jeden z možných přístupů pro léčbu syndromu nedostatku testosteronu u pacientů po úspěšné léčbě karcinomu prostaty, ačkoli v minulosti nebyla tato terapie považována za bezpečnou. Několik kazuistických sérií popisuje bezpečnou aplikaci testosteronu u pacientů po prostatektomii, brachyterapii nebo ozařování zevním paprskem. Díky novým poznatkům v oblasti fyziologie androgenů se názor na tuto léčebnou strategii pomalu mění. Nejnovější poznatky nasvědčují tomu, že normální fyziologická hladina testosteronu nemá žádný vliv na zvýšení rychlosti růstu karcinomu prostaty. Aktualizovaná verze saturačního modelu androgenů k vazebním místům na androgenních receptorech ukazuje, že ke změně rychlosti růstu karcinomu prostaty dochází pouze při hladině testosteronu na úrovni kastračních hodnot nebo pod touto úrovní. Existují rovněž nové důkazy o tom, že hypogonadizmus představuje závažnější riziko pro vznik a progresi karcinomu prostaty než vysoká hladina testosteronu. Touto problematikou se doposud nezabývala žádná randomizovaná kontrolovaná studie. Nejnovější údaje však nasvědčují tomu, že substituční terapie testosteronem představuje u pacientů, kteří podstoupili léčbu karcinomu prostaty, bezpečnou terapeutickou modalitu s minimálním až nulovým rizikem recidivy nebo progrese karcinomu.
KLÍČOVÁ SLOVA:
substituční terapie testosteronem - hypogonadizmus - karcinom prostaty
ÚVOD
Téměř 70 let poté, co Huggins a Hodges publikovali svou práci oceněnou Nobelovou cenou [1], vyvolává jejich hypotéza, že „vyšší hladina testosteronu v séru zvyšuje riziko vzniku karcinomu prostaty a trvale stimuluje růst karcinomu“ kontroverzní názory v kontextu s otázkou, kterou si klademe v současné urologické praxi stále častěji: „Je možné účinně léčit hypogonadizmus nebo syndrom nedostatku testosteronu u pacientů s úspěšně vyléčeným karcinomem prostaty?
Pro syndrom nedostatku testosteronu je charakteristická nízká hladina androgenů, která má nepříznivý dopad na funkci řady orgánových systémů a kvalitu života pacienta. Klinické symptomy zahrnují sexuální dysfunkci (erektilní dysfunkci, pokles libida), únavu, depresi, narušení kognitivních funkcí a úbytek svalové hmoty [2]. Léčba nedostatku testosteronu pomocí substituční terapie je vhodná v případě, že se hladina testosteronu pohybuje pod nejnižší hranicí normálu, za který je obecně považována hodnota 300 ng/dl [3].
Normalizace hladiny testosteronu má nepochybně příznivý dopad na kvalitu života stárnoucích pacientů a nejnovější důkazy ukazují, že substituční terapie testosteronem může být bezpečnější, než jsme se v minulosti domnívali. Několik kazuistických sérií (zahrnujících téměř 150 pacientů) popisuje bezpečnou substituci androgenů u mužů, kteří podstoupili prostatektomii, brachyterapii a ozařování zevním paprskem. Díky novým poznatkům v oblasti fyziologie androgenů se názor na tuto léčebnou strategii pomalu mění. Bezpečnost této strategie u dané populace pacientů však bude nutné posoudit v moderní randomizované kontrolované studii. Nedostatek jednoznačných údajů podložených důkazy spolu s obtížemi při překonávání prastaré teorie vyvolává dilema v otázce, jak přistupovat k léčbě pacientů se symptomy hypogonadizmu, kteří podstoupili úspěšnou léčbu karcinomu prostaty.
SATURAČNÍ TEORIE
Ačkoli androgenní deprivační terapie představuje zlatý standard při léčbě metastazujícího karcinomu prostaty, kdy způsobuje rychlý pokles PSA a regresi karcinomu, opačná teorie (předkládaná Hugginsem a Hodgesem), že androgenní terapie stimuluje růst karcinomu prostaty, může být mylná. Pro lepší vysvětlení tohoto fenoménu byl přehodnocen saturační model účinku testosteronu na růst karcinomu prostaty [4]. Po pečlivém hodnocení všech dostupných studií zabývajících se účinkem manipulace s koncentrací androgenů na prostatickou žlázu je saturační model založen na biochemických limitech androgenů na vazební místa androgenních receptorů.
