Achalázie – postavení chirurgie v současné terapii
Achalasia – position of surgery in current management
Oesophageal achalasia is a serious cause of dysphagia. Therapeutic options for achalasia include endoscopic and surgical methods. Indications for individual methods overlap to a certain extent and require careful diagnosis.
The review article describes individual methods, focusing particularly on the issues of indications of pneumatic dilatation, peroral endoscopic myotomy (POEM) and laparoscopic or robotic Heller’s myotomy. Special attention is paid to revision procedures after Heller’s myotomy. The main added value of POEM is the treatment of spastic disorders of the oesophagus and re-do myotomy.
Type 2 achalasia can be treated with dilatation, POEM and HM; type 1 achalasia can be treated using the same modalities. For type 3, POEM is the current method of choice. Despite the current emphasis on endoscopic myotomy, surgical therapy, especially laparoscopic or robotically assisted Heller’s myotomy, remains a safe therapeutic option. It is indicated especially in patients who are not suitable for endoscopic therapy or those with advanced achalasia findings.
In the future, identification of the risk of postoperative complications (perforation, reflux) should lead to differentiation of the indication of the laparoscopic (robotic) approach and POEM, or it may lead to a synchronous or metachronous indication of the cuff construction.
Keywords:
achalasia – laparoscopic Heller’s myotomy – peroral endoscopic myotomy – oesophageal reflux disease – oesophageal perforation
Autoři:
M. Stašek; Č. Neoral; R. Vrba; R. Aujeský; Dušan Klos
Působiště autorů:
1. chirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2022, roč. 101, č. 4, s. 148-153.
Kategorie:
Souhrnné sdělení
doi:
https://doi.org/10.33699/PIS.2022.101.4.148–153
Souhrn
Achalázie jícnu je závažnou příčinou dysfagie. Možnosti terapie achalázie zahrnují endoskopické a chirurgické metody. Indikace jednotlivých metod se do jisté míry překrývají a vyžadují pečlivou diagnostiku.
Přehledový článek popisuje jednotlivé metody a zejména se zabývá otázkami indikací pneumatické dilatace, perorální endoskopické myotomie (POEM) a laparoskopické či robotické Hellerovy myotomie. Zvláštní prostor je věnován revizním výkonům po Hellerově myotomii (HM). Přidanou hodnotou POEM je řešení spastických poruch jícnu a při „re-do“ myotomii.
Achalázii typu II lze léčit dilatací, POEM i HM, achalázii typu I lze léčit stejnými modalitami. U typu III je v současné době metodou volby POEM. Navzdory aktuální akcentaci endoskopické myotomie zůstává chirurgická terapie, zejména laparoskopická či roboticky asistovaná Hellerova myotomie, nadále bezpečnou variantou terapie. Je indikována zejména u nemocných, kteří nejsou vhodní pro endoskopickou terapii nebo u nemocných s pokročilými nálezy achalázie.
V budoucnu by identifikace rizika postinstrumentačních komplikací (perforace, operační reflux) měla vést k diferenciaci indikace laparoskopického (robotického) přístupu a POEM, případně může vést k synchronní či metachronní indikaci konstrukce manžety.
Klíčová slova:
achalázie – laparoskopická Hellerova myotomie – perorální endoskopická myotomie – refluxní nemoc jícnu – perforace jícnu
ÚVOD
Achalázie jícnu je onemocnění spadající mezi motilitní poruchy a vyznačuje se dysfagickými obtížemi, případně bolestí na hrudi, postupnou elongací a dilatací jícnu. Při terapii achalázie dochází k významnému posunu v indikacích k chirurgické a endoskopické léčbě. K tradiční terapii chirurgické, spočívající v Hellerově ezofagokardiomyotomii, již téměř výhradně prováděné laparoskopicky či roboticky [1,2], a endoskopickým možnostem (dilatace, aplikace botulotoxinu) se přidává možnost endoskopické léčby v podobě perorální endoskopické myotomie (POEM) [3].
Úkolem sdělení je shrnutí přístupu k terapii achalázie z hlediska chirurgických intervencí a jejich postavení v rozhodovacím procesu. Pro komplexní informaci pak lze odkázat na současné guidelines pro terapii achalázie. Zde je nutno zmínit ESGE (European Society of Gastrointestinal Endoscopy) guidelines [4], obsahující obecně přístup k motilitním poruchám v oblasti celého gastrointestinálního traktu, ISDE (The International Society for Diseases of the Esophagus) [5] a UEG (United European Gastroenterology) guidelines jsou již zaměřeny konkrétně na achalázii [6].
Diagnostika achalázie
Morfologickou klasifikaci založenou na skiaskopii jícnu hodnotící dilataci, peristaltiku a délku jícnu (Tab. 1) [7] upřesňuje v současné době zásadní tzv. Chicagská klasifikace (Tab. 2) [8], využívající komplexní funkční studii jícnu včetně manometrie s vysokým rozlišením (současná verze 4-0).
Nejčastěji se setkáváme s achalázií II. typu, která svým průběhem i morfologickým nálezem může uniknout klasické radiologické typizaci a způsobit diagnostické a terapeutické rozpaky a selhání operačního výkonu pro refluxní symptomatiku.
Typizace nemocných se zdá důležitá z důvodů terapeutických indikací. Pneumatická dilatace i injekce botulotoxinu mají neuspokojivé výsledky u achalázie typu III, Hellerova myotomie a POEM, a dokonce i dilatace mohou vyhovovat u achalázie typu I a II. U typu III je indikována prodloužená myotomie rozšířená až na hrudní jícen, s výhodou prováděna technikou POEM. Hlavní skupinou rizikovou pro nutnost resekčního řešení v případě selhání záchovných výkonů je skupina I, resekční výkony jsou však v současné době používány pouze v extrémních případech.
K diagnostice patří též peroperační monitorační techniky. Zahrnují intraoperační endoskopii, manometrii jícnu (případně manometrii s vysokým rozlišením) a impedanční planimetrii (EndoFLIPTM).
Intraoperační manometrie prodlužuje čas výkonu, nese riziko chybného zhodnocení oblasti ezofagogastrické junkce, je obecně méně dostupná. Přínos techniky je navzdory limitacím sledován i z hlediska dlouhodobých výsledků [9,10].
Intraoperační endoskopie nehodnotí funkční výsledek, ale celistvost sliznice u chirurgicky prováděné Hellerovy myotomie [11,12], nese s sebou aditivní náklady a nutnost přítomnosti školeného endoskopisty s adekvátními logistickými obtížemi v případě nepřítomnosti potřebné techniky na operačním sále. Je důležitá v případě endoskopického řešení perforace a špatně evakuovaného jícnu. Přínos má též u revizních výkonů v případě adhezivně změněného terénu oblasti ezofagokardiální junkce.
EndoFLIPTM (endoskopická lumen-impedanční sonda, endoscopic lumen-impedance probe) je metodou hodnotící za pomoci technologie funkční planimetrie v průběhu kontrolovaných inflací distendibilitu jícnového svěrače a ezofagokardiální junkce s použitím vakovité sondy a kontraktilní reakci na distenzi. Je použitelná u chirurgického přístupu i u metody POEM. Hlavním přínosem metody je hodnocení funkčního lumina s následnou geometrickou rekonstrukcí a cílené ošetření dle subtypu achalázie [13,14].
Farmakologická terapie
V současné době je považována za neúčinnou. Byla dříve indikována pouze u nemocných neschopných intervenčních výkonů či odmítajících intervenční terapii, se sporným a maximálně krátkodobým částečným efektem. Využívány byly nitráty s dlouhodobým efektem, případně blokátory kalciového kanálu [6,15].
Tradiční endoskopické možnosti terapie
U části nemocných není primárně indikována myotomie a terapie je iniciována endoskopickou pneumatickou dilatací, ať už z důvodů primárního rozhodnutí pro tento typ léčby po domluvě s nemocným, odmítnutí jiných možností, definitivní neschopnosti podstoupit chirurgický výkon, nebo v rámci „bridge-to-surgery“ přístupu. Tato má z dlouhodobého hlediska smysl u pacientů s II. typem achalázie nad 40 let [8,16], lze ji ale využít i u typu I a v případě selhání myotomie.
Technicky je dilatace prováděna balony o velikosti 30 mm (a v dalších sezeních za 2−4 týdny 35 mm a při dalším sezení případně i 40 mm), vykazuje relativně malou incidenci komplikací, patří k nim však i riziko perforace (dosahující 3 %). Za selhání metody je považován neúspěch druhé dilatace. Dlouhodobé výsledky ale mohou být překvapivě dobré [17] s asi 25% pravděpodobností potřeby dalších dilatací.
Endoskopická aplikace botulotoxinu je vzhledem k dočasnému a nejistému efektu a pozánětlivým změnám svaloviny komplikujícím další použitelné terapeutické modality prakticky opuštěna, používána je pouze ve výjimečných případech [18,19]. Technicky se používá dávka 80–100 jednotek BotoxTM aplikovaných endoskopickou jehlou intrasfinktericky do 4−8 dílů obvodu.
