Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz 2007–2010

Souhrn

Změny v nemocenském pojištění uskutečněné od 1. ledna 2009 poměrně významně ovlivnily vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Statisticky lze dopad uvedených změn sledovat v letech 2007–2010, a to ve všech základních ukazatelích nemocenského pojištění. Zajímavé je i sledování průměrného trvání jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti podle vybraných skupin diagnóz v souvislosti se změnami v nemocenském pojištění. Zjištěné statistické údaje si zaslouží být dále předmětem hlubší analýzy pro hodnocení skutečných dopadů nejen ekonomických.

Klíčová slova:
zákon o nemocenském pojištění – statistické údaje – délka trvání pracovní neschopnosti

Úvod

Vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz v České republice v roce 2009 a 2010 významnou měrou ovlivnily změny v nemocenském pojištění uskutečněné od 1. ledna 2009. Od 1. ledna 2009 je nemocenské pojištění upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Změna uvedeného zákona o nemocenském pojištění přinesla také některé metodické odlišnosti při vykazování čerpání nemocenské proti dosavadní praxi. To se promítlo i ve sběru a zpracování dat na České správě sociálního zabezpečení. Tato data jsou administrativním informačním zdrojem pro výpočet ukazatelů nemocnosti.

Statistické údaje k pracovní neschopnosti v letech 2007–2010

Při hodnocení statistických údajů sledovaných let vycházíme ze základních ukazatelů nemocenského pojištění – tabulka 1.

Průměrný počet nemocensky pojištěných v roce 2010 činil téměř 4,311 mil. osob, což je cca o 1,2 % více než v roce 2009, kdy počet nemocensky pojištěných osob činil 4,253 mil. V předchozích letech 2007–2009 byl tento trend opačný – v roce 2009 bylo nemocensky pojištěných osob o 7 % méně než v roce 2008 a o 8 % méně než v roce 2007. Z výsledků statistiky výběrového šetření pracovních sil došlo například meziročně 2008/2009 u zaměstnanců k téměř 6procentnímu poklesu, což koresponduje s celkovým poklesem zaměstnanosti z důvodu krize.

Počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti celkem meziročně 2008/2009 se snížil z 2,221 mil. na 1,441 mil. případů (tj. téměř o 35 %). Tento vývoj je mimo jiné i odrazem výše uvedených změn ve vyplácení nemocenské. Meziroční pokles 2007/2008 nebyl tak výrazný – z 2 726 mil. na 2,221 mil. (tj. o 20 %). Ve srovnání let 2009/2010 došlo k poklesu z 1,441 mil. na 1,325 mil., tj. o cca 8 %.

Značný pokles krátkodobých pracovních neschopností se odrazil na druhé straně ve značném nárůstu průměrné délky trvání jednoho případu pracovní neschopnosti v roce 2009 z 39,1 na 48,3 dní, tj. v průměru o 9,2 dne, přičemž nárůst v roce 2008 oproti roku 2007 byl z 34,6 na 39,1 dne, tj. o 4,5 dne. Ve srovnání let 2009/2010 došlo k poklesu počtu dní průměrné délky trvání jednoho případu pracovní neschopnosti téměř o 2 dny.

Průměrné procento pracovní neschopnosti v roce 2010 meziročně pokleslo o dalších 0,42, a dostalo se tak na historicky nejnižší úroveň od počátku 60. let minulého století, od kdy je statistika pracovní neschopnosti sledována. Tento pokles není již tak velký jako v roce 2009, kdy meziroční pokles k roku 2008 činil celý procentní bod. Meziroční pokles 2008/2007 byl o 0,4 procentního bodu.

Délka trvání pracovní neschopnosti v letech 2007–2010

Sledování intervalového trvání délky pracovní neschopnosti provádí ČSSZ od roku 2007 – tabulka 2.

Délka pracovní neschopnosti v intervalu do 30 dní představuje téměř dvě třetiny podílu na celkovém počtu pracovních neschopností v letech 2008–2010, v roce 2007 to bylo cca 71 %. Pracovní neschopnost v intervalu 30–90 dnů představuje dalších cca 22 % v roce 2010, cca 21 % v letech 2008 a 2009, v roce 2007 se jedná o 20 %. Zbytek cca 14 % v roce 2010, cca 15 % v roce 2009, 17 % v roce 2008 a 9 % v roce 2007 připadá na pracovní neschopnosti trvající více než 90 dní.

Průměrné trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti v letech 2007–2010 podle vybraných skupin diagnóz (ve dnech)

Průměrné trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti se sleduje ve vybraných skupinách diagnóz (tabulka 3 a graf 1). V případě tuberkulózy není údaj v roce 2008 k dispozici, údaj za rok 2007 je nepřesný, neboť vzhledem k charakteru nemoci lze předpokládat léčení podstatně delší, než je uvedená průměrná doba 48 dní.

Z přehledu jednotlivých skupin diagnóz je patrné prodlužování průměrného trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti téměř ve všech sledovaných skupinách v letech 2007–2009. V roce 2010 došlo k mírnému zkrácení průměrného trvání 1 případu dočasné pracovní neschopnosti (cca o 1,4 dne) při součtu za všechny diagnózy, přičemž nejvýraznější úbytek lze pozorovat u nemocí nervové, trávicí, oběhové a pohybové soustavy a nemocí kůže. Naopak výrazný nárůst lze pozorovat v roce 2010 u onemocnění tuberkulózou. Pro přehled a srovnání údajů jednotlivých let je názornější grafické zpracování.

Z hlediska sledování dočasné pracovní neschopnosti ve vztahu k diagnóze je zajímavá statistika ukončených případů pracovní neschopnosti a délka trvání 1 pracovní neschopnosti u dvou vybraných sledovaných diagnóz, které ovlivňují krátkodobou pracovní neschopnost – akutní infekce dýchacích cest a chřipky. Jedná se o diagnózy, u nichž se při nekomplikovaném průběhu předpokládá délka pracovní neschopnosti v řádu 1–2 týdnů. V případě akutních infekcí dýchacích cest došlo v průběhu let 2007–2010 k poklesu počtu ukončených případů pracovní neschopnosti o více než 50 % u obou diagnóz, přičemž délka trvání 1 pracovní neschopnosti se zvýšila jen nepatrně v případě akutních infekcí dýchacích cest a u chřipky došlo dokonce k mírnému snížení. Podrobnější údaje jsou uvedeny v tabulce 4.

Závěr

Na základě uvedených statistik lze obecně konstatovat, že v průběhu čtyř sledovaných let ubylo případů dočasné pracovní neschopnosti (DPN) kratších 30 dnů, ale podíl počtu DPN ve stanovených intervalech na celkovém počtu případů DPN je téměř shodný. Důvody snížení počtu pracovních neschopností lze spatřovat ve třech rovinách. První skupinu tvoří pojištěnci, kteří dříve čerpali DPN nedůvodně, a proto ji v současné době již nečerpají. Druhou skupinu tvoří pojištěnci, kteří o DPN nežádají, a to zejména z důvodu změn v nemocenském pojištění, a nemoc zvládají samoléčbou a čerpáním dovolené v případě obtíží, pro které nemohou vykonávat svou práci. Třetí skupinu tvoří ti pojištěnci, kterým je DPN přiznána pro dané onemocnění a DPN čerpají klasickým způsobem.

Příčiny prodloužené průměrné doby trvání 1 případu DPN (např. u nemocí duševních, nervové soustavy a pohybové soustavy) a podrobnější odůvodnění změn ostatních ukazatelů by měly být předmětem hlubší analýzy ze strany lékařské posudkové služby ČSSZ. Uvedený přehled základních ukazatelů dočasné pracovní neschopnosti je zaměřen především na statistické údaje sledovaných let.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Alena Váňová

Odbor PS MPSV

Na Poříčním právu 1/376

128 01 Praha 2

e-mail: posudkove@ipvz.cz