Příspěvek k návrhu aktualizace českého seznamu nemocí z povolání

ÚVOD

Nemoci z povolání představují zdravotně, společensky i ekonomicky závažný důsledek expozice rizikovým faktorům práce. Kromě potíží způsobených pracovníkům a jejich rodinám, jsou související náklady z hlediska odškodnění, ztracených pracovních dnů, přerušené výroby, výdajů na zdravotní péči a rekvalifikaci pracovníků obrovské. Přitom racionální ochrana pracovníků před těmito poškozeními představuje jen zlomek těchto prostředků. Kromě vyhledávání a eliminace rizikových faktorů je rovněž nezbytné sledování zdravotního stavu pracovníků a v případě vzniklého poškození zdraví posoudit souvislost s pracovními podmínkami, provést precizní diferenciální diagnostiku, respektovat platná kritéria pro uznání nemoci z povolání, aby posuzování bylo v České republice (ČR) jednotné. Tato kritéria jsou ukotvena zejména v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání [1].

Seznam nemocí z povolání (dále Seznam) platný v současné době v ČR (rok 2024) odráží seznamy nemocí z povolání Mezinárodní organizace práce i Evropské unie, přičemž respektuje české národní podmínky. Nové technologické postupy a výsledky vědeckého poznání, ale i získané praktické zkušenosti v rámci posuzování a uznávání nemocí z povolání, jak v oblasti klinické diagnostiky, tak v oblasti hodnocení expozičních podmínek a rovněž aspekt harmonizace v rámci Evropské unie i s ohledem na volný trh práce, vedou k potřebě opakované aktualizace Seznamu. Současný seznam byl naposledy novelizován nařízením vlády č. 451/2022 Sb. [2]. Ministerstvo zdravotnictví České republiky (MZ) hodlá přistoupit k další potřebné aktualizaci a vyzvalo odborníky zejména cestou odborných společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně – Společnosti nemocí z povolání (SNzP) a Společnosti pracovního lékařství (SPL) – k podání návrhů na tyto změny.

Autoři si jsou vědomi, že ke konečné nové formulaci položek Seznamu povede v některých případech ještě dlouhá cesta a množství práce nejen pracovních lékařů, ale interdisciplinárních týmů, včetně sociálního dialogu. Práce uvádí návrhy, které nejsou a ani nemohou být konečné či vyčerpávající, přičemž již v odborné komunitě rezonují. Cílem je upozornit i na související vědecké poznatky a vytvořit podklad pro odbornou diskusi a hledání konsenzu pro následné případné legislativní ukotvení změn.

V současné době byla získána metodická podpora Metodického centra NIKEZ (Národní institut kvality a excelence zdravotnictví [3]) pro operativní doporučení:„Nová a přicházející poškození zdraví z práce formou nemoci z povolání“, což by mohlo snažení odborníků posunout vpřed. Každé operativní doporučení směřuje k uveřejnění metodického návodu ve Věstníku MZ a může být v některých případech zároveň podkladem i pro změnu znění příslušné položky Seznamu.

RÁMCOVÉ NÁVRHY ZMĚN SEZNAMU

Kapitola II., pol. 4.

Současné znění nemoci z povolání v Seznamu: Percepční kochleární vada sluchu způsobená hlukem. U osob do dosažení 30 let věku při celkové ztrátě sluchu dosahující hranici 40 % dle Fowlera. U osob starších 30 let věku se hranice zvyšuje o 1 % za každé 2 roky věku. U osob starších 50 let věku celková ztráta sluchu dosahující hranici 50 % dle Fowlera.

Úvaha k možné změně

Nejvýznamnější pro oblast porozumění lidské řeči je oblast mezi 500 až 4000 Hz. Hodnocení ztráty sluchu v procentech navrhl E. Fowler před druhou světovou válkou a stanovil číselně význam jednotlivých frekvencí pro vnímání řeči: Za nejdůležitější považoval kmitočet 2000 Hz (úplnou ztrátu tohoto kmitočtu hodnotil 40 %), za druhou nejvýznamnější frekvenci považoval 1000 Hz (úplné ztrátě přisoudil 30 %) a úplným ztrátám kmitočtů 4000 Hz a 500 Hz přiřadil po 15 % (ztráta všech uvedených frekvencí dohromady činí 100 %, celková hodnota ztráty sluchu v procentech vznikne sečtením poměrných procentuální údajů na výše uvedených frekvencích). Audiometrií se měří práh sluchu především na čtyřech frekvencích 500, 1000, 2000 a 4000 Hz. Za nejspolehlivější informaci lze tedy považovat hodnoty ztráty sluchu v decibelech na těchto čtyřech frekvencích, a to na lepším uchu. Tento způsob je ovšem ve srovnáni s Fowlerovou metodou výrazně složitější a vyžaduje alespoň minimální znalost audiologie.

