Ceny Josefa Hlávky za rok 2014 uděleny

Jako každý rok v červnu udělují Nadace ČLF a Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových Ceny Josefa Hlávky za vědeckou literaturu, publikovanou v ČR v uplynulém roce. Prof. JUDr. Václav Pavlíček, předseda správní rady a prezidia Nadání a PhDr. Jan Lukeš, předseda správní rady Nadace Český literární fond, přivítali účastníky slavnostního předávání cen v sále Českého kvarteta na zámku v Lužanech.

Prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., člen správní rady Nadání, informoval o postupu udělování Cen Josefa Hlávky. Fyzické i právnické osoby mohly do 31. ledna 2015 zaslat návrhy na ocenění (včetně jednoho výtisku publikace) do Nadace ČLF. „Nadaci ČLF bylo předloženo 79 knižních prací; nejvíce knih přichází již tradičně v oblasti věd společenských a silně je zastoupena medicína. Odborné posouzení knih zajišťuje porota, která v letošním roce pracovala ve složení: prof. Ing. Pavel Fiala, CSc., Jaderná fakulta ČVUT Praha; prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc., Ústav farmakologie 3. LF UK; prof. PhDr. Robert Kvaček, DrSc., Filozofická fakulta UK; prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., Přírodovědecká fakulta UK; prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc., Ústav molekulární genetiky AV ČR; Mgr. Jan Maršálek, Ph.D., Filozofický ústav AV ČR; prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., Neurologická klinika FNKV Praha; doc. RNDr. Milan Tvrdý, DrSc., Matematický ústav AV ČR a prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., předseda odborné poroty, Fyziologický ústav AV ČR. Dle názoru prof. Kalvacha „je tato porota vskutku fundovaná, neboť tři kolegové jsou členy Učené společnosti České republiky a jeden je nositelem vyznamenání Česká hlava. Kromě dr. Maršálka, který jediný snižuje věkový průměr skupiny, jsou ostatní zralého věku a čekají na názor mladého kolegy, který k nim takříkajíc „zapadl“. K odbornému hodnocení publikací přistupuje porota skutečně zodpovědně a kriticky. V některých případech požádá o posouzení knihy ještě další kolegy z daného oboru. V prvním kole hodnocení bylo vyřazeno pouze devět publikací. Ve finále je velmi obtížné dát hlas jednomu titulu v dané vědní oblasti; nejraději by ocenili dvě či tři knihy. Závěrečné rozhodnutí nastane po několikahodinové rozpravě a hlasování a porota vybere k ocenění čtyři knižní práce.“ Helena Hájková z Nadace ČLF vyhlásila oceněné autory a publikace:

V oblasti společenských věd: prof. Eva Semotanová, doc. Jiří Cajthaml a kolektiv za knihu Akademický atlas českých dějin (nakladatelství Academia). Laudatio napsal náš přední historik prof. Robert Kvaček, člen odborné poroty, který se ze zdravotních důvodů omluvil, proto laudatio přečetl prof. P. Kalvach.

V oblasti věd o neživé přírodě: dr. Filip Grygar za publikaci Komplementární myšlení Nielse Bohra v kontextu fyziky, filosofie a biologie (nakladatelství Pavel Mervart). Laudatio napsal dr. Jan Maršálek, člen odborné poroty a přednesl prof. Miloslav Kršiak, člen odborné poroty.

V oblasti věd o živé přírodě: dr. Radomír Socha a dr. Alexandr Jegorov za knihu Encyklopedie léčivých hub (nakladatelství Academia). Laudatio napsal prof. František Vyskočil, předseda odborné poroty, přečetl prof. Miloslav Kršiak, člen odborné poroty.

