Projekt RISING STARS

Projekt „Rising stars“ byl zařazen do sekce Diskuzní fórum, ve kterém chceme představit mladší osobnosti české a slovenské gastroenterologie a hepatologie. V mezinárodním kontextu pod označením „rising stars“ najdete mladé výzkumníky, obvykle mladší 30 nebo 35 let, kterým se podařilo vymyslet a úspěšně obhájit výzkumný projekt, za který získali mezinárodní ocenění. Jde o perspektivní nastupující generaci odborníků, kteří mají kariéru teprve na začátku a očekává se od nich, že za čas převezmou roli mezinárodních lídrů v oboru. V našem konceptu se však jedná o gastroenterology a hepatology, jejichž věk se pohybuje mezi 30–45 lety a jsou již v našich odborných společnostech v Česku a na Slovensku oceňováni a vysoce respektováni. Jde spíše o defilé jakýchsi „brithing stars“ než o mladé a perspektivní začátečníky. Občas vzniká představa, že naši gastroenterologii nebo hepatologii reprezentují od poloviny 90. let minulého století stále stejné osobnosti a stejná jména a že střední generace stále ještě nedozrála. Jak uvidíme, opak je pravdou. V obou zemích je početná skupina skvělých odborníků středního věku s mezinárodním významem a respektem, a ty chceme našim čtenářům postupně představovat. U každého z nich bude uveden krátký pracovní životopis a odpovědi na čtyři otázky, které redakce časopisu osloveným položila. V každém z následujících čísel časopisu tohoto ročníku bychom chtěli představit ­slovenské a české ­„shining-rising stars“.

prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.

vedoucí redaktor

MUDr. Tomáš Douda, Ph.D. (1970)

Studoval na 1. LF UK v Praze obor všeobecné lékařství, promoval v roce 1995. V roce 1998 složil atestaci z vnitřního lékařství I. stupně a nástavbovou atestaci z gastroenterologie v roce 2003. V letech 1995–1997 působil jako sekundární lékař na Interním oddělení v Okresní nemocnici Tábor, v letech 1997–2012 byl sekundárním lékařem na II. interní klinice FN v Hradci Králové a poté nastoupil na pozici zástupce přednostky pro LP na II. interní gastroenterologické klinice LF UK a FN v Hradci Králové, kde pracuje dosud. Působí také jako odborný asistent LF UK v Hradci Králové. Je členem České gastroenterologické společnosti, Pracovní skupiny pro idiopatické střevní záněty ČGS, Kooperativní skupiny pro neuroendokrinní nádory, ECCO a ESGE.

1. Co nejvíce oceňujete v naší (gastroenterologické/hepatologické) odborné společnosti?

Za podpory naší společnosti jsem mohl navštívit několik zahraničních odborných setkání. Bez členství ve společnosti bych nemohl vykonávat práci, která mě naplňuje a zároveň je i (doufám) prospěšná pacientům.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

Podpora progresivních a aktivních skupin ve společnosti (Pracovní skupina pro idiopatické střevní záněty, Endoskopická sekce,…). Narovnání úhradových cen pojišťovnou za endoskopické výkony. Zlepšení grafiky webových stránek společnosti.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

O osobní angažovanosti jsem dosud neuvažoval.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie/hepatologie v mezinárodním srovnání?

Úroveň praktické gastroenterologie zejména s vědomím finančních limitů je v centrech na vysoké úrovni. Vědecká úroveň je nevyrovnaná.

MUDr. Petr Vítek, Ph.D. (1974)

Absolvoval obor všeobecné lékařství na LF UP v Olomouci a v roce 1998 nastoupil na interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Zde postupně složil atestace z vnitřního lékařství a gastroenterologie a absolvoval výuku základních a pokročilých endoskopických metod. V roce 2012 ukončil postgra­duální studium v oboru vnitřní lékařství na Univerzitě Karlově v Praze, LF v Hradci Králové. Od roku 2007 je primářem Interního oddělení a Beskydského gastrocentra Nemocnice ve Frýdku-Místku. Je školitelem řady metod diagnostické i terapeutické endoskopie. Od roku 2010 působí na Katedře interních oborů LF OU v Ostravě. V odborné práci se zabývá především diagnostikou a léčbou neoplazií trávicí trubice a dalšími praktickými aplikacemi jednotlivých metod digestivní endoskopie. Je účastníkem několika klinických studií, autorem nebo spoluautorem více než 30 původních odborných prací a hlavním autorem více než 60 odborných přednášek. Od konce roku 2011 je členem výboru Endoskopické sekce ČGS.

