100 let doc. MUDr. Juraje Strausse (1917–2017)

11. března 2017 se uzavřel pozoruhodný, více než stoletý život vojáka, lékaře a vědce, jednoho z nejstarších členů České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Následující text z „Příběhů 20. století“ jsme převzali s laskavým svolením Paměti národa.

Z přerušených studií do pracovního oddílu

Juraj Strauss se narodil 18. ledna 1917 v rakousko-uherských Košicích, ale rodina pocházela z Liptovského Mikuláše. V mládí hrál tenis a také rád prováděl chemické pokusy s třaskavinami. Nakonec se rozhodl pro studium medicíny. Předci a jeho nejbližší rodina pracovali ve zdravotnictví, dědeček byl městským lékařem, strýc byl lékárníkem, dokonce i bratr byl chirurgem. Otec „vybočoval“ – vykonával právnickou praxi. Maminka zemřela v roce 1933 ve věku 42 let. V únoru 1945 se pak tatínek se svou druhou ženou stal obětí loupežné vraždy v lesích Liptova, kde se skrýval.

Po absolvování základní školy Juraj Strauss studoval na reálném gymnáziu Michala Miloslava Hodži v Liptovském Mikuláši. Vzpomínal na jednoho z profesorů, Jaroslava Žáka z Jaroměře, autora knihy a filmu „Študáci a kantoři“. Maturoval v roce 1935 a poté odešel studovat medicínu do Prahy. „Vše se odehrávalo na Karlově náměstí (klinické předměty) a na Albertově. Na Karlově náměstí byly klinické předměty a na Albertově spíše biologie, fyzika nebo chemie.“

V roce 1939 měl za sebou deset semestrů, ale kvůli uzavření vysokých škol studium medicíny nedokončil. Vrátil se na Slovensko, kde byl 1. 9. 1939 odvlečen do pracovního oddílu slovenské armády, který měl za úkol opravovat mosty a silnice pro německou armádu postupující do Polska směrem na Sanok: „Prvního září mě odvlekli do kasáren v Rožumberku a bez odvodu oblékli do vojenské uniformy. Naše zbraň byla lopata a krumpáč. Byli jsme natlačeni do vagonů a jeli až na východní Slovensko do Prešova a odtamtud pěšky na hranici s Polskem do Ruského Krúčova směrem na Sanok. Po dvou měsících nás propustili.“ V Liptovském Mikuláši se stal dělníkem.

Dobrodružná cesta do Palestiny

Juraj Strauss se nakonec odhodlal k cestě do Palestiny. Pomocí falešného maďarského pasu odjel přes Maďarsko a Jugoslávii do přístavu Terst a lodí Marco Polo až do palestinské Haify. „Musíte se na to dívat jako na velké dobrodružství, které lidé překonávali.“ Zde nejprve pracoval v jedné osadě poblíž Haify v zemědělství a také v přístavu. „Přihlásil jsem se však do konkurzu na přírodovědeckou fakultu jeruzalémské univerzity a byl přijat na obor bakteriologie a hygiena.“ Juraj Strauss studium zdárně ukončil jako Master of Science (M.Sc.).

V československých jednotkách na Blízkém východě

Juraj Strauss se do armády hlásil už v dubnu 1942, mohl tak být nasazen u 200. protiletadlového pluku, který tvořili českoslovenští vojáci pod vedením Karla Klapálka. V té době vstupovali do československých vojenských jednotek židé z Palestiny, kteří se emigrací z Československa zachránili, ale pro britskou kvótu stanovující počet židů v armádě nebyli až do roku 1942 přijati. Této fáze válečných událostí se tak Juraj Strauss nezúčastnil; nejprve dokončil studium a poté vstoupil do československých jednotek. To už bylo 27. 4. 1943 a vojenské operace československých jednotek na Blízkém východě se chýlily ke konci.

Juraj Strauss byl odveden a prodělal výcvik: „Já si ještě pamatuji na desátníka Kalinu. Měl jsem nevyčištěné boty, tak mně ty boty vyhodil v noci z okna. Ten Kalina byl v německé armádě a z německé armády přecházeli k nám. Třeba z Hlučínska – to Němci zabrali a Češi museli narukovat do německé armády. Tak on nabral něco z té německé armády. (…) Mě vycvičili jako pěšáka.“ Následně se vlakem dostal do El Quassasinu, který se nalézal v poušti mezi Suezským průplavem a Káhirou. V poušti byly samozřejmostí tzv. chamsiny: „Bydleli jsme pod stany, byla písečná bouře a neviděl jsem od jednoho stanu k druhému.“

Juraj Strauss se dostal do výcvikové roty, jejímž velitelem byl četař Emil Sedlák. Válečným plavidlem Mauretania plul šest týdnů ze Suezského přístavu do anglického Liverpoolu kolem Afriky. „Dva týdny před odjezdem jsme spali v Port Tewfik pod stanem. Tam jsme byli určení jako naloďovací četa.“

