Profesor Antonín Doležal osmdesátiletý

Prof. MUDr. Antonín Doležal, DrSc.(*20. 1. 1929) se narodil a vyrůstal v Praze. Jeho otec byl překladatel, matka sochařka. Na lékařské fakultě ho myšlenkově ovlivnil vývojovým pojetím morfologie zejména anatom prof. Borovanský.

Od prvého semestru se stal demonstrátorem ve Fyziologickém ústavu, kde se potkal s vynikajícím pedagogem profesorem Karáskem i s uznávaným vědcem profesorem Laufbergerem – objevitelem ferritinu. Z těch mladších tam spolu s ním působili – ještě jako studenti – i význačný endokrinolog profesor Schreiber a neurofyziologové profesor Bureš a docent Figar. Od roku 1951 pracoval ve výzkumném Ústavu pro matku a dítě v Praze-Podolí jako vedoucí fyziologické laboratoře.

Na morčatech tehdy vypracoval subserózní reliéfovou hysterografii, která dovolovala na rentgenu sledovat děložní motilitu u nenarkotizovaného zvířete. Zjistil, že po aplikaci pituitrinu dochází v motilitě děložní k ascensi partis indivisae, po nocicepčním dráždění naopak pohyby děložní směřovaly směrem kaudálním, pozoroval a popsal inkoordinaci děložních rohů, která normálně provází porody polytokních zvířat. V stejné době byla zjištěna Montevidejskou školou u člověka existence obdobného ascendentního i descendentního gradientu a různé stupně inkoordinace děložní. S členy Montevidejské školy udržoval od té doby odborné i přátelské vztahy.

V Podolí odvádí prvé porody a zároveň pracuje jako volontér na II. gynekologicko-porodnické klinice. Po promoci, v roce 1953, nastupuje na nově otevřené gynekologicko-porodnické oddělení na Kladně u doc. Chmelíka, který vedl ústav v klinickém duchu Jeriovy školy. Získává tam velmi dobrou průpravu v praktickém porodnictví a základní operativě. Od roku l954 do 1958 pracuje jako vědecký aspirant na II. gynekologicko-porodnické klinice lékařské fakulty v Praze. V porodnictví ho mimo přednosty profesora Lukáše - škola Ostrčilova, ovlivnil zejména as. Blekta - škola Brněnsko-vídeňská. V roce 1957 skládá atestační specializační zkoušky, od roku 1958 se stává klinickým asistentem. Po vojenské službě, v roce 1960, obhajuje kandidátskou dizertaci na téma etiologie infertility. V roce 1964 skládá specializační atestaci II. stupně.

Kromě široké pedagogické činnosti na klinice se věnuje i bádání: společně s dr. Figarem zjišťuje v roce 1965 existenci tzv. těhotenského vazodilatačního fenoménu: po podnětech, jako je bolest, chlad, či psychické úsilí, u časně těhotných nenastupuje při elektrokapacitní pletyzmografii na prstech ruky reaktivní vazokonstrikce, ale vazodilatace. V průběhu gestace narůstá klidový kožní průtok, takže na konci gravidity se opět objevují reakce vazokonstrikční, ale v šestinedělí je znovu přítomná reaktivní vazodilatace.

Ve stejné době s doc. Tittelbachovou zakládají nový obor „Antropologie mateřství“ – sledující antropometrické a antroposkopické změny v průběhu a důsledku těhotenství, u normálních žen lze podle výškových a šířkových somatických parametrů odlišit tři základní somatotypy, které se liší v těhotenské adaptaci. Na katedře antropologie posléze postupně vzniklo 26 dizertačních prací, které se antropologií mateřství zabývají.

Společně s doc. Hlavatým měří izotopovou placentografií průtok mateřské krve placentou v průběhu kontrakce a zjišťují fenomén retardace minima děložního průtoku. V roce 1975 byl jmenován docentem, doktorskou dizertační práci „Adaptace organismu a těhotenství” obhajuje v roce 1978, v roce 1983 byl jmenován profesorem. Po řadu let byl zástupcem přednosty kliniky.

Profesor Doležal bytostně tíhne k porodnictví, které je jeho láskou až do současnosti: prevence předčasného porodu, hypotrofie plodu, technika cerclage, technika kývavého forcepsu, kde je redukována klidová i dynamická komprese hlavičky, aspekty bezpečné porodnické operativy, léčba benigních tumorů v graviditě. Na klinice se zasadil o zřízení samostatného klinického centra pro léčbu nedonošených dětí. Jako první v Čechách provedl úspěšnou intraabdominální transfuzi u Rh negativního plodu s hydropsem. Vždy ho zajímala problematika bezbolestného porodu: použití lytických směsí, psychosomatická příprava, metoda relaxační-sugestivní hypnotická. U abdominální dekomprese změřili s doc. Hlavatým zvýšený průtok placentou.

