Interdisciplinární evropská doporučení metabolické a bariatrické chirurgie

Souhrn

V roce 2012 se v rámci internisticko-chirurgické pracovní schůze před Evropským obezitologickým kongresem, konaným v roce 2013 v Liverpoolu, uskutečnilo jednání panelu odborníků, složeného z prezidentů Evropské sekce Mezinárodní federace bariatrické chirurgie (IFSO-EC), Evropské obezitologické společnosti (EASO), EASO Obesity Management Task Force (EASO OMTF) a dalších významných zástupců IFSO-EC a EASO. Podnětem k tomuto jednání byl mimořádný pokrok, kterého v uplynulém desetiletí dosáhla metabolická a bariatrická chirurgie. Účastníci se shodli na provedení revize a aktualizace Interdisciplinárních evropských závazných doporučení pro chirurgickou léčbu těžké obezity, vydaných v roce 2008, zejména s ohledem na množství důkazů o antidiabetickém účinku a na změny v indikačních kritériích. Složení expertního panelu umožnilo obsáhnout rozhodující oblasti komplexní léčby obezity a s obezitou spojených nemocí a cíleně aktualizovat klinická doporučení v oblasti metabolické a bariatrické chirurgie s přihlédnutím k současným odborným znalostem a poznatkům založeným na důkazech.

Klíčová slova:
interdisciplinární evropská doporučení − metabolická a bariatrická chirurgie − IFSO-EC, EASO

Úvod

Termín „globezita” označuje celosvětovou epidemii, která v současnosti postihuje jak rozvinuté, tak rozvíjející se země [1–3]. V roce 2008 mělo nadváhu podle údajů Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO), 1,4 miliardy dospělých starších 20 let a asi 500 milionů dospělých bylo obézních (více než 200 milionů mužů a téměř 300 milionů žen) [2–4]. V letech 2009–2010 ve Spojených státech (USA) činila prevalence obezity, adjustovaná na věk, 35,5 % pro dospělé muže a 35,8 % pro dospělé ženy [5]; prevalence obezity u dětí a dospívajících byla 16,9 % [6]. Pozornost si zaslouží skutečnost, že prevalence obezity se od 80. let v mnoha zemích evropské oblasti WHO ztrojnásobila, přičemž nadváha a obezita postihují ve většině evropských zemí polovinu populace [2–4]. Odhady naznačují, že pokud bude současný trend pokračovat, může v roce 2030 trpět 60 % světové populace, tedy 3,3 miliardy osob, buď nadváhou (2,2 miliardy), nebo obezitou (1,1 miliardy) [7].

Ačkoli je podle WHO nadměrná hmotnost považována za celosvětově pátý nejzávažnější rizikový faktor úmrtí, nedařilo se tuto epidemii obezity s více než 40 miliony dětí do 5 let věku s nadváhou (v roce 2010) omezovat [3]. Navíc závažná obezita (tj. body mass index – BMI, >35 kg/m²) představuje rychle rostoucí segment epidemie, ve kterém jsou negativní dopady na zdraví a disabilitu zvláště zřetelné. Obezita nejen postihuje nepoměrně více znevýhodněné části populace, ale v těchto skupinách je vzestup prevalence obezity nejzávažnější. V USA představují jedinci s BMI >35 kg/m² 15 % dospělé populace [5]. Nadměrná hmotnost dramaticky zvyšuje rizika rozvoje řady neinfekčních chorob, jako jsou diabetes, hypertenze, mozková příhoda, dyslipidemie, spánková apnoe, maligní nádory, nealkoholická steatohepatitida a další závažné komorbidity. WHO zdůrazňuje, že nadváha a obezita jsou odpovědné za 44 % případů diabetu 2. typu (T2DM), 23 % onemocnění ischemickou srdeční chorobou a přibližně 7–41 % různých typu zhoubných nádorů [3,4]. Ve většině evropských zemí jsou nadváha a obezita odpovědné za zhruba 80 % případů diabetu 2. typu, 35 % ischemické choroby srdeční a 55 % hypertenze dospělých [4]. Navíc mnoho invalidizujících onemocnění je mimořádně nákladných v důsledku pracovní neschopností i čerpáním zdravotnických zdrojů – příkladem jsou artritida, dýchací obtíže, onemocnění žlučníku, neplodnost a psychosociální problémy, vedle dalších, jež zkracují očekávanou délku života a snižují jeho kvalitu [2,4,8,9]. Očekávaná délka života je zkrácena odhadem o 5 až 20 let v závislosti na pohlaví, věku a rase [10].

V současnosti zhruba 65 % světové populace žije v zemích, kde nadváha a obezita zabíjejí více lidí než podvýživa [2–4]. WHO zdůrazňuje, že v různých částech regionu je obezita odpovědná za 10–13 % úmrtí [2–4]. Systematická analýza sloučených dat z 19 prospektivních studií, zohledňujících věk, typ studie, tělesnou aktivitu, spotřebu alkoholu, vzdělání a rodinný stav, zahrnujících 1,46 milionu dospělých bílé rasy a více než 160 000 úmrtí, prokázala (pro muže i ženy společně), že vzestup BMI o každých 5 jednotek zvyšuje riziko smrti o 31 % [11]. Z aktuální metaanalýzy, zaměřené na úmrtnost ze všech příčin a zahrnující téměř 3 miliony osob a 270 000 úmrtí, vyplývá, že jakákoli obezita (BMI >30 kg/m²) i obezita 2. a 3. stupně (BMI 35–40 a >40 kg/m²) jsou ve srovnání s normální tělesnou hmotností spojeny s významně vyšší úmrtností ze všech příčin [12].

Bariatrická chirurgie je nejúčinnějším způsobem léčby závažně obézních nemocných. Dlouhodobé studie aktuálně poskytují důkazy o podstatném omezení úmrtnosti bariatrických pacientů, stejně tak i o sníženém riziku rozvoje souvisejících či komplikujících onemocnění a o menším čerpání zdravotních služeb a poklesu přímých nákladů na zdravotní péči [10,13].

Bariatrická chirurgie je zavedenou součástí komplexní péče o závažně obézní nemocné. Tato doporučení byla vytvořena interdisciplinárním úsilím všeobecně uznávaných odborníků z mezinárodních lékařských i chirurgických společností [Mezinárodní federace bariatrické chirurgie (IFSO), evropské sekce Mezinárodní federace bariatrické chirurgie (IFSO-EC), Evropské obezitologické společnosti (EASO)] [14]. Jejich cílem je poskytnout lékařům, zdravotníkům, činitelům v oblasti zdravotní politiky a poskytovatelům zdravotní péče i zdravotním pojišťovnám základní fakta o správné klinické praxi při léčení obezity.

Poznatky o vědeckých důkazech podporujících závěry tohoto panelu byly systematicky získávány z databází, jako jsou Medline (PubMed) a Cochrane Library.

Vyhledávání obsáhlo dobu od ledna 1980 do května 2013 a bylo provedeno za pomoci odborníka v knihovnictví a klinického lékaře se zkušenostmi se systematickými přehledy.

Byla použita tato anglická klíčová slova: obesity, obesity surgery, morbid obesity, surgical treatment, bariatric surgery, morbid obesity surgery, gastroplasty, gastric bypass, gastric plication, intestinal bypass, Roux–en-Y, gastric banding, biliopancreatic diversion, duodenal switch, biliopancreatic bypass, obesity/ morbid obesity treatment outcomes, obesity/morbid obesity follow-up, obesity/morbid obesity complications, nutrition a psychology.

Některé údaje o úrovni důkazů byly získány z následujících publikací: Commonwealth of Massachusetts Betsy Lehman Center for Patient Safety and Medical Error Reduction Expert Panel on Weight Loss Surgery [15], Obesity surgery evidence – based guidelines of the European Association for Endoscopic Surgery (EAES) [16], Meta-analysis: Surgical treatment of obesity[17] a Recommendations Regarding Obesity Surgery [18], “Clinical practice guidelines for the perioperative nutritional, metabolic, a nonsurgical support of the bariatric surgery patient – 2013 update: cosponsored by American Association of Clinical Endocrinologists, The Obesity Society, a American Society for Metabolic & Bariatric Surgery” [19].

Doporučení panelu jsou podložena nejvyšší dostupnou úrovní vědeckých publikací (evidence based medicine – EBM) – randomizované studie s kontrolní skupinou, systematické přehledy kohortních studií, observační studie a názory odborníků. K odstupňování kvality důkazů přijal panel „Klasifikační systém oxfordského Centra pro medicínu založenou na důkazech“ rozlišující několik úrovní a „stupně doporučení“ podle uspořádání studií a kritického posouzení studií prevence, diagnostiky, prognózy, léčby a nežádoucích účinků.

Oxfordská klasifikace používá čtyři úrovně EBM důkazů (EL):

• EL úroveň A: konzistentní (neodporující si), řádně provedené randomizované klinické studie s kontrolní skupinou, kohortní studie, pravidla pro klinické rozhodování ověřená v různých populacích.
• EL úroveň B: konzistentní (neodporující si) retrospektivní kohortní studie, pilotní kohortní studie, ekologické studie, studie založené na výzkumu výsledků, studie typu případ-kontrola nebo extrapolace studií úrovně A.
• EL úroveň C: kazuistické studie nebo extrapolace studií úrovně B.
• EL úroveň D: názory odborníků bez výslovného kritického posouzení nebo založené na empirických poznatcích.

Indikace bariatrických chirurgických výkonů

Bariatrický výkon je indikován pro pacienty od 18 do 60 let, splňující následující kritéria:

1. BMI ≥40 kg/m², EL A, B a C [14,19–38]
2. BMI 35–40 kg/m² s přítomností komorbidit, u kterých je předpoklad zlepšení onemocnění chirurgicky navozeným snížením hmotnosti (metabolická onemocnění, kardiorespirační choroby, některá onemocnění kloubů, závažné psychologické problémy spojené s obezitou a další), EL A, B a D [39–44].
3. Kritérium BMI může být naplněno aktuální nebo dřívější maximální dosaženou hodnotou BMI. Zvažte, že:

a) pokles hmotnosti dosažený intenzivní léčbou předcházející operaci (která vede k nižšímu BMI, než je vyžadováno), není kontraindikací plánovaného bariatrického výkonu;

b) bariatrický výkon je indikován u nemocných, kteří podstatně zhubli při konzervativní léčbě, ale začali znovu přibývat, a to i v případě, kdy znovu nedosáhli minimální požadovanou hmotnost pro operaci;

Chirurgický výkon je ke zvážení, pokud nemocný nehubne nebo dlouhodobě není schopen udržet hmotnostní úbytek přes přiměřenou chirurgickou a/nebo nechirurgickou komplexní léčbu (EL B a D) [21,38].

c) Je vhodné zvážit snížení prahové hodnoty BMI o 2,5 u jedinců s asijským genetickým pozadím z důvodů zachování rovnováhy mezi genetickými faktory a vlivy prostředí a stravy.

Je nezbytné, aby pacienti dodržovali naplánované lékařské kontroly.

Bariatrická chirurgie a diabetes 2. typu

Na diabetes 2. typu je třeba pohlížet jako na odstranitelnou nemoc. Bariatrická chirurgie jednoznačně potvrdila příznivý účinek na remisi diabetu 2. typu. Bariatrická chirurgie přispívá ke zlepšenému fungování beta buněk u pacientů s diabetem 2. typu s BMI >35 kg/m² (EL A) [45–47]. (Upozorňujeme, že v různých oddílech/odstavcích těchto doporučení jsou uváděny různé hraniční hodnoty HbA1c. Tyto různé hodnoty jsou relevantní pro různá hodnocení léčby, např. pro úspěšné zlepšení diabetu v důsledku bariatrického výkonu na rozdíl od „částečné” nebo „úplné” remise apod.).

