Interrupční chování a postoje k umělému přerušení těhotenství u českých žen: Výsledky národního výzkumu

Souhrn

Cíl studie:
Zjistit postoje českých žen k interrupcím a jejich interrupční chování.

Typ studie:
Reprezentativní.

Metodika:
Anonymní dotazníkový výzkum u souboru 1011 žen ve věku 15 – 50 let.

Výsledky:
Výskyt interrupcí statisticky významně narůstá s věkem; interrupce podstupují častěji ženy s jedním či více dětmi; ženy, které používají hormonální antikoncepci, mají statisticky významně nižší výskyt interrupcí v anamnéze; nezávisle na věku a velikosti místa bydliště u českých žen převažuje liberální postoj k možnosti umělého ukončení těhotenství, přičemž náboženské přesvědčení u českých žen statisticky významně zvyšuje restriktivitu postojů k interrupcím.

Závěr:
I přes celkově velmi liberální postoje českých žen k interrupcím se jejich počet v posledních letech velmi výrazně snižuje, pravděpodobně jako důsledek nárůstu uživatelek hormonální antikoncepce.

Klíčová slova:
interrupce, antikoncepce, postoje, výskyt.

ÚVOD

Od roku 1989 dochází v České republice k postupnému snižování počtu interrupcí (z původních 107 tisíc na současných asi 25 tisíc za rok). Například v roce 2006 bylo u nás hlášeno 39 959 potratů, to znamená 15,88 potratů na 1000 žen fertilního věku (15–49 let). Z toho bylo 10,07 umělých přerušení těhotenství (interrupcí) a 5,30 samovolných potratů na 1000 žen v plodném věku. V absolutních číslech je to 19537 miniinterrupcí a 5815 jiných legálních způsobů umělého ukončení těhotenství. Zbytek tvořila mimoděložní těhotenství a ostatní potraty. Snižování počtu interrupcí je pravděpodobně v úzké souvislosti se zvyšováním počtu žen používajících účinnou antikoncepci, především hormonální. Svědčí o tom například od roku 1993 vždy v pětiletých intervalech provedené výzkumy sexuálního chování obyvatelstva ČR [13].

Dostupné studie se však dostatečně nevěnovaly postojům žen k potratům jako ukazateli zodpovědnosti sexuálního chování, podle něhož by bylo částečně možné predikovat budoucí chování či modulovat sexuální výchovu a osvětu. Je významné zjistit, zda liberální postoj k potratovosti, a tedy jednoznačné hájení práv žen na svobodu rozhodování, také koresponduje s jejich informovaným a odpovědným přístupem k antikoncepčnímu chování, tedy zda snižování celkového počtu potratů je v důsledku zodpovědného přístupu a informovanosti, či vychází ze strachu, předsudků či zákazů. Zjištění postojů českých žen v této oblasti bylo cílem zde prezentovaného výzkumu.

SOUBOR RESPONDENTEK A METODIKA

Výzkum byl realizován v průběhu září až října 2007 v rámci širšího výzkumu sexuálních postojů a chování českých žen. Metodou řízeného rozhovoru (face-to-face) bylo vyškolenými tazateli specializované demoskopické agentury vyšetřeno celkem 1011 žen v ČR ve věku 15 až 50 let. Soubor respondentek byl reprezentativní pro českou populaci žen podle věku, podle kritérií velikosti místa bydliště a vzdělání. Sledovali jsme i rozdělění souboru podle kritérií víry-náboženství, příjmu domácnosti a regionů v České republice. Rozdělení souboru podle věku respondentek je uvedeno v tabulce 1, podle velikosti místa bydliště v tabulce 2, podle vzdělání v tabulce 3 a podle náboženského přesvědčení v tabulce 4.

V rámci výzkumu se sledovalo několik okruhů problémů. V našem článku jsme se zaměřili na otázky týkající se interrupce, postojů k interrupci a reálnému výskytu interrupcí v populaci žen v roce 2007 a jejich srovnání s roky předchozími. Odpovědi respondentek byly získávány individuálně, po jejich ujištění o naprosté důvěrnosti a anonymitě získaných dat.