V oblasti lékařských věd: prof. Zdeněk Štembera, dr. Jaroslava Dittrichová, dr. Daniela Sobotková a kolektiv za knihu Perinatální neuropsychická morbidita dítěte. Laudatio napsal a přednesl prof. Pavel Kalvach, člen odborné poroty, který v úvodu uvedl, že „knihu recenzovali prof. MUDr. Lenka Šulová, CSc. a prof. MUDr. Karel Maršál, Ph.D. Kolektiv kromě tří hlavních autorů tvoří ještě čtyři další kolegové – z novorozeneckých pracovišť, z genetiky a z pracoviště psychologického.“ Prof. Kalvach dále uvedl, že „tato práce nás zavede do blízkosti jednoho z největších zázraků našeho světa: zrození nového člověka. Z původního tkáňového sepětí lidského zárodku s tkáněmi a krevní cirkulací maminky se odděluje nový samostatný člověk a vstupuje do života. Teplo a plné bezpečí devítiměsíčního zrání končí a jedinec je vyvržen do studeného zevního světa. Nový samostatný život začíná v procesu několika desítek minut, a to za krajně riskantních okolností. Nepřetržité kyslíkové zásobení cestou placenty se uzavírá, končí lázeň plodové vody, přichází děsivý stres dušení ve stisku porodních cest a náhle – nové prostředí, start prvního vdechu, první rozhození rukou a natažení nožiček, první křik po vyproštění z omezeného prostoru. Nám amatérům a laikům uniká tisíc podrobností, které mohly na tomto zrození zanechat trvalou pečeť. To, co trvá třeba jen o chvilku déle, může způsobit ztrátu statisíců neuronů, které byly nezbytné pro budoucí motoriku, pro budoucí senzitivitu, pro budoucí intelekt. V těchto dobrodružných vteřinách se bude nacházet čtenář na 656 stranách vyznamenané knihy. Dělení je netradičně – historickografické. Dějiny zdokonalující se péče o rodící se děťátko, o jeho orgánový rozvoj po prvních vdeších kyslíku, výkonnost centrálního nervového systému v raných fázích vývoje a příčiny jejich poruch začínají v této monografii již od roku 1853, kdy anglický ortoped William John Little začal svá pozorování dětí, poškozených komplikovaným těhotenstvím a porodem. Posléze shromáždil 200 takových dětí postižených většinou spastickou kvadruparézou při DMO. V roce 1862 na základě svých pozorování napsal: „Novorozenec snáší déletrvající oživování při výskytu asfyxie lépe než dospělý. Lze se ale domnívat, že i krátkodobé chybění dechu, pokud nemá fatální následky pro novorozence, může vést k jeho dlouhodobému poškození.“ V následujících 150 letech došly původní skromné úvahy prozíravého lékaře grandiózního rozvoje. Prof. Štembera s kolektivem tyto pokroky vystihuje v sedmi kapitolách: před Littlem, otcem perinatální morbidity, od Littla k 1. světové válce, meziválečné období, 20 let po 2. světové válce, dalších 20 let 1969–1989, konec 20., začátek 21. století. Jak lidstvo nabíralo vědomosti, v této revue je veliká apoteóza odborné vynalézavosti a nesmírné studijní píle. Tuto píli odvedli autoři původních prací a podobnou, ještě větší píli vynaložil prof. Štembera se svým kolektivem. Pro účely této knihy zpracoval údaje z 2500 vybraných studií ze světové literatury a srovnal je se studiemi českými; v práci je 134 tabulek a 45 přehledných grafů a schémat.

Velká část témat se točí okolo nedostatku kyslíku – metaforicky zde tradovaného jako „Mount Everest in utero“. Tyto trýzně popsal prof. Štembera ostatně již ve své monografii z roku 1967 „Hypoxie plodu“. Dále jsou zde specifika metabolismu plodu na rozdíl od metabolismu novorozence. Dovídáme se zde například o diferencích v kyslíkové koncentraci umbilikální, pupečníkové krve tepenné a žilní proti standardním hodnotám lidského organismu. Že jsou neslučitelné se životem – a přesto to funguje – je součástí porodního zázraku. Ze zcela jiného pohledu se dovídáme také, jak se změnilo spektrum rodících žen. Zatímco kategorie 20–24 let odvádí proti 60 000 porodů v roce 1989 dnes již jen okolo 20 000, naopak kategorie 30–34 let stoupla v porodech za totéž období ze 13 000 na dnešních 45 000. Graf výdajů na zdravotnictví dokládá, že české výdaje na hlavu se 1490 dolary za rok nás umisťují z 27 zemí na 24. místo a představují třetinu výdajů proti Norsku, Švýcarsku a Lucembursku, mnohem méně než polovinu výdajů v Rakousku apod.; a to nemluvíme o přehnaných výdajích na hlavu v USA, kde s 6714 dolary je tento ukazatel více než 4krát vyšší než výdaje naše. Samozřejmě z těchto údajů vyplývá, že bychom se měli trochu stydět. Ovšem, znáte někoho, kdo by to u nás dovedl? Vzdor tomuto poměru, má Česká republika podstatně lepší novorozeneckou morbiditu a mortalitu než USA. Vynikající vizitka pro českou perinatologickou péči! Autoři horují pro to, aby se optimální péči věnoval multidisciplinární tým – porodník, neonatolog, patolog, dětský neurolog, psycholog, genetik a sociolog. Zatímco první badatelské soustředění platilo snižování úmrtnosti – mateřské, kojenecké a perinatální, pozdější období dovolilo již zaměření pozornosti i na další vývoj dětí s perinatální zátěží, zejména na předčasně narozené děti a asfyktické novorozence.