1. Co nejvíce oceňujete v naší (gastroenterologické/hepatologické) odborné společnosti?

ČGS má dobře zavedený systém odborných akcí: sjezd, vzdělávací dny v Karlových Varech a řadu celostátních i regionálních workshopů. Úspěchem jsou nepochybně pravidelné účasti významných zahraničních osobností na odborných akcích v ČR. Výrazně se zlepšila úroveň časopisu Gastroenterologie a hepatologie, pokud vezmeme do rukou čísla z posledních ročníků a srovnáme je s časopisem před několika lety, jedná se o zásadní posun kupředu ve všech aspektech. Prosazení celonárodního screeningu kolorektálního karcinomu bylo zásadním projektem, který v dohledné době přinese snížení incidence a mortality na toto onemocnění. Nejvíce ovšem oceňuji spolupráci s konkrétními členy společnosti – kolegyněmi a kolegy, se kterými se mohu na odborných fórech setkávat a kteří mě neustále obohacují o své často velmi hluboké znalosti a zkušenosti.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

V činnosti výkonných orgánů společnosti mi částečně chybí dlouhodobá systematická strategie zajišťující stabilní odborné i ekonomické postavení gastroenterologů v současném dynamicky se měnícím prostředí zdravotnického systému. Tato strategie by dle mého názoru měla zahrnovat také pravidelné mediální výstupy a tiskové konference. Výbor ČGS na mě v posledních letech nepůsobí jako sourodý spolupracující tým. V současné době rychlé elektronické komunikace bych také uvítal větší informovanost a aktivní zapojení všech členů společnosti do projednávání zásadních záležitostí, které jsou důležité pro všechny gastroenterology (úhrady, guidelines apod). ­Samostatnou kapitolou jsou newslettery ČGS, které dle mého názoru většinou bohužel nepřináší mnoho užitečných informací pro členy.

3. Pokud byste byl členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazoval?

Byl bych rád, pokud by výbor společnosti vypracoval ucelenou strategii pro obor na všech úrovních – plátci péče, ministerstvo, kraje, soukromé subjekty, pacientské organizace. Jsem přesvědčen, že pouze dobrá koordinace kroků a maximální využití potenciálu všech členů společnosti mohou přinést dlouhodobé výsledky. Je nutno zlepšit elektronickou komunikaci s členy včetně možnosti zpětné vazby pro výbor. V souvislosti s rozvojem jednotlivých metod a podoborů by bylo vhodné rozšířit počet pracovních skupin. V rámci mého současného mandátu člena výboru Endoskopické sekce ČGS a webmastera webu www.endoskopiste.cz jsem již měl čest se na některých, dle mého názoru pozitivních změnách ve společnosti podílet.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie/hepatologie v mezinárodním srovnání?

Odlišil bych několik rovin. Dostupnost gastroenterologické i hepatologické péče a jednotlivých endoskopických metod je u nás velmi dobrá a kvalita je dle mých zkušeností většinou velmi vysoká. Význam oboru i gastrointestinální endoskopie na interních i chirurgických odděleních nemocnic a také mezi ambulantními specialisty stoupá.

Další rovinou je mezinárodní spolupráce. Zde se situace vyvíjí podobně jako v jiných oborech v ČR, je určitě prostor pro aktivnější zapojení do evropských struktur. V mezinárodní publikační činnosti je třeba být realistou, ekonomické možnosti, počty lékařů i počet obyvatel celé České republiky odpovídají jednotlivým světovým velkoměstům. Pokud chceme v některých oblastech vyniknout, je nezbytnou podmínkou úzká, dlouhodobá celostátní spolupráce většiny pracovišť po vzoru Nizozemska.

Doc. MUDr. Zuzana Zelinková, PhD. (1974)

Zuzana Zelinková je gastroenterólogom s osobitným zameraním na nešpecifické zápalové ochorenia čreva (inflammatory bowel disease – IBD). Po skončení Lekárskej fakulty Univerzity Komenského pracovala na viacerých európskych gastroenterologických pracoviskách, osobitne v Centre Hospitalier Universitaire Montpellier, Academic Medical Center v Amsterdame a Erasmus Medical Center v Rot­terdame, kde získala atestáciu z gatroenterológie a obhájila dizertační prácu so zameraním na pohlavné rozdiely v IBD. Počas pobytu na zahraničných pracoviskách sa venovala translačnému výskumu zameranému na imunologické mechanizmy vzniku IBD, farmakodynamiku antiTNF biologík a farmakogenetiku tiopurínov.

