Memorandum Johna Snowa: Vědecký konsensus k pandemii COVID-19. Je potřeba jednat

Virus SARS-CoV-2 infikoval kolem 60 milionů lidí po celém světě. Světová zdravotnická organizace (WHO) zaznamenala k 24. listopadu 2020 1,4 milionu obětí tohoto viru. S tím, jak druhá vlna onemocnění COVID-19 zasahuje Evropu, a s blížící se zimou potřebujeme jasnou komunikaci souvisejících rizik a účinných strategií boje proti nim. Zde sdílíme svůj pohled na současný konsensus opírající se o vědecké poznatky.

SARS-CoV-2 se šíří kontaktem (většími kapičkami a aerosolem) a přenosem na větší vzdálenost prostřednictvím aerosolu, zejména ve špatně větraném prostředí. Jeho vysoká infekčnost (1) v kombinaci se zranitelností naivních populací vytváří podmínky pro rychlé komunitní šíření. Úmrtnost na onemocnění COVID-19 je několikanásobně vyšší než u sezónní chřipky (2) a infekce virem může vést k dlouhodobému onemocnění, a to i u mladých, dříve zdravých lidí (tzv. long covid) (3). Není také jasné, jak dlouho trvá imunita (4). SARS-CoV-2 je navíc schopný znovu infikovat jedince, kteří onemocnění již prodělali, což platí i pro jiné sezónní koronaviry; četnost reinfekce však není známa (5). Přenos viru lze omezit zachováváním fyzických odstupů, používáním obličejových roušek, hygienou rukou a dýchacích cest a vyhýbáním se větším skupinám lidí a špatně větraným prostorům. Klíčové pro omezení přenosu viru je rovněž rychlé testování a trasování kontaktů.

V počáteční fázi pandemie nařídilo mnoho zemí omezení běžného života (tzv. lockdown = restrikce platné pro všechny, včetně pokynů zdržovat se doma a pracovat z domova), aby se rychlé šíření viru zpomalilo. Bylo to zásadní pro snížení úmrtnosti (6, 7), nepřetížení zdravotnictví a získání času na přípravu protipandemických nástrojů k potlačování šíření infekce po uvolnění restrikcí. I když lockdown narušuje běžný život společnosti a negativně ovlivňuje psychické a fyzické zdraví a ekonomiku, tyto negativní důsledky se projevily výrazněji v zemích, které nebyly schopné využít čas k tvorbě účinných nástrojů kontroly šíření infekce. Pokud tyto země nedisponují odpovídajícími opatřeními pro zvládání pandemie a jejích společenských dopadů, čelí pokračujícím restrikcím.

To pochopitelně vede k široce přítomné demoralizaci a ztrátě důvěry. Nástup druhé vlny a vědomí budoucích problémů vedlo k obnovení zájmu o dosažení tzv. kolektivní imunity umožněním rozsáhlého a nekontrolovaného šíření epidemie v nízkorizikové populaci za současné ochrany zranitelných osob. Jde však o chybnou a nebezpečnou strategii bez opory ve vědeckých poznatcích.

Jakákoliv strategie řízení pandemie, která se spoléhá na imunitu získanou volným průběhem infekce, je chybná. Nekontrolovaný přenos infekce mezi mladšími jedinci představuje riziko výrazné morbidity (3) a mortality v celé populaci. Kromě ztrát na lidských životech a zdraví by to mělo dopad i na možnosti vykonávat zaměstnání, zahltilo by to zdravotnictví, a tím i omezilo akutní a běžnou péči. Navíc neexistuje žádný vědecký důkaz dlouhodobé ochranné imunity proti viru SARS-CoV-2 po prodělaném onemocnění (4); endemický přenos, který by byl důsledkem postupně se snižující imunity, by představoval trvalé riziko pro zranitelné části populace. Taková strategie by současnou pandemii nezastavila, a navíc by vedla k novým epidemiím, jak k tomu docházelo u mnoha infekčních onemocnění před zavedením očkování. Dalším důsledkem by bylo nepřijatelné zatížení hospodářství a zdravotnických pracovníků, z nichž mnozí by buď sami zemřeli na COVID-19, nebo zažili trauma, protože by museli praktikovat medicínu katastrof.

Stále také ještě nerozumíme důvodům, pro něž některé pacienty postihuje long covid (3). Vymezit skupinu ohrožených jedinců je komplexní úkol, když však vezmeme v úvahu jen osoby ohrožené závažným onemocněním, jejich podíl činí v některých regionech až 30 % (8). Dlouhodobá izolace velkých částí obyvatelstva není prakticky možná a je velmi neetická. Empirické poznatky z mnoha zemí ukazují, že není možné omezit nekontrolované šíření infekce pouze na určité části společnosti. Takový přístup také může prohloubit socioekonomickou nerovnost a strukturální diskriminaci, na něž nás již pandemie upozornila. Zvláštní úsilí o ochranu nejzranitelnějších osob je nezbytné, ale musí jít ruku v ruce s komplexní ochranou obyvatelstva na celospolečenské úrovni.

Ve velké části Evropy, USA a v mnoha dalších zemích světa opět čelíme intenzivně zrychlujícímu nárůstu počtu případů onemocnění COVID-19. Je nezbytné jednat rozhodně a bez otálení. Účinná opatření poskytující nástroje na kontrolu přenosu infekce je třeba provádět na úrovni celé společnosti. Musejí být podpořena finančními a sociálními programy, jež vzbudí kladnou celospolečenskou reakci a přispějí k řešení nerovností, které pandemie prohlubuje. V krátkodobém horizontu budou pravděpodobně nutné trvalejší restrikce omezující přenos patogenu a vylepšení neefektivních nástrojů reakce na pandemii, aby se zabránilo budoucím lockdownům. Smyslem těchto omezení je efektivní potlačení šíření infekce viru SARS-CoV-2, jež umožní rychlou detekci lokálních ohnisek šíření a rychlou reakci v podobně efektivních a komplexních nástrojů vyhledávání, testování, trasování, izolace a podpory, aby se život mohl vrátit takřka do normálu, aniž by bylo nutné přistoupit k celospolečenským restrikcím. Ochrana ekonomiky je provázána s možností kontroly šíření infekce. Je nezbytné chránit pracovníky a vyhnout se dlouhodobé nejistotě.

Japonsko, Vietnam, Nový Zéland a další země nám ukázaly, že robustní intervence v zájmu ochrany veřejného zdraví umožňují kontrolu šíření infekce, což dovoluje návrat každodenního života téměř k normálu. Takto úspěšných zemí existuje řada. Všechny poznatky ukazují jedním směrem: kontrola šíření infekce představuje nejlepší způsob jak chránit naši společnost a ekonomiku do té doby, než budeme mít v nadcházejících měsících k dispozici bezpečné a účinné vakcíny a léčebné postupy. Nemůžeme se nechat svést názory, které podkopávají účinnou reakci, a je nezbytné, abychom jednali neodkladně a ve shodě s vědeckými poznatky.

Alwan NA, Burgess RA, Ashworth S et al. Scientific consensus on the COVID-19 pandemic: we need to act now. Lancet 2020 Oct 31; 396 (10260): e71–e72.

Překlad Daniel D. Novotný, Petr Jedlička, David Černý, redakční úprava Petr Sucharda