Kličkování před ponorkami v Atlantiku a vylodění v Normandii

Cesta do Liverpoolu se neobešla bez komplikací, loď musela například provádět úhybné manévry v Indickém oceánu před japonskými ponorkami a pak v Atlantickém oceánu před německými. Juraj Strauss vzpomínal na anglické vojáky, kteří s největší pravděpodobností přišli o život během mořské bouře mezi Madagaskarem a Kapským Městem: „Na tu nikdy nezapomenu. Tam padli do moře dva angličtí vojáci, ale kapitán stále opakoval, že když někdo spadne do moře, tak loď nezastaví. A taky nezastavil.“

Juraj Strauss se po vylodění v Liverpoolu s několika dalšími vojáky ztratil: „My jsme se s důstojníkem dostali místo do Colchesteru do Doveru. A prvně jsem tam slyšel dunění kanonů z druhé strany. Pak jsme dostali rozkaz odjet do Colchesteru, kde nás rozdělili do jednotlivých rot.“ 

Československá armáda v Anglii dostala po reorganizaci název Československá samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii, Juraj Strauss byl zařazen do 2. roty motopraporu a prodělal tvrdý výcvik u Leedsu blízko Northamptonshiru. Pak následoval další výcvik ve skotském Dunsu blízko Edinborough a poté byla brigáda přesunuta nejdříve do Tillbury u Londýna a pak na invazních člunech na francouzské pobřeží u Arromanches: „Ve falaiském lese jsme setrvali až do přesunu na frontu u Dunkerque.“

Ošetřovatelem u Dunkerque

Čechoslovákům chyběly zálohy v případě větších ztrát, a tak byla brigáda nasazena k bojům u města Dunkerque, kde měli německé vojáky pod velením admirála Frisiuse držet v obklíčení. Boje u Dunkerque byly poziční. Juraj Strauss byl nasazen nejen v 2. rotě motopraporu s velitelem majorem Karlem Vrdlovcem, ale také jako ošetřovatel-sanitár. Viděl tak nejrůznější bojová zranění: „Využili jsme pevnost atlantického valu, kde jsme spali, a přes den byla služba venku u kulometů. Jeden důstojník byl při jedné denní akci zraněn a já jsem mu pomohl. Tak přišli na to, že jsem medik, a přeložili mě k velitelství roty. To bylo horší než to, co jsem měl předtím, protože jsem musel jít s nosítky pro raněné a mrtvé do země nikoho.“ Sanitáři byli označení červenou páskou na rameni, ale Němci se na to vůbec neohlíželi: „Pamatuji si, že jeden voják odnesl jednoho Němce, který měl v sobě hrozně moc střepin a nechtěl uspat, že jako německý voják všechno snese.“

Prvním mrtvým hned první noc na frontě byl Josef Doppler. Prvním mrtvým, u kterého byl Juraj Strauss, byl 28. října 1944 při bojové akci desátník-aspirant radiotelegrafista Mautner: „Ještě večer před útokem jsem se s ním bavil a ráno jsem ho viděl takhle.“

V Dunkerque proběhly dva útoky, kterých se Juraj Strauss zúčastnil. Prvním byl útok 28. října 1945 na oslavu československé státnosti, který byl pro československou obrněnou brigádu velice úspěšný: „Dělali jsme útok na Dunkerque, spíše bych tomu řekl válečná operace. Zajali jsme tehdy hodně Němců.“

Druhým útokem 15. dubna 1945 se měla prezentovat síla brigády z prestižních důvodů. Tento útok už tolik úspěšný nebyl a motoprapor utrpěl vážné ztráty. Nicméně Juraj Strauss dokázal zajmout i dva Němce. U Dunkerque byl málem také zraněn: „Věšel jsem prádlo na velitelství roty a najednou padla, tedy ne přímo u mě, mina a jedna střepina mi prolétla mezi nohama. Někde tu střepinu ještě mám.“

Kapitulací Německa skončila v Evropě válka a v Dunkerque, kde brigáda na frontě setrvala až do 9. května 1945, se vzdal také admirál Frisius. Českoslovenští vojáci tak mohli jet zpět do Československa přes rozbombardované Německo.

Vědecká kariéra a podíl na eliminaci spalniček

Do 20. července 1945 sloužil ve vesnici Myslív u Nepomuku. Následně dostudoval medicínu a působil nejdříve v nemocnici ve Valticích, poté se dostal do Prahy a působil až do odchodu so důchodu ve Státním zdravotním ústavu. Zde byl vedoucím virologického oddělení a pak výzkumné skupiny exantematických a teratogenních nákaz. V roce 1983 obdržel s dalšími třemi pracovníky Státní cenu za eliminaci spalniček v Československu. V letech 1975–1976 byl odeslán do Keni, kde pracoval na projektu Světové zdravotnické organizace – očkování dětí proti spalničkám.