Kasl et al. zhodnotili výpovědní hodnotu Fowlerova oceňování sluchového prahu tak, že pokles sluchového prahu, hodnocený ztrátou do 20–25 %, nevede prakticky k žádné poruše rozumění řeči a ztráty od 25–40–45 % (5% rozdíl je dán strmostí prahové křivky) je možno zdařile kompenzovat zvýšenou pozorností a redundancí řeči. Překročení uvedeného limitu vede k závažnému omezení rozumění řeči, které je nutno napravit konzervativní léčbou, sluchadlem nebo chirurgickým výkonem, jehož funkční efekt lze opět dobře zhodnotit procentem podle Fowlera [4].

Také v českém prostředí však bylo nedávno použití Fowlerovy metody audiology opuštěno. Absolutní kontraindikaci zdravotní způsobilosti k řízení drážního vozidla představují poruchy sluchu při vyšetření vzdušným vedením s prahem slyšení horším než 40 dB na 500 a 1000 Hz a prahem slyšení hůře slyšícího ucha horším než 45 dB na 2000 Hz. Za uvážení případných změn pak stojí německé doporučení pro hodnocení ztráty sluchu při diagnostice nemoci z povolání [5].

Ve spolupráci s Českou lékařskou společností otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP po seznámení se se zněním položky v seznamech jiných států by bylo možné naformulovat její nové znění tak, aby došlo k harmonizaci způsobu hodnocení sluchové ztráty s okolními zeměmi (Polsko, Německo), ale i v rámci našich právních předpisů, kdy ve zmíněné vyhlášce o stanovení podmínek zdravotní způsobilosti osob k provozování dráhy a drážní dopravy je uváděn jiný způsob hodnocení sluchové ztráty [5, 6, 7]. Například v Polsku je pro uznání nemoci z povolání požadována ztráta sluchu vyjádřená jako zvýšení prahu slyšení alespoň o 45 dB na lepším uchu, vypočteno jako aritmetický průměr pro audiometrické frekvence 1, 2 a 3 kHz [7]. Tato změna Seznamu však není považována v odborné pracovnělékařské komunitě aktuálně za prioritní a řada odborníků se přiklání k zachování stávajícího hodnocení sluchové ztráty pro účely pracovnělékařských služeb i pro posuzování nemoci z povolání proto, že vyjádření sluchové ztráty v procentech zjednodušuje sledování nedoslýchavosti a její progresi v průběhu času a zejména s ohledem na léta zavedenou tradiční praxi. Nicméně pro úplnost je zde úvaha o možné úpravě uvedena.

Kapitola II., pol. 6.

Současné znění nemoci z povolání

Sekundární Raynaudův syndrom prstů rukou při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními. Objektivně prokázaný Raynaudův syndrom nejméně čtyř článků prstů rukou v chladu, ověřený pletyzmografickým vyšetřením.

Zdůvodnění změny: Klinické podmínky jsou stanoveny pro obě ruce souhrnně, závěry závazného vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví však hodnotí expozici vibracím přenášeným na horní končetiny pro každou horní končetinu samostatně.

Návrh změny

Sekundární Raynaudův syndrom ruky způsobený při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními. Objektivně prokázaný Raynaudův syndrom nejméně dvou článků prstů ruky v chladu, ověřený pletyzmografickým vyšetřením.

Tato změna se jeví jako aktuálně potřebná, a to i pro lepší srozumitelnost stanovených podmínek.

Kapitola II, pol. 11.