Tento model demonstruje, že růst karcinomu prostaty je citlivý na změnu hladiny testosteronu v séru pouze pod úrovní kastračních hodnot (v závislosti na vazebných místech androgenu), nad kastrační hladinou však růst karcinomu prostaty na změnu hladiny testosteronu nereaguje.
Tento model má podporu nejnovějších klinických studií, které uvádějí, že eugonadální hladina testosteronu (ať po fyziologické nebo farmakologické substituci) nestimuluje růst karcinomu prostaty. Ačkoli v maligní i benigní prostatické tkáni dochází po androgenní deprivaci k velkým změnám v hladině PSA, přirozené změny testosteronu nemají na PSA žádný vliv (dokonce ani v suprafyziologické koncentraci) [5,6].
VZNIK KARCINOMU PROSTATY BĚHEM SUBSTITUČNÍ TERAPIE TESTOSTERONEM
Bezpečnost a účinnost substituční terapie testosteronem při léčbě pacientů s hypogonadizmem byla zkoumána v řadě studií. Několik nejnovějších publikací prokázalo, že změny PSA v průběhu času jsou pouze minimální a že ke vzniku karcinomu prostaty během terapie dochází pouze ve výjimečných případech. Několik studií zaznamenalo mírné zvýšení hladiny PSA krátce po zahájení substituční terapie, která se však časem stabilizovala [7–9]. Metaanalýza 19 randomizovaných, placebem kontrolovaných studií testujících účinnost substituční terapie testosteronem (zahrnujících celkem 651 mužů) neprokázala u pacientů užívajících testosteron vyšší míru výskytu karcinomu prostaty, zvýšení hladiny PSA ani počtu biopsií prostaty (oproti placebu) [10].
V rámci zkoumání potenciálního vzniku karcinomu prostaty během substituční terapie testosteronem naše skupina z univerzity v Severní Karolíně (University of North Carolina, Chapel Hill, USA) retrospektivně hodnotila 81 mužů trpících hypogonadizmem, kteří užívali testosteron průměrně po dobu 34 měsíců [11]. U čtyř mužů (5 %) došlo po průměrně 33 měsících trvání terapie ke vzniku karcinomu prostaty. Všechna tato maligní onemocnění byla úspěšně vyléčena. U zbývajících 95 % pacientů, u nichž nedošlo ke vzniku karcinomu prostaty, nebyla zaznamenána významná změna v hladině PSA (měřeno v ročních intervalech po dobu pěti let). Dospěli jsme k závěru, že incidence karcinomu prostaty v námi studované populaci mužů trpících hypodonadizmem podstupujících substituční terapii testosteronem není vyšší než v normální populaci. Případný karcinom prostaty lze u pacientů užívajících testosteron účinně diagnostikovat a léčit [11].
SUBSTITUČNÍ TERAPIE TESTOSTERONEM PO ÚSPĚŠNÉ LÉČBĚ KARCINOMU PROSTATY
Několik kazuistických sérií (zahrnujících téměř 150 mužů) popisuje bezpečnou substituci testosteronu u pacientů po radikální prostatektomii, brachyterapii nebo ozařování zevním paprskem. Khera et al sledovali 57 mužů trpících hypogonadizmem, u nichž byla substituční terapie zahájena v průměru 36 měsíců po radikální prostatektomii. V průběhu 13měsíčního sledování nebyl zaznamenán jediný případ biochemické recidivy [12]. Ve studii zahrnující sedm mužů s nedetekovatelným PSA po radikální prostatektomii, kteří podstoupili substituční terapii, nebyl během dvanácti let sledování zaznamenán žádný případ recidivy [13]. Jiná studie zahrnující 10 mužů trpících hypogonadizmem (s nedetekovatelnou hladinou PSA po radikální prostatektomii) neuvádí během substituční terapie žádný případ recidivy [14]. K biochemické recidivě došlo po radikální prostatektomii pouze u jediného pacienta (Gleasonovo skóre 8) jeden rok po zahájení léčby testosteronem [15]. Ve studii zahrnující 20 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii nebo ozařování zevním paprskem, byl zaznamenán jediný případ recidivy [16]. V jiné studii zahrnující 31 mužů, kteří podstoupili substituční terapii po brachyterapii, byly po střední době sledování 4,5 roku zaznamenány následující hladiny PSA: < 1,0 ng/ml u všech pacientů a < 0,1 ng/ml u 74 % pacientů [17]. Souhrnem lze říci, že v populaci pacientů, kteří podstoupili substituční terapii testosteronem po úspěšné léčbě karcinomu prostaty (pomocí radikální prostatektomie, brachyterapie nebo ozařování zevním paprskem) byla biochemická recidiva zaznamenána u dvou z celkem 147 mužů (1,4 %).