Prof. MUDr. Zdeněk Štembera, DrSc. je považován za zakladatele české perinatologie. Nejen to, za svého pobytu v Ženevě, v roli poradce WHO v letech 1968–2000 se stal spoluzakladatelem Spolupracujícího centra WHO pro perinatologii (od roku 1988). V letech 1972–1974 byl prezidentem Evropské asociace perinatální medicíny. Prof. Kalvach ukončil laudatio slovy: „Pane profesore, vážení spolupracovníci, k dosažení Hlávkovy ceny vám z celého srdce gratulujeme!“ Prof. Kalvach ještě poděkoval paní Hájkové za perfektní organizaci slavnostního shromáždění.

Ceny oceněným autorům předávali prof. Pavlíček a dr. Lukeš. Autoři za udělení cen poděkovali a krátce uvedli některá fakta či zajímavosti týkající se oceněných publikací, která doplnila přednesená laudatia.

Paní Hájková ve svém emotivně laděném příspěvku připomněla, že „kdo jednou navštíví tyto nádherné prostory lužanského zámku, vrací se sem rád. Zřejmě i proto, že zde se tak trochu zastaví čas. Tyto prostory jsou stále prodchnuty odkazem Josefa Hlávky, který zřejmě zůstane největším mecenášem, který podporoval a stále vlastně podporuje kulturu a vzdělanost českého národa. Jsou osobnosti, které ke slavnostnímu předávání Cen Josefa Hlávky neodmyslitelně patří. Samozřejmě jsou to představitelé Hlávkova nadání, ale i např. prof. Vyskočil (jsme ochuzeni o jeho hru na housle), ale i prof. Blahoš, který byl dokonce předsedou komise pro vědu a pracoval pro Nadaci ČLF přes 20 let.

„Domnívám se, že jsme společně odvedli kus dobře vykonané práce. Vážený pane profesore, děkuji Vám za sebe, že jsem měla to štěstí připlést se Vám do života, a za celou Nadaci ČLF, za současného pana ředitele, minulého pana ředitele, za správní radu, za odbornou vědeckou komisi i za všechny úřednice i důchodkyně Vám gratuluji k nadcházejícím narozeninám. Přejeme Vám pevné zdraví, a aby Vás nikdy neopustil Váš optimistický duch. My baby, vážený pane profesore, Vás – pro Vaši noblesu a šarm – prostě zbožňujeme!“

Dr. Lukeš a Ing. Neumann předali oslavenci kytici. Prof. Blahoš za upřímnou gratulaci poděkoval.

Prof. František Šmahel, člen správní rady Nadání, pozval zájemce na novou výstavu instalovanou v přízemí zámku, která v jubilejním roce připomíná Hlávkův zakladatelský počin – založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění i její čelné představitele. Za Akademii věd ČR promluvil její místopředseda PhDr. Pavel Baran, CSc.

Prof. Vostrý pozval účastníky slavnosti na koncert v zámecké kapli, kde vystoupil Thuri Ensemble, v jehož podání si přítomní vyslechli Romanci lužanskou od F. X. Thuriho a Mozartův Kvartet F Dur, Kv.370. Po koncertu měli zájemci možnost prohlédnout si zámecké prostory a všichni byli pozváni na pohoštění.

Autor děkuje paní Hájkové a prof. Kalvachovi za poskytnutí podkladů, z nichž části použil v textu.

Ing. Alexandr Stožický, CSc.

Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF