Postoj pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách k sexualitě seniorů

Souhrn

Pracovníci ve zdravotnických a sociálních službách hrají klíčovou roli při zajištění celkové pohody pacientů žijících v domovech pro seniory díky svému rozsáhlému a komplexnímu zapojení se do této péče. Ke kompletní pohodě, fyzické i psychické, patří i sexuální potřeby seniorů, což je oblast, která je často tabuizována nebo přehlížena v seniorském věku jako zbytečná či nepotřebná. Ukazuje se však, že opak je pravdou. Jedním z úkolů profesionálních pečovatelů by mělo být aktivní zapojení do procesu pozorného naslouchání sexuálním obavám a problémům seniorů, náprava mylné představy o sexualitě u starších jedinců, podpora sebevědomí rezidentů domovů pro seniory a jejich povzbuzení k otevřené komunikaci svých obav. Starší dospělí často řeší problémy týkající se sexuálního zdraví spíše sami, než aby aktivně komunikovali s formálními pečovateli. Přítomnost rozpaků, strach z ukončení pobytu v sociálním zařízení a pocit, že profesionál postrádá zájem nebo pochopení, to vše přispívá k váhavosti při řešení sexuálních záležitostí během kontaktu seniorů s personálem.

Hlavním cílem naší studie bylo prozkoumat postoje formálních pečujících v domovech pro seniory k sexualitě u starších dospělých pomocí nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce. Dotazník byl anonymní, sběr dat proběhl v měsících únor a březen 2024, elektronickou formou byl rozeslán prostřednictvím sociální platformy.

Z výsledků tohoto dotazníkového šetření vyplývá, že postoje pečujících k sexualitě seniorů nejsou signifikantně závislé na délce praxe v oboru. Určitá přímo úměrná souvislost byla zjištěna mezi ochotou komunikovat a dosaženým stupněm vzdělání, i když statisticky byla spíše méně významná. Většina respondentů sdílela názor, že starší lidé nemají v podmínkách domova pro seniory možnost se k problematice sexuality vyjádřit a že jejich sexualita je významně ovlivněna prostředím, ve kterém žijí. Všichni respondenti se shodli na tom, že sexualita ve stáří je přirozená, ale jen 56 % dotázaných se domnívalo, že je potřeba o tomto tématu se seniory hovořit. Více než čtvrtina respondentů se necítila být kompetentní o této problematice se seniory hovořit.

Tyto závěry nás vedou ke zdůraznění potřeby věnovat se této oblasti života seniorů, jelikož sexualita úzce souvisí nejen se sexem samotným, ale také obecně se vztahy a její ignorace může vést k pocitům osamění, případně až k rozvoji syndromu deprese, jehož incidence ve stáří narůstá.

Klíčová slova:

senior, sexualita, formální pečující, komunikace, osamělost, deprese, mezilidské vztahy, kompetence

Úvod

Abychom porozuměli sexualitě v celé délce života, je zásadní využívat rozmanité a komplexní zdroje dat zahrnující několik oborů. Tento přístup umožňuje zkoumat sociální, psychologické a biologické faktory ovlivňující sexuální zdraví a funkce. Vzhledem k nedostatku informací a rychlému stárnutí populace jsou reprezentativní údaje, které popisují vztah mezi sexualitou, zdravím a duševní pohodou starších lidí, nejen nezbytné, ale i naléhavé.⁽¹⁾

Pozitivní sexuální vztahy a funkce jsou stále důležitějšími ukazateli dobrého zdraví a kvality života. Lidská sexualita je univerzálním aspektem existence. Sexualita zůstává významná i ve vyšším věku a její projev může být prospěšný, zdraví posilující a výrazně zlepšující kvalitu života.⁽²⁾ Optimální sexuální život posiluje harmonii a stabilitu manželského vztahu starších jedinců i harmonii v rámci rodinné jednotky. Naplnění sexuálních potřeb mezi staršími lidmi přispívá k emocionální a sociální pohodě a je příslibem šťastného stárnutí.⁽³⁾

Stárnutí s sebou nese životní přechody, které mohou vytvářet příležitosti pro starší lidi, aby znovu definovali, co pro ně sexualita a intimita znamenají.⁽⁴⁾ Jedinci všech věkových kategorií mohou i nadále zažívat naplňující a fyzicky dobře fungující sexuální život. Existuje mnoho mylných představ o sexualitě u starších jedinců, přičemž nejrozšířenější je přesvědčení, že starší lidé postrádají sexuální touhu a nezapojují se do sexuální aktivity. Naproti tomu významná část jedinců ve věku 60 a více let se aktivně účastní sexuálních aktivit a získává z nich potěšení.⁽⁵⁾ Existuje mylný názor, že starší jedinci, zejména starší ženy, nejsou přitažliví a že sexuální aktivita starších lidí je odpudivá, nebezpečná nebo morálně nesprávná. Nesprávně se také předpokládá, že stárnutí vede k sexuálním problémům a že sexuální aktivity by měly být v pečovatelských centrech a podobných zařízeních zakázány.⁽⁶⁾ Podle zpráv je ve věku 65–74 let stále sexuálně aktivních 42 % žen a 60 % mužů.⁽⁷⁾ Mnozí senioři si pak nadále užívají sexualitu i ve věku 70 a 80 let, přičemž jedna třetina má sex alespoň dvakrát měsíčně.⁽⁸⁾

Sexuální problémy u starších dospělých mohou být varovným signálem nebo důsledkem závažného onemocnění, jako je cukrovka, infekce urogenitálního traktu nebo nádorové onemocnění.⁽⁹⁾ Dále sexualitu ovlivňují problémy, které jsou v této věkové skupině běžné, např. deprese, zdravotní poruchy, neschopnost sexu či úmrtí partnera.⁽¹⁰⁾ Nediagnostikované nebo neléčené sexuální dysfunkce či kombinace obojího mohou vést k depresi nebo sociální izolaci.⁽¹¹⁾ Psychosociální prvky, které ovlivňují sexualitu u starších jedinců, jsou většinou srovnatelné s těmi, jež ovlivňují sexualitu napříč všemi věkovými skupinami. Manželská spokojenost, životní přechody, sebeúcta, fyzický vzhled či úzkost z výkonu, zejména u mužů, to vše přispívá k tomuto jevu.⁽¹²⁾

Pracovníci ve zdravotnických a sociálních službách mají klíčovou roli při obhajobě sexuálního zdraví a celkové pohody pacientů v domovech pro seniory díky svému rozsáhlému a komplexnímu zapojení se do péče. Mezi úkoly profesionálních pečovatelů se řadí pozorné naslouchání sexuálním obavám a problémům seniorů, náprava mylné představy o sexualitě u starších jedinců, podpora sebevědomí rezidentů domovů pro seniory a povzbuzení k otevřené komunikaci s partnery, členy rodiny a přáteli.⁽¹³⁾ Navíc sexualita a tělo jsou úzce spojeny s péčí poskytovanou sestrami, které se běžně zabývají fyzickým tělem, kde se sexualita projevuje. Je smutné, že diskuse o sexualitě zůstává tabuizována a je často zakázána, a to i ve zdravotnických zařízeních.⁽¹⁴⁾

Téma sexuality u starších dospělých se v posledních letech těší stále většímu zájmu, především se zaměřením na medicínské aspekty sexuálního fungování, například na léčbu erektilní dysfunkce. Objev a dostupnost léků usnadňujících erekci přispěly k podstatnému rozšíření sexuologie, která iniciovala dříve neexistující veřejný diskurs o sexuálních funkcích ve střední a pozdější dospělosti u mužů.⁽¹⁵⁾ Avšak starší ženy, které přesahují možnosti otěhotnění (nebo reprodukční touhy), jsou v agendě zdravotnického výzkumu neviditelné. Někteří to považují za „dvojité ohrožení“, kdy průnik ageismu se sexismem činí starší ženy zranitelnějšími a opomíjenými.⁽¹⁶⁾