Výsledky byly zpracovány pomocí t-testu a z-testu a statisticky významné jsou uváděny na hladinách významnosti p= 0,05 a 0,01.

VÝSLEDKY

Interrupce v anamnéze podle věku

Respondentkám byla položena otázka: „Podstoupily jste v životě někdy interrupci – umělé ukončení těhotenství?“. Celkem 6 % z dotazovaných žen ještě nemělo pohlavní styk z toho bylo 42 % ve věku 15-19 let. Výsledky podle věku uvádíme v tabulce 5.

Z výsledků plyne, že ženy ve věkové kategorii 20-29 let podstupovaly interrupci statisticky významně méně než ženy ve věkové kategorii 30-39 let a též méně než ženy nejstarší, to znamená ženy ve věku 40-50 let. Oproti nejstarší věkové kategorii podstoupily interrupci statisticky významně méněkrát i ženy ve věku 30-39 let. Počet žen s interrupcí v anamnéze tedy s věkem plynule narůstá.

V anamnéze bezdětných respondentek byl ve srovnání se ženami, které již jedno či více dětí mají, statisticky významně nižší výskyt interrupcí - 97 % vs. 74 % (p=0,01).

Interrupce v anamnéze podle vzdělání

Respondentky byly rozděleny do skupin také podle nejvyššího dosaženého vzdělání. Výskyt interrupcí v anamnéze podle tohoto kritéria je uveden v tabulce 6. Z výsledků přitom plyne, že žádné statisticky významné rozdíly mezi ženami s různým vzděláním nebyly zjištěny.

Interrupce v anamnéze podle používané antikoncepce

Ve výzkumu bylo možné porovnat rozdíly mezi ženami, podle toho, zda podstoupily interrupci a jakou antikoncepci v současné době používají. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 7.

Statisticky významně méně interrupcí bylo zjištěno u žen, které používají hormonální antikoncepci, oproti ženám, které nepoužívají žádnou antikoncepci či proti těm, které preferují přerušovanou soulož nebo metodu neplodných dnů. Statisticky významně více interrupcí bylo zjištěno naopak v anamnéze žen, které v současné době preferují nitroděložní tělísko jako metodu ochrany před nechtěným otěhotněním.

Postoj k interrupcím podle věku

Další otázky se týkaly postoje respondentek k interrupcím. Respondentkám byl položen dotaz: „Jaký máte názor na potrat (umělé ukončení těhotenství)?“ a respondentky mohly vybrat z pěti možností. Odpovědi respondentek podle věku jsou uvedeny v tabulce 8.

V České republice nezávisle na věku žen převažuje významně liberální postoj k možnosti umělého ukončení těhotenství. Většina (60 %) žen uvádí, že každá žena se má právo rozhodnout, zda chce donosit dítě, za jakýchkoli okolností.

Statisticky významně vyšší je váhání či neschopnost vyjádřit svůj postoj ve skupině nejmladších respondentek (15-19 let) oproti ostatním třem věkovým kategoriím. Také zde však je třeba brát v úvahu vysoké procento (42 %) žen, které ještě neměly pohlavní styk.

Postoj k interrupcím podle velikosti místa bydliště

Postoj k interrupcím se téměř nelišil podle kritéria velikosti místa bydliště (tabulka 9).

Při rozdělení respondentek podle velikosti místa bydliště je zřejmé, že i zde převažuje významně liberální postoj napříč všemi kategoriemi. Signifikantně zdrženlivější postoj k interrupcím, tedy o něco vyšší výskyt odpovědí „interrupce přípustná pouze ze zdravotních či sociálních důvodů“ byl zaznamenán mezi respondentkami ze středně velkých měst oproti velkoměstům, kde je postoj významně liberálnější. Zajímavé je, že obyvatelky venkova se od obyvatelek větších a velkých měst statisticky významně nelišily.

