Pokroky v hepatopatologii

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé,

také se vám už stalo, že jste během pátrání po relevantních informacích k diagnostickému oříšku, který se usídlil ve vašem mikroskopu, narazili na výborný článek kolegy z naší společnosti, aniž byste předtím tušili, že jej publikoval? Mně několikrát. Proč to ale nezměnit – náš časopis v tomto může posloužit jako dobré informační médium. Není sice v silách naší redakce monitorovat publikační činnost všech předplatitelů, určitě však v našich možnostech je o významných počinech členů společnosti informovat. Stačí tedy odhodit vrozenou skromnost, pochlubit se (kontakty na redakci jsou dobře známé) a zbytek už zařídíme my. Rádi zveřejníme informaci o tom, že se vám něco významného podařilo, třebaže s povzdechem, že jste tu skvělou práci nepublikovali u nás, ale u konkurence :)

Letošní jarní vydání našeho časopisu je prvním, ve kterém se budeme snažit část doškolovacích textů zaměřit na jednu oblast diag­nostické patologie. A tentokrát to budou onemocnění jater. Když si půjčím slova J. Hobstové z našeho druhého článku, tak posledních padesát let se dá skutečně nazvat zlatou érou hepatologie. Ta přinesla nejen objevení původců virových hepatitid, vývoj vakcín a antivirové léčby, transplantačních programů, ale také pochopení patogeneze řady metabolických hepatopatií i pokroky v diagnostice a léčbě nádorů jater.

Ačkoli bioptické vyšetření jater stále přináší zásadní informace pro diagnostiku jaterních chorob našich pacientů, nabývá zejména v oblasti nenádorových procesů stále větších rozměrů snaha se bioptickému vyšetřování vyhnout. Proti biopsii stojí její invazivita (a tedy možné komplikace a bolestivost odběru pro pacienta), rozvoj moderních zobrazovacích technik, stále se rozšiřující spektrum sérologických vyšetření atp. Zastánci elastografie (neinvazivní metody pro posuzování stupně jaterní fibrózy) například poukazují na to, že jaterní biopsie hodnotí jen 1/50.000 z celkové masy jaterního parenchymu. Přesto – tak jako sociologické průzkumy na vzorku populace prokazatelně vypovídají o trendech a procesech ve společnosti, tak i jaterní biopsie je spolehlivým indikátorem dění v buněčných a extracelulárních kompartmentech tohoto metabolicky důležitého orgánu (pravda, je-li podobně jako v sociologii studován reprezentativně velký vzorek). Reprezentativnost jaterní biopsie (tj. délku alespoň 15 mm a přítomnost nejméně 10 portálních polí, viz Monitor J. Ehrmanna v minulém čísle) jako patologové zajistit nemůžeme, co však zajistit musíme, je moudrá interpretace mikroskopického nálezu v odebraném vzorku v kontextu klinických informací. A k tomu bychom chtěli alespoň částečně přispět tímto vydáním našeho časopisu. Ačkoli možná v budoucnu bude jaterní biopsie v některých indikacích vytěsněna neinvazivním vyšetřováním, zůstane zejména v diferenciální diagnostice nejednoznačných hepatopatií a ložiskových procesů nezastupitelným zlatým standardem ještě hodně dlouho.

Jak můžeme ocenit z úvodního článku E. Honsové, zpřesnění morfologických kriterií i významnější vstup imunohistochemie (zejména v podobě průkazu glypicanu-3) na pole diferenciální diagnostiky dobře diferencovaného hepatocelulárního karcinomu nám může zlehčit spaní po hodinách strávených nad punkční biopsií hraničního případu hepatocelulárního karcinomu.

Druhý článek přináší informace o současném postavení jaterní biopsie v diagnostickém schématu a ve vztahu k moderní terapii pacientů s chronickými virovými hepatitidami. Článkem, jehož autoři jsou kliničtí infektologové J. Hobstová a A. Vitouš, poprvé dáváme prostor pro klinický pohled, v čemž bychom rádi pokračovali i nadále. Kromě textu, ve kterém je analyzován klinický význam jaterní biopsie, připravili stejní autoři pro naše čtenáře ještě druhý článek, ve kterém podávají komplexní přehled všeho důležitého v současném poznání etiologie, epidemiologie, diagnostiky a léčby virových hepatitid. Tento text – a to je další novinka – tvoří elektronické suplementum tištěného článku, které si můžete stáhnout z našich webových stránek (www.CSpatologie.cz).

Článek J. Ehrmanna se vrací k novinkám, které zazněly na konferenci “Prague Hepatology Meeting” minulý podzim v Praze. Kromě důkazu o vstupu molekulární patologie na pole diagnostiky jaterních onemocnění ve formě nové klasifikace hepatocelulárního adenomu nám představí novinky i v jiných oblastech, jakými jsou například nealkoholická a alkoholická steatohepatitida nebo mechanizmy jaterní fibrogeneze.

Diferenciální diagnostice jaterních lézí je věnován i nový formát rubriky “Jaká je vaše diagnóza”, tentokrát z pera B. Rychlého. V tomto formátu diagnostického kvízu naleznete na první stránce několik případů s krátkou klinickou poznámkou a reprezentativní mikrofotografií. Na další stránce si můžete zkontrolovat svůj diagnostický odhad a dozvědět se něco nového v krátkém komentáři. Tento formát rubriky bude nadále alternovat s původním a věřím, že přinese začínajícím kolegům ponaučení a těm zkušenějším zábavu. O zkušenosti s fibrotizující cholestatickou hepatitidou jater (tj. těžkou formou hepatitidy B a C) se pak s námi ve svém dalším článku podělí E. Honsová.

U jednoho tématu ale nezůstaneme a stejně tak jako v dalších číslech budeme nadále poskytovat prostor pro zajímavé původní práce z celého oboru. M. Zámečník z Trenčína přináší informaci o tom, že nález obrovských vícejaderných stromálních buněk v pseudoangiomatózní stromální hyperplazii mléčné žlázy nemusí být asociován jen s neurofibromatózou I. typu, jak se doposud soudilo. V naší laboratoři pak vznikl příspěvek k pochopení role oxidativního stresu v patogenezi autoimunitních myozitid.

Kromě informací z dění v odborné společnosti a rozhovoru s další významnou osobností naší komunity vás samozřejmě čeká i nové vydání Monitoru, který si už začal, mohu-li soudit z ohlasů po prvním čísle, získávat své příznivce.

Přeji vám poučné a inspirativní čtení

J. Zámečník