Současné znění nemoci z povolání

Chronická onemocnění bederní páteře způsobená dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací, spojená s dočasnou pracovní neschopností pro tuto diagnózu o celkové době trvání alespoň 12 měsíců během posledních 3 let, jejichž závažnost byla vyhodnocena:

1. v klinickém neurologickém vyšetření při hodnocení 7 parametrů, kterými jsou palpační bolestivost v lumbálním segmentu, Thomayerův příznak, Lasègueův příznak, alterace reflexů L2/4 nebo L5/S2, motorický deficit v příslušném myotomu, senzitivní deficit v příslušném dermatomu a EMG průkaz axonální léze v příslušném nervovém kořenu, a na základě tohoto vyšetření byla zjištěna abnormalita u osoby ve věku do 50 let alespoň ve 4 parametrech, ve věku od 50 do 60 let alespoň v 5 parametrech a nad 60 let věku alespoň v 6 parametrech a současně;
2. v radiologickém vyšetření, kdy v každém z těchto 3 segmentů se hodnotí morfologické změny v segmentech L3/4, L4/5 a L5/S1, kdy v každém z těchto 3 segmentů se hodnotí 5 parametrů, kterými jsou snížení meziobratlové ploténky, protruze meziobratlové ploténky, Modicovy změny stupně II nebo III obratlových těl, posun obratlového těla a artróza meziobratlových kloubů, a na základě tohoto vyšetření byla zjištěna abnormalita u osoby ve věku do 50 let alespoň v 5 parametrech, ve věku od 50 do 60 let alespoň v 6 parametrech a nad 60 let věku alespoň v 7 parametrech z celkově 15 hodnocených parametrů.

Podmínky vzniku nemoci z povolání: Nemoci vznikají při těžké fyzické práci, při které jsou příslušné struktury dlouhodobě přetěžovány natolik, že přetěžování je podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci, tj. jestliže při této práci vykonávané nejméně 3 roky alespoň 60 směn ročně kompresní síla na ploténku L4/ L5 překračuje hodnotu vycházející z limitu NIOSH US 3400 N a zohledňující relevantní antropometrické znaky osoby a ergonomické, časové a frekvenční parametry práce.

Zdůvodnění změny klinických podmínek: Kritéria položky se jeví po zkušenostech jako příliš přísná, zejména pokud se jedná o předběžnou podmínku dočasné pracovní neschopnosti o celkové době trvání alespoň 12 měsíců během posledních 3 let. V původním návrhu, který vycházel z vědeckého grantu (IGA MZ ČR č. NT/14471-3/2013 s názvem Vývoj metody ke kvantitativnímu hodnocení podílu rizikových faktorů práce na etiologii chronických onemocnění bederní páteře a formulace klinických a hygienických kritérií pro posuzování těchto onemocnění jako nemoci z povolání) byla podmínka ročního trvání potíží během posledních 3 let dokumentovaných ve zdravotnické dokumentaci. Také se ukazuje, že příliš rozsáhlé znění této položky, které rovněž nebylo takto původně navrhováno, by mělo být zkráceno, jak vyplynulo i z jednání na Lukášově dni průmyslové neurologie a neurotoxikologie, který se konal 23. října 2024 v Praze. U této položky jsou stále diskutovány i expoziční podmínky vedoucí ke vzniku onemocnění.

Návrh změny klinických podmínek

Chronická onemocnění bederní páteře způsobená dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací, spojená s pracovní neschopností pro tuto diagnózu o celkové době trvání alespoň 8 (případně 9) měsíců během posledních 3 let, jejichž závažnost byla vyhodnocena v klinickém neurologickém vyšetření a v radiologickém vyšetření nejméně jako středně závažné postižení.

V metodickém návodu (MN) uveřejněném ve Věstníku MZ, částka 15 z roku 2022 je ještě blíže vysvětlena střední tíže postižení jak v neurologickém, tak v radiologickém nálezu [8]. V aktualizovaném MN by potom mohl být vysvětlen pojem doba pracovní neschopnosti. Do doby pracovní neschopnosti by spadala nejen dočasná pracovní neschopnost pro diagnózy uvedené ve zmíněném Věstníku, ale také nejméně první stupeň invalidity či dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k práci, je-li rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované osoby s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti či na dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k práci (odpovídající podmínkám vzniku této nemoci) některá z diagnóz uvedených ve zmiňovaném Věstníku.

Změna znění klinických podmínek je po zkušenostech z praxe žádoucí, nicméně aktualizace znění položky Seznamu bude zřejmě vyžadovat práci interdisciplinárního týmu odborníků z více oblastí, a to i s ohledem na sociálně ekonomické dopady.

Kapitola III, pol. 2.