Chirurgicky navození zlepšení diabetu 2. typu může být považováno za úspěšné, pokud:

• dávka inzulinu po operaci je nejvýše čtvrtinová proti dávce předoperační;
• dávka perorálních antidiabetik po operaci je nejvýše poloviční proti dávce předoperační;
• došlo během 3 měsíců ke snížení HbA1c o více než 5 mmol/mol nebo HbA1c klesl pod 53 mmol/mol.

Diabetici 2. typu s BMI mezi 30 a 35 kg/m² mohou být indikováni k bariatrickému výkonu individuálně, jelikož existují důkazy podporující prospěch z bariatrické operace ve smyslu remise či zlepšení diabetu 2. typu (EL A, B, C and D) [48–60].

Dosud však chybí dostatek údajů s vysokou úrovní důkazů, které by jednoznačně podpořily prospěch samotného chirurgického výkonu pro úpravu glykemie, dyslipidemie a/nebo jiných metabolických onemocnění u pacientů s BMI mezi 30 a 35 kg/m².

Bariatrická chirurgie u (dětí)/dospívajících

Bariatrický výkon u dospívajících a dětí může být zvažován v centrech s rozsáhlými zkušenostmi této léčby u dospělých, která jsou schopna poskytnout multidisciplinární přístup zahrnující dovednosti v dětské chirurgii, psychologických přístupech a ve výživě této věkové kategorie.

U těžce obézního dospívajícího může být bariatrický výkon zvažován, pokud:

1. jeho BMI převýší 40 kg/m² (nebo percentil 99,5 pro odpovídající věk) a je přítomna alespoň jedna komorbidita;
2. podstoupil alespoň 6 měsíců trvající řízené úsilí o snížení hmotnosti ve specializovaném centru;
3. je prokázána kostní i vývojová zralost;
4. je schopen se zavázat ke komplexnímu lékařskému a psychologickému vyšetření před a po operaci;
5. je ochoten se účastnit pooperačního multidisciplinárního léčebného programu v zařízení se specializovanou pediatrickou péči (ošetřování, anestezie, psychologie, pooperační péče) (EL C and D [61–68]).

Bariatrický výkon u nemocných s dědičně podmíněnou obezitou, jako je syndrom Pradera a Williho, může být indikován pouze po pečlivém zvážení odborného týmu s účastí obezitologa, pediatra a chirurga.

Bariatrické výkony u osob starších 60 let

U starších či závažně nemocných pacientů musí být doložen příznivý poměr přínosů a rizik. V případě starších pacientů je primárním cílem výkonu zlepšení kvality života, a to i v případech, kdy nelze očekávat jeho prodloužení [69].

Specifické kontraindikace bariatrických výkonů

Kontraindikace bariatrického výkonu:

1. nelze-li doložit žádnou dosavadní obezitologickou péči;
2. není-li pacient schopen účasti v dlouhodobém medicínském sledování;
3. dekompenzovaná psychotická onemocnění, závažné deprese a poruchy osobnosti, pokud léčba není doporučena psychiatrem se zkušeností s obézními;
4. abúzus alkoholu a/nebo drogová závislost;
5. nemoci v dohledné době ohrožující život;
6. neschopnost sebepéče bez dlouhodobého rodinného či sociálního zázemí, které by péči zajistilo.

Specifickými vylučovacími kritérii pro bariatrický výkon v léčbě diabetu 2. typu jsou:

1. sekundární diabetes;
2. pozitivita protilátek (anti-GAD nebo ICA) nebo C-peptide <1 ng/ml nebo chybění odpovědi C-peptidu na test smíšenou potravou.

Předoperační vyšetření

Rozhodnutí o chirurgickém výkonu musí předcházet komplexní interdisciplinární vyšetření. Základní tým pro takové vyšetření sestává nejlépe z následujících specialistů se zkušenostmi s konzervativní a chirurgickou léčbou obezity:

• internista – obezitolog;
• chirurg;
• anesteziolog;
• psycholog nebo psychiatr;
• odborník ve výživě (nutriční pracovník a/nebo dietolog);
• všeobecná sestra/sociální pracovník [16,40,70–77].

Pacient indikovaný k bariatrickému výkonu musí podstoupit rutinní předoperační vyšetření jako před jakoukoli jinou větší břišní operací. Předoperační příprava zahrnuje posouzení celkového zdravotního a výživového stavu (viz níže):

• vysvětlení změn ve stravování nezbytných po operaci;
• úpravu léčby doprovázejících onemocnění s cílem snížit riziko chirurgického výkonu;
• posouzení motivace pacienta a ochoty účastnit se dalšího sledování;
• kontrolu úplné informovanosti pacienta o výhodách, důsledcích a rizicích alternativ chirurgických výkonů a potřeby celoživotního sledování;
• kontrolu pacientova náhledu na možné (omezené) výsledky operace;
• kontrolu poskytnutí informovaného souhlasu zahrnujícího prohlášení o rizicích výkonu a přijetí behaviorálních úprav životního způsobu a sledování.

Kromě obvyklého předoperačního vyšetření jako před jakoukoli jinou větší břišní operací může být zapotřebí další posouzení (v závislosti na zamýšleném bariatrickém výkonu a klinickém stavu pacienta), zaměřené na:

• přítomnost syndromu spánkové apnoe a plicní funkce;
• metabolická a endokrinní onemocnění;
• onemocnění žaludku a jícnu (přítomnost H. pylori);
• kostní denzitu;
• tělesné složení;
• vyšetření nepřímou kalorimetrií (EL A, B, C and D [16,77–91]).

Psychologická podpora

Před operací

Psychologické posouzení behaviorálních, nutričních, rodinných a osobnostních faktorů je nedílnou součástí předoperačního vyšetření nemocného (EL C) [92–98].