Se zaujetím a specifickým osobním přístupem se vždy věnoval výuce nově příchozích lékařů. Jeho přednášky medikům jistě mnozí pamatují – při nich se neusínalo, naopak. Jeho postoje jsou srozumitelné, když říká: „Míti dítě není chytré (myšleno vychytralé), ale moudré.“ Složitá problematika a komplexní přístup, neomezený na úzký pohled, ho přiměla zabývat se otázkami hematologie, endokrinologie, histochemie děložní sliznice, andrologie, sexuologie i psychosomatickými problémy. Publikoval četné práce z oboru lékařské etiky, ekosystému, z dějin porodnictví. V monografii v roce 1992 „Phylogenetic problems of human reproduction“ za spolupráce s S. Dvořákovou a D. Hellerovou rozpracoval reprodukční aspekty v hominizačním procesu – přechod od polytokie k monotokii. Pro charakteristiku lidské specifiky provedl výpočty alometrických rovnic savců pro délku života, gestace, laktace, hmotnosti mláďat. Mimo monografie publikoval přes 130 vědeckých prací, je spoluautorem řady učebnic a studijních archů.

Po listopadu přednášel několik let na Filosofické fakultě – katedra politologie obor Biologie a politika.

Doposud po 50 let přednáší a demonstruje na fyziologii LF hypnózu.

A právě důchodový věk jako by mu ještě více uvolnil ruce – prof. Doležal přichází s těmi nejpozoruhodnějšími pracemi, především na hranicích gynekologie a porodnictví, kam si jen málokdo troufá. V roce 2001 vyšla monografie „Od babictví k porodnictví“. V roce 2008 vychází s V. Kuželkou a J. Zvěřinou „Europe as the Cradl of Scientific Obstetrics“.

Z filologie (již podruhé) vyšla populárně vědecká kniha o původu vulgárních slov v indoevropských jazycích „(Ne)pikantní jazykověda“ (1996), „Zakázaná slova“ (2004). Stejně zajímavá je i publikace „Lékařský slang a úsloví“ (2007). Jako soudní znalec spolu s dr.Zemanem sepsali „Právní odpovědnost a právní vztahy v porodnictví“ (2000). Své celoživotní klinické zkušenosti vložil do monografie „Technika porodnických operací“ (1998) a rozšířené „Porodnické operace“ (2007).

Novou kvalitu v popularizaci otevírá Doležalův historický román „Pierre de la Ravel - pařížský porodník“ (2003), líčící revoluci v medicíně 18. století a zároveň Velkou revoluci francouzskou.

Na katedře biomechaniky Fakulty pro tělesnou výchovu a sportu se s doc. Jelenem účastnil výzkumu entero--hysteroseismie za těhotenství při chůzi a impaktu, tedy otřesům dělohy například po autonehodě nebo po pádu. Spolupracuje na metodikách exaktně popisujících klenbu nožní a na přípravě monografie.

Účastní se výuky bakalářek na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.

Referoval o iracionalismu na mezinárodní konferenci Volné myšlenky v Praze. Působí jako soudní znalec.

Během života shromáždil a stále doplňuje velkou sbírku lékařských nástrojů z dávných dob, která byla součástí řady výstav z dějin porodnictví a antropologie. V práci ho po léta podporuje jeho manželka Jana.

O širokém záběru svědčí i řada vyznamenání: od stříbrné medaile Přírodovědecké fakulty Karlovy Univerzity, přes Traplovu a Hrdličkovu medaili a řadu dalších až k medaili Ministerstva zdravotnictví Čínské lidové republiky a tři patenty - mj. na bezdotykový měřič chvění.

Podílel se na scénáři k  českému filmu Hra o jablko a v současné době píše sci-fi. Je vášnivým vypravěčem a velkým znalcem historie porodnictví. Zajímá ho ale i budoucnost jeho oboru, hluboce se zamýšlí nad dopady imigrace z jiných kontinentů a s nimi spojenými změnami genotypů a fenotypů, globálními dopady na nemoci, zdravotní péči, populační explozi apod.

Po mamince zdědil také umělecké sklony. Ve volných chvílích se věnoval řezbářství a sochařství. Je to renesanční člověk, zabývající se svojí milovanou fyzikou, neustále studující a zkoumající. Jeho snem zůstává založení stálé muzejní expozice porodnictví. Vrcholem těchto snah byla výstava „Evropa, kolébka vědeckého porodnictví“ na půdě Evropského parlamentu v roce 2007. Letos připravuje pracovní skupina za jeho iniciativy rozsáhlou výstavu na toto téma pro Národním muzeum v Praze.

Jak sám říká: člověk by měl mít víc ohníčků.

V oboru gynekologie a především porodnictví pracuje prof. Doležal na klinice U Apolináře již 55 let. Do dalších let mu přejeme hlavně zdraví a neutuchající životní a pracovní elán.

Karel Řežábek a Pavel Calda