Starší dospělí často řeší problémy týkající se sexuálního zdraví spíše sami, než aby aktivně komunikovali s poskytovateli zdravotní péče. Přítomnost rozpaků, strach z ukončení pobytu a pocit, že profesionál postrádá zájem nebo pochopení, to vše přispívá k váhavosti při řešení sexuálních záležitostí během kontaktu seniorů s pečujícím personálem.⁽¹⁷⁾ Předsudky formálních pečujících ohledně sexuality mohou negativně ovlivnit sexuální projevy ve zdravotnických zařízeních.⁽¹⁸⁾ Nedostatečná komunikace se zdravotnickými odborníky může mít za následek zanedbávání zdravotních problémů a zvýšenou náchylnost k sexuálně přenosným infekcím. Některé výzkumy také naznačují, že i když starší člověk vznese obavy ohledně sexuálního zdraví, může dojít pouze k minimální výměně informací.⁽¹⁹⁾ Literatura uvádí, že poskytovatelé zdravotní péče věnují sexuálnímu zdraví svých starších pacientů minimální pozornost a přiznávají nedostatek sebedůvěry a pohodlí při probírání sexuálních témat s těmito pacienty.⁽²⁰⁾ Výzkumníci ukázali, že faktory ovlivňující sexuální kvalitu života u starších dospělých postrádají systematickou indukci a uspořádání.⁽²¹⁾

Cíle

Hlavním cílem naší studie bylo prozkoumat postoje zdravotnických pracovníků k se-
xualitě u starších dospělých. Očekávali jsme, že pro zdravotníky bude obtížné mluvit se staršími dospělými o sexualitě. Naše výsledky studie mají pomoci v boji proti sexismu a ageismu a upozornit na potřebu, aby zdravotničtí pracovníci absolvovali školení v oblasti sexuálního zdraví. Umožní to tak aktivní participaci při řešení problémů v oblasti sexuálního zdraví, ale i souvisejících problémů, jako je pocit osamocení a deprese.

Metody

Naše studie byla zaměřena na pracovníky ve zdravotnictví a v sociálních službách. Zajímal nás postoj těchto pracovníků k sexualitě mezi staršími lidmi. Staršími lidmi myslíme osoby nad 65 let. V naší studii jsme si položili základní otázky:

Ovlivňuje délka praxe postoj pracovníků ve zdravotnictví nebo v sociálních službách k sexualitě mezi staršími lidmi?

Ovlivňuje výše ukončeného vzdělání ochotu pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách komunikovat o problematice sexuality se staršími lidmi?

Hypotézy

H₀ Předpokládáme, že neexistuje závislost mezi délkou praxe a postojem pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách k sexualitě mezi staršími lidmi.

H₀₁Předpokládáme, že existuje závislost mezi délkou praxe a postojem pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách k sexualitě mezi staršími lidmi.

H₀Předpokládáme, že neexistuje závislost mezi výší dokončeného vzdělání a ochotou komunikovat problematiku sexuality se staršími lidmi.

H₀₁Předpokládáme, že existuje závislost mezi výší dokončeného vzdělání a ochotou komunikovat problematiku sexuality se staršími lidmi.

 

Pro naši studii jsme zvolili kvantitativní metodu s použitím nestandardizovaného dotazníku vlastní konstrukce. Tento anonymní dotazník obsahoval 18 otázek, kdy měli respondenti možnost výběru z předem daných odpovědí, případně mohli doplňovat své subjektivní poznámky. Dotazník obsahoval základní informace o respondentovi, jako je pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání, pracovní pozice a také délka vykonávaného povolání. Návratnost našeho dotazníku byla 77,8 %, konečný počet dokončených a odevzdaných dotazníků činil 105.