Porovnání postoje k interrupcím podle náboženského přesvědčení

Respondentky byly dále rozděleny do skupin podle náboženského přesvědčení. Rozdíly u respondentek podle tohoto kritéria jsou uvedeny v tabulce 10.

Postoj k interrupcím je podle získaných výsledků výrazně ovlivněn náboženským přesvědčením. Ženy nevěřící jsou liberálnější ve svých postojích a ponechávají volbu na ženě (66 % oproti 46 %). Ženy věřící až v 11 % (oproti téměř žádným respondentkám ze skupiny nevěřících a nerozhodnutých) zastávaly postoj, že potrat je nepřípustný v každém případě.

DISKUSE

Z výsledků vyplývá, že výskyt interrupcí v anamnéze se plynule zvyšuje s věkem respondentek. V nejstarší věkové kategorii potrat absolvovala asi třetina žen (40-50 let). Trend snižování počtu interrupcí v mladším věku je možné přisuzovat větší informovanosti o možnostech antikoncepce v současné době, také snadnějšímu a dostupnějšímu způsobu získání antikoncepce a liberálnějším postojům k sexualitě obecně. Snižování počtu uměle přerušených těhotenství potvrzují také výzkumy jiných autorů [9]. Nicméně nelze vyloučit, že i u nejmladších žen bude s přibývajícím věkem i přes lepší dostupnost antikoncepce a lepší informovanost interrupcí s věkem přibývat.

Ženy bezdětné statisticky významně vícekrát odpovídaly, že nepodstoupily interrupci (v 97 %) ve srovnání s těmi, které již jedno či více dětí mají. Tento fakt potvrzuje i výzkum Kulovaného a spol. [5], Weisse a Zvěřiny [10] a Zvěřiny [17], kteří uvádějí, že v českých zemích je interrupce častěji ve srovnání se západoevropskými zeměmi využívána ženami kolem třiceti let věku a ženami, které už mají děti.

Naše výsledky přitom odpovídají oficiálním statistikám v této oblasti pouze částečně. Podle informací Ústavu zdravotnické informatiky a statistky z roku 2004 nejvyšší podíl interrupcí (35 %) byl u žen se dvěma dětmi. Ženy bezdětné a ženy s jedním dítětem se podle těchto údajů podílely na počtu interrupcí stejným dílem (26 %) [4].

Podobně jako Štembera a Velebil [8] docházíme i my k závěru, že ženy mladší, bezdětné a ženy s vyšším vzděláním mají nejmenší výskyt interrupcí. Nicméně vzdělání samo o sobě na výskyt interrupcí během života statisticky významný vliv podle našich výsledků nemělo.

Prokázala se jednoznačná a očekávatelná souvislost mezi používáním spolehlivé antikoncepce a výskytem interrupce v anamnéze. Nicméně zde by byla užitečnější informace o typu používané antikoncepce (ev. o tom, zda vůbec byla nějaká antikoncepce používána) v době nežádoucího otěhotnění, které vedlo k interrupci. Antikoncepce používaná v době výzkumu už může být jen výsledkem tohoto traumatu v anamnéze. Interrupce v anamnéze však pravděpodobně ovlivňuje výběr antikoncepce v dalším životě – významně vysoké procento žen po interrupci jako antikoncepci volí nitroděložní tělísko s vysokou spolehlivostí.

Z hlediska postojů k interrupcím u nás nezávisle na věku převažuje významně liberální postoj k možnosti umělého ukončení těhotenství. Většina (60 %) žen uvádí, že každá žena se má právo rozhodnout, zda chce donosit dítě, za jakýchkoli okolností.

Statisticky významně vyšší je váhání či neschopnost vyjádřit svůj postoj ve skupině nejmladších respondentek (15-19 let) oproti ostatním třem věkovým kategoriím. U této skupiny je však třeba brát v úvahu vysoký podíl těch, které ještě nesouložily (42 %).

