doc. MUDr. Jan Martínek, Ph.D., AGAF (1969)

Promoval roku 1994 na 1. LF UK, v letech 1994–1995 působil jako sekundární lékař ve FN Motol. V letech ­1995–1998 složil doktorát (MD) na Univerzitě v Lausanne (Švýcarsko), kde byla zahájena jeho gastroenterologická praxe. V letech ­1998–2007 působil v IKEM a v letech 2004–2007 byl primářem gastroenterologického odd. Mladá Boleslav a endoskopujícím lékařem Nemocnice Jablonec n. Nisou. Od roku 2008 pracoval jako lékař na Interní klinice ÚVN Praha a od roku 2012 se opět vrátil do IKEM na kliniku hepatogastroenterologie. Od 1. 1. 2013 byl jmenován docentem v oboru vnitřní lékařství. Je autorem celkem 22 publikací v časopisech s impact faktorem, řady knižních statí (v ČR i zahraničí) i vyzvaných přednášek. Hlavní zájmy: onemocnění jícnu (Barrettův jícen, achalázie), experimentální endoskopie (NOTES, trénink) a funkční vyšetřovací metody, H. pylori a inhibitory protonové pumpy, akutní pankreatitida. Do klinické praxe v ČR zavedl novou metodu POEM. V IKEM má hlavní zodpovědnost za diagnostiku a léčbu pacientů s časnými neoplaziemi jícnu. Je pravidelným recenzentem časopisů Gastrointestinal Endoscopy a Endoscopy a členem redakční rady Gastroenterologie a hepatologie.

1. Co nejvíce oceňujete v naší (gastroenterologické/hepatologické) odborné společnosti?

Těžká otázka. Při srovnání s okolními státy, které patřily do „východního bloku“, je patrná velká aktivita českých gastroenterologů a vynikající kvalita endoskopie i gastroenterologie jako oboru. Což je na jednu stranu pozitivní pro celý obor, byť se občas neřízeně rozšiřuje i provádění metod, které mají být spíše omezeny na několik center (např. ESD). Navzdory snaze několika představitelů ČGS vázne česká výzkumná aktivita, která je omezena na několik nejen klinických pracovišť. Naopak mrzí absence relevantní publikační aktivity jiných klinických pracovišť, která to mají v popisu práce. Oceňuji i dobrou kvalitu pravidelných českých kongresů. Jsem rád, že v čele společnosti je charizmatická a v zahraničí navýsost uznávaná osobnost. Dále je skvělá proměna našeho časopisu.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

Hlavní rezervou je pasivita členů. Mnoho lidí kritizuje, ale aktivně se na činnosti společnosti podílí jen minimum lékařů. Je to vidět např. na příspěvcích do diskuzního fóra našeho časopisu. Při osobním setkání má nemálo kolegů kritické (a často oprávněné) připomínky, ale nikdo je nezveřejňuje. To platí i o malé účasti členů na plenárních schůzích společnosti. Jak už jsem uvedl výše, další rezervu spatřuji v chabé, byť pomalu se lepšící výzkumné a publikační aktivitě.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

Vymezení průniku zájmů a vymezení event. neshod mezi lékaři na různých úrovních, tj. mezi privátními lékaři, lékaři v regio­nálních a krajských nemocnicích a lékaři ve fakultních nemocnicích. Jako jeden z mála jsem prošel v podstatě všemi oblastmi, včetně privátní ambulance v Lausanne. Pak společné zájmy prosazovat a v oblastech, kde se lišíme, hledat kompromisy. Jednoznačná podpora výzkumu a prosazení jasného systému vzdělávání včetně splnitelných, ale přitom ne zcela triviálních podmínek získání atestace v gastroenterologii. Např. současný systém, kdy atestace rotují mezi jednotlivými fakultami, nepovažuji za šťastný. Počet gastroenterologů by měl být do určité míry omezen. Při exponenciálním růstu gastroenterologů bychom mohli mít za několik let problém s obživou. Je celá řada dalších témat, např. endoskopické sestry, financování výkonů apod. Hlavně bych se ale snažil o to, aby se členové výboru přestali dětinsky hádat, aby nedocházelo k nevysvětlitelným rezignacím a aby se pragmaticky jednalo o zásadních věcech a ne o malichernostech, ve prospěch oboru a ne ve prospěch jednotlivých osob či pracovišť. Změnu volebního systému ve dvoukolový považuji za důležitou. Jinak může být výbor neměnný v podstatě donekonečna. V neposlední řadě bych se snažil o setrvání v úzkém kontaktu s hepatology a o udržení jedné atestace v oboru a ne rozmělnění do dvou atestací, jak je tomu ke škodě obou oborů v některých zemích.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie/hepatologie v mezinárodním srovnání?

Myslím, že na toto jsem zčásti již odpověděl. Klinická endoskopie a gastroenterologie je špičková, rezervy vidím ve výzkumu.