Myotomie endoskopickým přístupem − perorální endoskopická myotomie (POEM)
Princip endoskopické tunelizace byl jednou z technik vyvinutých v rámci NOTES přístupu [20,21]. Prokázal bezpečný přístup do mediastina i peritoneální dutiny, minimální množství pooperačních infekcí, poměrně snadný uzávěr defektu za využití standardního endoskopu a vybavení pro endoskopickou submukózní disekci. Endoskopie třetího prostoru se u patologií jícnu díky tomuto přístupu rozvíjí do nových standardních indikací – POEM (perorální endoskopická myotomie, Z-POEM – perorální endoskopická myotomie Zenkerova divertiklu, STER – submukózní tunelizační endoskopická resekce atd.) První experimentální zprávou na zvířeti byla Parischova práce [22], první zkušenosti humánní publikuje Inoue [3].
Potřebné vybavení zahrnuje endoskop s věží s CO2 pumpou a zdrojem energie umožňujícím použití spray koagulace a coagrasperu a mandatorní instrumentária pro intervenční endoskopii včetně desuflačních jehel pro případ tenzního kapnopertonea. Některá pracoviště doporučují intraoperační monitoraci – EndoFLIP či manometrii [23].
Cílem je provedení přibližně 6–8cm myotomie jícnu a 2–3cm myotomie kardie, délka myotomie jícnu bývá upřesněna předoperačně na základě manometrie. Extenzivnější myotomie je provedena u typu III, v případě achalázie I. a II. typu je možno přistoupit ke zkrácení délky myotomie se zkrácením procedurálního času. Prvním krokem výkonu tedy musí být určení lokalizace vstupního otvoru. Po submukózní injekci a incizi endoskop proniká defektem ke svalové vrstvě v 6–10 cm od ezofagokardiální junkce. Vstupní otvor může být prováděn na různých místech obvodu jícnu, zpravidla v pravé či dolní části obvodu, kontralaterální incize se doporučuje při „re-do“ výkonu. Při tunelizaci a průběžné koagulaci dosahuje endoskopista ezofagokardiální junkce, kde dochází k discizi šikmých a následně příčných svalových vláken. Na rozdíl od Hellerovy myotomie je zde zpravidla discize provedena exaktněji v ose jícnu. Defekt ve stěně jícnu je následně uzavřen suturou endoskopickými klipy.
Výhodou POEM je efektivita pro všechny typy achalázie (typ I 83,3 %, typ II 94,3 %, typ III 100 %) [24]. Výhodu v dlouhodobém efektu ve srovnání s pneumatickou dilatací potvrzuje i Ponds, et al. [25], efekt dosahuje v případě POEM 92 % a pneumatická dilatace 54 %, incidence refluxu je signifikantně vyšší u skupiny POEM, periprocedurální závažné komplikace jsou častější u pneumatické dilatace. V této studii však byla povolena jen jedna etapa dilatace, což neodpovídá stávajícím doporučením u pneumatické dilatace; při dodržení stávajícího protokolu je PD srovnatelně účinná s LHM nebo POEM [4].
Bezpečnost POEM je prokázána řadou studií [26,27]. Potenciálními časnými problémy [28,29] jsou vznik tenzního kapnoperitonea (6,8 %) a kapnomediastina (1,1 %) se subkutánním emfyzémem (až 7,5 %), pneumothorax (1,2 %), významné krvácení (0,2 %), „re-entry“ s mukózním poraněním jícnu (až 5 %), perforace jícnu (0,2 %), vznik pleurálních výpotků. Pooperační reflux bude rozebrán dále.
POEM by měla být prováděna v centrech excellence pro svou technickou pokročilost. Mandatorní by měla být dobrá dostupnost erudovaného chirurga schopného řešit případné komplikace výkonu.
Laparoskopická Hellerova myotomie
Laparoskopická Hellerova myotomie (LHM) s parciální antirefluxní plastikou (zpravidla Dorrova 180° či Toupetova 270° plikace) je zlatým standardem chirurgické terapie. Jde o bezpečný výkon, při kterém je sledována minimální mortalita (0,1 %) a nízké procento komplikací – zejména je nutno zmínit 6,3 % perforací (5−15 %), klinicky jsou však významné v 0,7 %. Jejich výskyt není závislý na zkušenosti operatéra. Klinický úspěch je sledován v 89 % případů, při 5letém sledování však může klesnout na 65–85 % [29].
Robotická Hellerova myotomie
Principiálně jde v případě robotického výkonu o srovnatelný operační výkon s laparoskopickou Hellerovou myotomií. Přináší však určité ergonomické výhody robotického přístupu – angulaci pracovních nástrojů a redukci třesu končetin. Srovnání těchto metod již z roku 2005 [30] podporují robotický přístup zejména z hlediska redukce intraoperačních perforací a redukce dysfagie, regurgitace a bolesti na hrudi.
Hlavním přínosem roboticky asistované Hellerovy myotomie (RAHM) je redukce perforací z až 16 % referovaných z laparoskopických skupin na 0 % v robotických kohortách [31]. U RAHM je signifikantně delší operační čas (141 vs. 122 min.). Ostatní krátkodobé i dlouhodobé ukazatele jsou srovnatelné, snad až na signifikantně vyšší náklady u robotických výkonů. V celém Horganově souboru bylo sledováno 5 perforací a 14 % rekurentních dysfagií. Perforace byly zejména na vrub předoperační terapie botulotoxinem, který způsobuje zhoršení kvality tkání a jizvení kardioezofageální junkce.
Srovnání laparoskopické Hellerovy myotomie a POEM
Z krátkodobých výsledků lze konstatovat obecně kratší endoskopický výkon s nižší krevní ztrátou a pooperační bolestivostí [32]. Kumbhari [33] však udává až 264 minut trvající laparoskopický výkon a morbiditu 26 versus 6 % (pouze lehké a středně závažné komplikace), v Zhangově metaanalýze však jeho výsledky představují extrémní rozdíl a předoperační i postoperační Eckhardtovo skóre jsou srovnatelná při menším množství komplikací v laparoskopickém rameni [34]. Schlottmannova metaanalýza [35] potvrzuje delší výkony LHM, srovnatelnou incidenci zlepšení dysfagických obtíží, o 1,3 dne delší hospitalizaci po LHM.
Hlavním diskutovaným problémem je postinstrumentační reflux. Obecně lze konstatovat, že objektivizace refluxu ne zcela koreluje se symptomatikou a slizničním postižením a prevalence GERD je vyšší než ezofagitidy. Chan [32] ve své analýze udává přítomnost refluxu u LHM ve 26 % oproti 15 % u POEM a rekurenci dysfagických obtíží 13 % ve skupině LHM. Obecně nesledoval významnější rozdíl v kvalitě života. U LHM však záleží též na přídatném antirefluxním výkonu. V Rawlingsově studii [36] byl při 12měsíčním sledování pH- -metricky prokázán reflux ve 42 % případů u Dorrovy modifikace a ve 21 % u Toupetovy modifikace manžety.
Podobné výsledky publikuje i NOSCAR POEM white paper committee [37], kde pouze nesignifikantními rozdíly byly četnější transmurální defekty ve skupině laparoskopických výkonů, kde byl zároveň sledován nižší reziduální tonus dolního jícnového sfinkteru. Aktuální americká národní studie [38] konstatuje srovnatelné komplikace, mírně favorizující laparoskopickou Hellerovu myotomii.
Multicentrická mezinárodní randomizovaná prospektivní studie s českou účastí European achalasia trial [39] srovnává výsledky u LHM a POEM. Jedním z hlavních cílů studie bylo sledování dlouhodobých refluxních změn po obou metodách, dosahující 44 % u POEM a 29 % u LHM (statisticky významný rozdíl). 2 roky po výkonu vyžadovalo 50 % pacientů po POEM léčbu inhibitory protonové pumpy ve srovnání s 27 % pacientů po LHM. Klinická úspěšnost kontroly symptomatiky byla o 1,4 % lepší ve skupině POEM, zlepšení funkčního hodnocení bylo srovnatelné. Zhodnocení po 5 letech bude předmětem dalších studií.
Endoskopickou alternativou pro redukci postinstrumentačního refluxu je kombinace POEM s parciální fundoplikací (POEM – F) [40]. Při této technice se při POEM uchopí přední žaludeční stěna a pomocí klipů a endo-loop se fixuje v semifundoplikačním postavení. Redukce refluxu touto technikou je již potvrzena v menších souborech pacientů [41].
Revizní výkony po myotomii
Otázkou zůstává indikace revizního výkonu při rekurentní dysfagii po laparoskopické Hellerově myotomii, případně POEM. V metaanalýze z roku 2012 [42] byly jako hlavní příčiny rekurence dysfagie uvedeny selhání myotomie, nástup refluxní symptomatiky, rozvoj karcinomu jícnu, špatná předoperační diagnóza a rozvoj megaezofagu. Terapie může zahrnovat konzervativní terapii (inhibitory protonové pumpy, prokinetika), anatomickou korekci (fundoplikace, rozšíření myotomie), může si však vyžádat až ezofagektomii. V tomto období však do revizních výkonů nebyla zahrnuta POEM.
