Redakční komentáře

Redakční komentář č. 1

Je chvályhodné, že se kolegové zajímají o chirurgickou nápravu vrozených vad hrudního koše. Popsaná Nussova metoda je jistě šetrnou cestou k reparaci pectus excavatum a pro čtenáře RvCh je poučením. Přestože se již nevěnuji operační praxi, rád si přečtu na stránkách našeho časopisu zkušenosti mladších kolegů. Když jsem se před 43 lety vrátil ze studijní cesty z Holandska, přinesl jsem zkušenosti o mnoha nových operacích, které se tehdy v ČR ještě neprováděly. Jednou z nich byla i Ravitschova metoda korekce této kosmetické vady pomocí Jensenovy dlahy.

Po konzultacích s mnoha českými profesory chirurgie (Polák, J. Procházka, Špaček, Řehák, Šerý, Tošovský, Knobloch) jsem byl výborem ČCHS vyzván, abych nové metody zavedl do praxe na českých a později i na slovenských klinikách (prof. Šiška, prof. Čárský, prof. Šimkovic, prof. Kostolný).

K realizaci reparace vpáčeného i ptačího hrudníku jsem se spojil s podnikem Antikoro na Kladně a pan Beznoska, výborný technik výroby chirurgických nástrojů, mi nechal zhotovit sadu dlah z nerez hlazené oceli, které mi posloužily k desítkám operací, především u dětí v předškolním a později i školním věku.

Operoval jsem i několik dospívajících a dva dospělé pacienty a metodu jsem naučil i své asistenty na chirurgických klinikách v Praze na Vinohradech a na Bulovce. O výborných výsledcích jsem přednášel nejen v ČR, ale i v Německu a v Maďarsku a opakovaně jsem je v domácím odborném tisku také popsal. Ravitschova metoda byla rovněž velmi šetrná, ale téměř vždy bylo nutné přetnout více žeberních chrupavek i sternum. Jensenovu dlahu jsme ponechávali in situ asi 1–2 roky, pak jsme ji snadno vyluxovali. Po dohodě s pediatry jsme preferovali operovat děti v předškolním věku, které nejsou pak svým vzhledem stresovány, když přicházejí do školy, neboť raný dětský věk je výhodou pro měkké a poddajné tkáně hrudního koše, nevadí ve vývinu a je psychologicky nejméně rizikový.

Prof. DrSc. MUDr. Miloš Hájek

Chirurgická klinika 2. LF UK a VN-VFN, Praha

e-mail: Milos.Hajek@uvn.cz

Redakční komentář č. 2

MUDr. Mitták uvádí první zkušenosti s miniinvazivní operací vpáčeného hrudníku dle prof. Nusse z Norfolku, Virginia, USA. Uvádí sestavu 9 pacientů, 3 dospělých a 6 adolescentů. Cenná je jeho zkušenost s operací 3 pacientů s recidivou po otevřené metodě. Relativně vyšší procento rotace dlahy po operaci je jistě dáno vyšším věkem pacientů. Dislokace dlahy nebo její rotace se vyskytuje v malém procentu u dětských pacientů do 18 let věku. U starších jedinců je toto riziko vyšší, zřejmě s ohledem na nižší elasticitu hrudníku. V naší sestavě měla 2 % pacientů dislokaci dlahy, která vyžadovala korekci. Je velmi cenné, že MUDr. Mitták přesně popisuje tyto komplikace, jejich řešení a možnou prevenci. V závěru upozorňuje autor na důležitý fakt, že efektivnost a významný kosmetický efekt zvyšuje zájem o tyto operace u pacientů s mírnějšími deformitami. Cením si závěru autora, že přes výčet komplikací je Nussova metoda efektivní a bezpečnou operací pro pectus excavatum. Operační řešení pectus excavatum zůstává doménou dětské chirurgie, ale je dobrou zprávou pro dospělé pacienty, že tato metoda se stala standardem i v dospělé chirurgii.

První prezentace této metody byla prof. Nussem publikována v r. 1998 v Journal of Pediatric Surgery. Nuss publikoval novou metodiku až po 10letých zkušenostech, protože chtěl předvést její dlouhodobější výsledky. Tento fakt je dodnes vnímán všemi dětskými chirurgy velmi pozitivně. Zprvu však byla nová metodika přijímána dětskými chirurgy vlažně, ale po roce 2000 se již stala rutinní na většině významných pracovišť dětské chirurgie ve světě. Naše pracoviště používá Nussovu miniinvazivní operaci od roku 2004, dosud jsme provedli 190 operací včetně 13 dospělých.

Dle současných zkušeností není vhodné operovat pacienty s pectus excavatum mladší 12– 13 let. Při operacích mladších dětí může při rychlejším vzrůstu vzniknout nepoměr velikosti dlahy a hrudníku. Dalším argumentem je riziko vzniku deformity po operaci v mladším věku v pubertě, kdy se u většiny pacientů deformita prohlubuje. V neposlední řadě je tu fakt, že malé děti se operace bojí.

Dospívající kolem 15. roku vnímají již negativně svoji vadu a straní se kolektivu nebo opačného pohlaví, k operačnímu řešení přistupují pozitivně a aktivně. Dlouhodobé výsledky, dle našich zkušeností 3 roky po odstranění dlahy, jsou velmi příznivé.

Problémem zůstávají výsledky operací u významných asymetrických deformit, kde po operaci zůstává různý stupeň asymetrie.

Prof.MUDr. Jiří Šnajdauf, DrSc.

Klinika dětské chirurgie UK 2. LF a FN Motol, Praha 5

e-mail: jiri.snajdauf@lfmotol.cz