Role České lékařské společnosti JEP a praktických lékařů ve zvyšování zdravotní gramotnosti

V programu WHO „Zdraví 2020“ je zdravotní gramotnost vnímána jako nástroj zvyšování odpovědnosti za vlastní zdraví v průběhu celého životního cyklu. Proto i v české verzi programu „Zdraví 2020“ − v „Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí“ − představuje zdravotní gramotnost jedno z hlavních průřezových témat, jež pronikají všemi obsahovými oblastmi zdravotní péče, prevence a podpory zdraví. V těchto intencích působí také Pracovní skupina pro zdravotní gramotnost, která připravila „Akční plán zvyšování zdravotní gramotnosti“ přijatý vládou již v roce 2015. Hlavní organizátor 1. národní konference o zdravotní gramotnosti, Ústav pro zdravotní gramotnost, z. ú., vznikl právě z iniciativy této pracovní skupiny.

1. národní konference o zdravotní gramotnosti

Zdravotní gramotnost má rozhodující význam pro kvalitu, bezpečnost i nákladovou efektivitu péče o zdraví; zvýšení zdravotní gramotnosti může vést ke snížení spotřeby zdravotní péče a zdravotnických nákladů až o 5 %; úroveň zdravotní gramotnosti obyvatel ČR zaostává za průměrem zemí EU; zdravotníci, především praktičtí lékaři, mohou sehrát klíčovou roli při zvyšování zdravotní gramotnosti v České republice. To jsou jen některé z myšlenek, jež zazněly na 1. národní konferenci o zdravotní gramotnosti, kterou pořádal Ústav pro zdravotní gramotnost (ÚZG) ve spolupráci s Kanceláří WHO v České republice pod záštitou předsedy Zdravotního výboru PS PČR prof. MUDr. Rostislava Vyzuly, CSc., a ministra zdravotnictví ČR JUDr. Ing. Miloslava Ludvíka.

Konference se konala 25. ledna 2017 v prostorách ČSVTS v Praze 1. Na konferenci vystoupili náměstek ministra zdravotnictví prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., předseda České lékařské společnosti JEP prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc., prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek, ředitel Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví MUDr. Antonín Malina, ředitelka Státního zdravotního ústavu Ing. Jitka Sosnovcová, předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., a řada představitelů dalších zdravotnických i nezdravotnických institucí a organizací.

Definice zdravotní gramotnosti

„Zdravotní gramotnost je spojena s gramotností a označuje znalosti lidí, jejich motivace a kompetence získat, porozumět, vyhodnotit a aplikovat zdravotně relevantní informace tak, aby byli v každodenním životě schopni posoudit a rozhodovat se, pokud jde o zdravotní péči, prevenci nemocí a podporu zdraví v zájmu udržení či zlepšení kvality života v průběhu životního cyklu.“ Tuto definici přinesla publikace WHO „Health Literacy. Solid Facts“. Klíčovou pro zdravotní gramotnost je tedy schopnost orientovat se v záplavě často si vzájemně protiřečících informací, návodů a doporučení, jimiž je především mediální prostor každodenně zaplavován, posoudit kredibilitu informačních zdrojů a adekvátně se rozhodovat.

Úroveň české zdravotní gramotnosti

Počátkem roku 2015 se Česká republika připojila k mezinárodnímu srovnávacímu výzkumu úrovně zdravotní gramotnosti v zemích Evropské unie. Česká republika zaujala předposlední místo, horší výsledky vykazovalo pouze Bulharsko. Omezenou úroveň zdravotní gramotnosti vykazuje téměř 60 % respondentů v České republice, zatímco v osmi zbývajících zemích EU to bylo pouze 47 %. Snížená úroveň zdravotní gramotnosti souvisí se zhoršeným pocitem zdraví, častějšími návštěvami lékaře, vyšším BMI a nižší úrovní pohybových aktivit. (O komplexním modelu zdravotní gramotnosti a na něm založeném šetření bylo již na stránkách ČLČ podrobně referováno: Kučera Z, Pelikán J, Šteflová A. Zdravotní gramotnost obyvatel ČR – výsledky komparativního reprezentativního šetření. Čas lék čes 2016; 155: 233–241.)

