Editorial

Vážené kolegyně a kolegové,

podzimní a termínově zase „kongresové“ číslo Urologických listů (vycházející v době výroční pracovní konference ČUS ČLS JEP) věnujeme problematice nádorů varlat. Je to téma, které reflektuje pokrok medicíny opět z jiného zorného úhlu. Nejsou to nové, a ani méně invazivní technologie (i když i zde kupříkladu laparoskopická lymfadenektomie zaujímá stále významnější, i když pořád diskutovanou, pozici), a není to ani „nová“ farmakoterapie, která by umožnila zásadně změnit přístup k léčbě a přesunout novou medikamentózní léčbu do léčby první volby. Jsou to však nové poznatky o chemoterapii a poznatky o kombinaci jak nových preparátů, tak i operační léčby, zdokonalené operační techniky umožňující dosáhnout lepších onkologických, ale i funkčních výsledků, ale i poznatky anatomické, které umožnily zpřesnit a správněji indikovat operační léčbu, a v neposlední řadě i pokrok v diagnostických metodách.

To vše umožnilo přesunout ještě nedávno velmi neradostnou prognózu tohoto vysoce závažného onemocnění (postihujícího, na rozdíl od většiny ostatních zhoubných nádorů, především kategorie mužů v mladším a středním věku) do daleko příznivějšího světla - muže s méně pokročilým onemocněním jsme dnes schopni trvale vyléčit prakticky všechny, ale i z těch s onemocněním pokročilejším jsme schopni vyléčit valnou část trvale a u těch ostatních, průběh onemocnění velmi zásadně příznivě změnit. To vše při daleko vyšší schopnosti zachování funkčních výsledků, včetně sexuálních funkcí.

K tomuto tématu se vyjádří přední odborníci na poli epidemiologie a diagnostiky, histopatologie, léčby komplexní, a speciálně potom léčby operační a radioterapie. K tomuto tématu přispěje i zahraniční odborník, byť je v tomto případě ono zahraniční trochu v uvozovkách, protože Slovensko je nám stále (v oblasti urologie potom zvláště) velmi blízko a profesor Ondruš se touto problematikou velmi detailně zabývá asi déle než kdokoliv z nás v ČR.

Guidelines EAU na toto téma, která toto číslo Urologických listů uzavírají, jsou zase tou racionální, logickou a klinicky vědeckou tečkou za touto problematikou. Asi není překvapením, že v době, kdy se pomalu blížíme s evropskými doporučenými postupy „ke konci“, se již objevila nová série těch přepracovaných, doplněných a aktualizovaných, které nám otevírají nové horizonty a cesty.

Tím vpravdě zahraničním přispívatelem tohoto čísla je Emad Salem, současný fellow profesora Wilsona. Možná, že všichni nevíte, že jeho mentor je osobností, která implantovala v celosvětovém měřítku největší počet penilních protéz (v současné době více než 8 000 operovaných případů) a která má také s operačním řešením této sexuální dysfunkce skutečně největší zkušenosti na světě. Od doby, kdy nás tento výkon v roce 1992 v Brně učil, se hodně změnilo, a tak jistě není na škodu se podívat na reálný pohled indikace k této operaci dnešníma očima, řadu let „nejenom po Viagře, ale i Levitře a Cialisu“.

I když problematika srovnání jednotlivých přístupů k radikální prostatektomii by se tematicky hodila spíše do následujícího čísla, setkáme se s ní již nyní, protože aktuální je aktuální právě teď, a ne zítra. Pokusil jsem se přinést, v době otazníků, tápání a marketingových vlivů, racionální pohled na toto téma na základě dat, a nikoliv dojmů, nezatížený žádným z vlivů. Co je pravda dnes, se však v budoucnosti jistě může změnit, a tak budeme netrpělivě očekávat další vývoj.

Příští číslo bude opět onkologické, týkající se karcinomu prostaty. Neobvykle ho anoncuji již nyní, protože vedle našich odborníků, jména jako Patrick Walsh, Ballentine Carter, Jonathan Epstein, Eric Klein, Alicja Wolk (kteří do něho přispějí tím nejaktuálnějším, co na tomto poli mají k dispozici) skýtají dostatečný důvod, proč se na tento „vánoční dárek“ v oblasti urologie těšit.

Dalibor Pacík