Ochota pacientů k účasti a setrvání v pohybově rehabilitačním programu v rámci sekundární prevence ischemické choroby srdeční
Compliance with rehabilitation programs in secondary prevention of coronary artery disease
Using heart rate monitors, pedometers and accelerometers, we studied the compliance of patients with angiographically diagnosed coronary heart disease with home-based cardiac rehabilitation programs, in order to assess the motivational effect of these devices. Compliance was assessed based on the patients’ attendance at check-up sessions (at months 3, 6, 9 and 12), physical activity records, and objective measurement of energy expenditure with an accelerometer.
Of 320 patients, sixty-one (19 %) gave informed consent to their participation in study. The individual check-ups were attended by 34 (56 %), 24 (39 %), 14 (23 %) and 5 (8 %) patients, respectively, less than half of whom provided records with sufficient physical activity. Compliance of the groups using heart rate monitors and pedometers was identical, both the same as or lower than compliance with centre-based rehabilitation reported in meta-analyses.
Accelerometer data (applicable in 64–70% of records), however, gave evidence of sufficient energy expenditure. Thus, it may be concluded that in the group, compliance with the recommended energy expenditure was better than compliance with the rehabilitation program.
Key words:
coronary heart disease, exercise therapy, compliance, ambulatory monitoring.
Autoři:
J. Bajorek 1; I. Buriánková 1; H. Cypriánová 2; V. Drbošalová 2; E. Sovová 3
Působiště autorů:
I. interní klinika, FN a LF UP Olomouc
Přednosta: doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc., FESC, MBA
1; Centrum kinantropologického výzkumu, Fakulta tělesné kultury UP Olomouc
Vedoucí: prof. PhDr. Karel Frömel, DrSc.
2; Klinika tělovýchovného lékařství, FN a LF UP Olomouc
Přednostka: doc. MUDr. Sovová Eliška, PhD., MBA
3
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2010; 90(12): 723-727
Kategorie:
Z různých oborů
Souhrn
S využitím sporttesteru, krokoměru a akcelerometru jsme posuzovali compliance pacientů s koronarograficky prokázanou ischemickou chorobou srdeční k pohybově rehabilitačnímu programu prováděnému v domácím prostředí s cílem zhodnotit motivační efekt těchto pomůcek. Compliance byla hodnocena dle docházky pacientů na kontroly (po 3, 6, 9 a 12 měsících), dle údajů ze záznamů vedených o pohybové aktivitě pacienty a dle objektivního měření energetického výdeje akcelerometrem.
Z 320 pacientů souhlasilo s účastí ve studii 61 (19 %). Na jednotlivé kontroly se z tohoto počtu dostavilo 34(56 %), 24(39 %), 14(23 %) a 5(8 %) pacientů, z nichž necelá polovina dodala záznamy s adekvátní pohybovou aktivitou. Compliance byla shodná ve skupině užívající sporttester i krokoměr a stejná nebo nižší než compliance udávaná v metaanalýzách pro rehabilitaci prováděnou v centru.
Vyhodnotitelné akcelerometrické záznamy (vyhodnotitelnost 64–70 % ) svědčí ale pro dostatečný energetický výdej. S určitými výhradami lze uzavřít, že compliance k doporučenému energetickému výdeji byla u našeho souboru vyšší než compliance k vlastnímu rehabilitačnímu programu.
Klíčová slova:
ischemická choroba srdeční, léčba pohybem, compliance, ambulantní monitorace.
Úvod
V posledních desetiletích přibývá důkazů o tom, že tzv.„sedavý životní styl“ spojený s nedostatečným energetickým výdejem má přímou příčinnou souvislost s procesem aterosklerózy a incidencí ischemické choroby srdeční (ICHS) a dalších tzv. civilizačních chorob (26). Bylo rovněž prokázáno, že zvýšení pohybové aktivity vede k regresi nepříznivých změn patogeneticky spojených aterosklerózou:
- vyšší pohybová aktivita
- snižuje hodnoty krevního tlaku (27),
- příznivě ovlivňuje lipidogram (21),
- příznivě ovlivňuje inzulinovou rezistenci (5),
- snižuje hladinu zánětlivých markerů (19), a
- redukuje celkovou i kardiovaskulární mortalitu o 20–30 % (18).
Výše uvedené závěry se proto promítly do doporučení našich i zahraničních kardiologických, diabetologických a dalších odborných společností, týkajících se primární i sekundární prevence civilizačních chorob (1, 17). V těchto doporučeních je pohybová aktivita spolu s farmakologickou léčbou a dalšími režimovými opatřeními integrální součástí léčebného postupu. Vedle typu pohybové aktivity je zde dále specifikována doporučená intenzita, trvání a minimální energetický výdej, kterého by během rehabilitace mělo být dosaženo (viz dále).
Problémem zůstává, a to zvláště u „léčby pohybem“, otázka spolupráce pacienta. Obecně chronickou farmakologickou léčbu dodržuje podle různých zdrojů (12) 50–90 % pacientů, speciální compliance k antihypertenzní terapii se udává kolem 65 % (9), k hypolipidemické farmakoterapii 85 % (20).
Naopak obecně horší výsledky lze očekávat při požadavku změny životního stylu.
Nutriční opatření k redukci kardiovaskulárního rizika dodržuje 13–76% pacientů, dietu k redukci hmotnosti dlouhodobě méně než 50 % (14), podobných výsledků je dosahováno i při abstinenci kouření (4).
Pro pohybovou rehabilitaci se uvádí (24) vstupní compliance asi 50 %, v prvních 6–12 měsících ji přeruší dalších 50 % participantů. V otázce nízké účasti pacientů v pohybově rehabilitačních programech lze vyčlenit dva ovlivňující faktory:
- nedostatečná indikace a odesílání pacientů do těchto programů,
- nízká compliance již zařazených pacientů.
První faktor je podmíněn organizací zdravotnické péče v této oblasti. Procento pacientů doporučených a odeslaných k rehabilitační léčbě z celkového počtu akceptovatelných pacientů s ICHS kolísalo počátkem tohoto desetiletí dle různých pramenů průměrně od 7,5 % do 30 % (2).
Cortesová ve metaanalýze 10 studií z anglosaských zemí (6) zjistila, že ze socioekonomických faktorů ovlivňujících toto číslo je na prvním místě
- věk a pohlaví (častěji odesílání muži ve věku 45–60 let), dále
- vzdělání (vysokoškoláci), a
- ekonomické postavení recipienta.
Ze zdravotních faktorů byli k rehabilitaci častěji odesíláni
- pacienti po infarktu (ve srovnání s jinými formami manifestace ICHS),
- pacienti po Q- infarktu myokardu (IM) (ve srovnání s non Q-IM),
- pacienti bez komplikací v průběhu IM,
- pacienti léčení aortokoronárním bypasem spíše než léčeni plastikou nebo pouze medikamentózně.
Rovněž přítomnost rizikových faktorů (hypertenze, hyperlipidemie, kouření) byla pozitivně korelována se zařazením pacientů k rehabilitaci.
Výše uvedené faktory lze do značné míry předpokládat i v naší rehabilitační péči. Jsou ukazatelem funkce zdravotnického systému v této oblasti a jsou ovlivnitelné změnou organizace následné péče.
Ještě důležitější roli hraje druhý výše uvedený faktor – compliance pacientů. Příznivý efekt rehabilitace lze očekávat pouze při dlouhodobějším působení.
De Busk ve studii s pacienty po IM (8) popisuje asi 85 % compliance během 3–11. týdne od zahájení rehabilitace s poklesem na 72 % ve 26. týdnu. Erdman (10) pozoroval po 5 letech rehabilitačního programu compliance 3–11%. K podobným závěrům dospívají i další studie a metaanalýzy (3). Dle střízlivých odhadů lze v současné době očekávat adekvátní účast v rehabilitačních programech asi u 10–20 % pacientů s ICHS (11), kteří by z daného programu mohli mít potenciálně prospěch.
K vnějším faktorům nepříznivě ovlivňujícím setrvání pacientů v rehabilitačním programu uvádí Graham (15)
- vzdálenost bydliště od rehabilitačního centra,
- pracovní vytížení,
- finanční náklady spojené s rehabilitací,
- nedostatečnou osvětu,
ze subjektivních faktorů to pak jsou
- vyšší BMI,
- ženské pohlaví,
- mladší (pod 50 let), respektive starší (nad 70let) věk,
- nízká zátěžová kapacita,
- kouření,
- deprese,
- recidivy ischemických příhod, a
- špatná kooperace ve vztahu pacient - terapeut.