Současné znění nemoci z povolání v Seznamu: Nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice nebo pobřišnice způsobené prachem azbestu:

1. azbestóza, RTG znaky prašných změn od četnosti znaků s 2/2,12/2, u 2/2 a výše dle klasifikace Mezinárodní organizace práce,
2. hyalinóza pohrudnice s ventilační poruchou restrikčního typu,
3. mezoteliom,
4. rakovina plic, rakovina hrtanu nebo rakovina vaječníků ve spojení s azbestózou od četnosti znaků s 1/1, t 1/1, u 1/1 dle klasifikace Mezinárodní organizace práce nebo s hyalinózou pleury.

Komentář

Na pracovním jednání České a Moravskoslezské komise pro uznávání nemocí z povolání SNzP dne 20. 6. 2024 v Olomouci byla podána ze strany MZ ČR informace o nezbytnosti  novelizovat, respektive rozšířit Seznam nemocí z povolání o nádorová onemocnění gastrointestinálního traktu (GIT) z azbestu, což vyplývá ze směrnice EU (Directive 2009/148/EC ve znění směrnice 2023/2668) [9]. V této směrnici je uveden orientační seznam nemocí, které může expozice volným azbestovým vláknům přinejmenším vyvolávat, jsou to: azbestóza, mezoteliom, rakovina plic, trávicího ústrojí, hrtanu nebo vaječníků a nemaligní pleurální onemocnění.

Podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) lze pro všechny formy azbestu považovat za prokázané tzv. cílové orgány: plíce, hrtan, mezotelium (pleura, peritoneum aj.) a vaječníky, zatímco tlusté střevo, konečník, hltan a žaludek jsou považovány za lokalizace s omezeným důkazem karcinogeneze u člověka [10]. IARC je mezinárodní agentura, která je součástí Světové zdravotnické organizace a koordinuje výzkum příčin nádorových onemocnění. Vede oficiální databázi kategorizující karcinogeny a vydává monografie věnované jednotlivým činidlům. Nicméně nevydává právní předpisy závazné pro Českou republiku, jako to činí např. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA). U maligních onemocnění bylo na základě dosud praktikovaných posudkových kritérií postupováno tak, že za profesionální mohla být uznána onemocnění v lokalizaci, pro kterou je karcinogeneze pro člověka dle IARC dostatečně prokázána. Navíc u rakoviny plic, hrtanu i ovaria je k uznání profesionality požadováno v ČR i další poškození ve smyslu azbestózy či hyalinózy pleury. V Polsku či Německu je k této podmínce dalšího poškození vlivem azbestu přidána expoziční podmínka vyplývající z kumulativní expozice volným azbestovým vláknům [7, 11]. Otázkou je, jak by se u těchto onemocnění mělo přistupovat k ověřování podmínek vzniku těchto onemocnění, respektive zda by mělo v těchto případech hrát roli i ověření míry expozice volným azbestovým vláknům.

Zatím tedy změna této položky, eventuálně její podoba nejsou rozhodnuty. Nicméně MZ v této oblasti vyvíjí aktivitu tak, aby výsledek odpovídal současným vědeckým poznatkům a plnil i funkci preventivní.

Kapitola III, pol. 13.

Současné znění nemoci z povolání v Seznamu: Chronická obstrukční plicní nemoc s FEV1/FVC méně než 0,70 a FEV1 50 % referenčních hodnot nebo méně (CHOPN stadium III).

Komentář

Ke zvážení je, zda již nepoužít ve znění položky nová doporučení pro interpretaci plicních funkcí [12, 13, 14, 15], i když stále je možné používat i hodnocení tradiční. Jako důležitější se jeví umožnit uznávání této nemoci i dalším pracovníkům v riziku prachu s obsahem volného krystalického kysličníku křemičitého, nikoliv tedy jen pracujícím při těžbě v podzemí černouhelných dolů. V tomto případě se jedná o změnu expozičních kritérií a změna by vyžadovala důkladné ověření správnosti návrhu na podkladě aktuálních vědeckých poznatků, což by mohl být námět pro další spolupráci s Národním institutem kvality a excelence zdravotnictví (NIKEZ).

Kapitola V, pol. 1.

Současné znění nemoci z povolání v Seznamu: Nemoci přenosné a parazitární s přenosem z člověka na člověka nebo s dalšími způsoby přenosu.