Smyslem psychosociálního posouzení před bariatrickou operací není pouze stanovení diagnózy, ale v rámci vytváření individuálního léčebného plánu také posílení bezpečnosti a účinnosti chirurgické léčby odhalením možných zranitelných míst pacienta, jeho předností a slabých míst.

Předoperační psychologické vyšetření má vždy zahrnovat posouzení psychopatologie, s důrazem na vyšetření osobnosti, jakož i posouzení očekávání/motivace, stravovací anamnézy, životního stylu (tj. stravovacích zvyklostí, pohybových návyků, životních podmínek) a podpory pacientova okolí. Předoperační posouzení umožní stanovit intervence, které mohou posílit dlouhodobou spolupráci nemocného a udržení hmotnostních úbytků (tj. krizové intervence, psychologickou podporu, psychoterapii atd.) (EL D) [99]. Cílem je posílit motivaci pacienta a schopnost přizpůsobit se stravovacím, behaviorálním a psychosociálním změnám před a po bariatrické operaci. Předoperační vyšetření usnadní psychologickou podporu v případě pooperačního relapsu psychopatologie (deprese, úzkost atd.), EL C a D [100–103].

Předoperačním vyšetřením má odhalit případně psychologické kontraindikace výkonu, jakými jsou poruchy příjmu potravy a další obtíže uvedené v oddíle o kontraindikacích.

Pooperační psychologická podpora

Poruchy příjmu potravy, jako je záchvatovité přejídání, zvyšují riziko nedostatečných hmotnostních úbytků a relapsu po některých bariatrických postupech (EL C) [104–109]. Přítomnost dvou a více psychiatrických/duševních poruch zvyšuje riziko nepřiměřeného úbytku hmotnosti jak po operacích pouze omezujících příjem potravy, tak po metabolických výkonech (EL B) [110–114].

Předoperační rozpoznání psychologických rizikových faktorů spojených s nízkou mírou pooperační spolupráce, nepřiměřeným poklesem hmotnosti, závislostí na alkoholu nebo jiných návykových látkách, poruchy příjmu potravy a další musí vést k pooperační intervenci vedoucí k osvojení sebekontrolních mechanismů u vysoce rizikových nemocných.

Přehled chirurgických technik

V posledních letech bylo dosaženo lepšího pochopení podstatných metabolických změn navozených odlišnými chirurgickými zásahy do zažívacího ústrojí. Dosavadní třídění výkonů podle jejich vlivu na trávení potravy – omezující kapacitu žaludku (restriktivní), omezující vstřebávání živin (malabsorpční) nebo kombinované postupy – již neodráží současnou úroveň poznatků o časných a na změnách hmotnosti nezávislých metabolických účincích těchto výkonů. V současnosti se většina standardních chirurgických postupů označuje jako metabolické operace. Pozornost se postupně přesunuje od snížení hmotnosti jako primárního cíle k metabolickým účinkům výkonů (EL A, B, C and D) [115–127].

V současnosti jsou pro nemocné vyžadující snížení hmotnosti a/nebo zlepšení metabolické poruchy dostupné následující výkony:

• adjustabilní bandáž žaludku (AGB);
• tubulizace žaludku (sleeve gastrectomy);
• žaludeční bypass (RYGB – Roux-en-Y gastric bypass);
• biliopankreatická diverze (BPD);
• biliopankreatická diverze s duodenální výhybkou (BPD/DS).

Postupy, pro něž dosud nemáme dlouhodobé výsledky:

• Laparoskopická plikace žaludku, při níž vytvoření intraluminálního záhybu velkého zakřivení vede k tubulizaci žaludku. Současné poznatky nevyvolávají žádné obavy z krátkodobých či střednědobých rizik laparoskopické plikace žaludku, ale pro posouzení dlouhodobé účinnosti jsou potřeba další údaje (EL B) [128–133].
• Žaludeční bypass s omega kličkou (Omega loop gastric bypass) je vytvořen laparoskopicky prodlouženým žaludečním „pouchem“ s napojenou kličkou tenkého střeva tvořící distální bypass (diverzi). Žaludeční bypass s omega kličkou zůstává kontroverzní kvůli dlouhodobým rizikům. Většina údajů o žaludečním bypassu s omega kličkou pochází z popisných zpráv a kazuistik; pro posouzení bezpečnosti a účinnosti výkonu je nezbytné získat více údajů založených na důkazech dokladů.

Postupy ve fázi výzkumu:

• Duodeno-ileální bypass s jednou anastomózou a tubulizací žaludku (single anastomosis duodeno-ileal bypass with sleeve gastrectomy) je modifikovaná duodenální výhybka. Tento výkon je prováděn dosud pouze v rámci přísně monitorovaných klinických zkoušek „Framework of Clinical Trials“ a není doporučeno tuto metodu rozšiřovat, dokud nebudou dostupná data založená na důkazech [134].
• Výhradně „výzkumný” přístup je doporučen pro různé výkony s přenášením částí tenkého střeva („intestinal interposition”).

• Endoluminalní výkony

Endoluminální techniky, pomůcky a technologie jsou v různých stadiích technického vývoje, experimentálního či klinického využití jak pro primární léčbu obezity, tak pro reoperace při selhání předcházejících bariatricko-metabolických výkonů. Široké používání těchto nových technologií dosud není podepřeno údaji založenými na důkazech a mělo by být omezeno na klinické studie vedené podle etických požadavků a s povolením IRB.

Existují však předpoklady, že některé z těchto dosud výzkumných postupů ovlivní budoucí rozhodování o léčení obezity.

Přiřazení pacienta k určitému bariatrickému výkonu

V současnosti neexistuje dostatek údajů opírajících se o důkazy, aby bylo možné přiřadit nemocného k určitému bariatrickému/metabolickému výkonu nebo upřednostnit určitý výkon.

Pokud nejsou přítomny kontraindikace laparoskopického výkonu, je preferovaným přístupem laparoskopická technika (EL A) [135].

