Jíří Beran a kolektiv
Lékařská psychologie v praxi

Jíří Beran a kolektiv
Lékařská psychologie v praxi
Grada Publishing, Praha 2010;
Stran 140.

Přednosta plzeňské psychiatrické kliniky, vedoucí katedry psychiatrie IPVZ, dlouholetý organizátor kurzů psychoterapie pro praktické lékaře a autor osvědčené opakovaně vycházející monografie „Psychoterapie pro lékaře“ vydal nyní novou užitečnou publikaci o lékařské psychologii.

Kniha začíná vymezením lékařské psychologie a pokračuje zamyšlením nad postavením lékaře ve společnosti.V této souvislosti autor realisticky diskutuje z pohledu medicíny o smrti a eutanazii a citlivě zvažuje situaci těžce nemocných nebo hendikepovaných pacientů, kteří nejsou věřící a kteří by rádi svůj život důstojně ukončili. Zabývá se ekonomickými, etickými, právnickými a spirituálními aspekty lékařství a zdůrazňuje komplexní pohled na pacienta. Dobře vystihuje potíže, které může mít lékař zaměřený pouze na objektivní somatické nálezy při konfrontaci se subjektivními pocity pacienta, které objektivním nálezům neodpovídají. Doporučuje všímat si životních událostí, životních hodnot a smyslu života z pohledu pacienta, které mohou mít různý význam v jeho různých životních obdobích.

Autor dále formuluje charakteristické rysy psychologického přístupu, k nimž patří aktivní naslouchání, porozumění situacím v pacientově životě a pomoc při hledání řešení. Důležité jsou komunikační dovednosti lékaře, k nimž patří vedle již zmíněného naslouchání také vcítění se do duševního stavu pacienta (empatie) a projevování porozumění. K dalším složkám komunikace patří nabídnutý výklad souvislostí, podpora a rady. Rady by při zvládání problémů psychologické povahy měly být méně direktivní, než je běžné v somatické medicíně, a spíše pomáhat pacientovi při hledání jeho vlastních řešení. Autor doporučuje sledovat také neverbální projevy v komunikaci.

Samostatná kapitola je věnována psychologicky zaměřené anamnéze, při níž se hledá časová souvislost mezi vznikem symptomů a událostmi v životě. Doporučují se tzv. otevřené otázky, které podněcují pacienta k  přemýšlení nahlas. K tomu autor poskytuje kurzívou praktické ukázky vhodných formulací – v tom účelně pokračuje i v dalších kapitolách.

Zvláště se pak autor věnuje psychoterapeuticky zaměřenému rozhovoru s pacientem, u nějž lze předpokládat problémy psychologické povahy a vliv psychogenních faktorů na vznik poruchy. Lékař má umožnit pacientovi hovořit o jeho myšlenkách a pocitech vztahujících se k jeho současné životní situaci, k jeho minulosti i k přáním do budoucnosti.

Ke specifickým otázkám patří sdělování nepříznivých zpráv o zdravotním stavu a vedení rozhovoru s depresivním nemocným. Pak autor přechází k uvedení do podpůrné psychoterapie. Zdůrazňuje vytvoření kvalitního terapeutického vztahu spolupráce a uvádí účinné faktory, k nimiž patří mimo jiné poskytování pozitivní odezvy a podporování pozitivních rysů pacientovy osobnosti. Podnětná je kapitola o zásadách psychologické pomoci v krizi, při zvládání náročných životních situací a o podpoře pacientů chronicky nemocných. Dobře vystiženy jsou psychologické faktory ovlivňující účinek farmakoterapie.

Autor také vhodně komentuje situace, kdy pacient nebo jeho rodina si na léčení nebo na zdravotnické pracovníky stěžují. Všímá si vlastností neoprávněných stěžovatelů i podílu zdravotnických pracovníků na stížnostech a prevenci takových situací. Závěrečná kapitola zdůrazňuje význam duševní vyrovnanosti lékaře.

Útlý brožovaný svazek je plný dobře utříděných, vědecky podložených a prakticky zaměřených informací, které mohou být velmi užitečné pro lékaře, mediky a  všechny zdravotnické pracovníky.

MUDr. Zuzana Vlačihová