HYPOGONADIZMUS A ZNEPOKOJUJÍCÍ RYSY KARCINOMU PROSTATY
Bylo prokázáno, že neexistuje žádná spojitost mezi vysokou/normální hladinou testosteronu v séru a znepokojujícími rysy karcinomu prostaty. Naopak však existují důkazy prokazující, že nízká hladina testosteronu může souviset jak se vznikem karcinomu prostaty, tak s onemocněním vyššího grade. Yamato et al zkoumali spojitost mezi hypogonadizmem a biochemickou recidivou po radikální prostatektomii na základě hodnocení předoperační hladiny testosteronu. U 49 z celkem 272 mužů byl hypogonadizmus přítomen již před operací. Tito pacienti měli 2,7krát vyšší riziko, že u nich pět let po operaci dojde k biochemické recidivě, než eugonadální pacienti [18]. Studie zahrnující 460 pacientů s karcinomem prostaty prokázala, že přítomnost hypogonadizmu již před léčbou karcinomu souvisí s výskytem onemocnění s vyšším Gleasonovým skóre [19]. Morgentaler a Rhoden publikovali studii zahrnující 345 mužů trpících hypodonadizmem (s PSA < 4,0 ng/ml), kteří podstoupili biopsii prostaty. Celková míra výskytu karcinomu činila 15 %, riziko pozitivního výsledku se však zvyšovalo spolu s poklesem hladiny testosteronu. Karcinom prostaty byl diagnostikován u 21 % mužů s hladinou testosteronu < 250 ng/dl a pouze u 12 % mužů s hladinou testosteronu > 250 ng/dl (p < 0,05). Jako velmi znepokojující se jevila kombinace hladiny PSA > 2,0 ng/ml a hypogonadizmu, u těchto pacientů činí míra výskytu karcinomu > 30 % [20].
ZÁVĚR
Nejnovější údaje (ačkoli nepocházejí z randomizovaných kontrolovaných studií) vyvracejí teorii o přímé souvislosti mezi hladinou testosteronu a růstem karcinomu prostaty. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení nejnovějších výsledků substituční terapie testosteronem slouží saturační model, podle něhož má na růst karcinomu prostaty (sekundárně k omezenému počtu vazebních míst na androgenních receptorech) vliv pouze změna hladiny testosteronu v séru pod úrovní kastračních hodnot [4].
Na základě všech dostupných informací a vlastních zkušeností se domníváme, že substituční terapie testosteronem představuje bezpečnou terapeutickou modalitu pro léčbu syndromu nedostatku testosteronu i u pacientů, kteří podstoupili úspěšnou léčbu karcinomu prostaty. Pro správné načasování substituční terapie jsou zapotřebí údaje založené na důkazech, se zahájením substituční terapie však obvykle vyčkáváme minimálně šest měsíců po léčbě karcinomu prostaty. Nejlepším způsobem pro vhodné načasování substituční terapie je často otevřená debata s pacientem. Od doby, kdy Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, Americká urologická asociace a Evropská urologická asociace oficiálně potvrdí bezpečnost této terapie, nás ještě dělí dlouhá cesta. Doufáme však, že další studie potvrdí naše současné poznatky.
Matt Coward, MD
2113 Physicians Office Bldg
CB#7235
170 Manning Dr
Chapel Hill, NC 27599-7235, USA
rcoward@unch.unc.edu
Zdroje
1. Huggins C, Hodges CV. Studies on prostatic cancer: I. The effect of castration, of estrogen and of androgen injection on serum phosphatases in metastatic carcinoma of the prostate. Cancer Res 1941; 1: 293.
2. American Association of Clinical Endocrinologists. American Association of Clinical Endocrinologists medical guidelines for clinical practice for the evaluation and treatment of hypogonadism in adult male patients – 2002 update. Endocr Pract 2002; 8(6): 439–456.
3. Bhasin S, Cunningham GR, Hayes FJ et al. Testosterone therapy in adult men with androgen deficiency syndromes: an Endocrine Society Clinical Practice Guideline. J Clin Endocrinol Metab 2006; 91(6): 1995–2010.