První volbou po relapsu po myotomii mohou být re- -POEM, Hellerova myotomie či dilatace. Metaanalýza z roku 2018 [43] zahrnuje zejména případy, které nevyžadovaly resekci. Nedostatečnou myotomii lze řešit pneumatickou dilatací s úspěšností 57−89 % [44]. Laparoskopická remyotomie je expertní výkon vyžadující adheziolýzu, zrušení antirefluxní manžety a provedení remyotomie na jiném místě s extenzí 3−4 cm na žaludeční stranu, zejména s prevencí vzniku perforace (za cenu zavedení sondy či intraoperační endoskopie). Extenze myotomie redukuje relapsy ze 17 na 5 %, riziko perforace je 13 %. Antirefluxní chlopeň není doporučena u megaezofagu III. a IV. stupně [45]. POEM byl v této indikaci použit ve 36 případech. Efektivita je udávána až v 98 %, lze očekávat přínos v krátkodobých ukazatelích.
Ezofagokardioplastika a ezofagektomie
Ezofagektomie je rozsáhlý výkon zatížený morbiditou a mortalitou. Jednoznačně je doporučena u karcinomu v terénu achalázie a u jinak neřešitelných komplikací po intervenční terapii achalázie. Ezofagektomii lze doporučit jako ultimum refugium u pokročilých stadií achalázie s tortuózním megaezofagem či v případě selhání myotomie při rekurentní nebo perzistující dysfagii [46,47]. Zvažována je u refluxních striktur.
Ezofagektomii však lze předejít i u vyšších stadií achalázie po selhání předchozí instrumentační terapie na jícnu, a to až v 75 % III. stadia achalázie a 33 % případů IV. stadia, limitací této studie je dosud nezahrnutá možnost provedení POEM [44].
Chirurgickou alternativou pro případ selhání jiných orgán zachovávajících postupů (re-LHM, POEM, pneumatická dilatace) je provedení ezofagokardioplastiky [48,49]. Princip tohoto laparoskopického výkonu spočívá v narovnání dolního hrudního a břišního jícnu po jeho transhiatální mobilizaci. Následně se provede ezofagopexe k hiátu. Po přiložení fundu k dolní části jícnu a provedení přední gastrostomie a ezofagotomie uděláme staplerovou suturu s discizí dolního jícnového svěrače a následnou suturu přední vrstvy manuálně či staplerově. Časné výsledky u těchto zpravidla malých kohort pacientů jsou velmi dobré, reflux je sledován asi ve 25 % případů.
ZÁVĚR
Současný přístup k terapii achalázie akcentuje endoskopické metody terapie, zejména POEM. Chirurgická terapie zůstává nadále bezpečnou variantou zejména u nemocných, kteří nejsou vhodní pro endoskopickou terapii, nebo u nemocných s pokročilými nálezy achalázie. Hlavní přidanou hodnotou POEM je řešení spastických poruch jícnu a při „re-do“ myotomii. Laparoskopická Hellerova myotomie by nadále měla být pro vysokou bezpečnost a srovnatelné výsledky součástí terapeutického algoritmu. Vyšší incidence gastroezofageálního refluxu je oproti laparoskopické myotomii i pneumatickým dilatacím provázena častějším dlouhodobým podáváním inhibitorů protonové pumpy. Nadále by lékař měl nabídnout standardní metody terapie vhodné pro daný typ onemocnění s vysvětlením výhod a nevýhod. Lze předpokládat, že budoucí snaha o identifikaci pacientů rizikových z rozvoje pooperačního refluxu povede k diferenciaci indikace laparoskopického (robotického) přístupu a POEM, případně může vést k synchronní či metachronní indikaci endoskopické či laparoskopické konstrukce manžety.
Seznam zkratek:
DJS – dolní jícnový svěrač
EndoFLIP − endoskopická lumen-impedanční sonda, endoscopic lumen-impedance probe
LHM – laparoskopická Hellerova myotomie
NOSCAR – Natural Orifice Surgery Consortium for Assessment and Research
NOTES – natural orifice transluminal endoscopic surgery
POEM – perorální endoskopická myotomie
STER – submukózní tunelizační endoskopická resekce
Z-POEM – perorální endoskopická myotomie Zenkerova divertiklu
Podpořeno grantem MZ ČR – RVO (FNOl, 00098892).
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
MUDr. Martin Stašek, Ph.D.
I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc
I. P. Pavlova 185/6
779 00 Olomouc
e-mail: martin.stasek@fnol.cz
Zdroje
1. Heller E. Extramukose Kardiaplastik beim chronischen Kardiospasmus mit Dilatation des Oesophagus. Mitt Grenzgeb Med Chir. 1914;27:141–149.