Výše popsaná neuspokojivá situace v oblasti pohybové rehabilitace vede k hledání cest ke zvýšení compliance pacientů. Jedním ze způsobů je přenesení rehabilitačních programů do domácího prostředí a využití pomůcek k monitoraci pohybové aktivity (krokoměry, měřiče tepové frekvence, akcelerometry – monitory zrychlení). Podle aktuálních metaanalýz (7) je takto organizovaná pohybová aktivita stejně efektní jako rehabilitace v centru, compliance pacientů je ale vyšší při zachování ekonomických nákladů. Výhodou pomůcek monitorujících pohybovou aktivitu je jednak zvýšení compliance pacientů k rehabilitačnímu programu, jednak posouzení adekvátnosti energetického výdeje během rehabilitace.
Compliance pacientů tak, jak je popisována v předchozímu textu, je ve studiích u domácí rehabilitace většinou hodnocena podle účasti pacientů na kontrolách a dle ochoty vést záznam o pohybové aktivitě (denní záznam o počtu kroků, apod.). Cílem naší studie je dále upřesnit hodnocení compliance objektivním posouzením energetického výdeje během rehabilitace s využitím akcelerometru, což je v odborné literatuře zatím raritní.
Metodika a soubor
K účasti na programu pohybové rehabilitace bylo během 2 let vyzváno 320 pacientů s ICHS prokázanou koronarograficky. Všichni takto oslovení pacienti se před vstupním pohovorem zúčastnili edukační lekce stran rizikových faktorů ICHS a jejich prevence s důrazem na přínos pravidelné pohybové aktivity. Během vstupního pohovoru byli pacienti seznámeni s rámcovou organizací rehabilitačního programu.
Na základě předchozích zkušeností byl během pohovoru kladen důraz na dvě skutečnosti.
Za prvé na naši snahu zorganizovat pohybovou aktivitu s minimálními dalšími časovými a finančním nároky na pacienta (rehabilitace v domácím prostředí, kontroly v centru pouze 1x za 3 měsíce).
Za druhé jsme apelovali na určitou kolegialitu pacientů – tj. aby souhlasili s účastí pouze po důkladné rozvaze – kdy jsou vnitřně přesvědčeni, že v rehabilitačním programu setrvají. Nenastoupení nebo předčasný odchod ze studie byl samozřejmě v souladu s etickým kodexem bez jakýchkoli sankcí. Kontraindikace (KI) zařazení byly shodné s obecnými KI rehabilitace.
Pohybová aktivita, jak zmíněno výše, byla prováděna v domácím prostředí s využitím pomůcek pro monitoraci. Typ pohybové aktivity nebyl striktně stanoven (převážně aerobní aktivity:
- dominantně chůze,
- severská chůze, eventuálně běh,
- jízda na kole.
Dle typu preferované pohybové aktivity prováděli účastníci monitoraci pohybové aktivity buď krokoměrem (doporučeno absolvovat minimálně 10 000 kroků), nebo monitorem tepové frekvence (doporučena pohybová aktivita 5x týdně v rozmezí tepové frekvence (TF) odpovídající anaerobnímu prahu v trvání 40-60 minut). Tato tepová frekvence byla stanovena při vstupní spiroergometrii.
Pacienti vedli o počtu kroků, eventuáůně o TF a trvání pohybové aktivity záznamy.
Kontroly v centru byly prováděny v 3-měsíčním intervalu po dobu 1 roku. Součástí kontroly bylo vedle fyzikálního vyšetření provedení analýzy záznamů o pohybové aktivitě vedených pacientem, týdenní monitorace pohybové aktivity akcelerometrem a na základě výsledků pohovor o adekvátnosti stávající pohybové aktivity.
Ve snaze posoudit ochotu pacientů zúčastnit se a setrvat ve studii (compliance) byla hodnocena následující kriteria:
- a) podíl pacientů, kteří souhlasili a byli zařazení do programu pohybové rehabilitace z celkového počtu pacientů splňujících vstupní kritéria. U pacientů, kteří účast ve studii odmítli, byl proveden statistický rozbor příčin neúčasti uvedených pacientem;
- b) podíl pacientů, kteří se dostavili k první, případně k dalším kontrolám z celkového počtu pacientů zařazených do studie.