4. Morgentaler A, Traish AM. Shifting the paradigm of testosterone and prostate cancer: the saturation model and the limits of androgen-dependent growth. Eur Urol 2009; 55(2): 310–320.
5. Cooper CS, Perry PJ, Sparks AE et al. Effect of exogenous testosterone on prostate volume, serum and semen prostate specific antigen levels in healthy young men. J Urol 1998; 159(2): 441–443.
6. Bhasin S, Storer TW, Berman N et al. The effects of supraphysiologic doses of testosterone on muscle size and strength in normal men. N Engl J Med 1996; 335(1): 1–7.
7. Bhasin S, Singh AB, Mac RP et al. Managing the risks of prostate disease during testosterone replacement therapy in older men: recommendations for a standardized monitoring plan. J Androl 2003; 24(3): 299–311.
8. Rhoden EL, Morgentaler A. Influence of demographic factors and biochemical characteristics on the prostate-specific antigen (PSA) response to testosterone replacement therapy. Int J Impot Res 2006; 18(2): 201–205.
9. Wang C, Cunningham G, Dobs A et al. Long-term testosterone gel (AndroGel) treatment maintains beneficial effects on sexual function and mood, lean and fat mass, and bone mineral density in hypogonadal men. J Clin Endocrinol Metab 2004; 89(5): 2085–2098.
10. Calof OM, Singh AB, Lee ML et al. Adverse events associated with testosterone replacement in middle-aged and older men: a meta-analysis of randomized, placebo-controlled trials. J Gerontol A Biol Sci Med Sci 2005; 60(11): 1451–1457.
11. Coward RM, Simhan J, Carson CC. Prostate-specific antigen changes and prostate cancer in hypogonadal men treated with testosterone replacement therapy. BJU Int 2009; 103(9): 1179–1183.
12. Khera M, Grober ED, Najari B et al. Testosterone replacement therapy following radical prostatectomy. J Sex Med 2009; 6(4): 1165–1170.
13. Kaufman JM, Graydon RJ. Androgen replacement after curative radical prostatectomy for prostate cancer in hypogonadal men. J Urol 2004; 172(3): 920–922.
14. Agarwal PK, Oefelein MG. Testosterone replacement therapy after primary treatment for prostate cancer. J Urol 2005; 173: 533.
15. Nabulsi O, Tal R, Gotto G et al. Outcomes analysis of testosterone supplementation in hypogonadal men following radical prostatectomy. J Urol 2008; 179: 406.
16. Davila HH, Arison CN, Hall MK et al. Analysis of the PSA response after testosterone supplementation in patients who have previously received management for their localized prostate cancer. J Urol 2008; 179: 428.
17. Sarosdy MF. Testosterone replacement for hypogonadism after treatment of early prostate cancer with brachytherapy. Cancer 2007; 109(3): 536–541.
18. Yamamoto S, Yonese J, Kawakami S et al. Preoperative serum testosterone level as an independent predictor of treatment failure following radical prostatectomy. Eur Urol 2007; 52(3): 696–701.
19. Platz EA, Leitzmann MF, Rifai N et al. Sex steroid hormones and the androgen receptor gene CAG repeat and subsequent risk of prostate cancer in the prostate-specific antigen era. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2005; 14(5): 1262–1269.
20. Morgentaler A, Rhoden EL. Prevalence of prostate cancer among hypogonadal men with prostate-specific antigen of 4.0 ng/ml or less. Urology 2006; 68: 1263–1267.
Štítky
Dětská urologie UrologieČlánek vyšel v časopise
Urologické listy
2010 Číslo 4
- Vysoká hladina PSA a její rychlý nárůst jsou nepříznivými prognostickými faktory u karcinomu prostaty
- Prevence opakovaných infekcí močových cest s využitím přípravku Uro-Vaxom
- Význam monitorování hladiny anti-Xa u pacientů užívajících profylaktické dávky enoxaparinu − série kazuistik
- Doc. Jiří Kubeš: Zásadní přínos protonové terapie spočívá v ochraně zdravých tkání
- Konec zbytečných biopsií? Index zdraví prostaty (PHI) v detekci agresivního karcinomu
Nejčtenější v tomto čísle
- Co je považováno za erotické v neverbální komunikaci
- Léčba lokoregionálního onemocnění karcinomu penisu
- Možnosti léčby Peyronieho choroby
- Moderní endokrinologické vyšetření infertilního muže