Veřejné wittenberské pitvy Jana Jessenia

Souhrn

Ján Jesenský – Jessenius (1566–1621) je v našem prostředí znám především jako anatom, a to díky své slavné pražské veřejné pitvě. Jako propagátor anatomie nicméně Jessenius proslul již na univerzitě ve Wittenbergu, kde období jeho působení (1595–1602), do kterého ostatně spadá i ona pražská pitva, může být dokonce označováno jako „éra Jana Jessenia“ (4). A právě Jesseniovy wittenberské anatomické aktivity vytvářejí pozadí pro anatomii pražskou.

Anatomická studia a provozování pitev byly ve Wittenbergu podporovány již od zřízení fakulty. Za reorganizace univerzity v roce 1502 bylo doporučováno provádět pitvu každé tři roky, podobně i v roce 1511. Avšak první zaznamenanou pitvu (přesněji pitvu mužské hlavy) provedl až v roce 1526 Augustin Schurff. Na něj navázali, i co do provozování veřejných pitev, jeho následovníci Caspar Lindemann a Jacob Milich. Druhý jmenovaný se stal v roce 1536 prvním profesorem anatomie a za jeho období se anatomie začlenila jako nedílná součást do kurikula na lékařské fakultě (5).

PÍSEMNÉ PRAMENY O JESSENIOVÝCH PITVÁCH

I když Milich i jeho následovníci Caspar Peucer a Salomon Alberti prováděli pitvy s výukovým cílem, anatomie ve Wittenbergu byla především studována z knih. Uvádí se, že za sto let od Schurffovy pitvy se jich ve Wittenbergu provedlo celkem devatenáct, z nich pak právě deset uskutečnil až Jan Jessenius (6). Navzdory tomuto nezpochybnitelnému významu Jesseniových wittenberských aktivit zůstávají stále ve stínu slavné pražské pitvy, provedené v roce 1600. Její popis vydal Jessenius o rok později ve Wittenbergu; přitom i k jeho wittenberským pitvám existují textové prameny. Nejedná se ale o samotný popis pitev, nýbrž o pozvánky na ně.

Tyto specifické dokumenty dosud nebyly systematicky analyzovány. Friedel Pick sice ve své monografii o Jesseniovi z hlediska dějin medicíny zmiňuje a krátce glosuje šest z nich (7), nicméně ostatní buď neznal, nebo k nim neměl přístup, neboť vycházel pouze z tisků zastoupených především v městské knihovně Jesseniova rodného města Vratislavi. Později László Ruttkay uvádí seznam Jesseniových pozvánek uložených v Szechenyiově národní knihovně v Budapešti nebo v knihovně Semmelweisova muzea medicíny v Budapešti, avšak de facto se zabývá jen dvěma z nich (6, 8). Do seznamu pozvánek dokonce zařazuje i tisky, které nejsou pozvánkami na pitvy, nýbrž na přednášky, např. o Hippokratovu spisu De alimento. Veškerá další sekundární literatura odkazuje na Picka nebo Ruttkayovy práce, z hlediska wittenberských pitev mezerovité. Cílem tohoto příspěvku tedy je přiblížit celý soubor dochovaných Jesseniových pozvánek na wittenberské pitvy.

Přiznání snahy překonat Hérofila

Prvním úkolem je přesnější určení textového korpusu, který je předmětem našeho zájmu. Jessenius sám se ke svým wittenberským anatomickým aktivitám vyjadřuje v jedné z dochovaných pozvánek z roku 1601, kde píše, že jeho cílem je překonat starověkého alexandrijského anatoma Hérofila, který údajně vykonal 400 pitev. Jesenský sám je prý na dobré cestě, když jich během deseti let uskutečnil již sto, ať sám nebo s někým (9). Otázkou samozřejmě je, nakolik může být toto číslo nadsazené. V každém případě Jessenius sám do uvedeného počtu nezahrnuje pouze pitvy veřejné, které měly primárně výukový charakter, ale i autopsie privátní (postmortems), které vykonával s cílem zjistit příčinu smrti a o kterých se zmiňuje v korespondenci, a snad i soukromé sekce a vivisekce zvířat.