V Erasmus Medical Center sa venovala problematike IBD a reprodukcie, založila prekoncepčnú ambulanciu pre IBD pacientov, ktorej výsledky prispeli k viacerým konceptom aktuálne používaných v liečbe gravidných IBD pacientiek.

Od svojho návratu na Slovensko pracuje na Gastroenterologickom oddelení V. internej kliniky LF UK a UN v Bratislave.

1. Co nejvíce oceňujete ve Slovenské gastroenterologické/hepatologické odborné společnosti?

Slovenská gastroenterologická komunita predstavuje komorné prostredie priateľských kolegov, s ktorými sa príjemne spolupracuje. Gastroenterológovia, nielen tí slovenskí, sú osobitnou skupinou medicínskych profesionálov, z ktorých väčšina si zvolila túto nádhernú kombináciu intervencie a premýšľania zámerne. Asi práve tento rozmer našej špecializácie predurčuje gastroenterológov na, v súčasnom nielen medicínskom svete tak vzácne, priame jednanie a kolegialitu. Práve tieto dve črty, v kontexte slovenskej srdečnosti a zmyslu pre humor, vytvárajú dobré ,,podhubie“ pre odbornú spoluprácu.

2. Kde spatřujete největší rezervy v činnosti této společnosti?

Slovenská gastroenterológia má za posledné roky zredukovanú výskumnú tradíciu. Myslím si, že výskum v medicíne nepredstavuje samoúčelnú akademickú zábavku, ktorá je rezervovaná ako luxus západným krajinám. Naopak, medicínsky výskum je základným nástrojom na zefektívnenie diagnostiky a terapie, ich našitie na mieru danej populácie. Slovenská populácia má špecifický genofond, životný štýl, expozíciu, patogénom a výsledky svetových štúdií nie sú na ňu nevyhnutne aplikovateľné. Aký je familiárny výskyt karcinómov GIT na Slovensku? Máme špecifickú genetickú výbavu, ktorú nezachytili štúdie v iných populáciách? Máme slovenskému IBD pacientovi na kombinovanej imunosupresívnej liečbe odporučiť očkovanie proti kliešťovej encefalitíde, ktorá sa endemicky na Slovensku vyskytuje, na rozdiel od iných európskych krajín?

3. Pokud byste byla členem výboru odborné společnosti, jaké změny byste prosazovala?

Rada by som prispela k vytvoreniu platformy pre podporu výskumu, ako nástroja na zefektívnenie starostlivosti o GI pacienta, nie ako samoúčelného akademického cieľa.

Ďalšej otázke, ktorej by som sa chcela venovať, je otázka indikátorov kvality. Myslím si, že tomuto trendu sa slovenská gastroenterológia nebude môcť vyhnúť. Registrácia počtu a typu výkonov, počtu komplikácií, ako aj monitorovanie kvality formou rôznych indexov, ako napr. coecum//terminal ileum intubation rate, polyp detection rate, kritéria kvality pre IBD centrá atď., síce v súčasnosti pôsobia ako legislatívny strašiak, predstavujú však dobre objektivizovateľný spôsob na zjednotenie kvality poskytovanej starostlivosti a sú aj účinným argumentom obhajoby v prípade sťažností.

4. Jaký je Váš názor na odbornou úroveň domácí gastroenterologie/hepatologie v mezinárodním srovnání?

Úroveň slovenskej gastroenterológie a hepatológie obstojí v medzinárodnom porovnaní. Čo výrazne pokrivkáva je úroveň medziodborovej spolupráce. Nie je to len črta gastroenterológie, platí to pre celú slovenskú medicínu. Lekári špecialisti osobne komunikujú len výnimočne, väčšina komunikácie sa deje cez papieriky a nie je výnimkou, že sa lekár žiadaný o konziliárne vyšetrenie pýta samotného pacienta, čo vlastne pán doktor od neho chce. Absencia pravidelných multidisciplinárnych sedení (v rámci klinickej praxe, nielen prizvaním odborníkov z iných oblastí na gastroenterologický kongres) vedie k oplošťovaniu postgraduálneho vedomostného rastu, postupnému znižovaniu ostrosti medicínskeho uvažovania a má jednoznačne negatívny dopad na starostlivosť o pacienta.