U těchto pacientů byla compliance dále upřesněna:
- subjektivně na základě údajů uvedených pacientem do záznamů o pohybové aktivitě určením podílu pacientů, kteří doporučený pohybový režim (viz výše) skutečně dodržovali;
- objektivně na základě týdenní monitorace pacientů akcelerometrem určením podílu pacientů, kteří měli adekvátní aktivní energetický výdej.
Za adekvátní byl považován týdenní aktivní energetický výdej 1 000 kcal (4 200 kJ).
Tyto výsledky byly srovnány s compliancí pacientů udávaných v podobných studiích bez užití akcelerometru k posouzení jeho motivačního efektu.
Stanovené limity pro dostatečnou pohybovou aktivitu během rehabilitace (počet kroků, doba trvání pohybové aktivity při stanovené tepové frekvenci a doporučený úhrnný energetický výdej) vycházejí ze současných doporučení (17, 16, 22). K odhadu energetického výdeje byl užit jednoosý akcelerometr Actigraph GT1M s využitím rovnice Freedsonové (13).
V tabulce 1 je uvedena charakteristika souboru 61 pacientů, kteří souhlasili s účastí v programu pohybové rehabilitace.
Pozn.: Maximální kyslíková spotřeba je popsána jako relativní hodnota ku průměru populace daného věku pohlaví a hmotnosti
Výsledky
Data popisující ochotu pacientů k účasti v programu pohybové aktivity a následnou compliance popisovanou na základě docházky na kontroly jsou shrnuta v grafu 1.
Z 320 pacientů souhlasilo s účastí ve studii 61. Hlavními důvody odmítnutí účasti bylo:
- malý očekávaný přínos ( „mám pohybu dost“) – 42%;
- nedostatek času na pohyb, vytížení zaměstnáním, rodinou – 30 %;
- přílišná vzdálenost od centra, finanční a časové náklady spojené s kontrolami v centru – 28 %.
Z 61 účastníků studie se ke kontrole po 3 měsících dostavilo 34 pacientů (56%), po 6 měsících 24 pacientů (39%), po 9 měsících - 14 pacientů (23%) a po 12 měsících 5 pacientů (8%).
Z 34 pacientů, kteří se dostavili na první kontrolu užívalo krokoměr 22 pacientů, 12 pacientů sporttester (poměr 1,8). Při kontrole po 6 měsících byl poměr obou skupin 15 vs. 9 (poměr 1,7), po 9 měsících 9 vs. 5 ( poměr 1,8) a po 12 měsících 4 vs. 2 pacienti (poměr 2), tj. typ pomůcky neměl podstatnější vliv na compliance.
U 61 pacientů pacientů, kteří se dostavili alespoň na první kontrolu, byla compliance dále upřesněna na základě:
- 1. analýzy záznamů o pohybové aktivitě:
Doporučenou pohybovou aktivitu (10 000 kroků denně a více) dodrželo během prvních 3 měsíců ve skupině užívající krokoměr 9(41 %) pacientů, ve skupině monitorující tepovou frekvenci a čas dodrželo dobu průměrně 40 minut a více při doporučené TF denně 5(42 %) pacientů. Záznamy dodalo 22 pacientů (64 % z 34).
Po 6 měsících dodrželo v první skupině doporučený limit 6 (40 %), ve druhé 4 (44 %), po 9. měsících 3 (33 %), vs. 2 (22 %) a po 12 měsících v každé skupině 1 pacient.
Výsledky popisující podíl pacientů, kteří dodrželi během monitorace na základě záznamů doporučenou pohybovou aktivitu, jsou názorně doplněny do předchozích dat v grafu 2 (červené kvádry)
- 2. objektivního měření energetického výdeje akcelerometrem:
Alespoň jednoho úspěšného měření energetického výdeje v průběhu rehabilitace (po zahájení pohybové aktivity) bylo dosaženo u 23 pacientů (70 %), při jednotlivých kontrolách po 3, 6 a 9 měsících u 17, 11 a 7 pacientů, tj. u 50 % pacientů, kteří se dostavili na tyto kontroly. Ani u jednoho z provedených měření nebyl monitorovaný aktivní energetický výdej nižší než doporučených 1 000 kcal (4 200 kJ)/ týden.