Liberální postoj českých žen pravděpodobně plyne z jejich vysoké míry emancipovanosti a snahy českých žen vyjádřit a uplatňovat svobodu rozhodování. Přesto vzhledem k trendu snižování počtu potratů je možné soudit, že zároveň s liberálním postojem se uplatňuje i zodpovědný přístup k sexualitě a k antikoncepčnímu chování. Velmi liberální postoj, který je nezávislý na demografických faktorech potvrzují i jiné české výzkumy – například Weisse a Zvěřiny [10, 11, 12].

Tento trend je potvrzován i v jiných zemích - například podle australského průzkumu z roku 2003 až 81 % Australanů nezávisle na pohlaví či náboženství souhlasí s tím, aby žena měla možnost volby [1]. V jiných zemích je však situace komplikovanější. Například v USA je postoj k interrupcím velmi polarizován na „pro-life“ a „pro-choice“, a v zásadě se populace dělí téměř na polovinu [6]. Jak uvádí Wilcox a Riches [15], postoje k interrupcím jsou v USA relativně stabilní v čase.

Při rozdělení respondentek podle velikosti místa bydliště v našem souboru převažoval významně liberální postoj napříč všemi kategoriemi a v podstatě nebyly významnější rozdíly mezi obyvatelkami velkoměst a ženami z malých sídel.

V našem výzkumu se potvrdil vliv náboženství na restriktivitu postojů vůči interrupcím, podobně jako ve výzkumu Weisse a Zvěřiny [10] u české, nebo Welche et al. [14] u americké populace. Některé výzkumy zjistily dokonce liberálnější postoje protestantů a židů, kteří jsou ve srovnání s katolíky více „pro-choice“ orientovaní: Cook et al. [2] nebo Hoffman a Miller [3].

Wilcox a Jelen [16] uvádějí, že v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo vzdělání jedním z nejsilnějších demografických ukazatelů pro podporu legalizace interrupcí v západních zemích. Ale korelace mezi liberálním postojem k interrupcím a vzděláním postupně klesala. V roce 1972 byla korelace 0,31 zatímco v roce 2000 již pouze 0,14. Tento pokles je dáván do souvislosti s rostoucím vlivem republikánské rétoriky a náboženství. To, že religiozita a praktikování náboženství má vliv na potlačení vlivu vzdělání, uvádí též Peterson [7], který konstatuje, že výrazný vliv na formování postojů vysokoškolsky vzdělaných lidí v USA má především náklonnost ke katolicismu či evangelikánským protestantům. I v tomto ohledu tedy naše výsledky potvrzují trendy převládající v našem civilizačním okruhu.

ZÁVĚR

Na základě získaných výsledků můžeme konstatovat tato hlavní zjištění našeho reprezentativního výzkumu interrupčního chování a postojů českých žen:

1. Výskyt interrupcí v anamnéze u českých žen statisticky významně narůstá s věkem.
2. Interrupce podstupují častěji ženy s jedním či více dětmi než ženy dosud bezdětné.
3. Ženy, které používají hormonální antikoncepci, mají statisticky významně nižší výskyt interrupcí v anamnéze.
4. Nezávisle na věku a velikosti místa bydliště u českých žen převažuje liberální postoj k možnosti umělého ukončení těhotenství. Většina (60 %) žen uvádí, že každá žena se má právo rozhodnout, zda chce donosit dítě. Pouze 4 % zkoumaných žen se vyjádřilo plně proti umělému ukončení těhotenství, a to za jakýchkoli okolností.
5. Náboženské přesvědčení u českých žen statisticky významně zvyšuje restriktivitu postojů k interrupcím. Nicméně i ty ženy, které se považují za věřící, jsou jednoznačně proti interrupcím pouze v 11 %.

Mgr. Kateřina Hollá

Sexuologický ústav

1. LF UK a VFN

Apolinářská 4

128 00 Praha 2