Z celkového počtu odpovědělo 103 (98,1 %) žen a 2 (1,9 %) muži, průměrný věk našich respondentů byl 43 let. Vysokoškolské vzdělání dosáhlo 56 (53,3 %) našich respondentů, 45 (42,9 %) respondentů absolvovalo středoškolské nebo vyšší odborné vzdělání a 4 (3,8 %) respondenti uvedli základní vzdělání nebo vyučen/a s maturitou. Na naši otázku „Na jaké pozici pracujete?“ odpovědělo 90 (85,7 %) všeobecných sester či diplomovaných sester, 6 (5,7 %) praktických sester, 6 (5,7 %) sanitářů/sanitářek nebo ošetřovatelů/ošetřovatelek a 3 (2,9 %) ostatní profese ve zdravotnictví jako laborant, radiologický pracovník nebo farmaceut (tab. 1).

Sběr dat proběhl v únoru a březnu 2024. Po ukončení sběru dat následovalo vyhodnocení získaných dat popisnou statistikou absolutních četností (n), relativních četností (%) a statistickou metodou. Následně jsme vytvořili kontingenční tabulku a Pearsonův chí-kvadrát test s hladinou významnosti α = 0,05.

 

Výsledky

Možnost seniorů vyjádřit se k problematice sexuality

K této otázce se vyjádřilo 55 (52,9 %) respondentů, kteří sdělili, že senioři spíše nemají možnost se vyjádřit k této problematice, dalších 6 (5,8 %) respondentů odpovědělo rozhodně ne. Rozhodně ano odpovědělo 19 (18,3 %) respondentů a spíše ano odpovědělo 20 (19,2 %) respondentů. Na otázku neuměli odpovědět 4 (3,8 %) dotázaní.

Postoj pracovníků ve zdravotnictví a v sociální službách k sexualitě seniorů

Padesát devět (56,2 %) respondentů uvedlo, že sexualita u lidí starších 65 let je přirozená věc a měli bychom o ní více hovořit. Nicméně 46 (43,8 %) respondentů uvedlo, že sexualita mezi staršími lidmi je přirozená, ale není nutno o ní hovořit. Co se týče vzájemné závislosti mezi délkou vykonávané praxe a postoji k sexualitě mezi seniory, zde jsme použili kontingenční tabulku 2.

Vliv fyzických a psychických změn na sexuální život seniora

Následovně odpovědělo 56 (54,4 %) dotázaných, že fyzické změny mají vliv na sexuální život seniora. Spíše ano odpovědělo 39 (37,9 %) dotázaných. Ohledně psychických změn, které mohou ovlivňovat sexuální život seniora, odpovědělo 56 dotázaných (53,8 %) rozhodně ano a dalších 43 (41,3 %) respondentů spíše ano.

Vliv prostředí na seniora

Zda má na sexualitu a intimitu vliv prostředí, v němž senior žije, odpovědělo rozhodně ano 62 (59 %) respondentů. Spíše ano uvedlo 37 (35, 2 %) dotázaných. Na otázku, zda úprava prostředí, ve kterém senior žije, může vést ke zlepšení intimního života, odpovědělo rozhodně ano 39 (37,1 %) dotázaných a spíše ano 51 (48, 6 %) dotázaných.

Kompetence a faktory ovlivňující komunikaci se staršími lidmi o jejich intimitě a sexualitě

K tomuto tématu odpovědělo 55 (53,9 %) dotázaných, že každý pracovník, který pracuje ve zdravotnictví nebo v sociálních službách a je osloven seniorem, je kompetentní odpovědět, pokud má v této problematice zkušenosti. Odpověď, že tuto problematiku má řešit psycholog/terapeut, zazněla od 18 (17,6 %) dotázaných. Jedenáct (10,8 %) odpovědělo, že k tomuto tématu je kompetentní sociální pracovník, manažer nebo takzvaný klíčový manažer. Dalších 8 (7,8 %) dotázaných odpovědělo, že kompetentní je lékař/ka. Pracovníků, kteří uvedli, že se necítí kompetentní mluvit se seniorem o jeho/jejím intimním životě, bylo 27 (25,7 %) dotázaných.