Společenský rozměr zdravotní gramotnosti

Zdravotní gramotnost má rovněž společenský rozměr, který se projevuje hodnotami, jimž společnost dává přednost, a to ve veřejné správě, v jednotlivých institucích, organizacích a v neposlední řadě i ve zdravotnictví. Na konferenci zazněly příspěvky, které podaly přehled o aktivitách zaměřených na zvyšování úrovně zdravotní gramotnosti v rámci komunitních projektů, projektů podpory zdraví a zdravotní výchovy, a to i v resortu školství, a bylo též poukázáno na zásadní roli médií a možnosti veřejných knihoven. Pozornost byla věnována rovněž důležité roli České lékařské společnosti JEP a lékařů obecně.

Prostor pro zvyšování zdravotní gramotnosti

Profesor Svačina konstatoval až tragickou úroveň zdravotní gramotnosti v ČR, jež byla opakovaně výzkumně prokázána.

Za úroveň zdravotní gramotnosti obecně nejvíce odpovídají školy a služby preventivního zdravotnictví. Školství však v této oblasti neplní své základní poslání. Výuka se často soustřeďuje na podružné biologické informace, v budoucím životě žáka nepotřebné, a naopak se neučí o základních zdravotních problémech, jež se v budoucnosti mohou osobně týkat každého z nás, jako jsou infarkt myokardu či diabetes. Přestože je v současnosti ve školních osnovách pro zdravotní témata dostatečná hodinová dotace, výuka má často pochybnou úroveň a například učebnice ani nejsou kvalitně recenzovány.

Význam médií

Významná je úloha médií. ČLS JEP má velmi dobrou, soustavnou spolupráci s Českým rozhlasem. Naopak problémy jsou ve spolupráci s Českou televizí. ČT nebere ohled na to, že ve zdravotnictví se jedná o odlišnou problematiku, než jakou televize zpravidla pokrývá. Ve zdravotnictví existuje vědecká pravda a není možné diskutovat se zastánci nepodložených alternativních přístupů. S nadějí na změnu očekáváme zákon o Radě ČT, který má zajistit, v souladu s trendem ve vyspělých zemích dostatečnou úroveň vlivu lékařské obce na zdravotní tematiku v programu ČT.

Zkušenosti ČLS JEP s novinami a časopisy jsou nejednoznačné. Vedle zasvěcených článků a seriálů se objevují zcela pochybné inzeráty, informace a bludy.

Aktivity ČLS JEP

Česká lékařská společnost JEP organizuje tiskové konference k aktuálním tématům – v poslední době např. očkování či epidemie legionářské nemoci. Účast novinářů bývá dobrá a vcelku se daří vyvracet fámy a mýty. V lékárnách byla realizována rozsáhlá anketa mezi klienty. Bylo sebráno na 40 tisíc dotazníků a respondenti byli rozděleni podle vydávaných léků. Bylo např. zjištěno, že životní styl diabetiků a nediabetiků se neliší, což rozhodně není známkou efektivní edukace.

ČLS JEP má zvyšování zdravotní gramotnosti ve statutu již dlouhou dobu, ale jednotlivé odborné společnosti se této problematice příliš intenzivně nevěnují. Jen některé mají webové stránky pro občany, prostor pro zvyšování zdravotní gramotnosti je tak otevřen. Je nutné více spolupracovat s resortem školství. Česká lékařská společnost JEP se proto hodlá v příštím období zabývat tématem zdravotní gramotnosti intenzivněji a systematicky. Vítá a podporuje Ústav pro zdravotní gramotnost a připravuje i zřízení Pracovní skupiny pro zdravotní gramotnost ČLS JEP.

Úloha praktických lékařů a primární péče

Docent Býma ve svém vystoupení zdůraznil, že role praktických lékařů ve zvyšování zdravotní gramotnosti občanů vyplývá z jejich postavení v systému zdravotní péče; jejich klíčová role je podporovaná rovněž politikou WHO zakotvenou v programu „Zdraví 2020“. Rozvíjení a posilování infrastruktury primární péče představuje efektivní investici do zdraví. Výzkumy prováděné nezávislou agenturou (Seifert et al. Praktický lékař, 2015) potvrdily vysokou úroveň důvěry (94 %) obyvatelstva ČR vůči všeobecným praktickým lékařům. Praktičtí lékaři tak mají mimořádnou příležitost na populaci působit a navázat na základy působení vzdělávacích institucí od mateřských až po vysoké školy.