Znění podmínek vzniku nemoci z povolání: Nemoci vznikají při práci, u níž je prokázáno riziko nákazy.

Odůvodnění změny

Na již zmíněném pracovním jednání České a Moravskoslezské komise pro uznávání nemocí z povolání SNzP v červnu 2024 v Olomouci byla tlumočena již opakovaná žádost MZ o úpravu podmínek uznávání, zejména respiračních infekčních onemocnění, především covidu-19. Nové znění položky by mělo zamezit uznávání nemoci z povolání v případě velmi lehkých forem onemocnění s ohledem na to, že i u jiných nemocí z povolání je vyžadována určitá, většinou nejméně střední tíže daného poškození zdraví.

Úvaha k podmínkám uznávání covidu-19 za nemoc z povolání

Na tomto místě citujeme Stanovisko výboru SPL k podmínkám uznání nemoci covidu-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. k datu 17. 11. 2023 (2. aktualizované znění):

„Nemoc označovaná COVID-19 je vysoce infekční onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2 přenosné z člověka na člověka. Vznik onemocnění při výkonu povolání, při práci je možný. Pro uznání COVID-19 za nemoc z povolání musí být splněny tyto podmínky:

1. Onemocnění musí být prokázáno klinicky jako středně závažné (zejména pneumonie) a musí být rovněž potvrzeno validním vyšetřením přímým průkazem původce nákazy metodou polymerázové řetězové reakce (PCR) nebo průkazem antigenu provedeným ve zdravotnickém zařízení.
2. Hygienickým/epidemiologickým šetřením musí být ověřeno, že jsou splněny podmínky práce uvedené v seznamu nemocí z povolání. Pokud nemoc COVID-19 vznikla při práci, u níž je hygienicky (epidemiologicky) prokázáno riziko nákazy, uznává a hlásí se jako nemoc z povolání přenosná (kapitola V, položka 1, případně pol. 3 seznamu nemocí z povolání). Slovním spojením

„riziko nákazy“ se rozumí vyšší pravděpodobnost přenosu nákazy při vlastním výkonu práce než v jiném obvyklém kontaktu s jinými osobami, a to i při epidemickém výskytu onemocnění.“ Stanovisko je uveřejněno na webových stránkách SPL [16].

Klinickým podmínkám pro uznávání covidu-19 za nemoc z povolání se věnuje metodický návod (MN) uveřejněný ve Věstníku MZ, částka 8 z roku 2024 [17]. V MN je uvedeno: „Pro uznání covid-19 za nemoc z povolání musí být splněna minimálně tato klinická podmínka:

1. onemocnění musí proběhnout s klinickými příznaky zjištěnými lékařem a
2. musí být potvrzeno laboratorním vyšetřením. Za jednoznačný laboratorní průkaz etiologie onemocnění se považuje vyšetření diagnostickou soupravou na principu polymerázové řetězové reakce (PCR) nebo antigenní test konfirmovaný PCR. Antigenní test i PCR test musí být výrobcem určený pro profesionální použití a provedený ve zdravotnickém zařízení.“

MN tedy nezpřísňuje klinická kritéria ve smyslu tíže postižení, ale určuje pravidla pro laboratorní průkaz nemoci pro účely posouzení a uznání nemoci z povolání a nejedná se o legislativní předpis. Nejnovější doporučený postup Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP (z října 2024) k diagnostice a léčbě covid-19 uvádí v diagnostice covid-19 prioritně antigenní testy, až v případě jejich negativity a současné přítomnosti klinických příznaků je doporučován PCR test [18]. V současné době je také možné, že praktický lékař nebo jiný zdravotník nebude ještě obeznámen s tím, že PCR test je pro uznání nemoci z povolání potřebný a také sledované náklady na laboratorní metody mohou lékaře odrazovat od toho PCR test, který je dražší než test antigenní, indikovat. Je tedy správné o novém MN odbornou veřejnost a nejen ji, dostatečně informovat.

Co se týká expozičních podmínek, zaslalo MZ ČR aktuálně (říjen 2024) do vnitřního připomínkového řízení

„Metodický návod k zajištění jednotného postupu při posuzování a uznávání covid-19 jako nemoci z povolání – hygienická část“. Zde je uvedeno, že pro splnění hygienického kritéria je nutné vždy provést v rámci ověřování podmínek vzniku onemocnění individuální posouzení a zhodnocení možné míry rizika nákazy. Termín riziko nákazy je vysvětlen (v souladu se stanoviskem SPL) takto: „Riziko nákazy znamená prokázání přímé či vysoce pravděpodobné epidemiologické souvislosti přenosu nákazy v rámci výkonu povolání posuzované osoby v době předmětné (sledované období) pro vznik nemoci. Jedná se o vyšší pravděpodobnost přenosu nákazy při vlastním výkonu práce než v jiném obvyklém kontaktu s jinými osobami, a to i při epidemickém výskytu onemocnění. Za jiné osoby nejsou považováni spolupracovníci. Není hodnocena profese, kterou posuzovaná osoba vykonává/vykonávala, nýbrž výše uvedené riziko nákazy. „Připomínkové řízení k metodickému návodu (MN) zatím nebylo ukončeno, nicméně předběžně se jeví MN jako vítaný a vystihující hygienickou podmínku nutnou pro uznání nemoci z povolání.“

Ke změně znění klinických podmínek položky 1 (eventuálně 3) kapitoly V. Seznamu

MZ se obrátilo počátkem srpna 2023 dopisem na odborné společnosti, SNzP i SPL s žádostí o návrh na zpřísnění této položky, zejména respiračních onemocnění s ohledem na to, že i jiné nemocí z povolání jsou uznávány až od určité tíže klinické závažnosti onemocnění. Tehdy byl vytvořen návrh na změnu formulace položky, který vyzníval takto: Nemoci přenosné a parazitární s přenosem z člověka na člověka nebo s dalšími způsoby přenosu, včetně takových respiračních infekcí, které vyžadují nejméně desetidenní (variantně čtrnáctidenní) dočasnou pracovní neschopnost. Obdobně byla formulována i pol. 3 a byla vypracována i potřebná změna v nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (Nařízení vlády o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání). Nicméně návrh nebyl jednotně schválen s tím, že délka trvání dočasné pracovní neschopnosti je málo objektivní metodou pro určení tíže nemoci. Stejný osud dosud potkává i další návrhy jako např.: „Objektivními vyšetřovacími metodami potvrzené onemocnění vedoucí k výraznému omezení pracovní schopnosti a/nebo onemocnění prokázané vyšetřením u specialisty.“ nebo: „Nemoci přenosné a parazitární s přenosem z člověka na člověka nebo s dalšími způsoby přenosu včetně takových respiračních infekcí, které vyžadují delší než dvoutýdenní léčení.“

Návrh SPL ke kritériím covidu-19 uveřejněný ve výše zmíněném stanovisku nenašel rovněž jednotnou podporu, je namítáno, že nedefinuje střední tíži onemocnění. Tuto lze ovšem definovat v MN, obdobně jako je v MN v případě hygienických kritérií vysvětlen pojem riziko nákazy. A navíc je možné se opřít o definici střední tíže covidu-19 podle Doporučeného postupu Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP (verze 30/05/2022), [18]. Autoři se domnívají, že citované stanovisko SPL k uznávání covidu-19 za nemoc z povolání je správné, klinické podmínky by mohly být rozšířeny o onemocnění probíhající s komplikacemi (např. trombózy, embolie).

Někteří odborníci jsou i toho názoru, že znění položky není potřeba měnit. Zůstává tedy zatím i tato úprava ve fázi rozhodování.

Kapitola VI., pol. 1.

Současné znění pol. 1: Těžká hyperkinetická dysfonie, uzlíky na hlasivkách, těžká nedomykavost hlasivek nebo těžká fonastenie, pokud jsou trvalé a znemožňují výkon povolání kladoucího zvýšené nároky na hlas.

Odůvodnění a návrh

Kapitola je nadepsána Nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli, tedy mohly by sem patřit mimo nemocí způsobených hlasovou námahou např. i onemocnění, která jsou zařazována pod položku 58 kap. I., dále např. onemocnění bederní páteře z celotělových vibrací, onemocnění krční páteře z přetěžování, subakutní či akutní silikóza, alergická konjunktivitida, onemocnění periferních nervů a kloubů horních končetin způsobená souběžným působením vibrací a přetěžování a další onemocnění, která vznikají v příčinné souvislosti s prací nebo při práci s dostatečným průkazem rizika (např. karcinogeneze). Znění položky by mohlo být podobné jako ve slovenském seznamu nemocí z povolání, který je přílohou č. 1 k zákonu č. 461/2003