Mezi faktory ovlivňujícími ochotu komunikovat o intimitě byl vzájemný či dlouhodobý vztah s klientem/pacientem, jak uvedlo 39 (37,1 %) dotázaných. Časovou tíseň uvedlo 21 (20 %) dotázaných. Oproti tomu prostředí uvedlo 8 (7,6 %) dotázaných a pohlaví jako faktor ovlivňující komunikaci se seniorem 4 (3,8 %) dotázaní.

Ochota komunikovat se seniorem a výška ukončeného vzdělání

V naší studii ohledně ochoty komunikovat se staršími lidmi odpovědělo rozhodně ano 27 (25,7 %) dotázaných a spíše ano 48 (45,7 %) dotázaných. Závislost mezi touto ochotou a výškou ukončeného vzdělání je vyjádřena v tabulce 3. Z výsledků vyplývá, že určitá závislost existuje, ale je statisticky slabší.

Diskuse

Hlavním cílem naší studie bylo prozkoumat postoje zdravotnických pracovníků k sexualitě u starších dospělých a zjistit závislost mezi délkou praxe a postojem zdravotnických pracovníků k sexualitě. Převážná část dotázaných sice považuje sexualitu u starších lidí jako přirozenou část života a je názoru, že by se o tomto tématu mělo hovořit více, nicméně 43,8 % našich dotázaných jsou názoru, že není potřeba na toto téma dále hovořit. Ezhova et al.⁽²²⁾ ve své studii uvádí, že zdravotničtí pracovníci mají bariéry mluvit se staršími lidmi na téma se-
xualita. Mezi nejčastějšími důvody této překážky uvádí nedostatek vědomostí či kulturní a náboženské předsudky, avšak velmi významným faktorem, který ovlivňuje komunikaci mezi zdravotníkem a seniorem, je vzájemný vztah. Ten jako rozhodující faktor pro komunikaci mezi seniorem a zdravotníkem potvrdilo 39 (37,1 %) dotázaných. Další z faktorů, které nás zajímaly, se týkal délky zdravotnické praxe. Nicméně tato hypotéza se nepotvrdila – ukázala se zde slabá závislost. V ostatních studiích není délka praxe zkoumána nebo uváděna. Jak jsme se již zmínili, často jsou uváděny faktory jako vzájemný vztah mezi pacientem/klientem a zdravotnickým pracovníkem, pohlaví pacienta/klienta, čas, prostředí a osobní zkušenosti.⁽²³⁾ Pohlaví pacienta bylo zmíněno u 8 (7,6 %) našich dotázaných, nicméně právě ve studii Hinchliff et al.⁽²⁴⁾ je tento faktor uveden u 19/21 praktických lékařů/lékařek.

Vliv prostředí může působit jak negativně, tak pozitivně. A to nejen na sexualitu seniora, ale rovněž na jeho fyzické a psychické zdraví.⁽²⁷⁾ Zda má na sexualitu vliv prostředí, odpovědělo 62 (59 %) dotázaných rozhodně ano a 37 (35,2 %) spíše ano. Právo na soukromí v pečovatelských domech je popsáno například v britském dokumentu Royal College of Nursing (2022). Uvádí se v něm, že starší lidé mají právo mít v pečovatelském domě místnost, kde by si mohli číst časopisy, případně mít možnost na dveře umístit označení nevstupovat, aby si zde mohli uspokojit vlastní potřeby. V České republice o zasazení těchto práv usiluje nezisková organizace Freya.

Dalším tématem, kterým jsme se zabývali v naší studii, je kompetence zdravotnických pracovníků komunikovat o sexua-
litě se seniory. K tomuto tématu uvedlo 55 (53,9 %) dotázaných, že jakýkoliv pracovník ve zdravotnictví nebo v sociálních službách je kompetentní mluvit na toto téma se seniorem, pokud je jím osloven. Nicméně 25 (25,7 %) dotázaných konstatovalo, že se necítí být v tomto ohledu kompetentní. Podobné výsledky se objevily ve studii Wilschut et al.,⁽²⁵⁾ kde většina respondentů uvedla, že o intimitě a sexualitě se staršími dospělými nekomunikovali „nikdy“ (54,1 %) nebo „pouze jednou“ (13,2 %). Jako důvody, proč se vyhnout debatě o intimitě a sexualitě, uváděli, že „nejsou tou správnou osobou“ (17,3 %) a „nejsou kompetentní“ (14,0 %). McCrath a Lynch⁽²⁶⁾ dospěli ve své studii k podobným výsledkům. Tato studie byla zaměřena na postoj rehabilitačních pracovníků v Irsku a Velké Británii k sexualitě mezi staršími lidmi. Ukázalo se, že všichni vyjádřili ochotu komunikovat se staršími lidmi o jejich sexualitě, avšak většina z nich uvedla, že pociťují úzkost adekvátně reagovat na rozpaky a obavy seniorů.

V poslední řadě jsme mapovali závislost mezi ochotou komunikovat se staršími lidmi o jejich sexualitě a výškou dosaženého vzdělání. Statisticky nám vyšla jen slabá závislost na této proměnné ve smyslu čím vyšší ukončené vzdělání, tím vyšší ochota komunikovat. Tento jev může souviset právě se získáním větších kompetencí prostřednictvím vzdělávání. Horne et al.⁽²⁸⁾ provedli studii, do níž zapojili pět pečovatelských domů a vzdělávali pracovníky těchto domů (všeobecné sestry, sestry s psychiatrickou odborností, ošetřovatele, ale i údržbáře a uklízeče/uklízečky). Přednášky probíhaly ve formě e-learningu, test znalostí a postojů byl proveden před konáním kurzu a po jeho absolvování. Po kurzu se vědomosti a postoje těchto pracovníků zlepšily, nicméně statistická významnost nebyla signifikantní.

Uvědomujeme si, že naše studie má limity, jelikož zkoumaný vzorek respondentů je relativně malý a nejsou do něj zahrnuti lékaři. V budoucnu by bylo zajímavé provést studii opačnou, tedy u skupiny respondentů – seniorů, která by zkoumala jejich vnímání a zkušenosti s postojem pracovníků ve zdravotnictví k jejich sexualitě.

Závěr

V naší studii jsme se věnovali postojům pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách k sexualitě starších lidí, rezidentů domovů pro seniory.

Z výsledků tohoto dotazníkového šetření vyplývá, že postoje pečujících k sexualitě seniorů nejsou signifikantně závislé na délce praxe v oboru. Určitá přímo úměrná souvislost byla zjištěna mezi ochotou komunikovat a dosaženým stupněm vzdělání, i když statisticky byla spíše méně významná. Většina respondentů sdílela názor, že starší lidé nemají v podmínkách domova pro seniory možnost se k problematice sexuality vyjádřit a že jejich sexualita je významně ovlivněna prostředím, ve kterém žijí. Všichni respondenti se shodli na tom, že sexualita ve stáří je přirozená, ale jen 56 % dotázaných se domnívalo, že je potřeba o tomto tématu se seniory hovořit. Více než čtvrtina respondentů se necítila být kompetentní hovořit se seniory o této problematice.

Tyto závěry nás vedou ke zdůraznění potřeby dále se této oblasti života seniorů věnovat, jelikož sexualita úzce souvisí nejen se sexem samotným, ale také se vztahy obecně a její ignorace může vést k pocitům osamění, případně až k rozvoji syndromu deprese, jehož incidence ve stáří narůstá. ¡