Průměrný aktivní energetický výdej souboru během rehabilitace byl 557,0 ± 154,5 kcal (2339,5 ± 648,7 kJ) denně , tj. 3 899,1 ± 1081,2 kcal (16 376,5 ± 4 541,3 kJ).
Ve skupině využívající k monitoraci krokoměr byl energetický výdej 4 039,8 ± 1258,9 kcal (16 964 ± 5 283 kJ)/ týden, ve skupině s automonitorací tepové frekvence byl energetický výdej nižší – 3 646,3 ± 560,0 kcal (15 313 ± 2 352 kJ/ týden), ale rozdíl nebyl statisticky signifikantní (p – 0,82).
V tabulce 2 jsou uvedeny průměrné hodnoty energetického výdeje při jednotlivých kontrolách. Statistickou signifikaci změny s ohledem na malé množství vyhodnotitelných záznamů pro srovnání nelze posoudit.
Diskuse
Ochota pacientů k zařazení do programu pohybové rehabilitace se pohybovala kolem 20 %, což je podobně jako důvody odmítnutí účasti ve shodě s výše uvedenými studiemi a metaanalýzami (2). Edukační pohovor ani způsob organizace studie (minimalizace časových a finančních nároků) tato nízká čísla výrazněji neovlivnily. Z toho a z rozboru důvodů odmítnutí vyplývá, že převažující příčinou odmítnutí u většiny pacientů nebudou finanční a časové nároky, ale přes edukaci přetrvávající nízká ochota ke změně životního stylu. Většina potenciálních adeptů tak odpadá již před zahájením rehabilitačního procesu.
Compliance pacientů zařazených do rehabilitačního programu byla v naší studii vedle tradičních způsobů (docházka na kontroly, vedení záznamů o pohybové aktivitě) hodnocena i s využitím monitorace akcelerometrem.
Compliance hodnocená docházkou na kontroly byla dle očekávání relativně nízká a podobná nebo nižší než ve výše zmíněných studiích a metaanalýzách (3, 8, 10, 24). Při hodnocení compliance dle záznamů o pohybové aktivity docházíme ještě k nižším číslům. Pouze necelá polovina pacientů, kteří se dostavili na kontrolu dodala záznamy s adekvátní pohybovou aktivitou.
Je zajímavé, že ochota monitorovat během rehabilitačního programu pohybovou aktivitu a vést o tom záznam byla podobná jako ochota nosit po dobu 1 týdne akcelerometr (64 až 70 % pacientů). Využití akcelerometru tedy v naší studii nevedlo ve srovnání s automonitorací k zisku většího množství záznamů.
Při srovnání záznamů z obou způsobů monitorace (záznamy pacienta vs. akcelerometr) je překvapivé, že dle akcelerometrických údajů dodrželi stanovený energetický výdej 1 000 kcal/týden všichni pacienti, u kterých bylo možno údaje vyhodnotit. V záznamech vedených pacientem bylo dodržení stanovené zátěže prokázáno po 3 měsících pouze u 64 % pacientů.
To může souviset s vzájemnou srovnatelností kritérií pro adekvátní zátěž při různých způsobech monitorace. Dle doporučení západních odborných kardiologických společností (1, 17) má energetický výdej při rehabilitaci kardiaků činit minimálně 1 000kcal týdně (4200 kJ). To odpovídá aerobní aktivitě střední intenzity 40 minut 5x týdně. Naopak v současné době propagované japonské doporučení 10 000 kroků/den přestavuje energetický výdej dvojnásobný – 2 100 kcal (8 400 kJ) týdně (23).
Podle některých pozorování (25) je právě tento a vyšší energetický výdej spojen s regresí aterosklerotických změn na koronárním povodí. V našem souboru bylo ale vyjma 2 záznamů dosaženo energetického výdeje přesahujícího i „ přísnější“ limit 2 100 kcal (8 400 kJ).
Vysvětlením výše uvedené diskrepance bude zřejmě skutečnost, že vedle do záznamu monitorované pohybové aktivity pacienti vykonávali i další přídatnou činnost, která se promítla pouze do energetického výdeje zaznamenaného akcelerometrem. Do dotazníku, který byl součastí monitorace Actigraphem, udávali především domácí práce.