2. Fisichella PM, Patti MG. From Heller to POEM (1914−2014): a 100-year history of surgery for achalasia. J Gastrointest Surg. 2014 Oct;18(10):1870−1875. doi:10.1007/ s11605-014-2547-8.
3. Inoue H, Minami H, Kobayashi Y, et al. Peroral endoscopic myotomy (POEM) for esophageal achalasia. Endoscopy 2010 Apr;42(4):265−271. doi:10.1055/s-0029-1244080.
4. Weusten BLAM, Barret M, Bredenoord AJ, et al. Endoscopic management of gastrointestinal motility disorders – part 1: European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) guideline. Endoscopy 2020 Jun;52(6):498−515. doi:10.1055/a-1160-5549. Erratum in: Endoscopy. 2020 Jun;52(6):C6.
5. Zaninotto G, Bennett C, Boeckxstaens G, et al. The 2018 ISDE achalasia guidelines. Dis Esophagus 2018 Sep 1;31(9). doi:10.1093/dote/doy071. PMID: 30169645.
6. Oude Nijhuis RAB, Zaninotto G, Roman S, et al. European guidelines on achalasia: United European Gastroenterology and European Society of Neurogastroenterology and Motility recommendations. United European Gastroenterol J. 2020;8(1):13−33. doi:10.1177/2050640620903213.
7. Herbella FAM, Patti MG. Laparoscopic Heller myotomy and fundoplication in patients with end-stage achalasia. World J Surg. 2015;39, 1631–1633. https://doi. org/10.1007/s00268-014-2940-1.
8. Herbella FAM, Del Grande LM, Schlottmann F, et al. Changes in the treatment of primary esophageal motility disorders imposed by the new classification for esophageal motility disorders on high resolution manometry (Chicago Classification 4.0). Adv Ther. 2021 May;38(5):2017−2026. doi:10.1007/ s12325-021-01714-w.
9. Kala Z, Dolina J, Kysela P, et al. Intraoperative manometry of the lower esophageal sphincter pressure during laparoscopic antireflux surgery with a mechanical calibration – early results. Hepatogastroenterology 2006 Sep-Oct;53(71):710−714. PMID: 17086874.
10. Mattioli S, Ruffato A, Lugaresi M, et al. Long-term results of the Heller-Dor operation with intraoperative manometry for the treatment of esophageal achalasia. J Thorac Cardiovasc Surg. 2010 Nov;140(5):962−969. doi:10.1016/j. jtcvs.2010.07.053.
11. Adikibi BT, MacKinlay GA, Munro FD, et al. Intraoperative upper GI endoscopy ensures an adequate laparoscopic Heller’s myotomy. J Laparoendosc Adv Surg Tech A. 2009 Oct;19(5):687−689. doi:10.1089/lap.2008.0156.
12. Di Martino N, Marano L, Torelli F, et al. The calibrated laparoscopic Heller myotomy with fundoplication. Ann Ital Chir. 2013 Sep-Oct;84(5):505−510. PMID: 24141279.
13. Kwiatek MA, Pandolfino JE, Hirano I, et al. Esophagogastric junction distensibility assessed with an endoscopic functional luminal imaging probe (EndoFLIP). Gastrointest Endosc. 2010 Aug;72(2):272−278. doi:10.1016/j. gie.2010.01.069.
14. Rohof WO, Hirsch DP, Kessing BF, et al. Efficacy of treatment for patients with achalasia depends on the distensibility of the esophagogastric junction. Gastroenterology 2012 Aug;143(2):328−335. doi:10.1053/j.gastro.2012.04.048.
15. Gelfond M, Rozen P, Gilat T. Isosorbide dinitrate and nifedipine treatment of achalasia: a clinical, manometric and radionuclide evaluation. Gastroenterology 1982 Nov;83(5):963−969. PMID: 6288509.
16. Boeckxstaens GE, Zaninotto G, Richter JE. Achalasia. Lancet 2014 Jan 4;383(9911):83−93. doi:10.1016/S0140- 6736(13)60651-0.
17. Moonen A, Annese V, Belmans A, et al. Long-term results of the European achalasia trial: a multicentre randomised controlled trial comparing pneumatic dilation versus laparoscopic Heller myotomy. Gut 2016 May;65(5):732−739. doi:10.1136/gutjnl-2015-310602.
18. Pasricha PJ, Ravich WJ, Hendrix TR, et al. Intrasphincteric botulinum toxin for the treatment of achalasia. N Engl J Med. 1995; 332:774−778. doi:10.1056/ NEJM199503233321203.
