Doc. MUDr. Milan Duniewicz, CSc., devadesátiletý

Doc. MUDr. Milan Duniewicz, CSc. se narodil 20. 12. 1920 v Plzni. Své mládí prožil v Českých Budějovicích. Zde pak po promoci v r. 1951 na LK UK v Praze zahájil svoji lékařskou praxi na infekčním oddělení. Po rozsáhlé a náročné praxi v Českých Budějovicích absolvoval základní vojenskou službu v Hradci Králové, kde onemocněl virovou hepatitidou a zbytek vojenské služby odsloužil na infekční klinice prof. Ondráčka. Odtud přechází jako sekundář k profesoru Procházkovi na infekční kliniku na Bulovku, kde se posléze stal asistentem u prof. Kredby. První atestaci z dětského lékařství složil v r.1956 a nástavbovou atestaci z přenosných nemocí v r. 1959. Po několika letech obhajuje kandidátskou a habilitační práci a stává se významným pedagogem na infekční klinice 1. LF UK v Praze. Byl znám jako náročný examinátor, přesto byl studenty oblíbený pro výborné přednášky a názorné vedení praktické výuky.

Svůj vědecký zájem obrátil nejdříve na Bangovu nemoc, která byla v tom čase běžnou nemocí u veterinářů, zootechniků a chovatelů hovězího dobytka. Spolu s profesorem Potužníkem se zasloužil o diagnostiku a léčbu brucelózy. Na toto téma publikoval řadu vědeckých prací a sepsal i monografii o brucelózách (1967). Po eradikaci Bangovy nemoci se věnoval problematice zánětů CNS. Zprvu to byla klíšťová meningoencefalitida (MEK), kdy již v začátcích přípravy vakcinace proti MEK spolupracoval na klinických studiích s prof. Kunzem z Vídně. Jako jeden z prvních zkoušel v léčbě použití hyperimunního globulinu. Jeho sestava pacientů sledovaných po této nemoci je jednou z největších u nás. Později se zaměřil na další neuroinfekce, zejména bakteriální meningitidy v celém věkovém rozpětí, včetně novorozenců. Díky spolupráci s mikrobiology se významně zlepšila etiologická diagnostika, a na jejím podkladě bylo možné vypracovat doporučené léčebné postupy, na kterých se aktivně podílel.

Publikoval asi 120 vědeckých prací v domácím i zahraničním tisku, je autorem 3 monografii a také kapitoly o brucelózách ve Vnitřním lékařství, vydané v Jeně 1983. Jeho poslední monografie, vydaná v r. 1999, je věnována neuroinfekcím.

Od  r. 1966 do r. 1991 zastával funkci vědeckého sekretáře Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP. Je také členem několika domácích i zahraničních odborných společností, 3 z nich mu udělily čestné členství. Byl pravidelným a aktivním účastníkem konferencí a sjezdů doma i v zahraničí. Za svoji práci obdržel v r. 1985 nejvyšší zdravotnické vyznamenání – Medaili J. E. Purkyně.

Přes svůj věk se neustále zajímá o novinky v oboru a pokud to jeho zdravotní stav dovolí, zúčastňuje se odborných setkání a nevyhýbá se odborné diskusi. Ještě donedávna aktivně přednášel. I když tělo mu již neslouží tak, jak by si představoval, mladistvé myšlení si plně zachovává.

Přejeme Ti, milý náš oslavenče, abychom se často setkávali a mohli z Tvých znalostí a zkušeností nadále těžit. Rádi bychom poděkovali za vše, cos nás naučil a za Tvé přátelství.

Ad multos annos!

Za Společnost infekčního lékařství ČLS JEP:

doc. MUDr. Marie Staňková, CSc.

doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc.