Elektrostimulace při léčbě dysfagie

Souhrn

Článek se zabývá problematikou dysfagie u starších pacientů, která je častou komplikací s významným dopadem na kvalitu života. Zaměřuje se na inovativní metody rehabilitace, zejména na využití elektrostimulace hyoidních svalů jako moderní přístup k léčbě dysfagií. Tradiční metody léčby dysfagií zahrnují dietní úpravy, cvičení polykacích svalů a kompenzační techniky. Elektrostimulace hyoidních svalů je perspektivní metodou v rehabilitaci dysfagie, která zlepšuje svalovou sílu polykacích svalů a koordinaci při polykání.

Klíčová slova:

dysfagie, gerontologie, elektrostimulace, hyoidní svaly, rehabilitace

Úvod

Dysfagie neboli porucha polykání je častým problémem, a to i u starších pacientů. Jedná se o zdravotní komplikaci, která výrazně ovlivňuje kvalitu života a může vést k závažným zdravotním komplikacím, jako je aspirace, malnutrice a dehydratace.^(1,2) Prevalence dysfagie dosahuje až 40 % u starších jedinců a to vede stále více k odborným diskusím o efektivitě nových terapeutických a rehabilitačních metod.^(3,4) Jednou z těchto metod je elektrostimulace polykacích svalů, zejména hyoidních svalů, které hrají klíčovou roli v orofaryngeální fázi polykání.^(5,6,7,8,9) Tento článek se zaměřuje na nové trendy v léčbě dysfagie s využitím fyzikální terapie, konkrétně léčebné periferní elektrické stimulace, jako je neuromuskulární elektrostimulace (NMES) a transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS). Cílem je poskytnout přehled současného stavu této terapie.

Etiologie a rozdělení dysfagií

Dysfagie může mít různé příčiny, které lze obecně rozdělit do dvou hlavních kategorií: orofaryngeální a jícnové poruchy.

Orofaryngeální dysfagie je způsobena poruchami v ústní dutině, hltanu nebo horní části jícnu. Nejčastějšími příčinami jsou neurologické stavy, jako je cévní mozková příhoda, Parkinsonova nemoc nebo roztroušená skleróza. Dalšími příčinami mohou být svalové dystrofie, anatomické abnormality a stárnutí, které vede ke snížení svalového tonusu a koordinace.

Jícnová dysfagie zahrnuje obtíže při transportu potravy přes jícen. Tyto poruchy mohou být způsobeny mechanickými obstrukcemi, jako jsou striktury či nádory, nebo funkčními poruchami, jako je achalázie nebo gastroezofageální refluxní nemoc.^(1,5,10)

Možnosti rehabilitace a léčby dysfagií

Léčba dysfagie se obvykle zaměřuje na specifické příčiny a typ dysfagie. Součástí komplexní léčby dysfagií jsou i rehabilitační postupy, mezi něž patří:

1.           Dietní úpravy. Změny v konzistenci potravy a nápojů mohou snížit riziko aspirace. U starších pacientů je často nezbytné přizpůsobit stravu tak, aby byla bezpečnější pro polykání.

2.           Polykací rehabilitace. Fyzioterapie
a logopedická terapie zaměřená na posílení polykacích svalů a zlepšení koordinace pohybů během polykání. Tato terapie často zahrnuje cvičení zaměřená na zlepšení svalové síly a koordinace.

3.           Kompenzační techniky. Polohování hlavy, změna polohy těla, hlavy a použití speciálních manévrů mohou být efektivní v prevenci aspirace při polykání.^(9,10)

4.           Elektrostimulace polykacích svalů. Novější léčebné postupy, které se zaměřují na stimulaci svalů, zejména hyoidních svalů, pomocí nízkonapěťového elektrického proudu. Tyto terapeutické postupy jsou neinvazivní a mají potenciál významně zlepšovat polykání.^(5,6,7)

Využití elektrostimulace hyoidních svalů při léčbě dysfagií

Elektrostimulace hyoidních svalů je založena na aplikaci elektrických impulzů na specifické svalové skupiny (suprahyoidně a infrahyoidně), které jsou klíčové pro efektivní polykání. Tyto impulzy stimulují nervosvalovou aktivitu a vedou ke zvýšení svalové síly a zlepšení koordinace polykacích pohybů. Hyoidní svaly, které podporují pohyb hrtanu a jazyka, hrají klíčovou roli v orofaryngeální fázi polykání a jejich stimulace se ukázala jako efektivní při zlepšování této funkce u pacientů s dysfagií.^(5,6) Elektrostimulace hyoidních svalů se provádí pomocí periferní elektrostimulace, konkrétně TENS (transkutánní elektrická nervová stimulace) a NMES (neuromuskulární elektrická stimulace). Periferní elektrická stimulace pomocí TENS a NMES se široce používá v rehabilitační medicíně k terapii svalových oslabení, paréz plegií, prevenci atrofie příčně pruhovaných svalů, zvyšování svalové síly a vytrvalosti a také ke zlepšení svalové koordinace a senzitivní citlivosti ve stimulované oblasti.⁽¹²⁾ TENS a NMES jsou doporučovány zejména u pacientů po cévní mozkové příhodě k rehabilitaci dysfagie, kde aplikace elektrických impulzů dráždí senzitivní nervová zakončení, čímž dochází k posílení senzomotorického korového okruhu.^(5,7)

Příkladem léčby dysfagie pomocí TENS a NMES je například užití přístroje VitalStim, který využívá nízkonapěťové elektrické impulzy ke stimulaci specifických svalových skupin. Elektropřístroj poskytuje přesné nastavení intenzity a frekvence impulzů, což umožňuje individualizovanou terapii podle potřeb pacienta.^(7,11) Obdobně lze terapeuticky využít jakýkoliv atestovaný medicínský rehabilitační fyzikální neuro-myostimulátor aplikující TENS nebo NMES.⁽¹²⁾

Postup elektrické stimulace je relativně jednoduchý a bezpečný. Zahrnuje několik kroků:

1.           Příprava a aplikace elektrod: Povrchové elektrody se umisťují na specifická místa na kůži v oblasti krku pro stimulaci hyoidních svalů (supra- a infrahyoidně). Před aplikací je důležité pacienta informovat o pocitech, které se mohou objevit během stimulace (např. brnění, mravenčení, záškuby a stahy svalů…).

2.           Nastavení intenzity: Elektrický proud je postupně zvyšován, dokud pacient nepocítí mírné stahování svalů, což je označováno jako prahově motorická intenzita. Tato intenzita je základní pro vyvolání požadované motorické odpovědi.

3.           Provádění terapie: Během stimulace pacient provádí polykací cvičení, aby se podpořila svalová koordinace. Terapie obvykle probíhá v denních intervalech po dobu půl až jedné hodiny, přičemž intenzita stimulu se může měnit podle potřeb a pokroků pacienta.

4.           Mechanismus účinku: Elektrická sti-
mulace způsobuje změnu složení iontů na membránách svalových buněk, což vede k depolarizaci membrány a následné kontrakci svalů. Tento proces je podobný přirozené svalové aktivaci, ale má specifické odlišnosti, zejména v náboru a synchronizaci motorických jednotek.

Terapie TENS a NMES má své kontraindikace, včetně přítomnosti kardiostimulátorů, kovových implantátů, těhotenství a dalších stavů. Možné komplikace zahrnují chemické a tepelné popáleniny, svalovou bolest při nadměrné intenzitě nebo šíření infekce.⁽¹²⁾

Výzkumy ukazují, že pravidelná aplikace elektrostimulace vede ke zlepšení polykací funkce, ke snížení výskytu nežádoucích projevů dysfagie, snížení rizika aspirace a celkovému zlepšení kvality života u pacientů s dysfagií.^(5,8,9)

Pro maximalizaci terapeutických účinků se doporučuje kombinovat elektrostimulaci s dalšími rehabilitačními postupy, jako je funkční cvičení polykání, manuální techniky nebo termická stimulace.^(10,11)

Závěr

Terapeutická elektrostimulace hyoidních svalů představuje slibnou metodu v léčbě dysfagií. Tento terapeutický přístup, zejména s využitím proudů TENS a NMES, nabízí možnost obnovy polykací funkce a zlepšení celkové kvality života u pacientů trpících dysfagií. Zatímco tradiční metody rehabilitace dysfagie, jako
jsou cvičení polykacích svalů a dietní úpravy, zůstávají základem terapie,
elektrostimulace nabízí inovativní doplněk, který urychluje a zlepšuje výsledky léčby. Recentní studie naznačují, že elektrostimulace je obzvláště přínosná u pacientů s neurologickými příčinami dysfagie.^(5,8,9,11) Ačkoli jsou výsledky dosavadních studií povzbudivé, je třeba dalšího výzkumu k potvrzení dlouhodobé efektivity a bezpečnosti této metody. V kontextu stárnoucí populace a rostoucí prevalence dysfagie je vývoj nových rehabilitačních metod, jako je elektrostimulace, klíčový pro zajištění komplexní péče o starší pacienty. ¡