Pozvánky na pitvy i jako doklad o stavu výuky anatomie

Na základě množství Jesseniových tisků z wittenberského období je možné identifikovat celkem deset s charakterem pozvánek na veřejné pitvy, a to v tomto chronologickém pořadí: 10. srpna 1595, 1. listopadu 1595, 17. listopadu 1596, 15. prosince 1596, 15. listopadu 1599, 9. ledna 1600, 19. srpna 1600, 8. března 1601, 6. září 1601, 18. července 1602 (9–18). Většina z nich má formu jednostránkových letáků, na kterých je uvedeno datum tisku, pouze dvě pozvánky mají formu traktátu s uvedením wittenberského nakladatele (9, 15) (obr. 1 a 2). Celý dochovaný soubor pozvánek k veřejným pitvám představuje do značné míry ucelený materiál, propojený jednotnou literární formou i svým obsahem.

V první řadě pozvánky obsahují množství detailních údajů, které informují o stavu výuky anatomie ve Wittenbergu a administrativních i technických problémech, jež pitvy doprovázely. Jessenius již ve své pozvánce na první pitvu z 10. srpna 1595 deklaruje, že studium medicíny ve Wittenbergu, za jehož nedílnou a klíčovou součást považuje anatomii, hodlá povznést právě prostřednictvím veřejných pitev. Zároveň se vyznává, že tento cíl měl již v roce předchozím, kdy byl jmenován profesorem chirurgie a anatomie, avšak dosud se mu nepodařilo jej naplnit (10).

ANATOMICKÉ DEMONSTRACE NA TĚLECH ZLOČINCŮ I VIVISEKCE ZVÍŘAT

Tím se dostáváme k problémům, které s pořádáním veřejných pitev byly spojeny a na které lze z analýzy pozvánek soudit. Přirozeně bylo klíčové mít k dispozici těla, na nichž by bylo možné anatomické znalosti demonstrovat. Použití těl popravených zločinců bylo vázáno na souhlas magistrátu města ovládaného luterskou ortodoxií. Ačkoli se Jessenius těšil silné podpoře saského kurfiřta Friedricha Wilhelma, který byl zřizovatelem univerzity a Jessenia na ni přes odpor ostatních univerzitních mistrů dosadil, ne vždy se mu podařilo těla z popraviště získat. A tak kdykoli, kdy může veřejnou pitvu provést, neváhá vychválit kurfiřta a magistrát za jejich podporu medicíny, jejího studia a vědy vůbec.

Činí tak i v případě veřejné pitvy z listopadu 1596 (12), která nebyla pitvou těla lidského, ale zvířecího. Ze sdělení, že do anatomického theatra bude přivedena svázaná březí koza a následně beran, lze vysoudit, že se jednalo o vivisekci. Prostřednictvím anatomického výkonu má být demonstrována povaha plodu, dále vnitřní orgány a konečně kosti. Jinou veřejnou vivisekci „malého zvířete“, na kterou se pozvánka buď nezachovala, nebo nebyla vytvořena, uskutečnil Jessenius ji dříve. Zmiňuje se o ní v listopadové pozvánce z roku 1595, ve které zve na pitvu popraveného muže s tím, že bude ukazovat orgány a nervy, jejichž funkce předtím demonstroval právě na vivisekci zvířete. Mělo se jednat o srovnávací morfologii, v tehdejší terminologii o polohu, tvar, velikost, složení orgánů; jako konkrétní předměty anatomických výkonů vyjmenovává mozek, srdce, plíce, bránici, a v případě vivisekce také činnost a pohyb orgánů, jakož i pohyb nervů a jejich vztah k vytváření hlasu (11).

VIVISEKCE JAKO PROSTŘEDEK K POCHOPENÍ ORGÁNOVÝCH FUNKCÍ

Obojí, tj. jak srovnávací anatomie, tak vivisekce, patřily v dané době v severní Itálii k běžným způsobům získávání i zprostředkovávání anatomických znalostí. První vycházelo z přesvědčení odvozeného z aristotelské přírodní filosofie, že ke studiu vyživovacích a smyslových funkcí orgánů postačí anatomie zvířat, neboť vegetativní a sensitivní duševní činnosti má člověk stejné jako zvířata, respektive v tomto ohledu je člověk jako zvíře. Dále pak vzhledem k tomu, že tyto duševní funkce nebylo možné pozorovat při anatomickém zkoumání mrtvých těl, patřily vivisekce k prostředkům, jak tyto funkce poznat a demonstrovat je (19, 20). Ve srovnávací anatomii i ve vivisekcích tak navazoval Jessenius na padovskou anatomickou školu druhé poloviny 16. století (21), a především v souvislosti s touto veřejnou pitvou lze uvést Jesseniova učitele Girolama Fabriciho ab Aquapendente, který právě embryologii věnoval velkou pozornost (22).