Zdrojem rozdílu může být ale i to, že pacienti během týdne nošení akcelerometru mohli artecifiálně navýšit pohybovou aktivitu, nebo naopak neadekvátně vedli záznamy o pohybové aktivity během rehabilitace.
Jak vyplývá z našich dat, typ automonitorace (sporttester vs. krokoměr) neměl vliv na compliance k pohybové aktivitě. Podobně využití výstupů z akcelerometru jako motivačního stimulu nevedlo u našeho souboru při dalších kontrolách ke zvýšení compliance.
Shrnuto:
Hlavní faktor, který brání širšímu využití potenciálu pohybové aktivity ve zlepšení prognózy pacientů s ICHS, nízkou compliance v naší studii podstatněji neovlivnil ani způsob organizace programu (domácí prostředí), ani využítí pomůcek pro automonitoraci. Využití akcelerometru v naší studii rovněž nevedlo ke zvýšení compliance, ale umožnilo objektivnější posouzení energetického výdeje. Z něho vyplývá, že přes nízkou complianci k rehabilitačnímu programu, měli pacienti relativně vysoký energetický výdej, na čemž se podílely jiné přídatné pohybové aktivity. To by mohlo vést k závěru, že cestou k žádoucímu zvýšení energetického výdeje spíše než organizovaná zdravotnická pohybová rehabilitace může být alespoň u části pacientů podpora pohybových aktivit směřovaných vedle zdravotního účelu ještě za jiným, mimozdravotním cílem.
MUDr. Jan Bajorek
FN Olomouc – I. interní klinika
I. P. Pavlova 6
775 20 Olomouc
E-mail: bajorekj@fnol.cz
Zdroje
1. Balady, G.J., Williams, M.A., Ades, P.A. Core components of cardiac rehabilitation/secondary prevention programs: 2007 update. A scientific statement from the American Heart Association exercise, cardiac rehabilitation, and prevention committee, the council on clinical cardiology; the councils on cardiovascular nursing, epidemiology and prevention, and nutrition, physical activity, and metabolism; and the American Association of Cardiovascular and Pulmonary Rehabilitation. Circulation 2007, 115, p. 2675-2682.
2. Bunker, S.J., Goble, A.J. Cardiac rehabilitation: under-referral and underutilization. Med. J. Aust. 2003, 179, p. 332-333.
3. Burke, L.E., Dunbar-Jacob, J.M., Hill, M.N. Compliance with cardiovascular disease prevention strategies: a review of the research. Ann. Behav. Med. 1997, 19, p. 239-263.
4. Burt, A., Thornley, P., Illingworth, D. et al. Stopping smoking after myocardial infarction. Lancet 1974, 1, p.304-306.
5. Colberg, S.R., Grieco, C.R. Exercise in the treatment and prevention of diabetes. Curr. Sports Med. Rep. 2009, 8(4), p. 169-175.
6. Cortes, O., Heather, M.A. Determinants of referral to cardiac rehabilitation programs in patients with coronary artery diasese: A systematic review. Am. Heart. J., 2006, 151, p. 249-256.
7. Dalal, H.M., Evans, P.H., Campbell, J.L. et al. Home-based versus hospital-based rehabilitation after myocardial infarction: a randomized trial with preference arms-Cornwall heart attack rehabilitation management study (CHARMS). Int. J. Cardiol. 2007, 119, p. 202-211.
8. DeBusk, R.F., Haskell, W.L., Miller, N.H. et al. Medically directed at-home rehabilitation soon after clinically uncomplicated acute myocardial infarction: A new model patient care. Am. J. Cardiol. 1985, 55(4), p. 251-257.
9. Dunbar-Jacob, J., Dwyer, K., Dubbing, E.J. Compliance with antihypertensive regimen: A review of the research in the 1980s. Ann. Behav. Med. 1991, 13(1), p. 31-39.
10. Erdman, R.A.M., Duivenvoorden, H.J., Verhage, F. et al. Predictability of beneficial effects in cardiac rehabilitation: A randomized clinical trial of psychosocial variables. J. Cardiopulm. Rehabil. 1986, 6, p. 206-213.