19. Horgan S, Hudda K, Eubanks T, et al. Does botulinum toxin injection make esophagomyotomy a more difficult operation? Surg Endosc. 1999 Jun;13(6):576−579. doi:10.1007/s004649901044.
20. Sumiyama K, Gostout CJ, Rajan E, et al. Transesophageal mediastinoscopy by submucosal endoscopy with mucosal flap safety valve technique. Gastrointest Endosc. 2007 Apr;65(4):679−683. doi:10.1016/j.gie.2006.10.017.
21. Yoshizumi F, Yasuda K, Kawaguchi K, et al. Submucosal tunneling using endoscopic submucosal dissection for peritoneal access and closure in natural orifice transluminal endoscopic surgery: a porcine survival study. Endoscopy 2009 Aug;41(8):707−711. doi:10.1055/s-0029-1214959.
22. Pasricha PJ, Hawari R, Ahmed I, et al. Submucosal endoscopic esophageal myotomy: a novel experimental approach for the treatment of achalasia. Endoscopy 2007 Sep;39(9):761−764. doi:10.1055/s-2007-966764.
23. Ngamruengphong S, von Rahden BH, Filser J, et al. Intraoperative measurement of esophagogastric junction cross-sectional area by impedance planimetry correlates with clinical outcomes of peroral endoscopic myotomy for achalasia: a multicenter study. Surg Endosc. 2016 Jul;30(7):2886−2894. doi:10.1007/ s00464-015-4574-2.
24. Bechara R, Onimaru M, Ikeda H, et al. Per-oral endoscopic myotomy, 1000 cases later: pearls, pitfalls, and practical considerations. Gastrointest Endosc. 2016 Aug;84(2):330−338. doi:10.1016/j. gie.2016.03.1469.
25. Ponds FA, Fockens P, Lei A, et al. Effect of peroral endoscopic myotomy vs pneumatic dilation on symptom severity and treatment outcomes among treatment-naive patients with achalasia: A randomized clinical trial. JAMA 2019 Jul 9;322(2):134−144. doi:10.1001/ jama.2019.8859.
26. Martinek J, Svecova H, Vackova Z, et al. Per-oral endoscopic myotomy (POEM): mid-term efficacy and safety. Surg Endosc. 2018 Mar;32(3):1293−1302. doi:10.1007/s00464-017-5807-3.
27. Akintoye E, Kumar N, Obaitan I, et al. Peroral endoscopic myotomy: a meta-analysis. Endoscopy 2016 Dec;48(12):1059−1068. doi:10.1055/s-0042-114426.
28. Zhang XC, Li QL, Xu MD, et al. Major perioperative adverse events of peroral endoscopic myotomy: a systematic 5-year analysis. Endoscopy 2016 Nov;48(11):967−978. doi:10.1055/s-0042-110397.
29. Campos GM, Vittinghoff E, Rabl C, et al. Endoscopic and surgical treatments for achalasia: a systematic review and meta-analysis. Ann Surg. 2009 Jan;249(1):45−57. doi:10.1097/ SLA.0b013e31818e43ab.
30. Horgan S, Galvani C, Gorodner MV, et al. Robotic-assisted Heller myotomy versus laparoscopic Heller myotomy for the treatment of esophageal achalasia: multicenter study. J Gastrointest Surg. 2005 Nov;9(8):1020−1029; discussion 1029−1030. doi:10.1016/j.gassur. 2005.06.026.
31. Melvin WS, Dundon JM, Talamini M, et al. Computer-enhanced robotic telesurgery minimizes esophageal perforation during Heller myotomy. Surgery 2005 Oct;138(4):553-8; discussion 558−559. doi:10.1016/j.surg.2005.07.025.
32. Chan SM, Wu JC, Teoh AY, et al. Comparison of early outcomes and quality of life after laparoscopic Heller’s cardiomyotomy to peroral endoscopic myotomy for treatment of achalasia. Dig Endosc. 2016 Jan;28(1):27−32. doi:10.1111/den.12507.
33. Kumbhari V, Tieu AH, Onimaru M, et al. Peroral endoscopic myotomy (POEM) vs laparoscopic Heller myotomy (LHM) for the treatment of type III achalasia in 75 patients: a multicenter comparative study. Endosc Int Open. 2015 Jun;3(3):E195−201. doi:10.1055/s-0034-1391668.
34. Zhang Y, Wang H, Chen X, et al. Per-oral endoscopic myotomy versus laparoscopic Heller myotomy for achalasia: A meta-analysis of nonrandomized comparative studies. Medicine (Baltimore) 2016;95(6):e2736. doi:10.1097/ MD.0000000000002736.
35. Schlottmann F, Luckett DJ, Fine J, et al. Laparoscopic Heller myotomy versus peroral endoscopic myotomy (POEM) for achalasia: A systematic review and meta-analysis. Ann Surg. 2018 Mar;267(3):451−460. doi:10.1097/ SLA.0000000000002311.
36. Rawlings A, Soper NJ, Oelschlager B, et al. Laparoscopic Dor versus Toupet fundoplication following Heller myotomy for achalasia: results of a multicenter, prospective, randomized-controlled trial. Surg Endosc. 2012 Jan;26(1):18−26. doi:10.1007/s00464-011-1822-y.
37. Stavropoulos SN, Desilets DJ, Fuchs KH, et al. Per-oral endoscopic myotomy white paper summary. White Paper Committee. Gastrointest Endosc. 2014 Jul;80(1):1−15. doi:10.1016/j.gie.2014.04.014.
38. Khoraki J, Campos GM, Alwatari Y, et al. Perioperative outcomes of inpatient laparoscopic Heller myotomy and peroral endoscopic myotomy in the United States. Surgery 2021 Nov;10:S0039- 6060(21)00979-X. doi:10.1016/j. surg.2021.10.019.
39. Werner YB, Hakanson B, Martinek J, et al. Endoscopic or surgical myotomy in patients with idiopathic achalasia. N Engl J Med. 2019 Dec 5;381(23):2219−2229. doi: 10.1056/NEJMoa1905380.
40. Inoue H, Ueno A, Shimamura Y, et al. Peroral endoscopic myotomy and fundoplication: a novel NOTES procedure. Endoscopy 2019 Feb;51(2):161−164. doi:10.1055/a-0820-2731.
41. Bapaye A, Dashatwar P, Dharamsi S, et al. Single-session endoscopic fundoplication after peroral endoscopic myotomy (POEM+F) for prevention of post gastroesophageal reflux – 1-year follow-up study. Endoscopy 2021 Nov;53(11):1114−1121. doi:10.1055/a-1332-5911.
42. Gouda BP, Nelson T, Bhoyrul S. Revisional surgery after Heller myotomy for treatment of achalasia: a comparative analysis focusing on operative approach. Indian J Surg. 2012;74(4):309−313. doi:10.1007/ s12262-011-0402-7.
43. Fernandez-Ananin S, Fernández AF, Balagué C, et al. What to do when Heller’s myotomy fails? Pneumatic dilatation, laparoscopic remyotomy or peroral endoscopic myotomy: A systematic review. J Minim Access Surg. 2018;14(3):177−184. doi:10.4103/jmas.JMAS_94_17.
44. Loviscek MF, Wright AS, Hinojosa MW, et al. Recurrent dysphagia after Heller myotomy: is esophagectomy always the answer? J Am Coll Surg. 2013 Apr;216(4):736−743; discussion 743–4. doi:10.1016/j.jamcollsurg.2012.12.008.
45. Fumagalli U, Rosati R, De Pascale S, et al. Repeated surgical or endoscopic myotomy for recurrent dysphagia in patients after previous myotomy for achalasia. J Gastrointest Surg. 2016 Mar;20(3):494−499. doi:10.1007/s11605-015-3031-9.
46. Devaney EJ, Lannettoni MD, Orringer MB, et al. Esophagectomy for achalasia: patient selection and clinical experience. Ann Thorac Surg. 2001 Sep;72(3):854−858. doi:10.1016/s0003- 4975(01)02890-9.
47. Rodgers M, Jobe BA, O’Rourke RW, et al. Case volume as a predictor of inpatient mortality after esophagectomy. Arch Surg. 2007 Sep;142(9):829−839. doi:10.1001/archsurg.142.9.829.
48. Dehn TC, Slater M, Trudgill NJ, et al. Laparoscopic stapled cardioplasty for failed treatment of achalasia. Br J Surg. 2012 Sep;99(9):1242−1245. doi:10.1002/ bjs.8816.
49. Agarwal AK, Javed A. Laparoscopic esophagogastroplasty: a minimally invasive alternative to esophagectomy in the surgical management of megaesophagus with axis deviation. Surg Endosc. 2013 Jun;27(6):2238−2242. doi:10.1007/ s00464-012-2751-0.
Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicínaČlánek vyšel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2022 Číslo 4
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- Neodolpasse je bezpečný přípravek v krátkodobé léčbě bolesti
Nejčtenější v tomto čísle
- Naše technika torakoskopické resekce prvního žebra – kazuistika
- Achalázie – postavení chirurgie v současné terapii
- Možnosti využití mezenchymálních kmenových buněk v léčbě nespecifických střevních zánětů − systematický přehled literatury
- Laparoskopická chirurgie v České republice – (dez)informace o stavu?