renezanční praxi vivisekcí samozřejmě není možné poměřovat současnými etickými normami. Jessenius sám píše, že člověk má právo, i když právo poněkud nemilosrdné, vivisekce na zvířatech vykonávat (12). Někteří anatomové navíc poznamenávají, že v zájmu rozvoje anatomických znalosti by bylo vhodné vykonávat i vivisekce na člověku; padovský anatom Gabrielle Fallopio dokonce nekorektně obvinil své předchůdce Berengaria z Carpi a Andrease Vesalia, že lidské vivisekce vskutku provozovali, ovšem jednalo se pouze o strategii, jak zneuctít rivaly. Vivisekce člověka byly považovány za nelidské a nebyly provozovány, avšak i Jessenius ve své pozdější obhajobě anatomie zdůrazňuje, že alexandrijští anatomové Hérofilos a Erasistratos mohli prostřednictvím vivisekcí odsouzených zločinců lépe poznávat lidskou přirozenost a projevy života (15).

ADMINISTRATIVNÍ PERIPETIE V PLÁNOVÁNÍ PITEV I POZVÁNKÁCH

Z administrativních překážek, které provázely veřejné pitvy, zároveň vyplývá, že Jessenius nemohl klást na knížete a město žádné zvláštní požadavky. A tak úplně první veřejná pitva proběhla v srpnu roku 1595, což samozřejmě kvůli vysokým teplotám znamenalo, že nemohla trvat dlouho a Jessenius se musel omezit na pitvu hlavy (10). Na nepříznivé roční období, které znemožňuje zevrubnou anatomickou demonstraci, si stěžuje Jessenius i v případě další, opět srpnové pitvy z roku 1600 (16), ostatně i pražská pitva proběhla v červnu téhož roku, tedy v měsíci pro pitvy nepříznivém. Nevhodné roční období muselo zákonitě anatomické výkony zkracovat, nicméně ve většině případů se Jesseniovi dařilo provádět pitvy v období, které bylo pro ně příhodnější.

Administrativní peripetie, znemožňující dlouhodobé, a ve většině případů i krátkodobé plánování, vedly Jessenia zároveň k tomu, že pozvánky na své veřejné pitvy musel nechat tisknout ve velmi zkrácené časové lhůtě. V pozvánce na pitvu z roku 1596 tak například stojí „dnes, ve tři hodiny, bude provedena pitva…“ (12). Proto pozvánky byly tištěny, aby mohly být vystaveny ve více počtech na místech, kde by mohly oslovit potenciální auditorium, a měly tudíž charakter letáků. Zrychlený proces tedy samozřejmě musel klást velké nároky na sazeče a tiskaře. Zároveň je zřejmé, že velkou část textu pozvánky Jessenius musel mít připravenu dopředu, aby ji mohl použít při aktuální příležitosti. Bude se zřejmě jednat, kromě obligátních děkovných pasáží kurfiřtovi a magistrátu, o biblické citace a odkazy na starověké i soudobé anatomické autority, které pitevní praxi a výuku medicíny zaštiťovaly. V pozvánkách tak nalezneme hojné připomínky Hippokrata, Galéna, Hérofila, ale i anatomů z nedávné doby, především Andrease Vesalia.

PITVY DĚTÍ A ROZDÍLNÉ POSTOJE K PITVĚ ŽEN

Zmíněné do značné míry obecné pasáže a citace tvoří podstatnou část pozvánek, informací k samotným pitevním výkonům nacházíme v pozvánkách jen málo: v podstatě jen to, co bude jejich předmětem, v některých případech se jedná pouze o strohou informaci, na jakém tělem budou anatomické znalosti demonstrovány. Kromě uvedených vivisekcí zvířat se většinou jedná o zdravé popravené zločince. Pouze v jednom případě má být provedena veřejná pitva osmileté dívky, která zemřela na zřídka se vyskytující a vážnou nemoc, a Jessenius proto hodlá probírat příčiny nemocí (17). Jessenius tedy nepitval pouze mužská těla. I v roce 1600 podrobuje anatomickému zkoumání tělo dítěte pohlaví ženského, utopeného v pytli, což byl tradičně trest pro děti, které otrávily své rodiče (16).

V severní Itálii, kde Jessenius studoval, nebyly pitvy žen výjimkou. Ve Wittenbergu se však veřejné pitvy ženských těl setkaly s odporem luterské ortodoxie. Když Jessenius v listopadu 1599 vykonal u hradu Schmiedenbergu veřejnou pitvu zralé popravené ženy (14), ostře proti ní vystoupil luteránský ortodoxní teolog Aegidius Hunnius, který anatoma obvinil ze senzacechtivosti, která překračuje všechny meze, neboť tato skandální pitva nebyla provedena v anatomickém theatru, nýbrž „před hradem“. V návaznosti na tento útok musel Jessenius v pozvánce na následující pitvu, kterou vykonal v lednu 1600, věnovat hodně energie, aby své aktivity ospravedlnil. Proto tato pozvánka se vymyká dosavadním i svým rozsahem. Již nemá charakter letáku, nýbrž spíše krátkého, několikastránkového traktátu (15).

PROMĚNY OBHAJOBY ANATOMIE: OD LÉKAŘSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ K TEOLOGICKÉMU ROZMĚRU

Obhajoba anatomie se sice v určité míře a podobě objevuje ve všech pozvánkách, postupem času však se proměňuje jak přesné určení předmětu obhajoby, tak dochází i k upřesnění ospravedlnění a mění se vlastní formulace. V raných pozvánkách z poloviny 90. let se Jessenius zaměřuje na ospravedlnění anatomie ve smyslu jejího postavení v rámci kurikula lékařského vzdělávání, především s odkazem na Galéna a také Andrease Vesalia, který mu byl rozhodujícím vzorem, a obecně na principy renezance anatomie v druhé polovině 16. století. Postupem času však nabývá jeho ospravedlnění anatomie na důrazu a získává teologicko-filozofickou povahu.

Propojení anatomie s teologickými názory a koncepty se prolíná všemi pozvánkami, což bylo v souladu jak obecně s postavením anatomie v hierarchii věd a umění, tak speciálně s konfesionálně zabarveným pojetím anatomie jako součásti přírodní filozofie ve Wittenbergu (23). Když Jesenský ve svých pozvánkách označuje anatomii za vědu, jejímž cílem je poznání Boží prozřetelnosti a oslava stvořitelské aktivity Boha, svrchovaného architekta, nelze to považovat za pouhou floskuli, nýbrž za výraz hlubokého přesvědčení autora souznícího s duchem doby. Ostatně tato pozice ve své vyhrocené podobě, kdy je anatomie chápána jako božská věda, je dobře patrná např. v Zalužanského Řeči pro anatomii, jež uváděla Jesseniovu pražskou pitvu (24).

Jessenius zdůrazňuje teologický rozměr anatomie, když ji dává do protikladu k bezbožným filozofickým koncepcím starověkým, a to již v raných pozvánkách na anatomická představení. Velký prostor tomuto tématu je věnován v pozvánce z prosince 1596. Proti ateistickému Lúkiánovi je zde kladeno poznání Boha prostřednictvím anatomie, prostřednictvím zkoumání člověka, jenž je součástí světa, v kterém můžeme číst jako v knize přístupné pro všechny. Poznání člověka vede k poznání jeho stvořitele, který je otcem celého světa (13).

Zdůrazňuje přitom, opět v souladu se starší tradicí, apollónský charakter anatomie ve smyslu návaznosti na delfskou věštbu „poznej sám sebe“, jejímž je anatomie naplňováním. Právě tuto metodu ospravedlnění anatomie formuloval Jessenius v textech pozvánek z pozdějšího období a plně ji využil v předmluvě k pražské pitvě, jež byla vydána ve Wittenbergu v roce 1601. Zde své metody ospravedlnění anatomie rozvádí do rozsáhlejšího myšlenkového schématu, když uvádí nejen chápání anatomie jako vědy, jež ústí v poznání dobrotivosti Boha stvořitele a účelnosti všeho, co stvořil, a zároveň odkazuje na apollónský požadavek „poznej sám sebe“, ale nadto připojuje i koncepci důstojnosti člověka, tedy téma, které přebírá z renezančního filozofického myšlení (25). Na Jesseniovu Pražskou anatomii je tak třeba pohlížet nejen v kontextu jeho předchozích wittenberských anatomických aktivit, díky nimž byl Jesenský považován za zkušeného anatoma, ale i v souvislosti s jeho pozvánkami na veřejné pitvy, které jsou pro ni i zdrojem textovým.

Grantová dedikace

Článek je výsledkem badatelské činnosti podporované Grantovou agenturou České republiky v rámci grantu GA ČR 19-07439S „Filosofie renesanční medicíny v Českých zemích (Jessenius - Hájek - Khunrath - Paracelsus). Nové přístupy a kontexty“.

Adresa pro korespondenci:

prof. PhDr. Tomáš Nejeschleba, Ph.D.

Katedra filozofie FF UP

Křížkovského 12, 779 00  Olomouc

Tel.: 585 633 184

e-mail: tomas.nejeschleba@upol.cz