K zásadní roli praktických lékařů při zvyšování zdravotní gramotnosti se na konferenci přihlásili docent Seifert a MUDr. Markéta Pfeiferová z Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK. Upozornili na zcela konkrétní souvislosti zdravotní gramotnosti a primární péče. Praktický lékař má k občanovi nejblíže, představuje pro něj první kontakt se zdravotnictvím a vytváří si s ním dlouhodobý vztah. Kvalita zdravotní péče poskytované na této úrovni záleží na interakci praktického lékaře a pacienta. Ovlivňují ji na straně lékaře podmínky, za nichž péči poskytuje, jeho kompetence a postoje, na straně pacienta pak jeho zdravotní gramotnost, postoje a preference.

Zdravotní péče by měla být pacientovi poskytována s ohledem na úroveň jeho zdravotní gramotnosti. Zdravotní gramotnost pacienta z perspektivy praktického lékaře zahrnuje aspekty organizační (porozumění systému zdravotní péče, orientace v něm, pochopení role praktického lékaře, registrace, organizace prevencí, pochopení objednacího systému atd.), aspekty hygienicko-epidemiologické (zásady primární a sekundární prevence, vnímání a význam ovlivnění rizikových faktorů) a klinické (schopnost porozumět nemoci a přijmout lékařská doporučení, compliance, schopnost tříbit veřejně dostupné informace).

Z výzkumu mezi praktickými lékaři vyplývá, že pro dvě třetiny pacientů je obtížné vyhodnotit, zda je určitá informace o zdravotních rizicích hodnověrná, či nikoliv. Nižší úroveň zdravotní gramotnosti vede k častějším návštěvám lékaře (jejich frekvence v Česku patří k nejvyšším na světě) a v konečném důsledku k devastaci celého systému zdravotní péče. Jednou z cest, které jsou pro praktické lékaře navrhovány, je systematický koučink občanů, resp. pacientů směrem k maximalizaci jejich individuálního potenciálu ve starosti o vlastní zdraví.

Praktičtí lékaři jsou pro pacienty zárukou kvality a bezpečí. V zemích, kde funguje striktním gate-keeping, jako např. v Nizozemsku, je praktický lékař vnímán jakožto ochránce občana před samotným zdravotnictvím. Se svou nabídkou specializované péče jde medicína na hranice etiky. Doporučené postupy snižují prahy pro pozitivitu výsledků, intervence se posouvají k bezpříznakovým pacientům. Volnost pohybu pacienta v systému přináší rizika – např. v závažných interakcích léčiv či zbytečně a opakovaně prováděných výkonech. Overdiagnosis a overtreatment jsou velká témata současné medicíny.

Předjímaná nižší zdravotní gramotnost pacientů u nás utvrzuje zdravotníky v paternalistických přístupech; výsledkem je pak nedostatečně balancovaná informace z hlediska posouzení poměru přínos/riziko. Informovaný souhlas pacienta je vnímán jako zbytečná administrativní zátěž. Imperativem, a to nejen pro praktické lékaře, je poskytování citlivé, komplexní a individualizované péče s ohledem na zdravotní gramotnost pacientů, ale zároveň podíl na zvyšování zdravotní gramotnosti pacientů. Pacient nemůže dosáhnout svého plného zdravotního potenciálu, pokud nebude schopen převzít zodpovědnost za své zdraví.

Závěrem

1. národní konference pro zdravotní gramotnost se ovšem zabývala i jinými tématy, než je úloha praktických lékařů a primární péče. Na konferenci zazněly příspěvky poukazující na existující komunitní programy, programy podpory zdraví a zdravotní výchovy, začlenění výchovy ke zdravotní gramotnosti do školních osnov apod. Plánujeme, že se jim budeme spolu s dalšími kolegy věnovat v návazných sděleních.

Účastníci konference obdrželi situační dokument, který připravil Ústav pro zdravotní gramotnost. Dokument mapuje aktuální stav zdravotní gramotnosti a snahy o jeho zlepšení v důležitých rozvojových oblastech. Na závěr konference vyzvali organizátoři k založení Aliance pro zdravotní gramotnost, s jejímž statutem se Ústav pro zdravotní gramotnost v krátké době obrátí na nejdůležitější aktéry usilující o zlepšení neutěšeného stavu.

Další informace naleznete na webových stránkách Ústavu pro zdravotní gramotnost: www.uzg.cz

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Mgr. Petr Struk

Ústav pro zdravotní gramotnost, z.ú.

Sokolská 490/31

120 00  Praha 2

e-mail: info@uzg.cz