Profesorka MUDr. Danuše Táborská, DrSc. – významné jubileum

Ke konci letošního roku oslaví profesorka Danuše Táborská krásné životní jubileum. Po promoci na LF UJEP v Brně začínala jako chirurg, od první atestace z chirurgie se však věnovala anesteziologii a rozvíjející se resuscitační péči, zpočátku na I. chirurgické klinice v Brně. V roce 1967 obhájila kandidátskou dizertační práci týkající se problematiky diabetických pacientů v souvislosti s anestezií a v roce 1978 habilitační práci na kardioanesteziologické téma.

Na začátku roku 1980 docentka Táborská převzala vedení Anesteziologicko-resuscitačního oddělení ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Dlouholeté úsilí o založení kliniky oboru A-R završila na jaře roku 1983, kdy vznikla Anesteziologicko-resuscitační klinika LF UJEP v Brně se sídlem ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Letos klinika oslavila čtvrtstoletí své existence. V době svého vzniku to byla první univerzitní klinika našeho oboru v tehdejším Československu. V následujících letech se paní docentka intenzivně věnovala problematice dárců orgánů v rámci transplantačního programu. Bylo to období, kdy se brněnská transplantologie utěšeně rozvíjela, kdy se v Brně podařilo zahájit program jaterních transplantací. Na téma diagnostiky smrti mozku a péče o dárce orgánů obhájila docentka Táborská v roce 1987 doktorát věd a v roce 1989 byla na základě profesorského řízení jmenována profesorkou v oboru anesteziologie a resuscitace, první profesorkou našeho oboru na univerzitní půdě v Československu.

V 80. letech byla profesorka Táborská rovněž krajskou odbornicí oboru anesteziologie a resuscitace, členkou poradního sboru hlavního odborníka v oboru A-R, členkou ústřední i krajské znalecké komise, stala se rovněž soudní znalkyní pro obor anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína.

Od prosince 1989 byla na 2 roky jmenována prorektorkou Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1990–1996 byla členkou katedry A-R při ILF, respektive IPVZ Praha. Na konci roku 1995 předává přednostenskou pozici na ARK u sv. Anny v Brně svému nástupci, v roli emeritní profesorky Masarykovy univerzity v Brně se však nadále účastní života a pedagogické práce na své klinice. Dosud je soudní znalkyní v našem oboru, členkou komise pro státní závěrečné zkoušky v oboru chirurgie v pregraduálním studiu na LF MU v Brně, členkou dvou oborových komisí pro doktorské postgraduální studium na LF MU v Brně.

Profesorka Táborská publikovala více než 120 článků v domácích i zahraničních periodických publikacích a sbornících. Má za sebou nesmírně bohatou přednáškovou činnost, v níž pokračuje dosud. Je autorkou skript Akutní medicína a Základy anestezie a neodkladné resuscitace, participovala na učebnicích oboru v České republice i na Slovensku, připravovala výukové programy, oponovala řadu grantových projektů IGA MZ, byla řešitelkou a spoluřešitelkou grantových projektů, recenzovala řadu odborných publikací, oponovala mnoho dizertačních i habilitačních prací, vedla profesorská a habilitační řízení v oboru chirurgie a v oboru anesteziologie, intenzivní medicína a algeziologie.

Za svou dlouholetou a mnohotvárnou klinickou, pedagogickou a vědeckou práci obdržela profesorka Táborská řadu ocenění a vyznamenání – je čestnou členkou České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Společnosti pro enterální a parenterální výživu, nositelkou stříbrné i zlaté medaile Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, zlaté medaile i pamětní medaile Masarykovy univerzity, vyznamenání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, pamětní medaile ČLS JEP, nejčerstvěji pak nejvyššího ocenění ČSARIM – medaile Celestýna Opitze.

Nejdůležitějším odkazem významných osobností jsou lidé, pokračovatelé díla. Profesorka Táborská byla školitelkou 22 kandidátů věd, byla, respektive je školitelkou 13 doktorandů vědeckého postgraduálního studia na LF MU Brno, LF UP Olomouc a ZSF Ostravské univerzity. Mezi žákyně a žáky paní profesorky mj. patří: ministr zdravotnictví a senátor PČR, několik ředitelů nemocnic, ať už velkých fakultních nebo těch s regionální působností, několik náměstků ředitelů nemocnic, děkan lékařské fakulty ve Staré Zagoře v Bulharsku, profesor a několik docentů našeho oboru, řada primářů anesteziologicko-resuscitačních pracovišť v České republice, řada lékařů a sester vykonávajících s láskou i sebezapřením nelehké povolání zdravotníka v oboru anesteziologie a resuscitace.

Jménem všech výše zmíněných si dovoluji popřát paní profesorce hodně dalších krásných chvil jak mezi svými blízkými v rodině, tak mezi spolupracovníky a studenty.

Pavel Ševčík, Brno