11. Ferguson, E.E. Cardiac rehabilitation-an effective and comprehensive but underutilized program to reduce cardiovascular risk in patients with CVD. US Cardiovascular Disease 2006 [on-line]. Dostupné na http://www.touchcardiology.com/articles/cardiac-rehabilitation-an-effective-and-comprehensive-underutilized-program-reduce-cardiova.
12. Frajer, J.A., Scheyer, R.D., Mattson, R.H. Compliance declines between clinic visits. Arch. Intern. Med.1990, 150, p. 1509-1510.
13. Freedson, P.S., Melanson-Sirard, J. Calibration of the computer science and applications, Inc. accelerometer. Med. Sci. Sports Exerc. 1998, 30, p. 777-781.
14. Glanz, K. Dietitians’ effectiveness and patient compliance with dietary regimens. J Am. Diet. Assoc. 1979, 75, p. 631-636.
15. Graham, H.A. Conceptual map for studying long-term exercise adherence in a cardiac population. Rehabil. Nurs. 2003, 28(3), p. 80-86.
16. Graham, I., Atar, D., Borch-Johnsen, K. et al. European guidelines on cardiovascular disease prevention in clinical practice. Fourth Joint Task Force of the European Society of Cardiology and other societies on cardiovascular disease prevention in clinical practice (constituted by representatives of nine societies and by invited experts). Eur. J. Cardiovasc. Prev. Rehabil. 2007, 14 (suppl 2), p. 1-113S.
17. Chaloupka, V., Siegelová, J., Špinarová, L. Rehabilitace u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním Doporučení ČKS. Cor. Vasa 2006, 48(7-8): K127-K145.
18. Jolliffe, J., Rees, K., Tailor, R.R.S. Exercise-based rehabilitation for coronary heart disease (Review) Cochrane Database of Systematic Reviews (1), 2001, CD001800.
19. Kasapis, C., Thompson, P.D. The effects of physical activity on serum C-reactive protein and inflammatory markers: a systematic review. Am. Coll. Cardiol. 2005, 45, p.1563-1599.
20. Kruse, W.H. Compliance with treatment of hyperlipoproteinemia in medical practice and clinical trials. In Kamer, JA, Spilker, B. Patient compliance in medical practice and clinical trials. New York: Raven Press, 1991, p. 175-186.
21. Leon, A.S., Sanchez O.A. Response of blood lipids to exercise training alone or combined with dietary intervention. Med. Sci. Sports Exerc. 2001, 33(6 Suppl), S502-S515.
22. Lindberg, R. Active living: on the road with the 10,000 steps program. J. Am. Diet. Assoc. 2000, 100(8), p. 878-879.
23. Máček, M., Máčková, J., Smolíková, L. Počet kroků jako ukazatel zdatnosti. Medicina spletiva, 2010, 19, s. 2115-2120.
24. Oldridge, N.B. Compliance and dropout in cardiac exercise rehabilitation. J. Card. Rehabil. 1984, 4, p. 166-177.
25. Schuler, G.R., Hambrecht, G., Schlierf, J. et al. Regular physical exercise and low-fat diet. Effects on progression of coronary artery disease. Circulation 1992, 86, p. 1-11.
26. Thompson, P.D., Buchner, D., Pina I. et al. Exercise and physical activity in the prevention and treatment of atherosclerotic cardiovascular disease: a statement from the Council on Clinical Cardiology (Subcommittee on Exercise, Rehabilitation, and Prevention) and the Council on Nutrition, Physical Activity, and Metabolism (Subcommittee on Physical Activity). Circulation 2003, 107, p. 3109-3116.
27. Whelton, S.P., Chin, A., Xin, X. et al. Effect of aerobic exercise on blood pressure: a meta-analysis of randomized, controlled trials. Ann. Intern. Med. 2002, 136 (7), p. 493-503.
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2010 Číslo 12
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Souhrn doporučení pro očkování nedonošených novorozenců
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
Nejčtenější v tomto čísle
- Pseudoefedrin bez předpisu znamená zbytečné riziko
-
Základy sociální, kognitivní a afektivní neurovědy
I. Úvod - Profesor chirurgie Eduard Albert a záhada smrti korunního prince
- Regionální diferenciace věkové struktury praktických lékařů v České republice na počátku 21. století