Výběr typu operace ovlivňují mimo jiné tyto předoperační charakteristiky pacienta:

• BMI (index tělesné hmotnosti);
• věk;
• pohlaví;
• distribuce tělesného tuku;
• přítomnost diabetu 2. typu;
• trvání diabetu 2. typu,
• předoperační koncentrace HbA1c,
• kombinovaná antidiabetická léčba,
• koncentrace C-peptidu nalačno,
• přítomnost dyslipidemie;
• snížená inteligence;
• významná hiátová hernie;
• gastroezofageální reflux (GERD);
• očekávání/realistické cíle pacienta;
• porucha příjmu potravy;
• dlouhodobá léčba pro souběžně probíhající onemocnění nebo jiné situace, u kterých hrají absorpce a farmakokinetika podstatnou roli.

Očekávaný průměrný dopad na zlepšení metabolického stavu, na zlepšení či remisi diabetu 2. typu, pokles hmotnosti a pravděpodobnost udržení snížené hmotnosti stoupá v této posloupnosti výkonů: AGB -> LSG -> RYGB -> BPD/DS -> BPD.

Naopak, náročnost chirurgického výkonu a možná chirurgická a metabolická rizika klesají v opačném pořadí (EL A, B, C a D [17,30,136–160].

Na hmotnosti nezávislé časné metabolické účinky na HbA1c, LDL cholesterol, krevní tlak, prevenci a snížené kardiovaskulární riziko některých výkonů již byly prokázány v řadě studií; přesný mechanismus účinku rozlišných chirurgických zásahů však musí být teprve podrobně prozkoumán, neboť dosud není zcela objasněn (EL A, B, C a D) [49–52,161].

Lepší porozumění různým mechanismům účinku těchto operací může přispět k personalizované léčbě a přesnějšímu přiřazení rozdílných postupů individuálnímu pacientovi [162,163].

Výkony mají být prováděny v interdisciplinárních centrech pro léčbu obezity s náležitě zkušeným personálem a odpovídajícím vybavením (viz níže).

Zkušenost operatéra je klíčovým faktorem za všech okolností. Nedoporučuje se provádět bariatrické výkony pouze příležitostně.

Pokud lze očekávat větší prospěch pro pacienta z určitého výkonu, který není v konkrétním centru proveditelný, má být odeslán do centra/chirurgovi s patřičnou zkušeností s tímto výkonem (EL B a D) [30,164–170].

Důsledkem úspěšné bariatrické léčby může být požadavek na další léčbu (např. plastický/rekonstrukční výkon).

Sledování

Těžká obezita (obezita 3. stupně) je celoživotní onemocnění. Ošetřující lékař je spolu s ošetřujícím chirurgem odpovědný za léčbu doprovázejících nemocí před výkonem a za sledování po něm. Všem pacientům mají být poskytnuty vzájemně se doplňující způsoby sledování (chirurgický a interní), nejlépe zčásti společnými interdisciplinárními ambulancemi. Chirurg je odpovědný za všechny možné krátkodobé i dlouhodobé příhody v přímém vztahu k operaci.

Internista-obezitolog bude odpovědný za dlouhodobé sledování po chirurgické léčbě a za léčení obezity a s obezitou spojených nemocí a nechirurgických důsledků výkonu. Dlouhodobý výsledek je významně závislý mimo jiné na spolupráci pacienta při dlouhodobém sledování.

Pacienti docházející na podpůrné skupiny po bariatrické/metabolické operaci dosahují větších hmotnostních úbytků a dalších výsledků léčby, zvláště v případě pacientů po RYGB a bandáži žaludku (EL C). Pacienty je třeba opakovaně edukovat o postupném zatěžování stravou v závislosti na době od operace a typu výkonu, který podstoupili (EL A, B, C a D) [171–179]. Pacienti mají být poučeni, že přehnaný počet jídel a nadměrná velikost porcí povede k nižšímu poklesu hmotnosti.

Pacienti musejí být seznámeni se zásadní důležitostí:

• odpovídajícího příjmu bílkovin kvůli prevenci nadměrných ztrát netukové tělesné hmoty;
• vyloučení koncentrovaných sladkostí ze stravy, aby se předešlo dumping syndromu, zvláště po RYGB a BPD;
• přednostního užívání rozdrcených léků a/nebo tablet s rychlým uvolňováním (EL B a D) [180,181];
• zdravotních přínosů pravidelné pohybové aktivity/cvičení, což může vyžadovat odborné rady.

V případě diabetiků 2. typu je nezbytné po operaci upravit dávkování perorálních antidiabetik a/nebo inzulinu, a to bez zbytečných odkladů, aby se minimalizovala rizika hypoglykemie.

Kritéria pro posouzení účinku bariatrické chirurgie na remisi diabetu 2. typu [58]:

Částečná remise

Glykemie pod diagnostickým prahem pro diabetes (HbA1c vyšší než 42 mmol/mol, ale nižší než 47,5 mmol/mol, glykemie nalačno 5,6–7 mmol/l) nejméně po dobu 1 roku, bez farmakoterapie či jiné léčby (léčebných modalit).

Kompletní remise

Normální glykemie (HbA1c v normálním rozmezí, tj. nižší než 42 mmol/mol, glykemie nalačno nižší než 5,6 mmol/l) nejméně po dobu 1 roku, bez farmakoterapie či jiné léčby (léčebných modalit).

Prodloužená remise

Kompletní remise trvající alespoň 5 let

Kritéria pro posouzení účinku bariatrické chirurgie na optimalizaci metabolického stavu a některých dalších provázejících onemocnění [58]: HbA1c nejvýš 42 mmol/mol, bez výskytu hypoglykemií, celkový cholesterol nižší než 4 mmol/l, LDL-cholesterol nižší než 2 mmol/l, triacylglyceroly nižší než 2,2 mmol/l, krevní tlak nižší než 135/85 mmHg, snížení hmotnosti alespoň o 15 % nebo snížení HbA1c alespoň o 20 %, LDL nižší než 2,3 mmol/l a krevní tlak nižší než 135/85 mmHg při omezení medikace proti předoperačnímu stavu.

Při příznacích postprandiální hypoglykemie je nezbytné prokázat přítomnost snížené glykemie současně s příznaky; pacientovi je nutné nejprve doporučit změnu stravy (omezení cukrů, pravidelná doba jídla); zváženy mají být léky druhé řady jako akarbóza, blokátory kalciových kanálů, diazoxid a oktreotid (EL C) [182–186].

Speciální péči vyžadují následující situace:

• možný výživový deficit, např. bílkovin, vitaminů a jiných mikronutrientů;
• úprava farmakoterapie, zvláště chorob provázejících obezitu, jakými jsou diabetes a hypertenze, a vyloučení některé medikace (tj. nesteroidních i steroidních protizánětlivých léků); prevence hluboké žilní trombózy a/nebo plicní embolie subkutánním podáváním nízkomolekulárního heparinu je doporučena pro všechny bariatrické pacienty, posílená používáním elastických punčoch, časné pooperační mobilizace a použitím pneumatické sekvenční komprese na dolních končetinách během operace i po ní (EL B, C a D) [187–190];
• časné rozpoznání a odpovídající léčba leaků zažívacího ústrojí u podezřelých nemocných (nově setrvávající tachykardie rychlejší než 120/min po dobu nejméně 6 h, horečka, tachypnoe, nově vzniklé objektivní příznaky hypoxie, progredující bolesti, zvýšený C reaktivní protein) pomocí skiaskopie horní části zažívacího ústrojí nebo výpočetní tomografií. Je nutné zvážit chirurgickou revizi (laparoskopickou nebo laparotomickou); ta je zdůvodněna v klinicky vysoce podezřelých případech, a to i v nepřítomnosti některých z těchto příznaků a/nebo dokonce při negativním vyšetření horní části zažívacího ústrojí (EL C) [191–194].

Všichni pacienti po bariatrickém výkonu vyžadují pravidelný celoživotní kvalifikovaný dohled. Musejí mít přístup k akutní péči poskytované chirurgickým centrem po dobu 24 hodin denně. V přítomnosti závažných a přetrvávajících gastrointestinálních příznaků (jako jsou bolest břicha, nevolnost, zvracení, změny stolice) musí být jako první diagnostické/léčebné opatření zvážena endoskopie a/nebo CT k vyloučení/potvrzení přítomnosti střevního onemocnění, bakteriálního přerůstání, vředové choroby, potíží s anastomózou, obstrukcí cizím tělesem atd.

Pacient přebírá celoživotní odpovědnost za přijetí pravidel medicínského sledování.

Minimální požadavky na sledování po výkonech omezujících množství stravy

Pacient musí být vybaven písemnou informací o provedeném výkonu a přesném typu implantátu (v takových případech), obsahující popis možných závažných vedlejších projevů.

Adjustabilní bandáž žaludku

• Sledování se zahajuje měsíc po operaci a v průběhu 1. roku mají být kontroly nejdéle po 3 měsících, dokud není dosaženo uspokojivého poklesu hmotnosti, s opakovanou adjustací, pokud je toho zapotřebí. Poté nemají být intervaly sledování delší než 1 rok.
• Sledování provádí interdisciplinární tým a zahrnuje intervence a podporu změn stravování, chování a pohybových aktivit, ve vhodných případech i farmakologickou podporu a chirurgickou revizi.
• Stav metabolismu a výživy je třeba pravidelně sledovat, aby se předešlo vitaminovým a minerálovým deficitům a mohla být prováděna potřebná suplementace; stejně tak je nezbytné sledovat odpověď na chirurgický zákrok, pokles hmotnosti a upravovat medikaci.
• Adjustace bandáže se provádí v souladu s poklesem hmotnosti konkrétního pacienta a typem implantátu:

• první inflace se provádí podle typu bandáže,
• po zhodnocení klinického stavu pacienta lékařem,
• vyškoleným zdravotnickým pracovníkem s přiměřenou zkušeností (chirurg, lékař, zdravotní sestra, pověřený radiologický asistent).

• Suplementací vitaminů a stopových složek potravy se vyrovnává jejich možný omezený příjem.

Žaludeční bypass (RYGB)

• Sledování se zahajuje měsíc po operaci a v průběhu 1. roku mají být kontroly nejdéle po 3 měsících, v dalším roce každého půl roku a poté každoročně.
• Perorální suplementace vitaminů a stopových složek potravy se provádí rutinně, aby se vyrovnal jejich možný omezený příjem a vstřebávání.
• Každý rok se provede laboratorní kontrola metabolismu a stavu výživy, jež zahrnuje:

• glykemii nalačno (u diabetiků také glykovaný hemoglobin), elektrolyty, testy jaterních funkcí, funkci ledvin, vitamin B₁, foláty, vit. B₁₂, 25(OH) vitamin D3, ferritin, parathormon, albumin, vyšetření Hb, Ca²⁺ a krevní obraz.

• Podle výsledků těchto testů může být potřebné korigovat deficity perorální suplementací nebo dokonce parenterálním podáním vitaminů a stopových složek.
• Při druhotné intoleranci laktózy se podává perorální laktáza.
• Při časném dumping syndromu je doporučen příjem tekutin před jídlem a zvážit používání kukuřičného škrobu a/nebo potravinových doplňků s nízkým glykemickým indexem.
• Při pozdním dumping syndromu je nutné posoudit přítomnost hypoglykemie a pacienta dle toho vyšetřit a poučit.

Minimální požadavky na sledování po výkonech omezujících vstřebávání živin

BPD

• Sledování se zahajuje měsíc po operaci a v průběhu 1. roku mají být kontroly nejdéle po 3 měsících, v dalším roce každého půl roku a poté každoročně.
• Je nezbytné provádět laboratorní vyšetření k posouzení vývoje metabolismu a stavu výživy a podle výsledků upravovat suplementaci a medikamentózní léčbu.
• Vyšetření krve se provede po 1, 4 a 12 měsících, poté každoročně:

• jaterní testy (ALT, GGT),
• krevní obraz, minerály,
• minimálně následující výživové parametry: vitamin B₁₂, 25(OH) vitamin D3, parathormon, kostní alkalická fofatáza, ferritin, Ca, prealbumin, albumin, transferrin, ckeatinin, protrombinový čas (PPT),

• moč chemicky;
• celoživotní každodenní suplementace vitaminy (ve vodě rozpustných preparátech) a stopovými prvky;

• vitaminy A, D, E a K;
• suplementace vápníkem (přednostně ve stravě, Ca citrát, doporučený denní příjem 2 g denně).

• Minimální doporučení příjem bílkovin 90 g denně;
• Suplementace vitaminů a stopových prvků nahrazuje jejich pravděpodobný snížený příjem a vstřebávání;
• V režimu prevence se suplementace podává perorálně;
• Ke korekci deficitu může být suplementace prováděna parenterálně s výjimkou vápníku;
• Po celý první rok po operaci se podávají inhibitory protonové pumpy/antagonisté H2 receptorů.
• Při nadměrném nadýmání, odchodu plynů a/nebo páchnoucích stolicích je doporučeno podávání perorálního neomycinu nebo metronidazolu nebo pankreatických enzymů (EL A, B, C and D) [18,83,195–220].

Selhání léčby

K posílení dodržování změn životního stylu a udržení poklesu hmotnosti po bariatrickém výkonu se obvykle vyžaduje pravidelný kontakt a celoživotní sledování v obezitologickém centru. Vědecké důkazy ukazují, že část bariatrických pacientů hmotnost nesníží, a nebo neudrží hmotnostní pokles. Pokud existuje medicínská indikace a pacient souhlasí, lze provést další bariatrický výkon (EL B, C and D) [221–234].

Závěr

Všichni, kdož z pověření odborných společností (IFSO, IFSO-EC a EASO) částečně přepsali a aktualizovali dřívější Interdisciplinární evropská závazná doporučení pro chirurgickou léčbu těžké obezity z roku 2008, si uvědomují, že se pouze dotkli základů bariatrické a metabolické chirurgie.

Mnoho dalších oblastí bylo úmyslně ponecháno otevřených. K těmto oblastem patří definice „Center excellence“, kvalifikace bariatrických chirurgů, uznání obezity jako onemocnění a otázky úhrad. Tyto problémy budou náplní budoucí činnosti odborných společností. Autoři věří, že tato doporučení zlepší jak interní (obezitologickou), tak chirurgickou péči o závažně obézní jedince a přispějí k dlouhodobě lepším výsledkům a vyšší bezpečnosti pro nemocné.

Poděkování

Dík si zaslouží V. Hainer, Endokrinologický ústav, 1. a 3. lékařská fakulta, Karlova univerzita, Praha, Česká republika; A. Basdevant, INSERM, U755 Nutriomique, University of Paris and AP-HP, Hôtel-Dieu Hospital, Paris, France; H. Buchwald, Department of Surgery, University of Minnesota, MN, USA; M. Deitel, CRCSC, FICS, FACN, Obesity Surgery, Toronto, Canada; N. Finer, Wellcome Clinical Research Facility, Addenbrooke‘s Hospital, University of Cambridge School for Clinical Medicine, UK; J.W.M. Greve, Department of Surgery University Hospital Maastricht, The Netherlands; F. Horber, Clinik Lindberg AG, Winterthur, Switzerland; R. Steffen, Beau-Site Clinic Berne, Hirslanden Group, Switzerland; C. Tsigos, Department of Endocrinology, Metabolism and Diabetes Unit, Evgenidion Hospital, University of Athens Medical School, Athens, Greece; and Kurt Widhalm, Department of Pediatrics, Nutrition and Metabolism, Medical University of Vienna, Vienna, Austria, za cenné spoluautorství prvního vydání Interdisciplinárních evropských závazných doporučení pro chirurgickou léčbu těžké obezity, publikovaných v letech 2007/2008. Jsme vděčni za práci, kterou vykonali na prvním vydání těchto doporučení, což poskytlo pevný základ nyní publikovaným Interdisciplinárním evropským doporučením metabolické a bariatrické chirurgie a ze značné části zůstalo nezměněno.

Konflikt zájmů

Autoři neuvádějí žádný konflikt zájmů.

Vyloučení odpovědnosti

Konsenzuální materiál v tomto dokumentu jsou klinická doporučení. Jsou určena k podpoře dobré klinické praxe. Nemohou nahradit nebo obejít povinnost klinika svědomitě použít svoje znalosti a zkušenosti v nejlepším zájmu pacienta [235,236].

Proto může být zcela správné poskytnout péči mimo tato doporučení. Pokud je taková léčba navržena, je vhodné jasně zadokumentovat, že pacient byl řádně poučen o tom, že takový postup je mimo rámec platných doporučení.

Při postupu dle těchto doporučení je potřeba v každém případě zvážit sílu důkazů každé konkrétní části.

V předkládaných doporučeních vycházely IFSO-EC a EASO v nejvyšší možné míře z dostupných, relevantních a na důkazech založených kontrolovaných dat.

Tato doporučení byla publikována souběžně v Obesity Facts 2013;6:449–68 a Obesity Surgery 2014;24:42–55.

Přeložil Petr Sucharda s přispěním Martina Frieda a Šárky Slabé.

© 2014 Česká obezitologická společnost ČLS JEP

Prof. MUDr. Martin Fried, CSc.

Centrum pro léčbu obezity a metabolických chorob,

OB klinika, Praha,

Pod Krejcárkem 975130 00 Praha 3

e-mail: docfried@volny.cz

Standardy Sekce bariatricko-metabolické chirurgie České obezitologické společnosti ČLS JEP pro personální, odborné a materiálně-technické zajištění bariatrických výkonů:

(pozn.: Součástí těchto Standardů jsou i standardy samotných operačních postupů, které již byly schváleny Sekcí bariatricko-metabolické chirurgie (SBMCH ) a Českou chirurgickou společností)

Personální a odborné standardy:

1. Vedoucí bariatrie musí mít nejvyšší kvalifikaci v oboru všeobecná chirurgie.

2. Bariatricko-metabolické (B/M) pracoviště musí mít alespoň dva bariatrické chirurgy, kteří odpovídají níže uvedeným kritériím.

• absolvování tréninku (kurzu) v existujícím, SBMCH a ČOS uznaném bariatrickém pracovišti/centru v délce alespoň 2 dnů s účastí na operačním sále včetně asistence/provedení bariatrického výkonu;
• potvrzení certifikovaného bariatrického chirurga pověřeného výborem SBMCH ČCHS a ČOS, odpovědného za výuku/proškolení v oblasti B/M chirurgie.

3. Data všech B/M pacientů (předoperačních vyšetření, operačních výkonů, pooperačních komplikací, krátko i dlouhodobých výsledků léčby apod.) musejí být zadávána do elektronické databáze daného ZZ nebo do jiné databáze schválené výborem SBMCH.

4. Musejí být zajištěny podmínky pro možnost celoživotního sledování pacientů.

5. Bariatrické operace budou prováděny ve zdravotnických zařízeních (ZZ) vybavených podle dále uvedených standardů.

6. ZZ provádějící bariatrické výkony se dělí na dvě skupiny:

• a) Bariatrická pracoviště s minimálně dvěma chirurgy zaměřenými na bariatrickou chirurgii. Bariatrické pracoviště provádí celkově alespoň 50 bariatrických a/nebo metabolických primo-operací za rok. Pracoviště musí mít spolupracující multidisciplinární tým a technické vybavení dle platných standardů.
• b) Bariatrická centra s minimálně dvěma chirurgy, z nichž každý provádí alespoň 50 bariatrických a/nebo metabolických primo-operací ročně. Bariatrické centrum provádí celkem nejméně 100 bariatrických a/nebo metabolických primo-operací ročně. Bariatrické centrum musí mít vlastní multidisciplinární tým a technické vybavení dle platných standardů. V centru se provádějí složitější, komplexní B/M výkony včetně malabsorpčních.

7. Bariatrické pracoviště/centrum musí být schopno řešit komplikace B/M výkonů a provádět jejich reoperace, revize a konverze.

8. Bariatrické pracoviště/centrum musí prokázat poskytování pooperační péče a sledování alespoň 75 % pacientů po B/M operacích po dobu nejméně 5 let.

9. Chirurgové bariatrického pracoviště/centra se musejí pravidelně účastnit dalšího vzdělávání v B/M chirurgii, účastnit se národních nebo mezinárodních bariatrických kongresů a mít přístup alespoň k jednomu impaktovanému bariatrickému časopisu.

10. Bariatrické pracoviště/centrum prezentuje/publikuje vlastní výsledky B/M léčby na národních a mezinárodních vědeckých konferencích a publikuje v domácích či mezinárodních časopisech.

Zdravotnické zařízení: materiálně-technické a odborné standardy:

11. Chirurg(ové) pracující v zařízení splňují individuální standardy – viz výše.

12. Ostatní zdravotničtí pracovníci a členové multidisciplinárního týmu mají svou oborově příslušnou kvalifikaci a nadto ještě příslušnou obezitologickou kvalifikaci (jestliže taková existuje).

13. ZZ musí poskytovat (podle bodu 8) multidisciplinární, kvalifikovanou péči v bariatrii, a to minimálně v následujících oborech:

• Interna-obezitologie/diabetologie;
• Psychologie;
• Gastroenterologie;
• Dietologie/nutrice;
• Anesteziologická péče se zkušenostmi s prací s obézními, bariatrickými pacienty;
• Fyzioterapie;
• Sesterská – obezitologická péče;
• Dle potřeby endokrinologie, kardiologie, pneumologie apod.

14. ZZ uchovává data o konzervativně i chirurgicky léčených pacientech včetně přesných záznamů o komplikacích léčby. Je vybaveno následujícím zařízením pro obézní pacienty:

• Váhy nejméně do 250 kg;
• Operační stůl se zvýšenou nosností (min. 250 kg);
• Vybavení pro laparoskopickou i otevřenou operativu vhodné pro obézní pacienty (anesteziologické narkotizační přístroje, ventilátory apod.);
• Adekvátní laparoskopické věže a instrumentárium; lůžka, židle, vyšetřovací stoly se zvýšenou nosností;
• Vybavení JIP, dospávacích a standardních pokojů včetně sociálních zařízení, které umožní péči o obézní pacienty;
• Výtahy s příslušnou nosností (tam, kde je zapotřebí).

15. Mobilní RTG přístroj (C-rameno) a USG přístroj.

16. Nepřetržitá dostupnost laboratorních vyšetření (24 hod/7 dnů).

17. Dodávky krevních a jiných derivátů.

18. Vedoucí bariatrického týmu musí mít alespoň 5letou zkušenost se samostatným vedením v bariatrii.

19. Vedoucí bariatrického týmu musí mít zkušenosti s prováděním složitých bariatrických výkonů typu gastrického bypassu, BPD či jiných, podobných typů (samostatně prováděná gastrická bandáž a/nebo sleeve gastrektomie není považována za dostačující).

20. Vedoucí bariatrického týmu musí mít úvazek vyšší než 0,5.

Standardy schváleny výborem České obezitologické společnosti ČLS JEP, výborem a valnou hromadou Sekce bariatricko-metabolické chirurgie ČOS a ČCHS v roce 2013.

Za správnost: prof. MUDr. Martin Fried, CSc., předseda České obezitologické společnosti ČLS JEP a předseda Sekce bariatricko-metabolické chirurgie ČOS a ČCHS.